Aby vzkvétala družba navždy…

20. srpen 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Do Milovic se vydávaly delegace z celé republiky. V květnu 1971 tady přivítali tehdejšího prezidenta republiky Ludvíka Svobodu
0:00
/
0:00

Tato slova zapsal do návštěvní knihy v památníku v Milovicích soudruh Miroslav Štěpán ještě v listopadu roku 1989.

Vojenský újezd v Milovicích obsadila sovětská armáda v roce 1968, kdy odsud musela odejít armáda československá. S českými a slovenskými vojáky odešli i civilní zaměstnanci a jejich děti. Pro místní obyvatele se tak zde život výrazně změnil.  Jak se lidem žilo na území, kde bylo umístěno velitelství Střední skupiny sovětských vojsk, vzpomínají historici i pamětníci.

V okolních lesích bylo vybudováno veliké množství černých staveb, například řada střelnic. Postaven byl dokonce krytý bazén s komorou pro výcvik vojáků v případě utopení tanku. Krajina byla devastována těžkou technikou i ekologickými katastrofami, úniky petroleje a nedostatkem vody. Vzhledem k obrovskému pohybu armádních vozidel docházelo často k nehodám. Před Vánoci roku 1974 dokonce jeden opilý ruský voják uvedl večer do pohybu tank bez posádky. Tank projel jedním z domů, kde rozdrtil místního občana a zastavil se až o bytovky Štěpánka.  Do rána však byla většina následků nehody odstraněna.

Sovětští vojáci pochodují Mladou Boleslaví, 70.léta 20.století

V roce 1971 vzniklo v Milovicích dokonce Muzeum bojové družby, do kterého zvaly návštěvníky také inzeráty zveřejněné v časopise Svět socialismu. Byla v něm umístěna i návštěvní kniha, do které napsal svou zdravici soudruh M. Štěpán ještě v listopadu 1989.

Spustit audio

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová