ŠVANDA
Včera jsem tu na e-mailové vyzvání posluchače Vladimíra Zborníka promluvil o významu a původu slov legrace a sranda. O prvním jsem řekl, že pochází ze stejného zdroje jako výraz rekreace, totiž z latinského recreatio, osvěžení, občerstvení, zotavení, kterým se za středověku označovaly školní přestávky a které se postupně změnilo na rekrací a nakonec na legrace. O výrazu sranda jsem pověděl, že sice pochází z vulgárního slovesa označujícího vyměšování, ale že jeho vulgární přídech už vlastně není cítit a že bylo utvořeno podle abych tak řekl vzoru švanda. A slíbil jsem, že o švandě a také o Švandovi dudákovi budu mluvit dnes.
Ve Slovníku spisovného jazyka českého se o švandě říká, že je to "veselá, zábavná příhoda, zábava, legrace". A upozorňuje se tam na Tylovu divadelní hru Strakonický dudák, jejíž hlavní hrdina se jmenoval Švanda dudák, stejně jako humoristický časopis, který více než dvacet let před 1. světovou válkou a pak ještě šest let za 1. republiky vydával Ignát Herrmann.
Ze jména Švanda pravděpodobně označení legrace slovem švanda vzniklo. Ale nešlo o Tylova Švandu dudáka, Švanda v lidových vyprávěních existoval už dlouho před Tylem a dramatik ho do své hry převzal. Podobně jako Jiříka do Jiříkova vidění, jak jsem tady o tom mluvil nedávno. V českém lidovém prostředí dávno existovala postava dobrodruha, marnotratníka, veselého a neodpovědného chlapíka Švandy. Říkalo se: Pojďte tam - třeba do hospody - bude tam Švanda a myslel se veselý člověk jménem Švanda, což se pak, možná také pod vlivem německého slova Schwang, vtip, legrace, změnilo na obecné označení zábavy. Samotné jméno Švanda ostatně má snad také německý původ, pravděpodobně vzniklo z Verschwender marnotratník. Takto vznik slova švanda jako označení legrace vykládá Jiří Rejzek v našem posledním etymologickém slovníku. Ve starším slovníku - Machkově - se ale původ švandy vykládá úplně jinak. Prý jde o zkrácení slova štvanda, tedy štvanice. Štvanici na zvěř si naši předkové kupodivu opravdu spojovali s legrací a zábavou. Což je vidět z německého slova Hetz, které znamená nejen štvanici, ale i zábavu, legraci, při které se například vzájemně hecujeme.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
