Mrak a oblak

Oblak je podle Slovníku spisovného jazyka českého "shluk vodních kapiček na obloze, lehčí mrak", přičemž tímto slovem lze označit i jevy, které nemají s počasím nic společného, tedy oblaka kouře nebo prachu. Také z astronomické terminologie známe oblaka, velká seskupení hvězd, například Magellanova oblaka. Slovo mrak pak stejný slovník charakterizuje slovy: "oblak tmavého vzhledu; mračno". Z čehož plyne, že oblaka jsou všechno, co jak praví básník "po obloze plyne", ale pokud je to tmavé, je to také mrak. Rovněž slovo mrak používáme i pro jiné než atmosférické jevy. Někde, třeba na pouti, mohou být mraky lidí, na nepřátele se mohou snést mraky šípů a na pole mohou usednout mraky vran. Ve všech těchto případech slovo mrak znamená "hustý shluk, velké množství".

Michal Novotný

I když výrazy oblak a mrak vyjadřují skoro totéž, mají ovšem různý původ. Mrak je všeslovanské slovo, jeho příbuzní v jiných slovanských jazycích mívají také význam tma a soumrak, což je i v češtině příbuzný mraku. Všechno to pochází od indoevropského kořene merk-, zatmívat se, blikat. Přes tento kořen jsou s mraky příbuzná i slova Morgen a morning, což jsou německé a anglické pojmenování rána. Se zatmíváním souvisí i příbuzné české slovo mrákoty; když na nás jdou mdloby neboli mrákoty, svět se nám jakoby zatmívá. Výraz oblak pak souvisí s oblékáním. Pochází od praslovanského obvelkti, tedy obléci, povléci. Oblaka povlékají nebo řekněme přímo oblékají oblohu. Ke slovu oblaka Pavel Eisner napsal: "oblaka jsou plurál uhrančivě krásný. Kdyby se jednou lidstvo sešlo o řeklo si, že vytvoří jeden světový jazyk na ten způsob, že se pro každou věc vybere nejkrásnější pojmenování, jež kdy který jazyk pro tu věc vydumal, měla by, hádám, česká oblaka velkou šanci, že se všem oblakům po celém světě, i novozélandským a nad mysem Dobré naděje, začne říkat oblaka."

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz