PRUBÍŘSKÝ KÁMEN

Začnu slovem. Podle Slovníku spisovného jazyka českého prubířský znamená zkušební a vzniklo to z podstatného jména prubíř. U hesla prubíř se pak ve stejném slovníku dočteme, že jeho variantou je slovo prubéř a že obě ta slova mají dva významy. Za prvé jde o dřívější řekněme funkci či povolání, o zkoušeče jakosti drahých kovů. Dnes se slovo prubíř užívá v odborném jazyce chovatelů. Říká se tak beranům nebo hřebcům určeným k vyhledávání takzvaně "honících se samic" ve stádě, jinak řečeno k vyhledávání samic, které mají právě chuť na samce.

I když slova prubíř a prubířský se používala už za středověku, jde o slova takzvaná cizí, tedy přejatá. Pocházejí z německého Probe, tedy zkouška, které je z pozdně latinského proba vzniklého z klasického latinského probare, zkoušet, schvalovat. Probare pak pochází od probus, tedy řádný, poctivý, počestný. Do blízkého příbuzenstva patří i další slova, z nichž některá jsme přejali později než výrazy prubíř a prubířský. Zkoušce studenti už mnoha generací říkají průba a mnohdy si zkoušku jen tak zprubnou, protože zkouška je přece od slovesa zkusit to. Prubnout a prubovat se ovšem dá nejen zkouška, ale třeba také to, kolik vydržím. Přímo z latiny, bez německého prostřednictví, jsme přejali výraz aprobace, tedy způsobilost například k vyučování určitým předmětům. Kdo je aprobován, je schválen, uznán, protože je obvykle také vyzkoušen, což jsou významy latinských aprobare a probare.

Ale abych nezapomněl na ten kámen. Středověcí prubíři, osoby zkoušející kvalitu kovů a pravost mincí či šperků, měli ke své práci pomůcky, k nimž patřil jako jedna z nejvýznamnějších takzvaný prubířský kámen. Jakost a pravost kovů se mimo jiné posuzovala podle stop, jaké zanechaly na kameni. Prubíř přejel mincí po prubířském, zkušebním kameni a věděl, jak je to s pravostí zkoumaného předmětu.