Ze středočeského bunkru armáda hlídala vzdušný prostor Prahy. Nově je přístupný veřejnosti

Vybavení objektu včetně technologického zázemí se zachovalo v původní podobě. Podle správce Matěje Loudy z občanského sdružení je to díky tomu, že byl objekt celou dobu hlídaný.

„Vstoupili jsme technologickým vstupem, který byl v běžném provozu uzavřen. Do budovy se vstupovalo pouze tajnou podzemní chodbou,“ říká průvodkyně Marta Ptáčková.

Vstup do bunkru chrání protiatomová vrata vážící osm tun. Když vejdete, hned vás ovane studený vzduch, uvnitř je totiž asi jen 12 stupňů.

Bunkr se dělí na čistou a nečistou zónu. Nečistá zóna přicházela do kontaktu s nefiltrovaným vzduchem a vodou. Naopak čistá zóna měla vlastní vzduchové filtry, nádoby na vodu a klimatizaci. Všechno vybavení je původní včetně dieselových agregátů, které dodávaly potřebnou energii. Byly vyrobené v ČKD Hořovice a mají výkon 1,2 megawattu.

V čisté zóně se musel personál zbavit veškerých škodlivých látek. V prostoru pro dekontaminaci vojáků jsou dodnes nápisy a pokyny, jak dosáhnout maximální čistoty.

„RAL jsou radioaktivní látky, OL jsou otravné látky a kolečko s tečkou je známý symbol pro roztok,“ popisuje průvodkyně.

Těžké dveře oddělují i nečistou část od čisté. V té je nejdůležitější část celého bunkru - sály velení.

„Odsud se velelo jednak brigádě, naváděly se stíhací letouny, bylo tady velitelské stanoviště 56. radiotechnického praporu. Tam se prováděl sběr informací o vzdušné situaci,“ vysvětluje major ve výslužbě František Chmelař.

Dodnes jsou v sálech bojového velení prosklené mapy, na které se tužkou zakreslovala situace ve vzduchu. Vojáci je museli kreslit zrcadlově obráceně. V další části najdete také dvě bojové rakety.