Adam Dvořák - producent a střihač
21. březen 2013
Tandem
Jan Rosák pozval k sobě do Tandemu producenta a střihače Adama Dvořáka. Ten například prozradil, na kolika filmech se už podílel, co si myslí o tom, kde film vzniká a jak vidí budoucnost své práce - čemu by se chtěl věnovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás všechny zdraví Jan Rosák. O svém dnešním hostovi vím, že už jako malé dítko miloval filmy, na které chodil do kina, ale také je sledoval v televizi. Dokonce prý jeho rodiče měli doma na televizi postavené hodiny a když šel nějaký film, což bylo docela vzácné, on vstal a hodiny otočil, aby se zbavil pocitu, že za chvíli zábavu vystřídají nudné zprávy s kombajny. Možná už tehdy ho to začalo táhnout k filmařině. Dneska určitě hodiny otočíme, protože by nás mohly taky trošičku rušit. Každopádně vítám producenta a střihače Adama Dvořáka. Dobrý den.
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Než posluchačům potvrdíte, jestli to s těmi hodinami fakt byla pravda, tak poprosím do režie o písničku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Adam Dvořák, producent a střihač je dnes hostem Tandemu. My jsme se před časem už viděli v televizním pořadu, kde jste byl vlastně na místě arbitra, čili jakoby takového Karla Čáslavského. Jestlipak vás ty filmy stejně jako Karla takhle už jako kluka bavily opravdu?
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
No, tak bavily. Mě samozřejmě bavily zpočátku takové jako dobrodružné, takový ty klukovský filmy. Takže to, jak jste zmínil, to obracení hodin, tak to opravdu tak bylo. A vím, že to bylo u takových těch francouzských filmů, kde se hodně šermovalo a běhalo a byly to takové ty komedie. To jsem měl rád filmy s Budem Spencerem. Samozřejmě teď, když se na takový filmy koukám, tak je to s takovou jako spíš pousmáním, než že bych zrovna znova obdivoval ten film. Ale dívám se na to s dětmi a zrovna ty filmy s Budem Spencerem oba dva moji kluci mají hrozně rádi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale když jste mi připomněl teď ty francouzské a taky já bych přidal ještě italské filmy, nezdá se vám, že nějak ta sláva těch starých francouzských filmů nebo vůbec francouzských a italských filmů trošku zašla? Nebo je možná Američani tak trošku zadupali do země.
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Je to možný, ale ono vlastně v těch filmech je hodně velká stylizace. To znamená, že tam vlastně jako, když se na to díváte z pohledu dneška, tak jako dneska, když se propíchne někdo kordem, tak tam vidíte úplně všechno. V té době to nikdo neřešil, ty lidi padali a vlastně to mělo určitej nádech romantismu. Myslím si, že to bylo dělaný pro určitou cílovku a že vlastně já jsem v tý cílovce byl. Já, jak jsem se posunul do tý, řeknu, odbornější veřejnosti, tak tam samozřejmě z těchhle těch lehčích žánrů nebo z filmu tohohle typu se dělá takový jako skoro stigma, že to je něco špatného. Ale já si prostě myslím, jako třeba filmy si nedělím podle kvalitních filmů a jako nekvalitních filmů, ale prostě dělím to podle třeba nálady a vnímám to stejně, jako když jedete na olympiádu, tak v podstatě tam taky jsou disciplíny. Někdo má rád atletiku, někdo má rád skok do dálky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Někdo lukostřelbu.
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, u vás ovšem ta prvotní taková záliba spíš nevědomá přerostla potom v takovou už jaksi vědomou, abych to dotáhnul do konce. Čili, vy jste se rozhodl, že film budete studovat?
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Za mnou přišel vlastně tehdy otec, když jsem se rozhodoval jaká škola, protože on dělal do hudby, tak říkal jako že FAMU, že bych mezi FAMU měl na průmyslovou školu. A vlastně to byla obrazová a zvuková technika, kde už jsme od 1.ročníku měli televizní studio, takže jsme si lepili vlastně různý pořady a vlastně tam mě to chytlo a vod tý doby dělám film. Každopádně první, co bylo, tak jsem chtěl dělat režii jako asi každej. Ale tehdy můj táta přišel a říkal, hele, jako ty nejsi na ty úplně humanitní vědy, tak dělej něco mezi tím, což byl střih. A vlastně tím se zase vrátím k těm hodinám. Já jsem si tím stříháním to sledování toho filmu protáhnul z těch 2 hodin maximálně na třeba 2 měsíce, kdy se střihal ten film.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda. Říká se, že film, mnoho režisérů to dokonce tvrdí, že film vzniká ve střižně. A o tom si dneska s mým hostem Adamem Dvořákem určitě popovídáme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Znovu zopakuji to, co jsem tady už v úvodu dnešní návštěvy producenta a střihače Adama Dvořáka v Tandemu řekl, spousta režisérů nebo aspoň někteří říkají, film vlastně vzniká až ve střižně. To, co se natočí, se teprve v té střižně dotvoří. Souhlasíte s tím?
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Souhlasím. Já bych ale spíš, já se jako odvrátím od té své profese, já myslím, že vzniká ve scénáři a dopsáním scénáře to najednou přestane existovat ten film. Tím, že točíte, tak točíte spousta drobnejch střípků a ty střípky vlastně v té střižně až poskládáte. Takže svým způsobem ano, ten film v tý střižně vzniká, ale samozřejmě bez dobrýho scénáře by to nikdy nebylo ono.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale dá se říct, že, dejme tomu, kdyby se vedle sebe posadili střihači nebo do každé střižny jeden a dostali by každý stejný materiál, tak by mohly vzniknout dva úplně jiné filmy třeba.
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
To by vlastně mohlo teoreticky platit. On je k tomu vždycky režisér, to znamená, vždycky je to o nějakém dialogu. A ten střihač má jednu obrovskou výhodu oproti režisérovi, že ten film vidí vlastně poprvé. To znamená, ten režisér zná prostor, kde se točilo, to střihač nezná. Takže vlastně, když máte k sobě toho režiséra a teoreticky by byli dva střihači vedle sebe, tak by vždycky tam byl ten režisér, nějakým způsobem by to mohl přetáhnout k té své podobě. Myslím si, že by to bylo zajímavý jako pokus, vzít materiál a vlastně to sestříhat separátně. Myslím si, že u některých filmů by vznikly úplně jiné filmy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Úplně jiné filmy. Ale mě právě zajímá, jestli ten střihač v tom dialogu s tím režisérem v té střižně jaksi může taky prosadit třeba svůj názor. Stává se to?
