Tučňák

27. září 2005

Včera jsem tu mluvil o Preslem vytvořených z ruštiny přejatých českých pojmenováních ploutvonožců, z nichž slova tuleň a mrož dostala svou dnešní podobu jakýmsi omylem, přepsáním, chybou. Presl chtěl abychom říkali a psali ťuleň a morš, což by bylo podobnější původním ruským od sibiřských národů přejatým slovům. Ale chyba se stala, byla přehlédnuta, další ji opsali a už to tak zůstalo. Také česká slova tučňák a plameňák, pojmenování pro nás exotických ptáků, vznikla podobně kuriózním způsobem.

Proč se tučňák jmenuje právě takhle, je evidentní, je takový kolébavě zavalitý, tučný. Ostatně jinak se tučňákům také říká pingvini a latinské pinguis znamená nejen úrodný, ale také tlustý a tučný. Jenže lingvista a diplomat Jiří Marvan, který od 60. do 90. let působil na několika amerických, evropských a australských univerzitách, to vidí jinak. Ve své pozoruhodné knize Brána jazykem otevíraná, aneb o češtině světové, kterou tímto doporučuju všem posluchačům této rubriky, Jiří Marvan uvádí, že o latinské pinguis tu nemusí jít, protože v angličtině je tento nelétavý pták penguin, s e, nikoliv s i a - cituji - "odtud vede zcela jiná stopa až k velšskému pen+gwyn hlava bílá, tedy nikoliv tučňák, ale bělohlávek". Na závěr tohoto překvapivého odhalení si však jazykovědec-světoběžník poctivě povzdechnul: "Až na to, že je černohlavý..."

Michal Novotný

Ani pojmenování plameňáka, vodního ptáka s dlouhýma nohama a dlouhým krkem, jehož až plamenně zářivě růžové zbarvení v zoologické zahradě spolehlivě připoutá pozornost návštěvníků, kupodivu ve skutečnosti vlastně se slovem plamen nesouvisí. Na plameňáky a plameny už ale dnes nemáme dost času, a tak to všechno probereme zítra.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz

autor: Michal Novotný
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.