POTĚMKINOVY VESNICE

28. srpen 2003

Jedním ze slovních spojení, která žijí v jazyce naší publicistiky a kterým většina z nás rozumí, aniž bychom věděli, jak přesně vznikla, je spojení Potěmkinovy vesnice. V novinách se třeba dočteme, že úprava náměstí ve městě dejme tomu N. se ukázala být Potěmkinovou vesnicí, a víme, že autor chtěl říct, že ta úprava náměstí nebyla poctivá, nebyla pořádná, že byla jen tak jako, naoko. Potěmkinovy vesnice jsou, jak píše Slovník spisovného jazyka českého, "něco předstíraného, zdánlivého, vytvořeného jen pro efekt, předstírání, klamání".

Příběh života knížete Grigorije Alexandroviče Potěmkina tady za tři čtyři minuty nemohu odvyprávět celý. I tři čtyři hodiny by pořád bylo o čem zajímavě mluvit. Takže ve vší stručnosti. Ten pán byl původně teolog, pak carský důstojník a při vojenské přehlídce u příležitosti nástupu Kateřiny II. neboli Veliké na sebe carevnu hezkým trikem upozornil, což mělo za následek, že se jednak stal jejím (mimochodem o deset let mladším) milencem, jednak postupně až vrchním velitelem ruské armády. Potěmkin byl člověk mimořádně schopný, ruskou armádu zmodernizoval, zakázal v ní nejen nošení copů, ale i kruté tělesné tresty, získal pro vojsko ušlechtilé jezdecké koně a vytvořil z dragounů řadovou kavalérií. Kromě toho například založil města Cherson, Nikolajev a Sevastopol. Možná je trochu nespravedlivé, že ho dnes známe jen v souvislosti s Potěmkinovými vesnicemi jako dost zápornou postavu.

Kateřina Veliká za velkého přispění knížete Potěmkina připojila k Ruské říši poloostrov Krym, který dosud byl pod nadvládou Turků. Jenže původnímu obyvatelstvu se v ruské říši nelíbilo a začalo houfně utíkat do Turecka, Krym se vylidňoval, což se Potěmkin bál své carevně a milence sdělit. Tvrdil naopak, že zalidněný Krym vzkvétá, a to carevnu nalákalo k návštěvě. Takže Potěmkinovi nezbylo než uspořádat velkolepé představení. V kulisách vesnic, které Potěmkin dal vyrobit z plátna a latěk a postavit v dostatečné vzdálenosti od silnic, kudy carevna projížděla, jásali obyvatelé Krymu, kteří zde ještě zbyli - měli to ovšem rozkazem povinné. Když carevna přejela, stejné kulisy stejní řekněme herci zkratkami v horách přenesli na místa, kam carevna oklikou přijela a tak dále a tak dále. Carevna prý na podvod nepřišla. Ačkoli kdoví. Pamatujeme si přece ruské panovníky, které jsme zažili, mnohým nedělalo potíže hrát oblíbenou ruskou hru na Potěmkinovy vesnice spolu a zcela vědomě.

autor: Michal Novotný
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?