Obětní beránek

Beran či jehně, tedy beránek, byl vedle kozla u starých Židů nejčastějším obětním zvířetem. Už Ábel obětoval Hospodinu berana, čímž nepřímo vyvolal hněv svého bratra, a tím vlastně přispěl ke své smrti. Krví beránka Židé označili své domy v Egyptě, aby se tak vyhnuli takzvaným egyptským ranám. Velmi důležitá je událost, která se odehrála těsně před odchodem Židů z Egypta. Všichni Izraelité se shromáždili v rodinách a podle Hospodinova příkazu jedli beránka. Od té doby si Židé při svém svátku pascha beránka připomínají. Ostatně dnešní velikonoční beránci z piškotu, marcipánu, čokolády a čeho všeho ještě, jsou sice hodně zasutou, ale přece jen pořád ještě existující vzpomínkou na onu událost popsanou ve Starém zákoně.

Michal Novotný

Obětní beránek se však vyskytuje také v Novém zákoně, a to na několika místech v souvislosti s Ježíšem. Právě Ježíš je označován za beránka, který snímá hříchy "mnohých".V Prvním listu Korintským se píše: "Neboť jest Beránek náš velikonoční za nás obětován, Kristus." V Evangeliu svatého Jana najdeme formulaci týkající se Ježíše "beránek Boží, kterýž snímá hřích světa". A když stejné evangelium, tedy Apokalypsa, konstatuje vítězství andělů nad drakem, říká: "Ale oni zvítězili nad ním skrze Beránka, a skrze slovo svědectví svého." Musíme připomenout, že Ježíš se stal beránkem Božím, obětním beránkem snímajícím hříchy ostatních dobrovolně: "Nikdo mi život nebere, ale já jej dávám sám od sebe."

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz