Veronika Kubařová - herečka
27. duben 2011
Tandem
V Tandemu Jana Rosáka byla herečka Veronika Kubařová. Dozvěděli jste se od ní, jak je těžké se v dnešní době v její profesi prosadit. Prozradila i něco ze zákulisí filmu Rafťáci a jestli je pro ni ocenění za roli Laury ve filmu Ženy v pokušení důležité.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
U poslechu Tandemu vás vítá a hezkou chvilku u rádia přeje Jan Rosák. Když jsem se tak trochu připravoval na svého dnešního hosta, tak jsem si na internetu přečetl, že tato sympatická mladá dívka prohlásila, že v životě chce být hlavně, a teď dávejte dobrý pozor, dobrým člověkem. No, to se mi líbilo. Prostě chovat se tak, aby se za ní její budoucí děti nemusely stydět a aby po ní nezůstalo nic špatného. Já si myslím, že tohle prosté vyjádření vůbec není naivní a kdyby většina z nás podobnou představu naplnila, to by bylo na světě dobře. Prostě vítám v Tandemu herečku Veroniku Kubařovou. Dobrý den.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Veroniko, my vždycky v Tandemu začínáme nějakou melodií, takže ani dneska neuděláme výjimku a doufám, že souhlasíte.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Určitě, ráda.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A když už jsem řekl, že jsem se připravoval i na internetu na Veroniku Kubařovou, tak jsem si tam taky přečetl pojem Rakovník. Ten je pro vás dost důležitý, viďte. Tam jste se narodila?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Tam jsem se narodila a vyrůstala. Bydlela jsem tam vlastně do svých 15 let, než jsem odešla do Prahy na konzervatoř, na střední školu a pak jsem se tam samozřejmě vracela na víkendy, protože jsem bydlela tady v Praze na internátu, tak jsem se tam vracela ještě na víkendy jako ze školy. Takže, jsem tam zůstávala. A do dneška tam jsou rodiče moji a sestřička, takže se tam vracím stále, ale už bydlím v Praze.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale vzhledem k vašemu útlému mládí je 15 let, převážná část zatím vašeho života patří Rakovníku. Tak jaké bylo dětství v Rakovníku?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Krásný. Já jsem ještě dlouhou dobu na tý konzervatoři strašně jako propagovala to svoje město a byla jsem hrozně pyšná na to, že jsem z menšího města, kde ty lidi vo sobě vědí, že ze začátku z tý Prahy jsem byla vlastně taková překvapená. Ještě jsem přišla vlastně po povodních tenkrát, takže všude jezdilo XA, XB, X18 a tak dále. A já jsem přišla do Prahy a vopravdu, to je strašný, když to teď řeknu, ale tak jsem si myslela, že 18 jezdí v 18 hodin. Jak ty holky u nás v Rakovníku říkají: jedu domu trojkou, jako že jedou v 15 hodin. Tak jsem si říkala 18 jezdí v 18. A pak jsem si říkala, no ale tady jezdí furt jenom 18, to je nějakej zmatek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že by bylo pořád 18 hodin?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Ne, tak to byly takový omyly jako to kuře z Rakovníka. A strašně na něj ráda vzpomínám, protože vopravdu to je jako krásný město, je tam všude to Křivoklátsko kolem, takže příroda krásná a je to malý, lidi se tam znají, lidi se prostě zdraví, když se potkávají.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se mi líbí, že jste patriot. Já si myslím, že Rakovník si to zaslouží. Navíc je to město s velikou tradicí i uměleckou tradicí. Vy jste například taky se na tom tak jako podílela, protože jste zapojila do ochotnického hnutí tam. Tam je slavný Tyl, že jo. Ochotnický spolek.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Ano, Divadelní spolek Tyl. Tam jsem taky účinkovala dlouhou dobu. A bylo to pro mě, já jsem chodila do dramaťáku úplně odmalička, kterej teda taky má, vede to tam paní učitelka Mikesková, která je taky proslulá. A děti vod ní, jako my jako ty dramaťáci jsme často jezdili na recitační soutěže a už v tom útlým věku jsme vlastně měli jakoby.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vedl vás někdo jaksi do toho dramaťáku za ruku, nebo jste tam sama zamířila?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Tak jakoby já jsem tam šla vopravdu vod první třídy, úplně vodmalička. Ale jako byla jsem přihlášená. Asi jsem vždycky tíhla k tomu, protože babička moje a děda z mamčiný strany a mamka dělali loutkový divadlo, takže jsem k tomu, jako divadlu a divadýlku a nějakýmu hraní si jako tíhla asi odmalička, že jsem byla i taková jako tvořivě vedená. Takže, to byla jedna z voleb. Rodiče mě přihlásili na klavír, na výtvarku, na tancování, na dramaťák, vlastně já jsem každej den něco dělala, takže jsem to spektrum jako měla velký, že jsem si mohla vybrat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobře, protože kdo si hraje, nezlobí, jak se říká.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Anebo zlobí na těch kroužcích a pak už doma nezlobí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To nevadí, ale tam se něco naučí. To já tady mám poznamenáno, že babička dělala loutkový divadlo. A to jaksi jako na úrovni jaksi přímo už?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Ne, ne, ne. Babička s dědou dělali jako amatérsky, že se tím neživili, ale dělali v Kutný Hoře, odkud oni pocházeli, což je taky krásný město, tak tam dělali divadlo a zpívali mi písničky pohádkový. A mamka moje potom studovala loutkařinu jako už profesionálně, sice dělá učitelku v mateřský školce, ale vystudovala si k tomu ještě jakoby to profesionální. Takže, dělá teda teď s amatérama v tom Rakovníku právě, ale má to vystudovaný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to bylo to podhoubí jasný úplně. Tatínek, mám tady poznamenáno, ne, ten má exaktní povolání.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Ano, ano, hezky při zemi nohama tvárnicema a podobně, protože to je stavař a lítá letadlem sportovním.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako koníčka?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Jako koníčka, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? Nebojíte se o něj?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Bojím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Lítá v těch ultralightech?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
V těch ultralightech, no. Vivat je jeho letadlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jéjej. Vivat. A jmenuje se Kubař?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Jmenuje se Kubař.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vivat Kubař. To je hezký. To by si mohl napsat na letadlo.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Ano.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak myslím si, že Veronika Kubařová, která je dnes hostem Tandemu, může docela hezky okomentovat to, jaká je dneska pozice mladých hereček, takových těch čerstvých absolventek pražské konzervatoře, kterou vy vlastně jste. Mají to lehké dneska nebo lehčí, než to bývalo dřív? Tak to vy asi nemůžete posoudit. Ale je lehké se prosadit, nebo ne?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Já vlastně jako pořádně nevím, protože mám pocit čím dál tím víc, že jsem nějaký dítě štěstěny, kterýmu to tak přichází, že jsem měla vopravdu kliku, že jakoby kolem sebe vidím, že to je strašně těžký a že ne každej má to štěstí, ale že mně to přicházelo to vopravdu tak jako krásně, že vlastně nevím ani, čím jsem si to zasloužila. Ale myslím si, že člověk každopádně, když se jako snaží vopravdu a dělá to, že děláte věci poctivě, lidé to ocení, tak že to tak je, že se to jakoby vyplácí, když to člověk dělá s dobrým úmyslem. A i když se to nepodaří, tak ale ví, že pro to udělal maximum.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale nemá určitě cenu sedět v koutě.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
