Šumava

Začneme někde na počátku křesťanského letopočtu. Prvně o tomto našem pohoří totiž mluví egyptský učenec Klaudius Ptolemaios, který žil ve druhém století a byl to nejen známý astronom a matematik, ale i zeměpisec. Ve svém řeckém výkladu k mapě celého tehdy známého světa označuje naší dnešní Šumavu jménem Gambréta. Další jméno dali pohoří Bavoři, říkali mu Nordwald, tedy severní les; ovšem proto, že tyto hory jsou na severu Bavorska. Naši předkové, například Kosmas ve své kronice, dlouho používali prosté Les, u Dalimila se pak ve 14. století objevuje pojmenování Bavorský les. Části pohoří, západně od Tachova, se také říkalo Hvozd.

Název Šumava prvně nacházíme v díle Antonia Bonfiniho nazvaném Rerum Hungaricum, které vyšlo v roce 1565. O něco později, v první polovině 17. století, je jméno Šumava v díle Pavla Stránského a už také s výkladem původu: "Našinci ji tak nazývají podle šumu větrů," tvrdí Stránský. Což zní věrohodně. Šumavské stromy ve větru opravdu šumí, ostatně i déšť a potoky na Šumavě šumí jako málokde. Přičemž s největší pravděpodobností tato teorie o původu jména Šumava není správná. Pokud slova Šumava a šumění spolu souvisejí, je to souvislost poněkud složitější.

Dnes se pokládá za jisté, že pojmenování Šumava vzniklo ze starého českého slova šuma, které znamenalo les. Výraz šuma dnes už nepoužíváme, ale byl zapomenut poměrně nedávno, ještě Neruda koncem 19. a Holeček počátkem 20. století lesu šuma říkali. Ostatně Srbové a Chorvati mu tak říkají dosud. Bulhaři pak pod slovem šuma rozumějí listí. To všechno pochází od praslovanského šuma, les. Na tom, jaký je vztah mezi slovy šuma ve významu les a šumět, ve významu vydávat tiché zvuky, se etymologové neshodují. Jedni si myslí, že tu není žádný vztah, jiní říkají, že šuma vzniklo ze zvukomalebného šumět. Že les dostal své pojmenování podle zvuku, který abych tak řekl vydává.