Prchlivý

Slovník spisovného jazyka českého říká, že prchlivý je: "náchylný k náhlému a prudkému hněvu; unáhlený, prudký, popudlivý, vznětlivý". Od přídavného jména je odvozené příslovce prchlivě a existují i podstatná jména prchlivost, prlivec a prchlivka. Ve zmíněném slovníku jsem našel i výraz prchlice, ale to je prý jílovitá prodyšná půda, při rozmočení "silně rozbřídavá", jak se tam píše doslova. Ta půda nejspíš s prchlivostí nemá nic společného, tady je asi příbuznost se slovesem pršet.

Čímž jsme se dostali k otázce, odkud slovo prchlivý pochází. Na první pohled je dost podobné slovesu prchat, které dnes známe ve významu odněkud rychle utíkat, přičemž ten útěk to mizení má příčinu v nějakém našem strachu. Ve staré češtině jeden z významů slova prchlivý opravdu byl bojácný. Dnes však prchlivý člověk nemá se strachem nic společného. Dnešní význam nejspíš souvsí s tím, že sloveso prchat možná vzniklo ze starého prat, které znamenalo letět a které dalo vzniknout i výrazu pero. Prchlivý možná původně byl, říkají někteří etymologové, prostě rychlý, rychle reagující člověk a později se význam toho slova zúžil jen na rychlost negativní, zlostné, popudlivé reakce.

Prchat ale možná souvisí se slovesem pršet, které, jak jsem tu už jednou říkal, mělo dřív mnohem širší význam. Starým Čechům pršel nejen déšť, ale i vlasy, zuby, zrní z klasů i zrnka písku v přesýpacích hodinách, tedy čas. Z prchlivého člověka pak možná pršely nadávky... Ale to už spekuluji, to jsem se nikde nedočetl.

Mohu jen konstatovat, že slovo prchlivý je krásné, ale pokud jde o původ nejasné, až tajemné.