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Určitě, určitě. Ono je to tak, že já třeba jsem raději, když ten režisér tam není zas tak často, protože on si ten odstup dodatečně vytvoří. To znamená, on vlastně pak materiál zase vnímá s určitým odstupem. Stejně tak, jako když se podíváte na své nové hodinky, tak taky nechcete vědět, jak ty kolečka tam zapadají, protože potřebujete vědět, jestli jdou a jestli jsou pěkný. A to si myslím, že takhle funguje. Samozřejmě je to o důvěře a vlastně tím, jak člověk jakoby stárne profesně, tak ta důvěra je větší a vlastně ten režisér vám dává větší a větší svobodu. V podstatě mu jenom ukazujete, řeknu třeba, jednou za týden mu můžete ukázat, co jste udělal. A myslím si, že to je fajn, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, je několik případů režisérů, kteří si třeba filmy stříhají sami. Nevím, jestli mezi těmi úplně špičkovými filmovými, ale vím, že třeba v televizi jsou tací. Někteří vzešli právě z řad střihačů, se stali režiséry. Ale jestlipak vy nemáte ty obrácené ambice, když tak stříháte ten film, říkáte si, já bych si to natočil nejradši sám?
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Já jako respektuju tu profesi režiséra. Myslím si, že ty, kdo to stříhají sami, tak se právě připravují o ten nadhled. Ale nic proti tomu, samozřejmě lze to. Já třeba bych použil jednoduchý příklad. Když stříháte komedii, tak ze začátku vlastně se smějete těm fórům. Potom podruhé, potřetí, jako když vám někdo opakuje ten fór, tak už se tomu moc nesmějete. A popáté, pošesté už byste ho vyhodil. A když nemáte toho sparingpartnera v tu chvíli, kterej vám řekne, hele, bacha, nech to tam, smáli jsme se tomu na začátku, tak by to ten člověk jako vysušil a vlastně by to úplně zkazil. To je samozřejmě relativně jednoduchý příklad, jo. Ale ještě k tomu, jak jste se psal, jestli bych nechtěl režírovat, opravdu nechtěl. Já fakt respektuju ty profese a tím, že ještě jako produkuju ty filmy, tak si myslím, že je dobrý třeba určit ten směr jako na začátku jako producent, co bude ten film nebo kterým směrem to půjde a potom se k němu vrátit jako střihač. Ale já vím, že to je strašně těžká práce ta režie. Já třeba obdivuju paní režisérku Poledňákovou, která prostě zvládá točit filmy v takovým nasazení, jakým to dělá. A to já bych asi nezvládl.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je dnes producent a střihač Adam Dvořák. O tom stříhání už jsme si tady hodně popovídali. O produkci si popovídáme ještě v příštích chvílích. Ale já bych přece jenom u toho stříhání zůstal, protože byste teď mohl aspoň lehce naznačit, které filmy jsou za vámi. Já vím, že jste stříhal kromě jiného třeba Snowboarďáky nebo Sametové vrahy.
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Já jsem stříhal celkem 13 filmů, kromě těchhle těch filmů to byly ještě Rafťáci, Bobule, Lidice, Probudím se včera, Peklo s princeznou. Myslím, že už i na něco zapomenu. Ale vlastně musím říct, že na všechny ty filmy vždycky se mě lidi ptají jako, co si o nich myslím, jestli se mi líbějí a já říkám, že všechny ty filmy, co jsem dělal, se mi líbějí, že vlastně mám k nim takový vztah, že i když je spousta lidí mnohdy haní, některý filmy, samozřejmě nikdo nemá stejný vkus, tak já jsem stále spokojený divák a jsem rád, že se na ty filmy i po letech jako můžu podívat. Teď poslední film je Martin a Venuše, takže já doufám, že diváci budou mít podobný zážitky jako já.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak některé ty filmy jsou opravdu nezapomenutelné, teda v podstatě všechny, co jste jmenoval, ale mně tak utkvěl v paměti zrovna titul Lidice. Byl opravdu hodně silný. Myslím, že režisér Nikolajev udělal moc dobré dílo a se mnou viditelně teda zatřásl tak, že jsem opravdu hodně emotivní zážitek a nevím, jestli bych se odhodlal ten film vidět znova. Vy to musíte vidět jako střihač mockrát. Už to potom s vámi tolik asi nedělá, vidíte spíš to řemeslo asi, že jo.
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
No, víte co? Ono to jako působí. To znamená, že jako já, když dělal ten film, tak já jsem se tomu tématu věnoval zhruba 2 roky nebo možná i dýl, 3 roky a já jsem si, protože mě ty věci vždycky zajímají, je to takový to o tom sledování toho filmu, ale já chtěl vidět vždycky víc. To znamená, že já jsem v případě Lidic třeba navštěvoval archiv v Kladně a tam jsem si zjišťoval k tomu nějaké věci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To potřebuje střihač vědět, tohle to?
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Ne, ne, ale mě to zajímalo a já jsem to potřeboval vědět jako producent, protože když to víte, tak víte, o čem se bavit, máte jakoby materiál ke komunikaci o tom filmu. A zároveň i tam jsem objevil 4 malé fotografie holčiček se jménem Lidice a díky tomu vlastně v závěru je asi 430 jmen žen se jménem Lidice.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byl váš nápad?
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Jo, jo, protože tam byly ty 4 holčičky a já jsem na základě toho, jsem řekl své kolegyni, ať se podívá po internetu. Ona se podívala po facebooku a tam našla 433 žen. Ale to nebyly ženy jako věku 70 nebo 60, to byly mladé ženy, mnohdy i dívky. Takže i díky tomu vlastně se ten film obohatí. Samozřejmě, jak jste se ptal na začátku, bylo to velmi smutné a já jsem byl, řeknu, emotivně hodně rozebranej a každá drobnost v tu dobu na mě velmi emotivně působila. Takže, když jsem se pak dozvídal ještě nějaké historky, protože mně se pak různě ozývali lidé, že mi třeba zazvonil telefon, z památníku mi zavolali, že tam mají paní, která se jmenuje Lidice, tak s tou jsem se taky potkal, potom jsem se potkal s nějakou paní, která byla přímým potomkem vlastně toho našeho hlavního hrdiny. I když samozřejmě my v tom filmu říkáme, že zemřeli všichni, tak nezemřeli, zůstala vlastně dcera, o které film vůbec nebyl. S těmi lidmi jsem se potkal, dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí. Takže to, co říkáte, ten film je smutný, ale domnívám se, že když se na něj podíváte znovu, takže není smutný tak, aby vás dohnal k nějaké špatné depresi. Naopak si myslím, že vám může pomoct vnímat život radostněji a lehčeji, protože ten náš život ve srovnání s nimi je lehčí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak si tady povídáme s Adamem Dvořákem, producentem a střihačem, o silných zážitcích, které i na něj, takhle bych měl říct, jako profíka pořád silně působí. Vůbec se nedivím. Film Lidice třeba veliký zážitek. Ale my jsme teď u fáze, kdy to všechno odlehčíme, aspoň doufám, i když závažné to bude taky, protože ten, koho jste si vybral mezi klasiky českého humoru, nedělal žádnou lacinou legraci, viďte. Miroslav Horníček. Tak co pro vás znamená?
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Pro mě Miroslav Horníček vlastně znamená audionahrávky. Já jsem jako dítě, protože táta měl doma spousta desek a pásků, tak vlastně jsem si pouštěl tyhle ty jeho nahrávky. Samozřejmě začal, když to bylo v kombinaci s panem Werichem. Ale pak jsem se propracoval právě i těm samostatným záznamům. A takhle třeba jsem si pustil Tři muže ve člunu, který se mi strašně líbily a pouštěl jsem si je vždycky před spaním. Do dneška si je pouštím. Zrovna asi před pár dny jsem si našel vlastně Dobře utajené housle. A k těm Třem mužům ve člunu mám takový zážitek. Když jsem jako student FAMU byl vlastně na festivalu, tak tam byl pan Horníček, už velmi stár. A těsně před tím, než odjel taxíkem, tak tam seděl sám a já jsem si tam k němu sednul a říkal jsem, pane Horníček, já jsem obdivovatel a Tři muže ve člunu jsem vždycky. A on říkal, vidíte a k tomu já mám takovou historku. Tam já jsem se neshodnul s tím režisérem, protože existovalo údajně více překladů a ten režisér, tam je scéna, kdy hypochondr si čte v knize, domácím lékaři a nalezne všechny svoje nemoci krom jednoho. A já z té audionahrávky znám, že to je sklon k předčasným potratům. A pan Horníček říká, no a tohle to bylo jinak, protože údajně snad překládal jednu z těch verzí Emil Hácha, náš vlastně prezident za II.světové války a v té verzi byla horečka omladnic. A nad tím se jako pohádali. A já jsem říkal i přesto, že jste tam museli nechat to, co řekl pan režisér, to je úžasná audionahrávka a stojí to za to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že máte pravdu. Miroslav Horníček vždycky stojí za to.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Abych nezapomněl na druhou profesi mého dnešního hosta Adama Dvořáka, je také producentem. Produkoval jste spoustu zajímavých filmů, některé jste zároveň i střihal. Jak se tohle to dá dělit? Tak nejprve produkujete, pak střiháte? Nebo to děláte dohromady?
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
No, ideální případ by byl každé zvlášť. Vlastně já jsem všechny filmy, které jsem produkoval, jsem i střihal. Celkem to jsou vlastně už teďka 4 filmy. A je to občas těžký. Takže, když by to fungovalo tak, že bych si to oddělil, tak by to bylo úplně ideální. Jak produkování je více méně úřednická záležitost, takže samozřejmě je to úplně něco jiného. A střihání je vlastně převážně kreativní věc. No a když se to produkování, jakože se to bohužel stalo vždycky, přetáhne do toho střihání, tak potom na ty 2 měsíce, kdy se střihá ten film, tak mám takový hodně ostrý režim. To znamená, že vstávám někdy třeba v 5 hodin ráno a jsem producentem zhruba do 9, do 10, pak střihám celý den a pak jsem zase producentem třeba od 6 hodin, vyřizuju korespondenci, co se dá, telefonuji. Samozřejmě někteří kolegové už si zvykli, že jim volám občas hodně brzo nebo hodně pozdě. A je to těžký. Každopádně jako nelituju toho, že jsem se do týhle výzvy, na začátku to byla opravdu velká výzva, jestli to zvládnu. A posilovalo mě paradoxně spousta lidí, který chodili a říkali, to nezvládneš. A já jsem se tak jako naštvával a říkal jsem, ale já to zvládnu jako. A oni říkali, ne, ne, ne, ty to nezvládneš. A myslím si, že do dneška občas mě takovýhle jako negativní emoce vlastně pokopnou vejš nebo nakopne vejš.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V čem vám nevěřili? Co je na tom tak strašně nedůvěryhodný na týhle tý profesi nebo respektive tak těžký, že si říkají, a tohle nejde.
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Tak vono je to jako plný spousty rizika a samozřejmě, když jste jako střihač, tak jste furt zavřenej v místnosti sám převážně nebo s jedním člověkem. A když produkujete, tak furt někoho někde potkáváte. Pro mě to byl takovej trochu únik z tý místnosti mezi lidi. Ale samozřejmě pak si člověk uvědomí, že je sám tím, jak furt někde poletuje, tak vlastně jakoby nenaváže tolik vztahů. Ale každopádně to, co chci říct, že je to velký riziko, je v tom hodně finančního rizika, hodně toho, že když ty peníze neseženete, tak samozřejmě všichni na vás budou koukat a říkat, kde jsou ty peníze a vlastně hrozí to, že jim nezaplatíte, což je samozřejmě velkej stres. A občas je to velmi jako emočně namáhavý. A když jsem to jednou vysvětloval, jak funguje ten filmový byznys, vlastně jednomu nějakýmu investorovi nebo potenciálnímu investorovi, tak jsem mu to popisoval reálně, protože jsem nechtěl, aby byl oklamanej a von pak říká, hm, tak to je možná jednodušší si vsadit v ruletě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobrý bonmot, ale bohužel to není daleko od pravdy. Ovšem přesvědčit toho investora, aby do toho ty peníze vložil, je teprve ten základ, i když možná vůbec to nejtěžší, tak teprve tím to začíná. Potom ten producent musí zajistit celý běh toho natáčení. Je to tak?
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Ono vlastně, když to rozběhnete a tu kárku z toho kopce jaksi pustíte dolů, tak pak řešíte, kde jsou kameny a kde vona se vám obrací a prostě řešíte problémy. To znamená, ono se nedá nikdy říct, že by to byl začátek, protože ty peníze sháníte v podstatě neustále a do toho řešíte spoustu jiných, dalších věcí. Samozřejmě já neřeším přímý takový jako objednávky a tak, na to je výkonná produkce a výkonní producenti, který vlastně tyhle ty technický věci řešejí. Ale toho je opravdu spousty. To znamená, že vy si naplánujete den, což byl třeba případ včerejška, naplánoval jsem si den a než jsem přijel do práce, už jsem si ho musel změnit, protože jsem musel do jinýho studia, pak se to zase muselo změnit. Takže takhle vlastně to řešíte a pak najednou sedíte v 5 hodin v práci a říkáte si, tak abych začal.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, povídat si o krušných chvilkách s producentem filmu, to je snadné, prostě ty chvíle jsou pořád krušné, protože sehnat dneska na film peníze není tak snadné, jako bývalo dřív. Investorů ubývá, každý tu korunu 3krát i vícekrát obrátí. Ale myslím si, že vy už to máte dneska usnadněné tím, že za vámi je nějaká práce. Myslím si, že to, když předložíte výkaz vaší práce, to, co jste už udělal, tak je to asi lehčí.
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
No, myslel jsem si to, ale není to úplně tak. Jako vopravdu ten film má takový zvláštní jako postavení, i když se třeba potkám s Honzou Svěrákem a tam si taky říkám podobné věci, tak vím, že on to má stejně svízelný jako jakýkoliv jiný producent. Samozřejmě, ano, ty dveře se vám snáze otevřou, ale neotevře se vám více ta peněženka. To znamená, že je to stále těžké. Já jsem teďka vlastně i kvůli tomu, jak jsem byl po Lidicích takovej jako smutnej a vlastně dlouhodobě, tak jsem si říkal, že zvolím zase žánr lehčí, komedii. A zrovna, když jsme se bavili o tom humoru, tak jsem slyšel pana Podskalského, byl takový dokument v televizi, kde on vyprávěl vlastně o tom, jak on dělal ty věci veselé a jak ho to naplňovalo. A já jsem hrozně rád, že jsem někoho takového jakoby objevil historicky, protože mám ty samé pocity, jako měl on, že ten lehký žánr je vlastně nějakým způsobem zapovězený nebo zapovězený, jako novináři mu úplně nepřejí tak. Ale myslím si, že i ty věci, které po něm zůstaly, takže jsou vlastně stále pěkné. Já doufám, že prosty i ty komedie, nejenom ty Lidice, že prostě budou se hrát dál a že ty lidi ty filmy budou mít rádi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že filmový tvůrce a producenta nevyjímaje je v pořád takovým velikánským dilematu dělat závažné věci, které ohodnotí kritika a o kterých se bude dlouho ještě, desetiletí, staletí mluvit, ovšem nebudou tak výnosné. Anebo dělat komerčně úspěšnější věci, které sice kritika jaksi pohrdavě odfoukne, ale zase se na nich vydělá.
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Já vlastně, když se jakoby rozhoduju, tak, ano, může bejt tam i tohle to, ale pro mě spíš je podstatný, jestli ty filmy mám rád. A já se strašně rád koukám na komedie. To znamená, že vlastně ty filmy dělám i proto, že prostě, jak jsem říkal, si tím prodlužuju tu dobu sledování té komedie.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Děláte i pro sebe.
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Ano, dělám je i pro sebe. To znamená, že teď v tom posledním filmu se to sešlo dokonce tak, že vlastně, a to nebylo zadání, to nebylo jakoby z mé hlavy, že hlavní hrdina má 2 děti a já mám 2 děti, mám teda kluky, ne holčičky, jako má vlastně náš Martin Marek Taclík v Martinovi a Venuši. A vlastně jsem si ty věci zkoušel, když jsme to tak jako dělali, když se to točilo, tak já jsem si taky bral ty děti víc a víc a víc a procestoval jsem s nimi celý svět. A taky jsem si užil trápení otce s dětmi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, to jste dělal ze cvičných důvodů opravdu?
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
No, ne. Protože samozřejmě jsem s nima chtěl bejt, ale zároveň jsem si říkal, že to byly pro mě takový výzvy, že když uděláme film o tom, jak chlap má hlídat 2 děti, tak to byla velká výzva. Takže já jsem třeba s nima sám jel, s tím mladším jsem byl v Americe, absolvoval jsem i různý návštěvy u konzula v Los Angeles, kdy tam ten můj mladší syn lezl po gauči, padal hlavou dolů. A pan konzul seděl proti mně a vážně jsme si povídali. Ale bylo to dobrý, jako já si myslím, že jsme se takhle hodně sblížili, že vlastně i dál, pokud to půjde, budu děti brát třeba i na služební cesty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale měl jsem kliku, že jste nemusel tak jako Marek Taclík dělat padedé na baletním sále.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jsme si popovídali s Adamem Dvořákem, producentem a střihačem, o spoustě jeho práce, ale spoustu jsme toho taky nestihli, že třeba stříháte, produkujete dokumenty. O tom si třeba popovídáme někdy jindy. O tom, že jste měl třeba nominaci na Českého lva za nejlepší střih za Snowborďáky a za Tajnosti Alice Nellis. Ale přece jenom teď mě asi nejvíc zajímá to, co je před vámi.
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
No, v budoucnu já vlastně krom těch komedií, kterým bych se chtěl věnovat hlavně, protože si myslím, že jich není dostatek, tak bych chtěl vždycky jednou za čas si udělat nějaký jako vážný film, jako větší téma. Těch větších témat pár v hlavě vám. Samozřejmě to jsou filmy jako náročnější, spíš teďka mám takový témata. Takže když by se mi podařilo, protože ten film tak jako jednou za 2 roky, uděláte film tak jeden za 2 roky, tak kdyby se v té periodě každý třetí film mohl být jako významnější a výraznější, s nějakým třeba i mezinárodním přesahem, tak bych byl rád. Ale ono to je vopravdu jako všechno tak nejistý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Taky scénáře, že. Stůněme na dobré scénáře.
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Já si myslím, že a samozřejmě i velká témata. Jako když se člověk podívá na různé kinematografie, které čerpají třeba ze svých válečných období. My zas tu válku takovou intenzivní nemáme, ale přesto si myslím, že jde o velké historické události. Já bych se chtěl spíš věnovat než nějaké jakoby fikci v tomhle směru opravdu jako reálným postavám. Čtu si různé články, pak si o tom zjišťuji, třeba o ženách, o úloze žen během II.světové války. A tam jsem objevil třeba úžasný věci, kdy ženy vůbec se neprojevovaly jako zbabělý, v uvozovkách, zbabělý ženský. Naopak překvapily tou statečností. A to mě jako baví, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobře, že vás to baví, protože takhle by člověk jaksi měl žít, aby dělal práci, která ho baví. Adam Dvořák, producent a střihač, má to štěstí, že to může o své práci říct. Ať vám to vydrží a my se pochopitelně budem těšit na to, čím nás zase překvapíte. Za ten dnešní pořad vám děkuju a ať se daří.
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Díky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na shledanou.
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás všechny zdraví Jan Rosák. O svém dnešním hostovi vím, že už jako malé dítko miloval filmy, na které chodil do kina, ale také je sledoval v televizi. Dokonce prý jeho rodiče měli doma na televizi postavené hodiny a když šel nějaký film, což bylo docela vzácné, on vstal a hodiny otočil, aby se zbavil pocitu, že za chvíli zábavu vystřídají nudné zprávy s kombajny. Možná už tehdy ho to začalo táhnout k filmařině. Dneska určitě hodiny otočíme, protože by nás mohly taky trošičku rušit. Každopádně vítám producenta a střihače Adama Dvořáka. Dobrý den.
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Než posluchačům potvrdíte, jestli to s těmi hodinami fakt byla pravda, tak poprosím do režie o písničku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Adam Dvořák, producent a střihač je dnes hostem Tandemu. My jsme se před časem už viděli v televizním pořadu, kde jste byl vlastně na místě arbitra, čili jakoby takového Karla Čáslavského. Jestlipak vás ty filmy stejně jako Karla takhle už jako kluka bavily opravdu?
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
No, tak bavily. Mě samozřejmě bavily zpočátku takové jako dobrodružné, takový ty klukovský filmy. Takže to, jak jste zmínil, to obracení hodin, tak to opravdu tak bylo. A vím, že to bylo u takových těch francouzských filmů, kde se hodně šermovalo a běhalo a byly to takové ty komedie. To jsem měl rád filmy s Budem Spencerem. Samozřejmě teď, když se na takový filmy koukám, tak je to s takovou jako spíš pousmáním, než že bych zrovna znova obdivoval ten film. Ale dívám se na to s dětmi a zrovna ty filmy s Budem Spencerem oba dva moji kluci mají hrozně rádi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale když jste mi připomněl teď ty francouzské a taky já bych přidal ještě italské filmy, nezdá se vám, že nějak ta sláva těch starých francouzských filmů nebo vůbec francouzských a italských filmů trošku zašla? Nebo je možná Američani tak trošku zadupali do země.
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Je to možný, ale ono vlastně v těch filmech je hodně velká stylizace. To znamená, že tam vlastně jako, když se na to díváte z pohledu dneška, tak jako dneska, když se propíchne někdo kordem, tak tam vidíte úplně všechno. V té době to nikdo neřešil, ty lidi padali a vlastně to mělo určitej nádech romantismu. Myslím si, že to bylo dělaný pro určitou cílovku a že vlastně já jsem v tý cílovce byl. Já, jak jsem se posunul do tý, řeknu, odbornější veřejnosti, tak tam samozřejmě z těchhle těch lehčích žánrů nebo z filmu tohohle typu se dělá takový jako skoro stigma, že to je něco špatného. Ale já si prostě myslím, jako třeba filmy si nedělím podle kvalitních filmů a jako nekvalitních filmů, ale prostě dělím to podle třeba nálady a vnímám to stejně, jako když jedete na olympiádu, tak v podstatě tam taky jsou disciplíny. Někdo má rád atletiku, někdo má rád skok do dálky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Někdo lukostřelbu.
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, u vás ovšem ta prvotní taková záliba spíš nevědomá přerostla potom v takovou už jaksi vědomou, abych to dotáhnul do konce. Čili, vy jste se rozhodl, že film budete studovat?
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Za mnou přišel vlastně tehdy otec, když jsem se rozhodoval jaká škola, protože on dělal do hudby, tak říkal jako že FAMU, že bych mezi FAMU měl na průmyslovou školu. A vlastně to byla obrazová a zvuková technika, kde už jsme od 1.ročníku měli televizní studio, takže jsme si lepili vlastně různý pořady a vlastně tam mě to chytlo a vod tý doby dělám film. Každopádně první, co bylo, tak jsem chtěl dělat režii jako asi každej. Ale tehdy můj táta přišel a říkal, hele, jako ty nejsi na ty úplně humanitní vědy, tak dělej něco mezi tím, což byl střih. A vlastně tím se zase vrátím k těm hodinám. Já jsem si tím stříháním to sledování toho filmu protáhnul z těch 2 hodin maximálně na třeba 2 měsíce, kdy se střihal ten film.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda. Říká se, že film, mnoho režisérů to dokonce tvrdí, že film vzniká ve střižně. A o tom si dneska s mým hostem Adamem Dvořákem určitě popovídáme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Znovu zopakuji to, co jsem tady už v úvodu dnešní návštěvy producenta a střihače Adama Dvořáka v Tandemu řekl, spousta režisérů nebo aspoň někteří říkají, film vlastně vzniká až ve střižně. To, co se natočí, se teprve v té střižně dotvoří. Souhlasíte s tím?
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Souhlasím. Já bych ale spíš, já se jako odvrátím od té své profese, já myslím, že vzniká ve scénáři a dopsáním scénáře to najednou přestane existovat ten film. Tím, že točíte, tak točíte spousta drobnejch střípků a ty střípky vlastně v té střižně až poskládáte. Takže svým způsobem ano, ten film v tý střižně vzniká, ale samozřejmě bez dobrýho scénáře by to nikdy nebylo ono.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale dá se říct, že, dejme tomu, kdyby se vedle sebe posadili střihači nebo do každé střižny jeden a dostali by každý stejný materiál, tak by mohly vzniknout dva úplně jiné filmy třeba.
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
To by vlastně mohlo teoreticky platit. On je k tomu vždycky režisér, to znamená, vždycky je to o nějakém dialogu. A ten střihač má jednu obrovskou výhodu oproti režisérovi, že ten film vidí vlastně poprvé. To znamená, ten režisér zná prostor, kde se točilo, to střihač nezná. Takže vlastně, když máte k sobě toho režiséra a teoreticky by byli dva střihači vedle sebe, tak by vždycky tam byl ten režisér, nějakým způsobem by to mohl přetáhnout k té své podobě. Myslím si, že by to bylo zajímavý jako pokus, vzít materiál a vlastně to sestříhat separátně. Myslím si, že u některých filmů by vznikly úplně jiné filmy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Úplně jiné filmy. Ale mě právě zajímá, jestli ten střihač v tom dialogu s tím režisérem v té střižně jaksi může taky prosadit třeba svůj názor. Stává se to?
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Určitě, určitě. Ono je to tak, že já třeba jsem raději, když ten režisér tam není zas tak často, protože on si ten odstup dodatečně vytvoří. To znamená, on vlastně pak materiál zase vnímá s určitým odstupem. Stejně tak, jako když se podíváte na své nové hodinky, tak taky nechcete vědět, jak ty kolečka tam zapadají, protože potřebujete vědět, jestli jdou a jestli jsou pěkný. A to si myslím, že takhle funguje. Samozřejmě je to o důvěře a vlastně tím, jak člověk jakoby stárne profesně, tak ta důvěra je větší a vlastně ten režisér vám dává větší a větší svobodu. V podstatě mu jenom ukazujete, řeknu třeba, jednou za týden mu můžete ukázat, co jste udělal. A myslím si, že to je fajn, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, je několik případů režisérů, kteří si třeba filmy stříhají sami. Nevím, jestli mezi těmi úplně špičkovými filmovými, ale vím, že třeba v televizi jsou tací. Někteří vzešli právě z řad střihačů, se stali režiséry. Ale jestlipak vy nemáte ty obrácené ambice, když tak stříháte ten film, říkáte si, já bych si to natočil nejradši sám?
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Já jako respektuju tu profesi režiséra. Myslím si, že ty, kdo to stříhají sami, tak se právě připravují o ten nadhled. Ale nic proti tomu, samozřejmě lze to. Já třeba bych použil jednoduchý příklad. Když stříháte komedii, tak ze začátku vlastně se smějete těm fórům. Potom podruhé, potřetí, jako když vám někdo opakuje ten fór, tak už se tomu moc nesmějete. A popáté, pošesté už byste ho vyhodil. A když nemáte toho sparingpartnera v tu chvíli, kterej vám řekne, hele, bacha, nech to tam, smáli jsme se tomu na začátku, tak by to ten člověk jako vysušil a vlastně by to úplně zkazil. To je samozřejmě relativně jednoduchý příklad, jo. Ale ještě k tomu, jak jste se psal, jestli bych nechtěl režírovat, opravdu nechtěl. Já fakt respektuju ty profese a tím, že ještě jako produkuju ty filmy, tak si myslím, že je dobrý třeba určit ten směr jako na začátku jako producent, co bude ten film nebo kterým směrem to půjde a potom se k němu vrátit jako střihač. Ale já vím, že to je strašně těžká práce ta režie. Já třeba obdivuju paní režisérku Poledňákovou, která prostě zvládá točit filmy v takovým nasazení, jakým to dělá. A to já bych asi nezvládl.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je dnes producent a střihač Adam Dvořák. O tom stříhání už jsme si tady hodně popovídali. O produkci si popovídáme ještě v příštích chvílích. Ale já bych přece jenom u toho stříhání zůstal, protože byste teď mohl aspoň lehce naznačit, které filmy jsou za vámi. Já vím, že jste stříhal kromě jiného třeba Snowboarďáky nebo Sametové vrahy.
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Já jsem stříhal celkem 13 filmů, kromě těchhle těch filmů to byly ještě Rafťáci, Bobule, Lidice, Probudím se včera, Peklo s princeznou. Myslím, že už i na něco zapomenu. Ale vlastně musím říct, že na všechny ty filmy vždycky se mě lidi ptají jako, co si o nich myslím, jestli se mi líbějí a já říkám, že všechny ty filmy, co jsem dělal, se mi líbějí, že vlastně mám k nim takový vztah, že i když je spousta lidí mnohdy haní, některý filmy, samozřejmě nikdo nemá stejný vkus, tak já jsem stále spokojený divák a jsem rád, že se na ty filmy i po letech jako můžu podívat. Teď poslední film je Martin a Venuše, takže já doufám, že diváci budou mít podobný zážitky jako já.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak některé ty filmy jsou opravdu nezapomenutelné, teda v podstatě všechny, co jste jmenoval, ale mně tak utkvěl v paměti zrovna titul Lidice. Byl opravdu hodně silný. Myslím, že režisér Nikolajev udělal moc dobré dílo a se mnou viditelně teda zatřásl tak, že jsem opravdu hodně emotivní zážitek a nevím, jestli bych se odhodlal ten film vidět znova. Vy to musíte vidět jako střihač mockrát. Už to potom s vámi tolik asi nedělá, vidíte spíš to řemeslo asi, že jo.
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
No, víte co? Ono to jako působí. To znamená, že jako já, když dělal ten film, tak já jsem se tomu tématu věnoval zhruba 2 roky nebo možná i dýl, 3 roky a já jsem si, protože mě ty věci vždycky zajímají, je to takový to o tom sledování toho filmu, ale já chtěl vidět vždycky víc. To znamená, že já jsem v případě Lidic třeba navštěvoval archiv v Kladně a tam jsem si zjišťoval k tomu nějaké věci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To potřebuje střihač vědět, tohle to?
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Ne, ne, ale mě to zajímalo a já jsem to potřeboval vědět jako producent, protože když to víte, tak víte, o čem se bavit, máte jakoby materiál ke komunikaci o tom filmu. A zároveň i tam jsem objevil 4 malé fotografie holčiček se jménem Lidice a díky tomu vlastně v závěru je asi 430 jmen žen se jménem Lidice.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byl váš nápad?
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Jo, jo, protože tam byly ty 4 holčičky a já jsem na základě toho, jsem řekl své kolegyni, ať se podívá po internetu. Ona se podívala po facebooku a tam našla 433 žen. Ale to nebyly ženy jako věku 70 nebo 60, to byly mladé ženy, mnohdy i dívky. Takže i díky tomu vlastně se ten film obohatí. Samozřejmě, jak jste se ptal na začátku, bylo to velmi smutné a já jsem byl, řeknu, emotivně hodně rozebranej a každá drobnost v tu dobu na mě velmi emotivně působila. Takže, když jsem se pak dozvídal ještě nějaké historky, protože mně se pak různě ozývali lidé, že mi třeba zazvonil telefon, z památníku mi zavolali, že tam mají paní, která se jmenuje Lidice, tak s tou jsem se taky potkal, potom jsem se potkal s nějakou paní, která byla přímým potomkem vlastně toho našeho hlavního hrdiny. I když samozřejmě my v tom filmu říkáme, že zemřeli všichni, tak nezemřeli, zůstala vlastně dcera, o které film vůbec nebyl. S těmi lidmi jsem se potkal, dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí. Takže to, co říkáte, ten film je smutný, ale domnívám se, že když se na něj podíváte znovu, takže není smutný tak, aby vás dohnal k nějaké špatné depresi. Naopak si myslím, že vám může pomoct vnímat život radostněji a lehčeji, protože ten náš život ve srovnání s nimi je lehčí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak si tady povídáme s Adamem Dvořákem, producentem a střihačem, o silných zážitcích, které i na něj, takhle bych měl říct, jako profíka pořád silně působí. Vůbec se nedivím. Film Lidice třeba veliký zážitek. Ale my jsme teď u fáze, kdy to všechno odlehčíme, aspoň doufám, i když závažné to bude taky, protože ten, koho jste si vybral mezi klasiky českého humoru, nedělal žádnou lacinou legraci, viďte. Miroslav Horníček. Tak co pro vás znamená?
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Pro mě Miroslav Horníček vlastně znamená audionahrávky. Já jsem jako dítě, protože táta měl doma spousta desek a pásků, tak vlastně jsem si pouštěl tyhle ty jeho nahrávky. Samozřejmě začal, když to bylo v kombinaci s panem Werichem. Ale pak jsem se propracoval právě i těm samostatným záznamům. A takhle třeba jsem si pustil Tři muže ve člunu, který se mi strašně líbily a pouštěl jsem si je vždycky před spaním. Do dneška si je pouštím. Zrovna asi před pár dny jsem si našel vlastně Dobře utajené housle. A k těm Třem mužům ve člunu mám takový zážitek. Když jsem jako student FAMU byl vlastně na festivalu, tak tam byl pan Horníček, už velmi stár. A těsně před tím, než odjel taxíkem, tak tam seděl sám a já jsem si tam k němu sednul a říkal jsem, pane Horníček, já jsem obdivovatel a Tři muže ve člunu jsem vždycky. A on říkal, vidíte a k tomu já mám takovou historku. Tam já jsem se neshodnul s tím režisérem, protože existovalo údajně více překladů a ten režisér, tam je scéna, kdy hypochondr si čte v knize, domácím lékaři a nalezne všechny svoje nemoci krom jednoho. A já z té audionahrávky znám, že to je sklon k předčasným potratům. A pan Horníček říká, no a tohle to bylo jinak, protože údajně snad překládal jednu z těch verzí Emil Hácha, náš vlastně prezident za II.světové války a v té verzi byla horečka omladnic. A nad tím se jako pohádali. A já jsem říkal i přesto, že jste tam museli nechat to, co řekl pan režisér, to je úžasná audionahrávka a stojí to za to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že máte pravdu. Miroslav Horníček vždycky stojí za to.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Abych nezapomněl na druhou profesi mého dnešního hosta Adama Dvořáka, je také producentem. Produkoval jste spoustu zajímavých filmů, některé jste zároveň i střihal. Jak se tohle to dá dělit? Tak nejprve produkujete, pak střiháte? Nebo to děláte dohromady?
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
No, ideální případ by byl každé zvlášť. Vlastně já jsem všechny filmy, které jsem produkoval, jsem i střihal. Celkem to jsou vlastně už teďka 4 filmy. A je to občas těžký. Takže, když by to fungovalo tak, že bych si to oddělil, tak by to bylo úplně ideální. Jak produkování je více méně úřednická záležitost, takže samozřejmě je to úplně něco jiného. A střihání je vlastně převážně kreativní věc. No a když se to produkování, jakože se to bohužel stalo vždycky, přetáhne do toho střihání, tak potom na ty 2 měsíce, kdy se střihá ten film, tak mám takový hodně ostrý režim. To znamená, že vstávám někdy třeba v 5 hodin ráno a jsem producentem zhruba do 9, do 10, pak střihám celý den a pak jsem zase producentem třeba od 6 hodin, vyřizuju korespondenci, co se dá, telefonuji. Samozřejmě někteří kolegové už si zvykli, že jim volám občas hodně brzo nebo hodně pozdě. A je to těžký. Každopádně jako nelituju toho, že jsem se do týhle výzvy, na začátku to byla opravdu velká výzva, jestli to zvládnu. A posilovalo mě paradoxně spousta lidí, který chodili a říkali, to nezvládneš. A já jsem se tak jako naštvával a říkal jsem, ale já to zvládnu jako. A oni říkali, ne, ne, ne, ty to nezvládneš. A myslím si, že do dneška občas mě takovýhle jako negativní emoce vlastně pokopnou vejš nebo nakopne vejš.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V čem vám nevěřili? Co je na tom tak strašně nedůvěryhodný na týhle tý profesi nebo respektive tak těžký, že si říkají, a tohle nejde.
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Tak vono je to jako plný spousty rizika a samozřejmě, když jste jako střihač, tak jste furt zavřenej v místnosti sám převážně nebo s jedním člověkem. A když produkujete, tak furt někoho někde potkáváte. Pro mě to byl takovej trochu únik z tý místnosti mezi lidi. Ale samozřejmě pak si člověk uvědomí, že je sám tím, jak furt někde poletuje, tak vlastně jakoby nenaváže tolik vztahů. Ale každopádně to, co chci říct, že je to velký riziko, je v tom hodně finančního rizika, hodně toho, že když ty peníze neseženete, tak samozřejmě všichni na vás budou koukat a říkat, kde jsou ty peníze a vlastně hrozí to, že jim nezaplatíte, což je samozřejmě velkej stres. A občas je to velmi jako emočně namáhavý. A když jsem to jednou vysvětloval, jak funguje ten filmový byznys, vlastně jednomu nějakýmu investorovi nebo potenciálnímu investorovi, tak jsem mu to popisoval reálně, protože jsem nechtěl, aby byl oklamanej a von pak říká, hm, tak to je možná jednodušší si vsadit v ruletě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobrý bonmot, ale bohužel to není daleko od pravdy. Ovšem přesvědčit toho investora, aby do toho ty peníze vložil, je teprve ten základ, i když možná vůbec to nejtěžší, tak teprve tím to začíná. Potom ten producent musí zajistit celý běh toho natáčení. Je to tak?