To rozhodně ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A čekat, najdou tě. Ne.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Ne, ne, ne, ne. Já jsem nikdy nebyla úplně jako loktařka, že bych jakoby volala a prosazovala se, ale jakoby to, že nemůže člověk čekat, že tak já tohle dělat nebudu, zrovna tohle se učit nebude, protože tohle mi je k ničemu, že člověk nikdy neví, co se mu bude hodit, takže musí bejt připravenej vždycky na 100 procent.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co bylo takové to první ťuknutí toho štěstí, o kterém jste tak hezky popovídala, že si vás vybralo? Kdy jste to poprvé poznala?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Tak jakoby asi zpětně to možná byla nebo určitě to byla ta konzervatoř, že mě přijali na tu školu jako takovou. Ale tenkrát, když mě přijali, tak jsem z toho byla strašně nešťastná. Já jsem vlastně první půl rok byla jako.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Proč nešťastná?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Měla jsem pocit, že, za prvý v těch patnáct já jsem byla, mám pocit, docela opožděná jakoby, že já jsem to brala jako vytržení z tý rodiny.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak když jste si myslela, že osmnáctka jezdí jenom v 18 hodin, tak.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Tak jsem byla trošku, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, to si dělám legraci.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Je to tak ale. Já jsem prostě se nedostala do tohohle světa, takže najednou jsem byla někde, kde jsem to neznala a neměla jsem tady rodinu a z tý školy, kde je to jakoby náročný i psychicky jakoby, že jo, to herectví, člověk se dloube furt v nějakejch pocitech a něco rozebírá a v těch patnácti má dost starostí sám se sebou jakoby se nějak jako najít nebo neztratit minimálně. Takže, jsem jako se vracela na ten intr, že jsem neměla to rodinný zázemí. Ale zase jsem se strašně moc naučila jako, že kdybych nešla tam, tak nevím, jak bych na tom byla dneska, jakej bych byla člověk. Možná docela jiná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte, dala vám ta konzervatoř do těch hereckých začátků jako dost? Tu profesi třeba?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Já myslím, že určitě. A měli jsme pana profesora Laurina, kterej, a paní profesorku Tesařovou, který oba dva byli báječný. A ten pan Laurin, myslím si, že jedna i z hlavních věcí, který nás naučil, byla právě určitá jakoby divadelní etika nebo herecká, že to byla taková ta stará škola i toho zákulisí a i toho vztahu k tomu povolání a k nám vzájemně k hercům a jako úcta nějaká. A to bylo strašně, si myslím, taky jako důležitý pro nás kromě tý profese jako takový, jako toho řemesla, který samozřejmě je taky důležitý. Ale člověk pak zjistí, že se toho strašně moc učí potom v tý praxi třeba, co se týká mluvy. Že vím, že jevištní mluvu jsme se učili prostě samozřejmě v těch třídách, jsme se učili rozezní ten hlas a tak dále, ale pak jsem přišla do toho divadla a najednou to bylo něco úplně jinýho, zjistila jsem, že musím daleko víc zabrat, že ze začátku jsem úplně špatně používala ten hlas, že mě bolelo v krku z toho, že jsme to jakoby překřikla, že prostě ta praxe až člověka naučí, že zjistí, že si myslel, že to umí a že ho to vyvede z toho omylu, že musí zase jinak. Ale určitě, nechci právě, že často se shazuje ta konzervatoř nebo to, tak to ne. Myslím si, že mi vopravdu dala.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím si, že ty začátky dá. Je to takový startér tak, jako je v autě důležitej startér, že jinak by se prostě to auto nerozjelo vůbec, že jo.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
A dál jsou potřeba další motory, startér nestačí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je herečka Veronika Kubařová. Herečka velice mladá, která je v podstatě, dá se říct, pořád ještě na začátku své kariéry, i když myslím si, že už jste mohla něco taky ukázat. Byl film Rafťáci vaší první velkou příležitostí?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Určitě. První velkou určitě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, to bylo 2006. No, to už je 5 let zpátky.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
To už je 5 let zpátky, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a potom, o dva roky později tady mám poznamenáno, u Zdeňka Trošky jste si zahrála princeznu Rozmarýnu v Nejkrásnější hádance a pak už to bylo nastartováno. První angažmá Mladá Boleslav, že jo. Tam jste pořád?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Už ne, už ne. Zůstala jsem tam vlastně na půl úvazku, ale strávila jsem tam tři nezapomenutelný roky mýho života jak hereckýho, tak osobního.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Heleďte se, jsou mladé herečky, které třeba, dejme tomu, vůbec to divadlo jaksi pominou a rovnou naskočí do filmů, televizních inscenací a tak. A divadlo jaksi přijde třeba někdy až později. Myslíte si, že je divadlo důležité? Říkám to s vědomím toho, že je.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Myslím si, že určitě. Jako tím neodsuzuji ty, protože jsou určitě i holky, že dostanou zase štěstí jenom tam a chtěly by a nemají to štěstí v tom divadle. Ale myslím si, že pro to řemeslo, vo kterým jsme právě mluvili, to vopravdu je důležitý i co se týče toho mluvení nebo takovýho jako drilu a toho nasazení, že to člověk vopravdu, tam to nejde dělat, rozhodně to nejde dělat ani jako pro peníze, že jo, protože je to v podstatě v dnešní době podle mě neadekvátní tomu nasazení a tomu času, kterej tam člověk stráví. A to jsem ještě mladá a beru to jako vejšku a furt to beru tak jako, že mám čas na takovýhle blbnutí. Ale v momentě, když si představím, že budu mít rodinu a děti, tak představa, že teda je vypravím ráno do školy a pak se vrátím v půlnoci, prostě ve 12 hodin, tak je to fakt jako, myslím si, že náročný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale já si myslím, že to divadlo je opravdu hrozně důležité a myslím si, že nejenom vy si to pochvalujete, ale i v Mladé Boleslavi si vás tedy pochvalují a pochvalovali.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Snad jo. Ne, jakoby já jsem tam vopravdu našla druhou rodinu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co jste si tam zahrála hezkýho?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
A navíc jsem tam dostala fakt nádherný role, který člověk prostě, když není známej a není tady v Praze, tak asi nedostane nebo musí bejt opravdu hodně výjimečnej. A tam jsem dostala krásný role, hrála jsem Julii, Fausta a Markétku hraju ještě. Ale jako, že takhle úplně titulní prostě mladý, to je jako sen, to je prostě strašně krásný, ale i menší, jakoby ne hlavní, ale krásný. Tetovanou růži jsme dělali Teneseeho Williamse, Rosu jsem hrála, Dorotku jsem hrála ve Strakonickým dudákovi, velký spektrum i jakoby žánrů a že si člověk zkusí verš a psychologický drama a různý odvětví toho divadla. Je to další báječná škola.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jdete na to dobře, bych řekl. A myslím si, že pan ředitel Franta Skřípek, kterýho dobře znám, ten si vás pochvaluje.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
On je výbornej prostě, on to strašně dobře dělá a líbí se mi, že to divadlo bere i s tou lidskou tváří, že jakoby přemejšlí, koho tam vezme, aby tam jakoby zapadl do toho souboru, protože je to prostě soubor, kterej je spolu 24 hodin denně skoro v podstatě, když pak je na zájezdech a tak. Takže, vo těch lidech přemejšlí i jako jinak a je to člověk, kterej má srdce a dělá to opravdu dobře a upřímně.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím si, že když je herečka tak jako Veronika Kubařová, můj dnešní host v Tandemu, na startu své kariéry, protože ona pořád je. Co si budem povídat, start kariéry trvá déle než jeden rok třeba, tak nevím, jestli už se můžete i ohlížet kolem sebe, ale myslím si, že asi ano, i na svoje kolegy a hodnotit to, jak hraje ten, támhle ten. Ale každopádně, když se ohlédnete jaksi hodně zpátky, tak už vidíte za sebou tu celou plejádu těch velikánů celého herectví a taky komiky, protože teď jsme právě mezi klasiky, jsme se ocitli časově v našem Tandemu. Koho byste si dneska vybrala, jestliže si můžete vybrat, aby vám a našim posluchačům a mně taky, udělal radost?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Tak já mám strašně ráda pana Menšíka. Neměla jsem právě možnost bohužel se s ním setkat já naživo, ale když jsou nějaký Silvestry nebo nějaký DVD vychází s ním, tak to miluju úplně, tu jeho lidskost a tu jeho autenticitu neuvěřitelnou prostě, ten jakoby nadhled a zároveň tragikomičnost, s jakou dokáže ty role podávat, je pro mě absolutně nepochopitelná. Myslím si, že to byl jako hereckej i lidskej anděl chodící po zemi, že opravdu i, co jsem slyšela, že jsem třeba dělala s Jurajem Herzem a s Terezkou Herzovou, který s ním pracovali, a říkala, že on prostě na tom place rozdával vopravdu radost do poslední minuty před tou klapkou, před tou ostrou, že potom vlastně nikdo ani nemohl hrát, že to byla taková legrace s ním vopravdu i jako jinak, nejenom když se teda řeklo, že von točí, ale že dělal i pro vostatní tu legraci. A určitě měl sám dost svejch starostí, ale že dokázal bejt takhle jako báječným člověkem, to se mi strašně líbí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se líbí nám všem. Tak si ho teď poslechneme.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přestože, jak už jsem tady několikrát řekl, Veronika Kubařová je herečkou mladou, tak už také sklidila nějaké úspěchy, myslím i jaksi ocenění přímo za vaši třetí filmovou roli. Ženy v pokušení byla třetí?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Ženy v pokušení byla třetí, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jste sklidila za jednu hlavních rolí, Lauru, Cenu Zdeňka Podskalského, viďte. Jsou pro vás ty ceny důležité, nebo to berete jak jako, že, tak co, tak přijdou další.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Přijdou další a odejdou. Ne, beru to, je to pro mě jako strašně krásný. A vždycky, když mi to zavolají, tak mám strašnou radost, jako hrozně velkou radost, ale zároveň jsem jako naštvaná, že mám pocit, že to třeba je už poslední a že to teď budu muset strašně obhájit, že to, že mám tu cenu je jakoby nějaký titul před jménem nebo něco, co jakoby to nemusí pak už nikdo vědět další. Ale jakoby pro mě to znamená, ale teď tím víc musím dokázat, že to bylo zasloužený, že v tý další práci nemůžu bejt ještě horší, protože musím prostě dokázat, že to za něco bylo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se vám v Ženách v pokušení hrálo?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Ze začátku hrozně. Ale jenom proto, já jsem jakoby dostala pocit ty první natáčecí dny, že prostě v tom osazenstvu neuvěřitelně nádherným, co tam bylo, že jo, paní Balzerová, Lenka Vlasáková, Jirka Macháček, Jirka Vejdělek, báječnej režisér, že to nemám šanci. V duchu jsem si říkala, proč neobsadili někoho jinýho? Vždyť by to bylo lepší pro ně. A vlastně jsem si říkala, to vůbec nemám šanci jako jim nezkazit. A byla jsem taková jako vůči tomu. A pak jsem si říkala, no, naopak ty se musíš strašně snažit, nesmíš jim to zkazit a musíš prostě se maximálně vynasnažit, aby to bylo dobrý. Takže, pak už to bylo báječný. Aby to nevyzněli, že voni mi to nějak dávali najevo. To vůbec. Oni byli právě strašně báječný a i ta Eliška i ta Lenka pro mě byly obrovskej vzor na to, jak já k nim vzhlížím a jsou to jako maximální profesionálky pro mě. Byly úplně normální a řešily vlastně úplně podobný věci jako já, jako že když dostaly připomínku, tak to nebylo jako, já to dělám dobře, já vím, že to dělám dobře, ale že přijímaly s pokorou všechny ty věci, který se řešily. A když jako, že to bylo docela hektický natáčení, protože bylo září a oprašovačky a spoustu herců odejíždělo a tak dále, zájezdy, takže to zvládali úplně s přehledem a nebyli hysterický, nedělali scény, že teď prostě nemají tady svůj prostor na soustředění a teď zrovna nemají rtěnku nebo něco, co člověk slýchá nebo vídá tak jako zvpovzdálí. A když jsem byla úplně u toho, tak jsem zjistila, že zrovna tyhle dvě ženy prostě jsou fakt úžasný. A navíc to jsou fakt skvělý jako ženy jako matky a jako vopravdu krásný vzory jako ženský i do života.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, čím to je. Já si myslím, že čím je člověk jaksi větší herec, tak tím míň machruje.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Asi jo. To máte pravdu. A to člověka, než se s tím setká, tak mu to jako nějak prostě nedojde, že to tak je.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak je asi tím větší člověk. Tak to mám radost, že máte tuhle příjemnou zkušenost.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Copak může zažít taková mladá herečka jako Veronika Kubařová za krušnou chvíli, řeknete si třeba. Jenomže, jak už jste z jejího vyprávění pochopili, ona není vůbec žádná povrchní mladá holka. Ona se trápí taky tím, že o sobě pochybuje, což je samozřejmě sympatické. Ale nic se nesmí přehánět na druhou stranu. Už jste zažila i při práci nějaké opravdu tvrdé chvilky, kdy vám nebylo do zpěvu moc a do hraní?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Určitě. No, jako co se týká třeba i tý konzervatoře, že to celý bylo takový, že jsem nevěděla moc, jak s tím naložit. Ale když vezmu konkrétní nějakej zážitek, tak to bylo třeba zrovna na těch mejch prvních Rafťácích filmovejch, který byly taky dost hektický tím, že to bylo hrozně moc látky v krátkým času a navíc na vodě samozřejmě. A voda teče prostě, takže to natáčení je daleko složitější a není to jednoduchý a je to náročný i fyzicky, protože jsme prostě fakt jako makali i na těch lodičkách a vůbec. Takže, se mi stalo, že jsem prostě, nějak mi jako ruplo v zádech, nějak jsem se zvedala a prostě mi vopravdu jako křuplo v zádech a po chvíli už jsem se nemohla vůbec narovnat, že jsem fakt zůstala v předklonu a strašně mě bolely záda. Vůbec jsem nevěděla, co to je. Tak nejdřív mi dávali nějaký náplasti, jako ty záchranáři, co jsme tam měli na místě, že se to povolí, že to je nějakej stah, jak jsme tam byli v plavkách a byla zima, že to je nějaký nastydnutí, ale nepovolovalo to vůbec. Tak mě pak odvezli do nemocnice a od toho výstupu z auta do toho vchodu do nemocnice byla nějaká vzdálenost a já jsem to už nebyla vůbec schopná ujít, že mi museli přivízt jako vozík invalidní a do mě naložili a museli mě odvézt až na nějakou tu ošetřovnu a tam mi píchli injekci, po který mi povolily nějak ty svaly. Vlastně si ani nepamatuju do dneška, co to bylo za diagnózu, bylo to opravdu jako chvilkový a ty injekce mi pomohly.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byl heksenšus takzvanej. Jak je vidět, ani mladým se nevyhýbá.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Takže, toto se mi stalo. Ale vím, že jakoby, to se stalo někdy odpoledne a večer jsme potom měli jako mít nejtěžší pro nás zkoušku i jako vodáckou, že jsme točili v kuse, že před nám jel raft s kamerou a my jsme na těch lodičkách točili jakoby koláž, že jsme prostě fakt jako 10 kilometrů řeky sjeli, ale v rámci natáčení, jako že ne pohodička, že to nějak proplujeme, ale že prostě tady zaberte. A já jsem byla vepředu a nebylo to jednoduchý a s těma zádama to byly krušný chvilky, že už jsem ani moc nevěděla, která bije, že jsem se nemohla ani na tu práci soustředit. To mě vždycky štve, když nejsem úplně stoprocentně pro, že to člověk nemůže dělat tak, jak by chtěl, protože řeší prostě v tu chvíli ty záda a to, že to není úplně dobrý, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale byla zase na vás vidět síla toho prožitku, ne?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
To asi v tom teenagerovským filmu nebylo úplně potřeba, to jsem se asi minula. Ale ne, ne, to zlehčuju. Já si myslím, že to není lehká kategorie, ten teenagerskej film. Minimálně jako režijně, že to není jednoduchý a pak se to zjistilo, že se to taky musí dělat dobře.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale ten film pro vás byl pozitivní v tom, že jste se seznámila s blízkým člověkem. S režisérem Karlem Janákem. Takže, to bylo vykompenzováno zase.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Ano, ano. Bolístka byla pofoukána.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je Veronika Kubařová. Chviličku ještě bude, takže stihnem si ještě popovídat třeba o tom, že taky hostujete v Semaforu. V čem?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
V Kytici, v Mam´zelle Nitouche a v Dal jsi růži do polívky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená, že i zpíváte.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
To znamená, že se i snažím zpívat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je od vás hezký, jak jste skromná, nebuďte zase tolik skromná.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Ne, já vím, co říkám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak dobře, dobře. Ale kromě toho, že nepochybně vás čeká další spousta příležitostí, třeba natáčení, co divadlo. Zamávalo zase nějaké nové?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Tak já jsem právě z té Mladé Boleslavi přešla do Městských divadel pražských sem do Prahy do ABC a Rokoka. A teď jsem nedávno měla premiéru v Rokoku s panem režisérem Svojtkou, kterej je báječnej režisér. Jsem ráda, že jsem se tam s ním setkala a bylo to představení Viktor K., aneb český národ neskoná. A je to autorská věc jeho, pana Janků a pana Packa. Tak to jsme měli nedávno premiéru, takže to bylo takový nejaktuálnější a teď mě čeká zkoušení 100 roků samoty s panem Gáborem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale já tady mám ještě jednu poznámku, kterou jsem si nechal úplně na konec a ta mě teda opravdu hodně zajímá, protože je to takové zvláštní.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Co to bude?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To nevím, k mladé dívce vašeho typu nevím, jak se to hodí. Mám tady napsáno a teď nevím, jestli to není kec, na tom internetu se najdou takový nesmysly. Copak to znamená, že ráda kreslíte karikatury?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Já, jak jsem říkala, že jsem chodila na různý jakoby to, tak jsem chodila i na výtvarku a strašně mě to baví, je to pro mě takovej typ relaxace, takže mě baví malovat i abstraktní obrazy a tak dále. Tak jsem se jakoby jednu dobu zaměřila na to, že ten obličej lidskej je strašně zajímavej a bavilo mě dělat portréty a v rámci toho jako cvičení jsem si i říkala, že ta karikatura vystihuje vždycky jakoby to, co dělá toho člověka tím člověkem a ještě to zvětší a není to vůbec jednoduchý, v tom čínským umění udělat pár znakama to hlavní, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To charakterizující.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
To charakterizující. Takže, rozhodně, kdybyste mi řekl, ať udělám vaší nebo něčí karikaturu, tak to nedokážu asi teď hned jakoby, ale.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Musíte si to zažít trošku.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Musím si to zažít, jako že v tom nejsem dobrá, ale snažila jsem se o to, to jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je teda opravdu obdivuhodný. Tak jestlipak náhodou někdy se k tomu třeba nevrhnete tak intenzivně, že až třeba uděláte výstavu potom, co?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
No, tak možná jo. Je to takovej jako umělcův únik, že to dělám v nějakých momentech, kdy mám nějakej přetlak nebo si potřebuju odpočinout od něčeho, takže to je takovej, jako že tam předávám ty svoje buď starosti nebo i prožitky dobrý na ty obrázky. Takže, v momentě, kdy bude nějaký intenzivní období, tak vznikne možná nějaká.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď zrovna není přetlak, nepotřebujete teď odpočívat.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Teď zrovna je mi nějak hrozně krásně, že nepotřebuju unikat na plátno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy tak i vypadáte, že je vám dobře. Já vám přeju, aby to vydrželo co možná nejdýl, aby samozřejmě přicházely další příležitosti, a to jak samozřejmě ve filmu, tak v divadle, protože si myslím, že si to zasloužíte. A jak jsem tak nejenom já, ale i naši posluchači, za tu chviličku, co jsme spolu ve studiu vypozorovali, tak dokážete si toho vážit, což je samozřejmě velice dobře.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Děkuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ať vám to vydrží. Veronika Kubařová byla dnes na Tandemu a já vám za návštěvu u nás moc děkuju.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Děkuju. Děkuju za pozvání a přeju krásnej den.
Spustit audio
--------------------
U poslechu Tandemu vás vítá a hezkou chvilku u rádia přeje Jan Rosák. Když jsem se tak trochu připravoval na svého dnešního hosta, tak jsem si na internetu přečetl, že tato sympatická mladá dívka prohlásila, že v životě chce být hlavně, a teď dávejte dobrý pozor, dobrým člověkem. No, to se mi líbilo. Prostě chovat se tak, aby se za ní její budoucí děti nemusely stydět a aby po ní nezůstalo nic špatného. Já si myslím, že tohle prosté vyjádření vůbec není naivní a kdyby většina z nás podobnou představu naplnila, to by bylo na světě dobře. Prostě vítám v Tandemu herečku Veroniku Kubařovou. Dobrý den.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Veroniko, my vždycky v Tandemu začínáme nějakou melodií, takže ani dneska neuděláme výjimku a doufám, že souhlasíte.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Určitě, ráda.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A když už jsem řekl, že jsem se připravoval i na internetu na Veroniku Kubařovou, tak jsem si tam taky přečetl pojem Rakovník. Ten je pro vás dost důležitý, viďte. Tam jste se narodila?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Tam jsem se narodila a vyrůstala. Bydlela jsem tam vlastně do svých 15 let, než jsem odešla do Prahy na konzervatoř, na střední školu a pak jsem se tam samozřejmě vracela na víkendy, protože jsem bydlela tady v Praze na internátu, tak jsem se tam vracela ještě na víkendy jako ze školy. Takže, jsem tam zůstávala. A do dneška tam jsou rodiče moji a sestřička, takže se tam vracím stále, ale už bydlím v Praze.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale vzhledem k vašemu útlému mládí je 15 let, převážná část zatím vašeho života patří Rakovníku. Tak jaké bylo dětství v Rakovníku?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Krásný. Já jsem ještě dlouhou dobu na tý konzervatoři strašně jako propagovala to svoje město a byla jsem hrozně pyšná na to, že jsem z menšího města, kde ty lidi vo sobě vědí, že ze začátku z tý Prahy jsem byla vlastně taková překvapená. Ještě jsem přišla vlastně po povodních tenkrát, takže všude jezdilo XA, XB, X18 a tak dále. A já jsem přišla do Prahy a vopravdu, to je strašný, když to teď řeknu, ale tak jsem si myslela, že 18 jezdí v 18 hodin. Jak ty holky u nás v Rakovníku říkají: jedu domu trojkou, jako že jedou v 15 hodin. Tak jsem si říkala 18 jezdí v 18. A pak jsem si říkala, no ale tady jezdí furt jenom 18, to je nějakej zmatek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že by bylo pořád 18 hodin?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Ne, tak to byly takový omyly jako to kuře z Rakovníka. A strašně na něj ráda vzpomínám, protože vopravdu to je jako krásný město, je tam všude to Křivoklátsko kolem, takže příroda krásná a je to malý, lidi se tam znají, lidi se prostě zdraví, když se potkávají.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se mi líbí, že jste patriot. Já si myslím, že Rakovník si to zaslouží. Navíc je to město s velikou tradicí i uměleckou tradicí. Vy jste například taky se na tom tak jako podílela, protože jste zapojila do ochotnického hnutí tam. Tam je slavný Tyl, že jo. Ochotnický spolek.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Ano, Divadelní spolek Tyl. Tam jsem taky účinkovala dlouhou dobu. A bylo to pro mě, já jsem chodila do dramaťáku úplně odmalička, kterej teda taky má, vede to tam paní učitelka Mikesková, která je taky proslulá. A děti vod ní, jako my jako ty dramaťáci jsme často jezdili na recitační soutěže a už v tom útlým věku jsme vlastně měli jakoby.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vedl vás někdo jaksi do toho dramaťáku za ruku, nebo jste tam sama zamířila?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Tak jakoby já jsem tam šla vopravdu vod první třídy, úplně vodmalička. Ale jako byla jsem přihlášená. Asi jsem vždycky tíhla k tomu, protože babička moje a děda z mamčiný strany a mamka dělali loutkový divadlo, takže jsem k tomu, jako divadlu a divadýlku a nějakýmu hraní si jako tíhla asi odmalička, že jsem byla i taková jako tvořivě vedená. Takže, to byla jedna z voleb. Rodiče mě přihlásili na klavír, na výtvarku, na tancování, na dramaťák, vlastně já jsem každej den něco dělala, takže jsem to spektrum jako měla velký, že jsem si mohla vybrat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobře, protože kdo si hraje, nezlobí, jak se říká.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Anebo zlobí na těch kroužcích a pak už doma nezlobí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To nevadí, ale tam se něco naučí. To já tady mám poznamenáno, že babička dělala loutkový divadlo. A to jaksi jako na úrovni jaksi přímo už?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Ne, ne, ne. Babička s dědou dělali jako amatérsky, že se tím neživili, ale dělali v Kutný Hoře, odkud oni pocházeli, což je taky krásný město, tak tam dělali divadlo a zpívali mi písničky pohádkový. A mamka moje potom studovala loutkařinu jako už profesionálně, sice dělá učitelku v mateřský školce, ale vystudovala si k tomu ještě jakoby to profesionální. Takže, dělá teda teď s amatérama v tom Rakovníku právě, ale má to vystudovaný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to bylo to podhoubí jasný úplně. Tatínek, mám tady poznamenáno, ne, ten má exaktní povolání.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Ano, ano, hezky při zemi nohama tvárnicema a podobně, protože to je stavař a lítá letadlem sportovním.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako koníčka?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Jako koníčka, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? Nebojíte se o něj?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Bojím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Lítá v těch ultralightech?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
V těch ultralightech, no. Vivat je jeho letadlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jéjej. Vivat. A jmenuje se Kubař?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Jmenuje se Kubař.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vivat Kubař. To je hezký. To by si mohl napsat na letadlo.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Ano.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak myslím si, že Veronika Kubařová, která je dnes hostem Tandemu, může docela hezky okomentovat to, jaká je dneska pozice mladých hereček, takových těch čerstvých absolventek pražské konzervatoře, kterou vy vlastně jste. Mají to lehké dneska nebo lehčí, než to bývalo dřív? Tak to vy asi nemůžete posoudit. Ale je lehké se prosadit, nebo ne?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Já vlastně jako pořádně nevím, protože mám pocit čím dál tím víc, že jsem nějaký dítě štěstěny, kterýmu to tak přichází, že jsem měla vopravdu kliku, že jakoby kolem sebe vidím, že to je strašně těžký a že ne každej má to štěstí, ale že mně to přicházelo to vopravdu tak jako krásně, že vlastně nevím ani, čím jsem si to zasloužila. Ale myslím si, že člověk každopádně, když se jako snaží vopravdu a dělá to, že děláte věci poctivě, lidé to ocení, tak že to tak je, že se to jakoby vyplácí, když to člověk dělá s dobrým úmyslem. A i když se to nepodaří, tak ale ví, že pro to udělal maximum.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale nemá určitě cenu sedět v koutě.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
