Pakostnice

Původ slova je zřejmý na první pohled a vysvětlil ho už Jan Hus, když napsal, že pakostnice "po kostech sě tluče". Při pakostnici bolí kosti, vypadá to, že jde o nemoc kostí, takže slovo pakostnice vzniklo ze slova kost. S největší pravděpodobností to tak není a jde o takzvanou lidovou etymologii, i když zaštítěnou jménem tak význačného dnes bychom řekli lingvisty, jakým byl Jan Hus. Ostatně i významný etymolog 20. století Václav Machek s Husem souhlasil. Ve svém slovníku uvedl: "Hus to vykládá správně". To si ale nemyslel lingvista Josef Zubatý, který na počátku 20. století napsal o výrazu pakostnice článek, v němž uvedl, že mu na Husově etymologii vadí ono pa- na počátku slova pakostnice. Kdyby prý šlo o nemoc, která chodí po kostech, musela by se jmenovat pokostnice. Pak profesor Zubatý navrhl řešení, které přijímají i dnešní etymologové.

Michal Novotný

Ve staré češtině bylo běžné slovo pakost, kterým naši předkové označovali něco zlého, svízelného, různé potíže, škody a protivenství. Takovou svízelí je nepochybně i nemoc, při níž bolí klouby a kosti. Ve staré češtině jsou doložena i slova pakosta tedy záškodník a kazič a sloveso pakostit, které znamenalo něco kazit a později také, především ve zvratné podobě pakostit se, namáhat se, hmoždit se s něčím. Přestože výraz pakost silně připomíná slovo kost, nemá s ním etymologicky nic společného. Je příbuzný se slovem opak. Svízele, potíže, škody jsou něco jakoby opačného od normálního, běžného, šťastného života. Pakost a od toho pakostnice jsou, jak píše Josef Zubatý, "vlastně zvrácenost, převrácenost".

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz