Michaela Maurerová - herečka

6. prosinec 2011
Michaela Maurerová v Tandemu
0:00
/
0:00

Herečka Michaela Maurerová byla hostem Tandemu Jana Rosáka. Prozradila, z jaké pochází rodiny a kdo ze spolužáků na gymnáziu může za to, že šla studovat na DAMU. Dozvěděli jste se i to, jak vzpomíná na natáčení filmu "PF 77".

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás zdraví Jan Rosák. Když si k vám sedne krásná, křehká černovlásky, tak se vám svět musí zdát opravdu hezký. A když zjistíte, že to je navíc vynikající herečka, chytrá ženská, obětavá, máma dvojčátek, tak si řeknete, že ten svět je vlastně pořád ještě dobrý a všechny špatnosti hodíte za hlavu. Já mám dneska takovou kliku, že takovouhle příjemnou herečku vám mohu představit. Pozvání do Tandemu přijala Michaela Maurerová. Míšo, vítám vás. Dobrý den.

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Dobrý den. Teda já jsem nevěděla, že hned takhle na úvodu mě uvede do rozpaků. Já jsem úplně červená. Ještě, že to není vidět na hlase. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobře. Ale těch rozpaků se brzo zbavíte. Doufám, že to bude už v průběhu toho hudebního dárku, který pro vás mám na přivítanou.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Míšu Maurerovou, předpokládám, že zná většina naší populace, protože televize je mocné médium, pokud vás samozřejmě neznají ještě navíc z divadla. Ale co se možná ne tak úplně ví, že jste se narodila v Havířově. Jak k tomu došlo, že až v Havířově?

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Jak k tomu došlo? Já si myslím, že takovou shodou všech okolností a hlavně tím, že z Havířova pochází moje maminka. Ono, když mám začít úplně od Adama a od Evy nebo spíš od babičky Jožky a dědy Štefana, což byli ty dva mladí Slováci, kteří toto mladé město osidlovali a zakládali tam ty další a další generace, tak povili mojí maminku a její sestru Zlatku v ulici Druhé pětiletky 5. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobrá adresa. 

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
A protože moje maminka s tím dělnickým původem tak jako myslím si, že nebyla jakoby sžitá, i když doba tomu nenahrávala, tak tomu úplně nefandila a chtěla studovat, tak vodjela z Havířova do Prahy a tady na studiích potkala mého tatínka Pepu. A tím, že se Olinka spojila s Pepíkem, tak se narodila Míša. A protože v té době, kdy jsem byla na cestě, tak ještě neměli vybudované hnízdečko lásky, ani žádné zázemí, tak proto odjela maminka zpátky porodit do Havířova.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, takhle, no, proto. Ten Havířov mi tam nějak nepasoval, protože tatínka Pepu znám a vím, že on je jaksi Pražák, že jo. 

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Je. No, dokonce von je Jihočech, co já vím. Takže, my jsme taková hezky republiková rodina, dokonce s těmi kořeny.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Od Šumavy až v podstatě, co? Až do Jeseníků. 

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Ale to jste se zeptal docela dobře, Honzo, hned na začátek, protože já, i když to město není nějak půvabný, tak k tomu Ostravsku mám neuvěřitelnej vztah a kořeny a dokážu se hned nebo dokážu hned rychle někoho, kdo pochází z Ostravska, identifikovat i tady v Praze, a to nejenom podle nářečí, nejenom podle kratkejch zobaků. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak podle čeho ještě? 

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
No, je to opravdu region razovitý, jak se říká a lidi, kteří prošli tou výchovou těch chlapů z šachty a těch ženskejch, který musely tam dřít a budovat to nové město, tak mají něco zvláštního v sobě, co se navzájem pozná, takovou nějakou zvláštní dravost, takovou jako vnitřní touhu, takovou jako jinou motivaci, protože pro všechno se muselo nějakým způsobem bojovat. A to jsem v sobě cejtila i já, proto mě jako nepřekvapilo, když jsem se v Havířově seznámila třeba, já nevím, s Richardem Krajčem a vím, že z Havířova pochází třeba Simona Krainová. Spoustu lidí, který vlastně se z toho města na Ostravsku dostali do tý Prahy a chtěli v životě něco dokázat v jakýmkoliv oboru.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A zpátky do Havířova. Máte tam ještě nějaký příbuzný? Jezdíte tam ještě?

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Mám. Mám tam svojí milovanou babičku Jožku, kterou tímto zdravím, protože to je velká posluchačka rozhlasu. A mám tam svojí tetu, bratrance, sestřenici. Mám tam ještě spoustu příbuzných.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, v Havířově, jestli tomu dobře rozumím, abychom udělali takovou rekapitulaci, jste se jenom narodila. 

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Jsem se narodila a žila jsem tam v podstatě, protože moje maminka v té době ještě studovala, tak jsem tam bydlela u babičky. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak dlouho?

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Asi rok, jestli se nepletu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to si z toho asi moc nepamatujete. 

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Ne, ne, ale zřejmě to bylo jako opravdu intenzivní období, protože, jak říkám, ten vztah k tomu městu mám víc než silný.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zajímavý, zajímavý, ano.

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
A hlavně jsem tam trávila každé prázdniny. Většinou děti jezdí na prázdniny k babičkám na venkov. Já jsem jezdila do činžovního domu, později do čtrnáctipatrového paneláku. Ale přesto to byly nejkrásnější prázdniny, který jsem mohla prožít. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak Míša Maurerová, můj dnešní host, může teď trošičku okomentovat tu svou cestu k divadlu, protože jste už pochopili, že asi pravděpodobně nějaké podhoubí divadelní tam zřetelné v rodině nebylo. Tatínek doktor. 

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Maminka inženýrka ekonomie. Dokonce jakékoliv záchvěvy mojí touhy po umění ne, že by úplně zadupávali, to ne, oni nejsou kulturní barbaři, ale jako připadalo to jim, že to si přece můžu dělat celý život jako koníček, ale věnovat se tomu profesionálně, to jsi se snad zbláznila. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že něco pořádnýho že budete dělat.

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Dokonce si pamatuju, že můj tatínek, ať mi to teď odpustí, že to takhle zveřejním, mi řekl, když už jsem se přihlásila na DAMU a absolvovala jsem aspoň gymnázium, abych aspoň tu maturitu měla a pak si to teda zkoušej, tak mi říkal: "Panebože, proč tam chceš jít? Co tam chceš dělat? Vždyť nemáš talent!" Ale musím říct, že takový nakopnutí a takovou energii, kterou ve mně jako probudil, bych asi u toho prvního kola neměla. Takže mu možná vděčím za to, že jsem mu to chtěla nějakým způsobem dokázat, jako hele, podívej tati, já na to mám, já to dám. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vám něco, Míšo, řeknu. Tatínek je opravdu dobrý lékař, výborný lékař, výborný diagnostik, ale tahle diagnóza mu nevyšla teda naštěstí moc. 

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Tam se bohudík spletl, protože myslím si, že, já jsem přesvědčená o tom, že i kdybych podle přání svých rodičů šla studovat tu ekonomku, práva nebo jinou perspektivní školu dle jejich pohledu, tak bych se stejně k tomu divadlu nebo k tomu umění a k tomu uměleckému světu nějakým způsobem dostala, i když jinou cestou.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To ve vás bylo jen tak, nebo vyšel nějaký impuls zvenčí? Vás někdo inspiroval?

