V oboře Hukvaldy slouží návštěvníkům nová studánka. Hlídá ji ze dřeva vyřezaný rys

5. září 2018
Dřevořezba je dílem ostravického řezbáře Luďka Vančury

K typickým obyvatelům tohoto místa sice patří daňci a mufloni. Od letošního léta má ale Obora Hukvaldy na severní Moravě nového patrona. Nepočítáme-li lišku Bystroušku, u jejíž sochy se zastaví každý návštěvník po cestě k hradu. Ty, kteří si dají tu námahu a místo obvyklé cesty do kopce se vydají podél amfiteátru dále, přivítá obezřetný rys. Ještě voní čerstvým dřevem a jeho pestrý nátěr svítí do daleka. Stráží místo odpočinku a občerstvení. Studánku určenou všem příchozím 

Hukvaldská obora je místo bohaté na vodu. Protéká jí říčka Ondřejnice a Telací potok. Z masivu Kazničova, nejvyššího bodu celé obory, pak vytéká celkem devět pramenů. Ovšem studánku nenapájí přímo žádný z nich. Voda do ní prýští z přepadu starého rezervoáru, který se nachází výše na kopci. Rezervoár v dřívějších dobách využíval pivovar, který na Hukvaldech nechal v roce 1567 založit olomoucký biskup Vilém Prusinovský.  Pivo se v něm vařilo až do roku 1970.

Studánka na tomto místě stávala už dříve. Ale protože byla ze dřeva, postupně chátrala. Její současnou podobu jí vtiskl řezbář z Ostravice, Luděk Vančura. Motiv rysa se může zdát návštěvníkům nepatřičný, ovšem rysi se postupně do beskydské přírody vracejí. A kdo ví, zda na nějaké odlehlejší místo obory někdy skutečně nezavítá.

Celková rozloha obory je 440 hektarů, a ačkoli do ní mohou volně vstupovat lidé, jsou v ní stále ještě místa, kde zvířata mají ke svému životu klid. A pokud vás třeba napadne, zda se o vodu ze studánky nedělíte s nějakými těmi muflony či daňky, můžete být v klidu. Zvířata se raději napijí z potůčku, aniž by při tom musela zdolávat pro ně značně nepohodlný dřevěný můstek. Studánka v oboře tak zůstane jen a jen lidem.