Nouze naučila Dalibora housti - část 2

23. březen 2004

Včera jsem tu začal s výkladem známého přísloví Nouze naučila Dalibora housti. Pověděl jsem, že jím popisujeme situaci, kdy nás okolnosti často proti naší vůli donutí naučit se něco užitečného. Také jsem stručně rozebral jazyková zákulisí jednotlivých slov, která zmíněné přísloví tvoří. Nejzajímavější z nich je dnes už zastaralé housti, které znamenalo hrát na hudební nástroje a z něhož pochází pojmenování houslí. Do blízkého příbuzenstva patří i běžné hudba, které ještě ve staročeštině mělo užší význam než dnes, znamenalo hrát na strunné nástroje.

Včera jsem také naznačil, že známá historka o tom, jak se Dalibor naučil na housle, nemusí být pravdivá. Nejdřív si ji ale co nejstručněji zopakujme. Odehrává se koncem 15. století v litoměřickém kraji. Proti jednomu z tamních feudálů Adamovi Ploskovském se vzbouřili jeho poddaní a za dodnes nejasných okolností přešli k jeho sousedovi Daliborovi z Kozojed. Někteří jako Jirásek tvrdí, že ušlechtilý Dalibor vzal Ploskovského lidi pod ochranu a proti jejich bývalému pánovi se jich zastal, jiní jako například Josef Svátek to vidí úplně naopak. Dalibor byl loupeživý rytíř, Ploskovského poddané proti jejich pánovi poštval a pak se zmocnil majetku, který mu nepatřil. Historik Kamil Krofta říkal, že tu šlo o rozhodnutí vzbouřenců. Sami se poddali lidštějšímu Daliborovi.

Ať už právem, nebo neprávem všechno to Dalibor z Kozojed odnesl. Nejprve ho zavřeli do právě opravené věže na Pražském hradě, které se dosud říká Daliborka, a posléze ho roku 1498 popravili stětím. Mezitím se ve vězení, podle Jiráska i podle Svátka, naučil hrát na housle. Hrál dobře a do dálky slyšitelně, takže lidé chodili k věži a "dárkův mu udělovali", píše Svátek.

Dojemné, ale dnešní cynické době připadá pravděpodobnější, že o hudbu nešlo. Ta historka a z ní pak klenoty českého umění možná vznikly omylem, záměnou dvou významů výrazu housle. Housle byly za středověku nejen hudební nástroj, ale i přístroj mučicí, houslím svým tvarem podobný. Na houslích se odsouzenci natahovali tak dlouho, až řekli buď pravdu, nebo prostě to, co mučitelé chtěli slyšet. Než se tak stalo, byl křik mučených slyšet hodně dodaleka. Takže možná nouze, tedy mučení na houslích, naučila Dalibora housti, tedy přiznat se.

autor: Michal Novotný
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.