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Já tím, že jsem byla jedináček a moji rodiče se docela brzo rozvedli a tím, že jsem trávila spoustu času sama, tak jsem měla velkou fantazii a vytvořila jsem si kolem sebe jako spoustu fiktivních kamarádů. A moje hry probíhaly tak, že jsem dokázala si vytvořit třicetičlennou třídu i s paní učitelkou a všechny jsem hrála já. Takže, ta fantazie a ta touha po tom jako ukázat ostatním, že ve mně něco je a že ten exhibicionismus, kterej mi byl vlastní už od dětství, co jsem si jako malá holčička zvedala ty sukýnky někde na hřišti, tak ten prostě potřeboval nějakým způsobem zdravě vyhřeznout. Tak myslím si, že tam někde to začala. Potom v pubertě se to trošku transformovalo do toho, že jsem začala psát jakoby poezii, začala jsem navštěvovat různé recitační soutěže a na gymplu pak jsme měli díky skvělé paní profesorce češtiny Tominové, to je ta dáma, co hraje ve filmu Vrať se do hrobu tu ruštinářku, co zkouší tu Málkovou, co dělá v létě a tak dále, abych ji taky trošku personifikovala. Tak tahle ta dáma tam vytvořila takový, bych řekla, kroužek poezie, kde mladí nadaní autoři psali a jiní interpreti jim zase interpretovali tu poezii. Já jsem psala i interpretovala. A tam už jsem jako pocítila, že mě v tom podporují. Já jsem vůbec měla štěstí na fajn učitelky, většinou češtinářky to byly, který vod začátku vytušily nějakou mojí touhu tý sebeprezentace a podporovaly mě v tom jako i mimo školu, to znamená, že se mnou ve svým volným čase docházely na nějaký soutěže a konzultovaly se mnou moje výtvory, básničky a tak. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tohle je hrozně důležitý, když narazíte na nějakýho chápavýho profesora. 

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Myslím, že nejdůležitější. Proto dneska, když mámy říkají jako, kam půjdou děti do školky, do školy, já říkám, ta budova je úplně jedno, důležitý jsou ty lidi. Většinou to je otázka náhody a štěstí. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přesně tak. Ovšem do jedné budovy jste potom se přihlásila. Ta budova stojí v Karlově ulici, jmenuje se DAMU a k tomu se taky dneska dostaneme. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je herečka Michaela Maurerová a skončili jsme to povídání před písničkou v podstatě jejím vstupem nebo plánovaným vstupem na DAMU. Studia proběhla, předpokládám, naprosto nekomplikovaně. S kým jste studovala, abychom si udělali obrázek o tom ročníku?

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Myslíte na DAMU s kým jsem studovala? 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, no, jasně. 

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Já bych možná začala ještě od toho gymplu, ne, že bych vás chtěla vracet, Honzo, ale na gymplu jsem měla to štěstí, že jsem měla spolužáka ve vedlejší třídě, který se jmenoval Rosťa Novák. Nevím, jestli vám to jméno něco říká. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ano. 

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Z té slavné dynastie Kopeckých a zároveň z té herecké rodiny, který společně se mnou a ještě s paní profesorkou Beasko, která tam tenkrát učila psychologii, založil dramaťáček. A moje úplně první vlastně divadelní role byla role malého prince. A von tenkrát hrál zeměpisce, to si pamatuju. A protože jemu bylo i tím rodinným zázemím předurčeno, že půjde na DAMU, tak si vo tom začal povídat a tak. A já jsem říkala, to by bylo fajn, já bych to taky zkusila. Rodiče mě teda v tom úplně jako nepodporovali, ale tu přihlášku jsem si podala, abych v životě jednou nelitovala toho, že jsem ten krok neudělala. No a společně se mnou ještě dalších 6 lidí, třeba z toho dramaťáku a tak. A ten rok to nějakým záhadným řízením osudu, hvězd nebo prostě jenom proto, že jsem měla štěstí zrovna na tu komisi při těch přijímacích zkouškách, vyšlo jenom mně. Rosťovi teda až rok poté, ale to nic nemění na tom, že je to velmi talentovaný a hrozně fajn kluk. Najednou jsem se ocitla já z naprosto nehereckého prostředí, a teď to klidně i přiznám na plnou pusu, že jsme do té doby asi dvakrát byla v divadle. Já jsem se ocitla na divadelní škole, kde.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už je odpuštěný. 

