Volmanova vila v Čelákovicích je klenotem českého pocitového funkcionalismu
Je málo objektů, kde na vás při návštěvě dýchne autentičnost doby, zapůsobí promyšlenost architektonického skvostu a zároveň si vychutnáte krásu okolní přírody. Přesně to nabízí zrenovovaná Volmanova vila ve středočeských Čelákovicích. Rok poté, co se otevřela pro veřejnost, letos připomíná i dvě kulatá výročí svého prvního majitele, podnikatele Josefa Volmana.
Letos si připomínáme 140 let od narození a 80 let od úmrtí významného čelákovického továrníka a mecenáše Josefa Volmana. Jeho zásluhou se malé město ve Středočeském kraji stalo doslova průmyslovým sídlem. Josef Volman počátkem 20. století odjel na zkušenou do USA a přivezl si domů zkušenosti, znalosti i kapitál. Jeho čelákovická slévárna a továrna na stroje se po první světové válce rychle rozrůstala. Pro nové zaměstnance bylo dokonce nutné vystavět kolonie rodinných domků a činžovních domů. Místo pro svůj domov si tu našel i sám Josef Volman.
V rozlehlém parku nad řekou Labem si nechal v letech 1938 až 1939 postavit jednu z nejkrásnějších a nejdražších rezidencí své doby, kterou pro něj navrhli mladí avantgardní architekti Karel Janů a Jiří Štursa. Stavba je skvělou ukázkou moderního bydlení meziválečné doby vycházející z myšlenek Le Corbusiera, který byl architektům velkou inspirací a vzorem.
Architektonická koncepce propojuje život obyvatel vily s okolní přírodou a parkem. Vila má obrovskou střešní terasu, která plně sloužila nejen k užívání, ale také měla přírodě dle myšlenek Le Corbusiera vrátit to, co jí dům vzal. Je proto na mnoha místech osazena záhony. Téměř z každé místnosti je možné vyjít na členěné venkovní terasy. A okolní přírodu lze naplno vnímat i z interiérů vily, díky mnoha proskleným stěnám a oknům.
Barvy jako součást architektury
Zdevastovaný areál se začal v roce 1996 postupně opravovat pod vedením architekta Marka Tichého a přesně před rokem se poprvé v plné kráse otevřel i pro veřejnost. Volmanova vila je považována za jeden z vrcholů meziválečné moderny, který si můžeme plně vychutnat díky zdařilé rekonstrukci. Domu byl navrácen původní lesk, materiál i barvy navržené Karlem Janů a Jiřím Štursou.
Barvy tvoří významnou součást celé koncepce stavby a odráží pojetí proudu tak zvaného „pocitového funkcionalismu“. Základní barvy jsou teplé a zemité, na fasádě i v interiérech odráží odstíny pískově žluté a terakotové. Zrcadlení obou barev se pak objevuje i na mnoha detailech v interiérech, včetně původního čajového servisu rodiny Volmanových.
Každé patro má specifické rozložení
Přestože celková architektonická koncepce i barevnost jsou pro celý objekt jednotné, značně rozdíly jsou v samotné funkci a tím i rozložení každého patra. Přízemí sloužilo jako reprezentativní prostory určené pro společenská setkání, podepisování významných smluv i jako jídelna a obývací pokoj pro Josefa Volmana a jeho dceru. Do své velké rezidence se totiž stěhoval již jako vdovec. Právě rozlehlé přízemí ohromí každého příchozího obrovským otevřeným prostorem svých 170 metrů čtverečních, který umocňují velká okna směrem do zahrady.
První patro bylo pak určené k soukromým účelům a je naopak značně členité. Vedle sebe tu jsou apartmán i pracovna Josefa Volmana a dva další samostatné apartmány – pro jeho dceru a pro hosty.
Zatímco podlahy jsou v přízemí mramorové, v prvním patře byla použita tehdy moderní a velmi drahá korková dlažba, která barevně ladí s konceptem domu. Volmanovi luxus nestavěli pouze na odiv v reprezentativním přízemí pro hosty. Dopřávali si ho i sami pro sebe. O tom svědčí i dvě luxusní mramorové koupelny nebo původně vestavěná skříň ve Volmanově pracovně. Je jediná z původního mobiliáře, kterou se podařilo zachránit. Byla vyrobena z černého makassarového dřeva, které bylo dovezeno až z Indonésie.
Zážitek z návštěvy Volmanovy vily umocňuje vkusně rozmístěná stálá expozice zrenovovaného nábytku slavného architekta Jindřicha Halabaly. Horní patro tvoří pouze menší prostor, který byl využíván pouze ke kratochvílím samotné rodiny. Nechybí tu karetní stolek Josefa Volmana a další herní prvky. Především tu ale najdete vchod na již zmiňovanou střešní terasu, která byla využívána jako plnohodnotný prostor k životu i kratochvílím.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
