MUZIKA

Takže podle jednoho z nejnesmyslnějších zákonů, které kdy naše Poslanecká sněmovna přijala, v němž se praví, že moderátoři soukromých celoplošných stanic musí používat spisovnou češtinu, by tito moderátoři nesměli používat slovo muzika ve významech za prvé hudba, za druhé kapela za třetí lidová taneční zábava. Takový moderátor nesmí říct, že zdálky byla slyšet muzika, nesmí vyslovit spojení cymbálová muzika a smí si jen nechat zdát o tom, že by snad prozradil svým posluchačům, že jeho dědeček a babička se seznámili u muziky. Ve všech těchto případech užil význam slova muzika, který je ve slovníku označen jako obecný, a tudíž nespisovný. Jediný případ, kdy by soukromý celoplošný moderátor směl slovo muzika použít, by nastal, kdyby chtěl expresívně slovem muzika označit hudební nástroj, což je ale význam, který se dnes už nepoužívá, a tak by mu nikdo nerozuměl. Pro pořádek musím dodat, že pátý význam slova muzika je argotický, znamená pohlavní nemoc, a přestože ho užíval komunistický novinář a spisovatel Géza Včelička, dnešní moderátoři ho podle zákona navrženého komunistkou ovšem také nesmějí vyslovit.

Pokusil jsem se na výrazu muzika ukázat, že tento zákon má typický komunistický rys: Nedá se dodržovat. Na takové zákony jsou komunisté mistři, za své vlády jich produkovali spousty. Což bylo a je nejen komické, ale také nebezpečné. Pokud je mnoho zákonů, které se nedají dodržovat, vzniká pocit, že zákony se dodržovat nemusejí. Tento pocit do tohoto národa komunisté naočkovali tak důkladně, že pomocí něho dosud, patnáct let od té doby, kdy oficiálně přestali vládnout, ničí demokratickou společnost.

Přestože jsem původně chtěl mluvit o jazykovém zákulisí výrazu muzika, tento jazykově-politický komentář jsem si neuměl odpustit. O muzice, způsobem, jak je v této rubrice obvyklé, tedy až zítra.