To rozhodně ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A čekat, najdou tě. Ne.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Ne, ne, ne, ne. Já jsem nikdy nebyla úplně jako loktařka, že bych jakoby volala a prosazovala se, ale jakoby to, že nemůže člověk čekat, že tak já tohle dělat nebudu, zrovna tohle se učit nebude, protože tohle mi je k ničemu, že člověk nikdy neví, co se mu bude hodit, takže musí bejt připravenej vždycky na 100 procent.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co bylo takové to první ťuknutí toho štěstí, o kterém jste tak hezky popovídala, že si vás vybralo? Kdy jste to poprvé poznala?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Tak jakoby asi zpětně to možná byla nebo určitě to byla ta konzervatoř, že mě přijali na tu školu jako takovou. Ale tenkrát, když mě přijali, tak jsem z toho byla strašně nešťastná. Já jsem vlastně první půl rok byla jako.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Proč nešťastná?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Měla jsem pocit, že, za prvý v těch patnáct já jsem byla, mám pocit, docela opožděná jakoby, že já jsem to brala jako vytržení z tý rodiny.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak když jste si myslela, že osmnáctka jezdí jenom v 18 hodin, tak.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Tak jsem byla trošku, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, to si dělám legraci.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Je to tak ale. Já jsem prostě se nedostala do tohohle světa, takže najednou jsem byla někde, kde jsem to neznala a neměla jsem tady rodinu a z tý školy, kde je to jakoby náročný i psychicky jakoby, že jo, to herectví, člověk se dloube furt v nějakejch pocitech a něco rozebírá a v těch patnácti má dost starostí sám se sebou jakoby se nějak jako najít nebo neztratit minimálně. Takže, jsem jako se vracela na ten intr, že jsem neměla to rodinný zázemí. Ale zase jsem se strašně moc naučila jako, že kdybych nešla tam, tak nevím, jak bych na tom byla dneska, jakej bych byla člověk. Možná docela jiná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte, dala vám ta konzervatoř do těch hereckých začátků jako dost? Tu profesi třeba?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Já myslím, že určitě. A měli jsme pana profesora Laurina, kterej, a paní profesorku Tesařovou, který oba dva byli báječný. A ten pan Laurin, myslím si, že jedna i z hlavních věcí, který nás naučil, byla právě určitá jakoby divadelní etika nebo herecká, že to byla taková ta stará škola i toho zákulisí a i toho vztahu k tomu povolání a k nám vzájemně k hercům a jako úcta nějaká. A to bylo strašně, si myslím, taky jako důležitý pro nás kromě tý profese jako takový, jako toho řemesla, který samozřejmě je taky důležitý. Ale člověk pak zjistí, že se toho strašně moc učí potom v tý praxi třeba, co se týká mluvy. Že vím, že jevištní mluvu jsme se učili prostě samozřejmě v těch třídách, jsme se učili rozezní ten hlas a tak dále, ale pak jsem přišla do toho divadla a najednou to bylo něco úplně jinýho, zjistila jsem, že musím daleko víc zabrat, že ze začátku jsem úplně špatně používala ten hlas, že mě bolelo v krku z toho, že jsme to jakoby překřikla, že prostě ta praxe až člověka naučí, že zjistí, že si myslel, že to umí a že ho to vyvede z toho omylu, že musí zase jinak. Ale určitě, nechci právě, že často se shazuje ta konzervatoř nebo to, tak to ne. Myslím si, že mi vopravdu dala.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím si, že ty začátky dá. Je to takový startér tak, jako je v autě důležitej startér, že jinak by se prostě to auto nerozjelo vůbec, že jo.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
A dál jsou potřeba další motory, startér nestačí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je herečka Veronika Kubařová. Herečka velice mladá, která je v podstatě, dá se říct, pořád ještě na začátku své kariéry, i když myslím si, že už jste mohla něco taky ukázat. Byl film Rafťáci vaší první velkou příležitostí?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Určitě. První velkou určitě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, to bylo 2006. No, to už je 5 let zpátky.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
To už je 5 let zpátky, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a potom, o dva roky později tady mám poznamenáno, u Zdeňka Trošky jste si zahrála princeznu Rozmarýnu v Nejkrásnější hádance a pak už to bylo nastartováno. První angažmá Mladá Boleslav, že jo. Tam jste pořád?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Už ne, už ne. Zůstala jsem tam vlastně na půl úvazku, ale strávila jsem tam tři nezapomenutelný roky mýho života jak hereckýho, tak osobního.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Heleďte se, jsou mladé herečky, které třeba, dejme tomu, vůbec to divadlo jaksi pominou a rovnou naskočí do filmů, televizních inscenací a tak. A divadlo jaksi přijde třeba někdy až později. Myslíte si, že je divadlo důležité? Říkám to s vědomím toho, že je.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Myslím si, že určitě. Jako tím neodsuzuji ty, protože jsou určitě i holky, že dostanou zase štěstí jenom tam a chtěly by a nemají to štěstí v tom divadle. Ale myslím si, že pro to řemeslo, vo kterým jsme právě mluvili, to vopravdu je důležitý i co se týče toho mluvení nebo takovýho jako drilu a toho nasazení, že to člověk vopravdu, tam to nejde dělat, rozhodně to nejde dělat ani jako pro peníze, že jo, protože je to v podstatě v dnešní době podle mě neadekvátní tomu nasazení a tomu času, kterej tam člověk stráví. A to jsem ještě mladá a beru to jako vejšku a furt to beru tak jako, že mám čas na takovýhle blbnutí. Ale v momentě, když si představím, že budu mít rodinu a děti, tak představa, že teda je vypravím ráno do školy a pak se vrátím v půlnoci, prostě ve 12 hodin, tak je to fakt jako, myslím si, že náročný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale já si myslím, že to divadlo je opravdu hrozně důležité a myslím si, že nejenom vy si to pochvalujete, ale i v Mladé Boleslavi si vás tedy pochvalují a pochvalovali.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Snad jo. Ne, jakoby já jsem tam vopravdu našla druhou rodinu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co jste si tam zahrála hezkýho?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
A navíc jsem tam dostala fakt nádherný role, který člověk prostě, když není známej a není tady v Praze, tak asi nedostane nebo musí bejt opravdu hodně výjimečnej. A tam jsem dostala krásný role, hrála jsem Julii, Fausta a Markétku hraju ještě. Ale jako, že takhle úplně titulní prostě mladý, to je jako sen, to je prostě strašně krásný, ale i menší, jakoby ne hlavní, ale krásný. Tetovanou růži jsme dělali Teneseeho Williamse, Rosu jsem hrála, Dorotku jsem hrála ve Strakonickým dudákovi, velký spektrum i jakoby žánrů a že si člověk zkusí verš a psychologický drama a různý odvětví toho divadla. Je to další báječná škola.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jdete na to dobře, bych řekl. A myslím si, že pan ředitel Franta Skřípek, kterýho dobře znám, ten si vás pochvaluje.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
On je výbornej prostě, on to strašně dobře dělá a líbí se mi, že to divadlo bere i s tou lidskou tváří, že jakoby přemejšlí, koho tam vezme, aby tam jakoby zapadl do toho souboru, protože je to prostě soubor, kterej je spolu 24 hodin denně skoro v podstatě, když pak je na zájezdech a tak. Takže, vo těch lidech přemejšlí i jako jinak a je to člověk, kterej má srdce a dělá to opravdu dobře a upřímně.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím si, že když je herečka tak jako Veronika Kubařová, můj dnešní host v Tandemu, na startu své kariéry, protože ona pořád je. Co si budem povídat, start kariéry trvá déle než jeden rok třeba, tak nevím, jestli už se můžete i ohlížet kolem sebe, ale myslím si, že asi ano, i na svoje kolegy a hodnotit to, jak hraje ten, támhle ten. Ale každopádně, když se ohlédnete jaksi hodně zpátky, tak už vidíte za sebou tu celou plejádu těch velikánů celého herectví a taky komiky, protože teď jsme právě mezi klasiky, jsme se ocitli časově v našem Tandemu. Koho byste si dneska vybrala, jestliže si můžete vybrat, aby vám a našim posluchačům a mně taky, udělal radost?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Tak já mám strašně ráda pana Menšíka. Neměla jsem právě možnost bohužel se s ním setkat já naživo, ale když jsou nějaký Silvestry nebo nějaký DVD vychází s ním, tak to miluju úplně, tu jeho lidskost a tu jeho autenticitu neuvěřitelnou prostě, ten jakoby nadhled a zároveň tragikomičnost, s jakou dokáže ty role podávat, je pro mě absolutně nepochopitelná. Myslím si, že to byl jako hereckej i lidskej anděl chodící po zemi, že opravdu i, co jsem slyšela, že jsem třeba dělala s Jurajem Herzem a s Terezkou Herzovou, který s ním pracovali, a říkala, že on prostě na tom place rozdával vopravdu radost do poslední minuty před tou klapkou, před tou ostrou, že potom vlastně nikdo ani nemohl hrát, že to byla taková legrace s ním vopravdu i jako jinak, nejenom když se teda řeklo, že von točí, ale že dělal i pro vostatní tu legraci. A určitě měl sám dost svejch starostí, ale že dokázal bejt takhle jako báječným člověkem, to se mi strašně líbí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se líbí nám všem. Tak si ho teď poslechneme.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přestože, jak už jsem tady několikrát řekl, Veronika Kubařová je herečkou mladou, tak už také sklidila nějaké úspěchy, myslím i jaksi ocenění přímo za vaši třetí filmovou roli. Ženy v pokušení byla třetí?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Ženy v pokušení byla třetí, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jste sklidila za jednu hlavních rolí, Lauru, Cenu Zdeňka Podskalského, viďte. Jsou pro vás ty ceny důležité, nebo to berete jak jako, že, tak co, tak přijdou další.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Přijdou další a odejdou. Ne, beru to, je to pro mě jako strašně krásný. A vždycky, když mi to zavolají, tak mám strašnou radost, jako hrozně velkou radost, ale zároveň jsem jako naštvaná, že mám pocit, že to třeba je už poslední a že to teď budu muset strašně obhájit, že to, že mám tu cenu je jakoby nějaký titul před jménem nebo něco, co jakoby to nemusí pak už nikdo vědět další. Ale jakoby pro mě to znamená, ale teď tím víc musím dokázat, že to bylo zasloužený, že v tý další práci nemůžu bejt ještě horší, protože musím prostě dokázat, že to za něco bylo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se vám v Ženách v pokušení hrálo?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Ze začátku hrozně. Ale jenom proto, já jsem jakoby dostala pocit ty první natáčecí dny, že prostě v tom osazenstvu neuvěřitelně nádherným, co tam bylo, že jo, paní Balzerová, Lenka Vlasáková, Jirka Macháček, Jirka Vejdělek, báječnej režisér, že to nemám šanci. V duchu jsem si říkala, proč neobsadili někoho jinýho? Vždyť by to bylo lepší pro ně. A vlastně jsem si říkala, to vůbec nemám šanci jako jim nezkazit. A byla jsem taková jako vůči tomu. A pak jsem si říkala, no, naopak ty se musíš strašně snažit, nesmíš jim to zkazit a musíš prostě se maximálně vynasnažit, aby to bylo dobrý. Takže, pak už to bylo báječný. Aby to nevyzněli, že voni mi to nějak dávali najevo. To vůbec. Oni byli právě strašně báječný a i ta Eliška i ta Lenka pro mě byly obrovskej vzor na to, jak já k nim vzhlížím a jsou to jako maximální profesionálky pro mě. Byly úplně normální a řešily vlastně úplně podobný věci jako já, jako že když dostaly připomínku, tak to nebylo jako, já to dělám dobře, já vím, že to dělám dobře, ale že přijímaly s pokorou všechny ty věci, který se řešily. A když jako, že to bylo docela hektický natáčení, protože bylo září a oprašovačky a spoustu herců odejíždělo a tak dále, zájezdy, takže to zvládali úplně s přehledem a nebyli hysterický, nedělali scény, že teď prostě nemají tady svůj prostor na soustředění a teď zrovna nemají rtěnku nebo něco, co člověk slýchá nebo vídá tak jako zvpovzdálí. A když jsem byla úplně u toho, tak jsem zjistila, že zrovna tyhle dvě ženy prostě jsou fakt úžasný. A navíc to jsou fakt skvělý jako ženy jako matky a jako vopravdu krásný vzory jako ženský i do života.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, čím to je. Já si myslím, že čím je člověk jaksi větší herec, tak tím míň machruje.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Asi jo. To máte pravdu. A to člověka, než se s tím setká, tak mu to jako nějak prostě nedojde, že to tak je.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak je asi tím větší člověk. Tak to mám radost, že máte tuhle příjemnou zkušenost.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Copak může zažít taková mladá herečka jako Veronika Kubařová za krušnou chvíli, řeknete si třeba. Jenomže, jak už jste z jejího vyprávění pochopili, ona není vůbec žádná povrchní mladá holka. Ona se trápí taky tím, že o sobě pochybuje, což je samozřejmě sympatické. Ale nic se nesmí přehánět na druhou stranu. Už jste zažila i při práci nějaké opravdu tvrdé chvilky, kdy vám nebylo do zpěvu moc a do hraní?