V Borech na Vysočině vám zvuky přírody zesílí velké dřevěné megafony. Říká se jim Ucho lesa
V Borském lese kousek od obce Bory na Vysočině leží na malém palouku tři podivuhodné velké dřevěné trouby. Nejde o žádné hudební nástroje, i když se zvukem ve skutečnosti pracují. Místní jim říkají Ucho lesa.
„Měly by sloužit k naslouchání zvuků lesa, zejména jeho ptačích obyvatel,“ říká starostka Borů Lucie Dostálová. Na louce v trávě leží dva větší a jeden menší megafon, ten je prý určený pro děti. Velké Ucho lesa je dlouhé tři metry a vysoké dva. Což znamená, že se do něj vejde stojící člověk. „Dá se do něj sednout nebo lehnout,“ dodává starostka s tím, že megafony jsou vyrobené z kůrovcového dřeva. Jsou impregnované, dvoustěnné a vyplněné izolací. Každý je natočený jiným směrem, aby bylo možné poslouchat les ze všech stran.
Na louce stojí také informační tabule. Na jedné straně přibližuje příběh vzniku Ucha lesa, přesné plány, rozměry a fotografie z výroby. Na druhé straně jsou pak umístěny fotografie ptáků, kteří se v této lokalitě nejčastěji vyskytují. U nich je krátký popisek a QR kód. „Pokud má člověk chytrý telefon, má na něm přístupná data, může se připojit na naše stránky a tam si ověřit zvuk, který přichází z lesa,“ vysvětluje Lucie Dostálová.
Myšlenka Ucha lesa pochází z Estonska. „Přišel s tím syn bývalé místostarostky. Byl tam na nějaké besedě a tuto zajímavost tam navrhovali studenti architektury jako odpočinkovou zónu,“ říká starostka. K nápadu postavit něco podobného u obce, která má lesní stromy v názvu, byl pak už jen krůček.
Louka s ušima lesa se nachází na konci několik kilometrů dlouhé naučné stezky, kterou stojí za to si projít. Najdete na ní mimo jiné dřevěnou vodní pumpu, funkční kadibudku a také analematické sluneční hodiny. Ty jsou zvláštní tím, že ukazatelem je sám stojící člověk.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
