Pranýřovat

Nejprve význam slovesa pranýřovat, jak ho uvádí Slovník spisovného jazyka českého: "Vystavovat na pranýři veřejné potupě (jako trest); přeneseně, často publicisticky, vystavovat veřejné potupě nebo posměchu; veřejně kárat; odsuzovat." Jako příklady užití slovesa pranýřovat uvádí za komunistů vydaný slovník věty: "být nespravedlivě pranýřován jako zrádce národa, pranýřovat na schůzi špatné pracovníky, chyby, pranýřovat podněcovatele války." O podstatném jméně pranýř se ve stejném slovníku říká, že je to: "(kdysi) místo, kde bývali provinilci vystavováni veřejné potupě, sloup, kůl, ke kterému při tom bývali uvazováni". Tolik stručně, řekl bych že až příliš stručně slovník. U radnice či u kostela postavené sloupy a kůly, často s kruhy, k nimž byli provinilci uvazováni, aby jejich ponížení vidělo co nejvíc lidí, byly jen řekněme první generace pranýřů, užívaná ve 13. a 14, století. V dalších stoletích, v 15. a 16., se pranýře a pranýřovaní zdokonalily. Místo sloupu se pranýřem stal například srub nebo kamenný podstavec, k němž byl provinilec, často polonahý, přikován. Někdy to byl domeček s komorou ze všech stran průhlednou, v níž musel odsouzený sedět. V roce 1551 dal arcikníže Ferdinand na pražském Staroměstském náměstí postavit pranýř jako klec, do níž byli vsazeni šlechtici Jan Kuneš a Zikmund Truskovec. Byli prý úplně nazí a k tomu ještě pomazaní medem, aby je hojně štípal hmyz...Ale nechme vyprávění o neštěstí jiných a vraťme se k hlavnímu tématu této rubriky, totiž k jazyku, k etymologii, k původu slov a slovních spojení.

Slova pranýř a pranýřovat nejsou česká, do našeho jazyka přešla z němčiny, přesněji řečeno z jejích předchůdců. Staročeské pranéř nebo také planýř vzniklo ze středohornoněmeckého pranger a to zase ze středodolnoněmeckého prangen, které znamenalo tisknout, vázat. V jedné knize jsem se dočetl, že úplný původ slov pranýř a pranýřovat je v latině, ve spojení Palus infamas, tedy sloup hanby, ale to odborníci etymologové nepotvrzují.