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Určitě. No, jako co se týká třeba i tý konzervatoře, že to celý bylo takový, že jsem nevěděla moc, jak s tím naložit. Ale když vezmu konkrétní nějakej zážitek, tak to bylo třeba zrovna na těch mejch prvních Rafťácích filmovejch, který byly taky dost hektický tím, že to bylo hrozně moc látky v krátkým času a navíc na vodě samozřejmě. A voda teče prostě, takže to natáčení je daleko složitější a není to jednoduchý a je to náročný i fyzicky, protože jsme prostě fakt jako makali i na těch lodičkách a vůbec. Takže, se mi stalo, že jsem prostě, nějak mi jako ruplo v zádech, nějak jsem se zvedala a prostě mi vopravdu jako křuplo v zádech a po chvíli už jsem se nemohla vůbec narovnat, že jsem fakt zůstala v předklonu a strašně mě bolely záda. Vůbec jsem nevěděla, co to je. Tak nejdřív mi dávali nějaký náplasti, jako ty záchranáři, co jsme tam měli na místě, že se to povolí, že to je nějakej stah, jak jsme tam byli v plavkách a byla zima, že to je nějaký nastydnutí, ale nepovolovalo to vůbec. Tak mě pak odvezli do nemocnice a od toho výstupu z auta do toho vchodu do nemocnice byla nějaká vzdálenost a já jsem to už nebyla vůbec schopná ujít, že mi museli přivízt jako vozík invalidní a do mě naložili a museli mě odvézt až na nějakou tu ošetřovnu a tam mi píchli injekci, po který mi povolily nějak ty svaly. Vlastně si ani nepamatuju do dneška, co to bylo za diagnózu, bylo to opravdu jako chvilkový a ty injekce mi pomohly.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byl heksenšus takzvanej. Jak je vidět, ani mladým se nevyhýbá.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Takže, toto se mi stalo. Ale vím, že jakoby, to se stalo někdy odpoledne a večer jsme potom měli jako mít nejtěžší pro nás zkoušku i jako vodáckou, že jsme točili v kuse, že před nám jel raft s kamerou a my jsme na těch lodičkách točili jakoby koláž, že jsme prostě fakt jako 10 kilometrů řeky sjeli, ale v rámci natáčení, jako že ne pohodička, že to nějak proplujeme, ale že prostě tady zaberte. A já jsem byla vepředu a nebylo to jednoduchý a s těma zádama to byly krušný chvilky, že už jsem ani moc nevěděla, která bije, že jsem se nemohla ani na tu práci soustředit. To mě vždycky štve, když nejsem úplně stoprocentně pro, že to člověk nemůže dělat tak, jak by chtěl, protože řeší prostě v tu chvíli ty záda a to, že to není úplně dobrý, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale byla zase na vás vidět síla toho prožitku, ne?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
To asi v tom teenagerovským filmu nebylo úplně potřeba, to jsem se asi minula. Ale ne, ne, to zlehčuju. Já si myslím, že to není lehká kategorie, ten teenagerskej film. Minimálně jako režijně, že to není jednoduchý a pak se to zjistilo, že se to taky musí dělat dobře.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale ten film pro vás byl pozitivní v tom, že jste se seznámila s blízkým člověkem. S režisérem Karlem Janákem. Takže, to bylo vykompenzováno zase.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Ano, ano. Bolístka byla pofoukána.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je Veronika Kubařová. Chviličku ještě bude, takže stihnem si ještě popovídat třeba o tom, že taky hostujete v Semaforu. V čem?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
V Kytici, v Mam´zelle Nitouche a v Dal jsi růži do polívky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená, že i zpíváte.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
To znamená, že se i snažím zpívat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je od vás hezký, jak jste skromná, nebuďte zase tolik skromná.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Ne, já vím, co říkám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak dobře, dobře. Ale kromě toho, že nepochybně vás čeká další spousta příležitostí, třeba natáčení, co divadlo. Zamávalo zase nějaké nové?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Tak já jsem právě z té Mladé Boleslavi přešla do Městských divadel pražských sem do Prahy do ABC a Rokoka. A teď jsem nedávno měla premiéru v Rokoku s panem režisérem Svojtkou, kterej je báječnej režisér. Jsem ráda, že jsem se tam s ním setkala a bylo to představení Viktor K., aneb český národ neskoná. A je to autorská věc jeho, pana Janků a pana Packa. Tak to jsme měli nedávno premiéru, takže to bylo takový nejaktuálnější a teď mě čeká zkoušení 100 roků samoty s panem Gáborem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale já tady mám ještě jednu poznámku, kterou jsem si nechal úplně na konec a ta mě teda opravdu hodně zajímá, protože je to takové zvláštní.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Co to bude?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To nevím, k mladé dívce vašeho typu nevím, jak se to hodí. Mám tady napsáno a teď nevím, jestli to není kec, na tom internetu se najdou takový nesmysly. Copak to znamená, že ráda kreslíte karikatury?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Já, jak jsem říkala, že jsem chodila na různý jakoby to, tak jsem chodila i na výtvarku a strašně mě to baví, je to pro mě takovej typ relaxace, takže mě baví malovat i abstraktní obrazy a tak dále. Tak jsem se jakoby jednu dobu zaměřila na to, že ten obličej lidskej je strašně zajímavej a bavilo mě dělat portréty a v rámci toho jako cvičení jsem si i říkala, že ta karikatura vystihuje vždycky jakoby to, co dělá toho člověka tím člověkem a ještě to zvětší a není to vůbec jednoduchý, v tom čínským umění udělat pár znakama to hlavní, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To charakterizující.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
To charakterizující. Takže, rozhodně, kdybyste mi řekl, ať udělám vaší nebo něčí karikaturu, tak to nedokážu asi teď hned jakoby, ale.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Musíte si to zažít trošku.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Musím si to zažít, jako že v tom nejsem dobrá, ale snažila jsem se o to, to jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je teda opravdu obdivuhodný. Tak jestlipak náhodou někdy se k tomu třeba nevrhnete tak intenzivně, že až třeba uděláte výstavu potom, co?
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
No, tak možná jo. Je to takovej jako umělcův únik, že to dělám v nějakých momentech, kdy mám nějakej přetlak nebo si potřebuju odpočinout od něčeho, takže to je takovej, jako že tam předávám ty svoje buď starosti nebo i prožitky dobrý na ty obrázky. Takže, v momentě, kdy bude nějaký intenzivní období, tak vznikne možná nějaká.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď zrovna není přetlak, nepotřebujete teď odpočívat.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Teď zrovna je mi nějak hrozně krásně, že nepotřebuju unikat na plátno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy tak i vypadáte, že je vám dobře. Já vám přeju, aby to vydrželo co možná nejdýl, aby samozřejmě přicházely další příležitosti, a to jak samozřejmě ve filmu, tak v divadle, protože si myslím, že si to zasloužíte. A jak jsem tak nejenom já, ale i naši posluchači, za tu chviličku, co jsme spolu ve studiu vypozorovali, tak dokážete si toho vážit, což je samozřejmě velice dobře.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Děkuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ať vám to vydrží. Veronika Kubařová byla dnes na Tandemu a já vám za návštěvu u nás moc děkuju.
Veronika KUBAŘOVÁ, herečka
--------------------
Děkuju. Děkuju za pozvání a přeju krásnej den.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