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Doufám. Kde se lidi hlásejí třeba i na počtvrtý, na popátý a připravujou se dlouze. Mně tenkrát, přiznám se, v přípravě, když jsem už byla ve druhém kole, tak pomohla maminka mého tanečníka z tanečních. A maminka mého tanečníka z tanečních shodou okolností byla dcera pana Václava Vozky, herce, paní Vaňková, která učila na konzervatoři a která teda řekla: "Holka, tak to se na tebe teda podívám." A která mi, myslím si, že hrozně pomohla. Hlavně mě psychicky podpořila, protože mi tenkrát řekla: "Víš, řeknu ti na rovinu, ty sice vypadáš jako takovej ten typ té křehké naivky, ale v podstatě jsi taková fúrie a komediantka, takže u tebe nehrozí, že potom, až z tebe setřou ten pel mládí, takže nebudeš mít co hrát. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To měla dobrej odhad. Na rozdíl od tatínka. 

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Nevím, jestli měla dobrej odhad. Pravda je, že fúrie je ve mně furt a že s tím trošku i ta komise, když mě přijímala, tak s tím bojovala. A vím, že tenkrát se za mně postavil člověk, kterýho si nesmírně vážím, ale bohužel už je po smrti, a to pan Boris Rösner, který prostě se toho mého temperamentu tenkrát nebál jako ostatní. Takže i jemu jako teď skládám dík za to, že můžu dělat to, co mě opravdu moc baví. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, kdo byl v tom ročníku ještě, abychom to. 

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
V tom ročníku? Tak já, kdybych měla vyjmenovat všechny, tak třeba jako režisér tam byl David Švehlík, kterému jsme hned vzápětí vysvětlili, že je famózní herec a že by byla škoda, kdyby nás vo to připravil a tím, že vždycky těch partnerů do páru je málo, tak nám vypomáhal. Pak třeba Víťa Karas, který teď je, myslím, že velmi talentovaný filmový režisér. Ale neví se o něm, že začínal jako skvělý herec. Potom Jana Stryková, velmi talentovaná herečka, která je teď na Vinohradech a můžou ji taky vidět ve spoustě seriálu. Hrozně prima je Dana Verzichová, Víťa Dvořák. Já bych měla všechny jmenovat. Hanka Kliková. Teď už se některý jmenujou i jinak, protože jsou provdaný, ale my jsme se dlouho neviděli, tak to nevím. Myslím si, že jsme byli docela jakoby skladbou lidí zajímavej ročník. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaká byla vlastně vaše první taková opravdu velká příležitost, ať už divadelní nebo televizní nebo filmová?

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Tak ta filmová, to asi narážíte, Honzo, na to, že jsem v osmi letech přemluvila mojí maminku, když v televizi běžel konkurz na film Poslední motýl pana Karla Kachyni, že bych se hrozně toho chtěla zúčastnit. Tak jsem mámu dokopala k tomu, že jsme tam přišli. A tenkrát jsem byla obsazena panem Karlem Kachyňou do takové vedlejší dětské role. Vím, že je na mě v tom filmu jeden větší záběr, jak škrabu brambory. Ale tehdy jsme se v tom filmu potkali čtyři děti, který když vyrostli, tak už jsou z nich čtyři herci.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to je kdo?

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Dan Margolius, co já vím, z Lindy Jablonské, která tenkrát měla titulní roli v tom filmu, je teď velmi úspěšná dokumentaristka. Dana Verzichová, která se pak posléze stala mojí spolužačkou na DAMU, po deseti letech. To je taky takový jako záhadný řízení osudu. Vím, že tam hrála i Zuzka Vejvodová, která je teď taky herečkou. A možná, že bych si vzpomněla na spoustu dalších. Třeba syn Michala Prokopa Petr Prokop, ten taky. Ten potom studoval vlastně na alternativě a produkci. Takže, myslím si, že ten osud ví, kam směřuje ty lidi a jak je sdružuje. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Míšu Maurerovou nepochybně znáte. Víte, jaká je herečka, víte, jak hraje. Ale neznáte možná její, řekl bych, oblíbené komiky, oblíbené interprety českého humoru. A protože my u nás dáváme našim hostům exkluzivní možnost vybrat si mezi klasiky českého humoru, tak teď se to dozvíme konečně. 

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Já jsem moc poctěna touhle příležitostí a musím říct, že někteří lidé ke mně přicházeli a odcházeli, interpreti, ale někteří mi zůstali od dětství až do dospělosti a dokonce se o nich dá říct, že je mám čím dál radši a čím dál víc si jich vážím. A to je pan Zdeněk Svěrák a Cimrmani. Cimrmani vůbec. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak dobře, tak mi něco vybereme a doufám, že vám uděláme radost. Zdeněk Svěrák tam určitě bude. 

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je herečka Michaela Maurerová, kterou jste nepochybně viděli v některém divadelním představení, viděli jste ji v televizi, viděli jste ve filmech. Já teď zrovna mám takový čerstvý zážitek. Sice to není novinka, ale znovu u příležitosti jaksi výročí 17.listopadu šel televizní film PF 77. To byla hezká příležitost. A navíc to bylo krásné dílko. Tam byli všichni dobří. 

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
To byla moc krásná příležitost a hlavně moc hezká práce. Já vím, že většina herců, když vypráví a vzpomíná na to, jak se natáčelo, tak většinou jakoby v dobrým, ale o tomhle natáčení se nedá říct nic jinýho, než že to bylo super a hlavně se skvělému člověku a bezvadnému režisérovi, s kterým jsem pak měla možnost pracovat i v divadle s Jardou Brabcem, se podařilo dát dohromady mladý lidi, který tam vlastně hráli ten ročník v tom roce 77, který vlastně byl seskládaný z různých ročníků DAMU a my jsme tam různých, jedni z činohry, jedni z alterny, z různých ročníků, myslím tím i různého věku. A utvořil ročník, který byl naprosto ideální, až nás pak ke konci i mrzelo, že takovýhle ročník na tom DAMU vlastně nebyl. Bylo to hrozně milý. Já jsem ráda, že i takoví velcí herci a profesionálové, jako paní Vlasta Chramostová, Dana Kolářová a ostatní, který v tom hráli, se chovali k nám velmi vstřícně a přistupovali k tý práci jako s velkou pokorou. A ten výsledek mě velmi mile překvapil a musím říct, že i já se na ten film hrozně ráda koukám. Teda moje tchyně se na to prej velmi ráda kouká hlavně kvůli tomu závěru. Nemusím říkat, že určitě všichni, co znají tento film a ví, že na konci končím bohužel mrtvá na chodníku, tak si dělala ze mě teda babička, s kterou máme jinak velmi dobrý vztah, legraci, že tento film má velmi ráda a ten konec si pouští furt dokola. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je hezky cynické. Ale já si myslím, že to je veliká síla vzhledem k tomu ději samotnému, protože to je věc, kterou my, naše generace, jsme zažili. A ta mrazivá atmosféra, která je třeba na těch schůzích toho profesorskýho sboru DAMU, naprosto skvělá Dana Kolářová. Prostě to jde mráz po zádech opravdu. 

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
My jsme se o tom hodně bavili a právě díky tomuto natáčení a díky tomu, že Jarda Brabec s náma o tý době mluvil a že s náma diskutoval na tohle téma. My jsme teda museli bohužel si připustit, že my na to vzpomínáme jako na naše dětství a dětství je většinou zpětně zidealizované. To znamená, že my jsme ta generace, která se toho tak lehce dotkla a lehce to olízla. Já jsem právě v době, kdy byla revoluce, točila ten svůj první a na dlouhou dobu i poslední film Poslední motýl. Takže, to bylo hezké období. Ale je pravda, že jsem ještě ta generace, který vůně mandarinek připomíná Mikuláše a která, když vidí Eskymo nebo něco, tak má takovou lehkou nostalgii. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký postřeh. 

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Takže, já to vnímám spíš z tý hezký stránky a tyhle ty nepříjemný věci se mě bohužel tolik nedotýkaly, protože jsem byla takový zatím ještě ničím nepolíbený dítě. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale PF 77 nebyla samozřejmě jediná věc. Co v současné době máte teď za sebou? Na co ráda vzpomínáte, jste pyšná?

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Tak já mám hlavně za sebou tu svojí vysněnou životní roli matky. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to samozřejmě. 

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Takže, to je teď to, co mě v první řadě naplnilo. A přesto už jsem se těšila do práce, protože, jak říkal správně můj kamarád a herecký kolega Ondra Brzobohatý, že být herečkou je diagnóza, tak jsem se hrozně těšila vrátit se zpátky k tomu. A zrovna včera jsem byla na moc hezkým představení Vánoční koleda, kde jsem viděla ty mnou obdivované herecké kolegy, jako Ivanu Chýlkovou, Karla Rodena, zpívat a tančit a bylo to takový všechno pěkný a hezky mě to naladilo a říkala jsem si tak v duchu, to by byla škoda, kdybych to vzdala a věnovala se jenom dětem, protože určitě by jednou taky chtěly bejt pyšný na to, co máma v životě dokázala. Takže, teď jsem si tak trošku odskočila, já tomu říkám Lurdy, do seriálu Cesty domů. A pořád ještě dělám svojí srdcovou záležitost, a to, že moderuju nebo spíš takhle, diskutuju s dětmi na základních školách v pořadu Tykadlo, což je moc fajn, protože i mě zajímají názory týhle tý skupiny a pořád k ní mám nějakým způsobem blízko. Takže, to je tak zhruba to, co teď dělám. A teď momentálně se těším na Ježíška. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Míša Maurerová je natolik pozitivní člověk, který překypuje vitalitou a pozitivní energií, že teď se skoro rozpakuju se vás, Míšo, zeptat, jestlipak ve vašem životě se vyskytla nějaká chvíle, které se dá říkat krušná. Ale nemusí to být samozřejmě krušná chvíle taková, že došlo k nějaké rodinné tragédii. Ona krušná chvíle už je třeba to, že člověk, já nevím, nedostane vytouženou roli nebo o ni naopak přijde anebo třeba, že si sám zaviní komplikace v práci tím, že trošičku prošvihne něco. Teď jsem to dal všechno na hromadu a teď si z toho vyberte, přeberte. 

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Já si můžu z tý hromady tahat postupně. Mně se samozřejmě stalo úplně všechno, že žiju život jako každý jiný člověk, takže v mém životě je spousta životních proher, tragédií a karambolů a zároveň i výher. Ale je pravda, že sama mám nějaký vnitřní pocit, že jsem se narodila pod šťastnou hvězdou. Taky mi to nějaká alternativní žena v jednu chvíli jako řekla. Takže, mi spousta věcí vychází a potkávám v životě jako spoustu lidí, který mě tak jako hezky směrujou tam, kde je mi dobře. Ale ty životní prohry, tak to, že jsem prošvihla, tak to se mi teď hned vybavil takový docela zajímavý moment. Mně se jednou jedinkrát stalo, že jsem prošvihla představení, ale zato se mi to stalo tak hezky, že na to myslím, že já ani mí kolegové z tehdejšího představení nikdy nezapomeneme. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se může stát "hezky prošvihnout představení"?

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Já jsem sedm let hrála v Divadle Rokoko představení Libertain, kde v hlavní roli byl úplně geniální Jirka Štěpnička. A já jsem tam hrála roli mladé Holbachové. To představení jsme všichni měli strašně rádi, vždycky jsme se na sebe těšili. A jednou jsme se nějak asi záhadně nedomluvili na termínu s paní, která domlouvá tyhle ty termíny představení a já jsem prostě najednou se svým mužem byla v kině, tehdy na strašně dlouhém filmu, myslím, že to byl Pán prstenů. Tak jsem si to užila, byl to moc hezkej večer, večeře, tohle to dlouhý kino. Určitě ty, co viděli ten film, tak ví, že trvá asi tři hodiny. Pak jsem vyšla ven, zapnula jsem si mobil a měla jsem 23 nepřijatých hovorů. Já jsem říkala, něco se asi stalo. Stalo. No a tak mi postupně vyprávěli, jak mě nejdřív sháněli jemně, pak trošku drsně. Pak, protože já jsem tehdy bydlela velmi, shodou okolností velmi blízko Divadlu Rokoko, tak i doma. A pak už chodil jenom Jirka Štěpnička na to jeviště a počkejte pět minut, počkejte deset, patnáct. A pak už bohužel radši nečekejte. Na shledanou. Ale tenkrát vím, když herci popisovali v různých vzpomínkách, rozhovorech a vyprávěli historky o tom, jak se někdy někomu podařilo prošvihnout představení, co to je za pocit a co to je za zástavu srdce, tak myslím si, že tenhle film už nikdy v životě vidět nechci, protože to byl vopravdu hodně hořký konec toho sledování. Tak to je taková jako jedna věc, která se mi u toho prošvihnutí nebo nějakýho takovýho karambolu. Ale to jsou věci, kterým se zpětně smějete a naštěstí se tomu smáli i mí kolegové a pan Štěpnička a všichni mi to pak odpustili a nějak jsme to spolu domluvili. Ale vím, že taková krušná chvíle, která se mi jako teď vybaví z posledních věcí, a to už jako dosti krušnejch chvil, protože radši vzpomínám na ty hezký, tak to bylo, se týkalo samozřejmě mejch dětí. To jsou věci, kdy se mi moje děti narodily brzo, měly malou váhu. To znamená, jak mi řekly hezky moje kamarádky, já jsem měla jedno dítě rozpůlený na dvě, protože Pepík, ten měl kilo šedesát a Madla kilo sedmdesát. A v tu chvíli najednou i takovej velkej egocentrik jako já by byl schopnej udělat cokoliv a pociťovat tak obrovskou mateřskou lásku a naprostou nesobeckost, že by si vyrval ledvinu, játro, cokoliv, jenom aby byly v pořádku, aby to všechno dopadlo. Takže, jestli jsem nějakou takovou vnitřní smlouvu udělala s tím nahoře nebo s tím dole v tu chvíli, nevím, ale všechno dobře dopadlo a děti mi teď dělají jenom radost. Takže, v podstatě žádnej karambol se nekonal. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Herečka Míša Maurerová je a ještě chviličku bude hostem dnešního Tandemu. Ještě jsme si nepopovídali třeba o vaší taky charitativní činnosti. Všiml jsem si, že se věnujete nadacím, které podporují děti v dětských domovech. V jakém smyslu podporujete?

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Tak ono to pomáhání, já tomu nerada říkám charita, ona to je taková módní vlna. V podstatě jenom využívám toho, že někoho zajímá můj názor, někdo mě sleduje, k tomu, abych upozornila na věci, který si tu pozornost zasloužejí. No a vzhledem k tomu, že jsem jednu dobu v seriálu Ulice hrála dívku z dětského domova, dokonce jsme točili i reálně v Dětském domově v Dolních Počernicích. Tímto je moc zdravím, hlavně pana ředitele Martina Lněničku, kterej je moc fajn. Tak jsem se k této problematice dostala trošku blíž a seznámila se taky s občanským sdružením Múzy dětem, s kterým jsem začala spolupracovat a dělat různé výjezdy, jak oni tomu říkají, do dětských domovů. To znamená, že my ty děti nepodporujeme jenom finančně nebo jenom materiálně, ale i tím, že s nima strávíme čas, věnujeme se jim a třeba najdeme nějaký jejich koníček, dovednost, talent, který chceme, aby pak dál rozvíjely a měly něco, na co jsou pyšní. No a díky mé lásce k bižuterii a díky mé lásce k múzám, to znamená i k občanskému sdružení Múzy dětem, jehož principálem je Karel Navrátil, taky moc fajn člověk, vznikl projekt Korálky dětem. To znamená, že jsem spojila dnes už neexistující šperkařskou filmu z Jablonce s tímto sdružením a děti začaly stejně, protože jsem si všimla, že stejně jako já si rádi věci vyrábějí, protože ne vždycky si je můžou koupit, začaly vyrábět různé šperky. No a pak je na internetových stránkách www.koralkydetem.cz prodávají. No a peníze jdou k nim na účet, které potom mají k dispozici, když opouští dětský domov. A zároveň i na projekt Život nanečisto, což je projekt, takový trenažér, který ty děti připravuje na ten reálný život, protože my máme to štěstí, že když jsme potom po osmnácti vhozeni do tý reality a jsme najednou dospělí lidé, tak vždycky, když trošku škobrtneme nebo máme problém, můžeme jít za rodinou a za příbuznými, kteří nás podrží. Bohužel většina těchhle těch dětí je na to sama a vono to jedno škobrtnutí může znamenat, že je to stáhne na dno a vyrobí třeba dalšího stejně nešťastného jedince. Takže, jsem ráda, že k tomuhle můžu nějakým způsobem přispět. No a pak samozřejmě tím, že jsem se spojila s tím, že ráda pomáhám, tak se mi ozývají i lidé, abych je podpořila. A já, pokud je to jenom trošku v mých silách a pokud tím nestrádají mé vlastní děti, tak se snažím pomoct. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máme začátek prosince. Na co se teď ještě do konce roku kromě Vánoc samozřejmě těšíte?

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Na co se teď těším? Tak Vánoce jste zmínil. Těším se na Mikuláše, těším se na plavání a cvičení s dětmi, hlavně se těším na to, že ještě jednou půjdu na to představení Vánoční koleda ještě v jiné alternaci, protože mě to zajímá a vopravdu mě to velmi příjemně navnadilo. Já jsem člověk, který má hudbu Davida Kollera a Sidy Tobias moc ráda. A těším se na klid a pohodu. Já si, čím jsem starší, začínám vážit takových těch věcí, který mi dřív přišly naprosto obyčejný a samozřejmý, jako to sednout si se svým mužem, když uspíme tu naši ratolest a přečteme jim pohádky, sednout si k lahvi dobrýho vína a třeba jen tak zhodnotit ten den. Nebo se jít projít do lesa, protože les na podzim a v zimě hrozně hezky voní. Nebo se jít podívat, máme dva oslíky, tak jít třeba těm oslíkům dát s dětma suchej chleba. Takže, na takový ty obyčejný věci a vytyčit si nějakej cíl. A když se člověk k tomu cíli upne a těší se na něj, tak i ty nepříjemný věci, který ho čekaj, třeba jako mě zubař teď, tak se líp zvládají. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký. Já si myslím, že i vám, milí posluchači, se líbila dnešní návštěva Míši Maurerové, mladé, hezké herečky, která má ráda život, přírodu, bižuterii, divadlo, děti. Prostě takový ten příjemný, obyčejný život. Moc vám děkuju za vaši návštěvu, za váš čas.

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Děkuju za pozvání. Děkuju. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mějte se moc hezky. Ať se všecko daří a hezké Vánoce.

Michaela MAUREROVÁ, herečka
--------------------
Na slyšenou.



Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.