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Ono vlastně, když to rozběhnete a tu kárku z toho kopce jaksi pustíte dolů, tak pak řešíte, kde jsou kameny a kde vona se vám obrací a prostě řešíte problémy. To znamená, ono se nedá nikdy říct, že by to byl začátek, protože ty peníze sháníte v podstatě neustále a do toho řešíte spoustu jiných, dalších věcí. Samozřejmě já neřeším přímý takový jako objednávky a tak, na to je výkonná produkce a výkonní producenti, který vlastně tyhle ty technický věci řešejí. Ale toho je opravdu spousty. To znamená, že vy si naplánujete den, což byl třeba případ včerejška, naplánoval jsem si den a než jsem přijel do práce, už jsem si ho musel změnit, protože jsem musel do jinýho studia, pak se to zase muselo změnit. Takže takhle vlastně to řešíte a pak najednou sedíte v 5 hodin v práci a říkáte si, tak abych začal.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, povídat si o krušných chvilkách s producentem filmu, to je snadné, prostě ty chvíle jsou pořád krušné, protože sehnat dneska na film peníze není tak snadné, jako bývalo dřív. Investorů ubývá, každý tu korunu 3krát i vícekrát obrátí. Ale myslím si, že vy už to máte dneska usnadněné tím, že za vámi je nějaká práce. Myslím si, že to, když předložíte výkaz vaší práce, to, co jste už udělal, tak je to asi lehčí.
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
No, myslel jsem si to, ale není to úplně tak. Jako vopravdu ten film má takový zvláštní jako postavení, i když se třeba potkám s Honzou Svěrákem a tam si taky říkám podobné věci, tak vím, že on to má stejně svízelný jako jakýkoliv jiný producent. Samozřejmě, ano, ty dveře se vám snáze otevřou, ale neotevře se vám více ta peněženka. To znamená, že je to stále těžké. Já jsem teďka vlastně i kvůli tomu, jak jsem byl po Lidicích takovej jako smutnej a vlastně dlouhodobě, tak jsem si říkal, že zvolím zase žánr lehčí, komedii. A zrovna, když jsme se bavili o tom humoru, tak jsem slyšel pana Podskalského, byl takový dokument v televizi, kde on vyprávěl vlastně o tom, jak on dělal ty věci veselé a jak ho to naplňovalo. A já jsem hrozně rád, že jsem někoho takového jakoby objevil historicky, protože mám ty samé pocity, jako měl on, že ten lehký žánr je vlastně nějakým způsobem zapovězený nebo zapovězený, jako novináři mu úplně nepřejí tak. Ale myslím si, že i ty věci, které po něm zůstaly, takže jsou vlastně stále pěkné. Já doufám, že prosty i ty komedie, nejenom ty Lidice, že prostě budou se hrát dál a že ty lidi ty filmy budou mít rádi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že filmový tvůrce a producenta nevyjímaje je v pořád takovým velikánským dilematu dělat závažné věci, které ohodnotí kritika a o kterých se bude dlouho ještě, desetiletí, staletí mluvit, ovšem nebudou tak výnosné. Anebo dělat komerčně úspěšnější věci, které sice kritika jaksi pohrdavě odfoukne, ale zase se na nich vydělá.
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Já vlastně, když se jakoby rozhoduju, tak, ano, může bejt tam i tohle to, ale pro mě spíš je podstatný, jestli ty filmy mám rád. A já se strašně rád koukám na komedie. To znamená, že vlastně ty filmy dělám i proto, že prostě, jak jsem říkal, si tím prodlužuju tu dobu sledování té komedie.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Děláte i pro sebe.
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Ano, dělám je i pro sebe. To znamená, že teď v tom posledním filmu se to sešlo dokonce tak, že vlastně, a to nebylo zadání, to nebylo jakoby z mé hlavy, že hlavní hrdina má 2 děti a já mám 2 děti, mám teda kluky, ne holčičky, jako má vlastně náš Martin Marek Taclík v Martinovi a Venuši. A vlastně jsem si ty věci zkoušel, když jsme to tak jako dělali, když se to točilo, tak já jsem si taky bral ty děti víc a víc a víc a procestoval jsem s nimi celý svět. A taky jsem si užil trápení otce s dětmi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, to jste dělal ze cvičných důvodů opravdu?
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
No, ne. Protože samozřejmě jsem s nima chtěl bejt, ale zároveň jsem si říkal, že to byly pro mě takový výzvy, že když uděláme film o tom, jak chlap má hlídat 2 děti, tak to byla velká výzva. Takže já jsem třeba s nima sám jel, s tím mladším jsem byl v Americe, absolvoval jsem i různý návštěvy u konzula v Los Angeles, kdy tam ten můj mladší syn lezl po gauči, padal hlavou dolů. A pan konzul seděl proti mně a vážně jsme si povídali. Ale bylo to dobrý, jako já si myslím, že jsme se takhle hodně sblížili, že vlastně i dál, pokud to půjde, budu děti brát třeba i na služební cesty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale měl jsem kliku, že jste nemusel tak jako Marek Taclík dělat padedé na baletním sále.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jsme si popovídali s Adamem Dvořákem, producentem a střihačem, o spoustě jeho práce, ale spoustu jsme toho taky nestihli, že třeba stříháte, produkujete dokumenty. O tom si třeba popovídáme někdy jindy. O tom, že jste měl třeba nominaci na Českého lva za nejlepší střih za Snowborďáky a za Tajnosti Alice Nellis. Ale přece jenom teď mě asi nejvíc zajímá to, co je před vámi.
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
No, v budoucnu já vlastně krom těch komedií, kterým bych se chtěl věnovat hlavně, protože si myslím, že jich není dostatek, tak bych chtěl vždycky jednou za čas si udělat nějaký jako vážný film, jako větší téma. Těch větších témat pár v hlavě vám. Samozřejmě to jsou filmy jako náročnější, spíš teďka mám takový témata. Takže když by se mi podařilo, protože ten film tak jako jednou za 2 roky, uděláte film tak jeden za 2 roky, tak kdyby se v té periodě každý třetí film mohl být jako významnější a výraznější, s nějakým třeba i mezinárodním přesahem, tak bych byl rád. Ale ono to je vopravdu jako všechno tak nejistý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Taky scénáře, že. Stůněme na dobré scénáře.
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Já si myslím, že a samozřejmě i velká témata. Jako když se člověk podívá na různé kinematografie, které čerpají třeba ze svých válečných období. My zas tu válku takovou intenzivní nemáme, ale přesto si myslím, že jde o velké historické události. Já bych se chtěl spíš věnovat než nějaké jakoby fikci v tomhle směru opravdu jako reálným postavám. Čtu si různé články, pak si o tom zjišťuji, třeba o ženách, o úloze žen během II.světové války. A tam jsem objevil třeba úžasný věci, kdy ženy vůbec se neprojevovaly jako zbabělý, v uvozovkách, zbabělý ženský. Naopak překvapily tou statečností. A to mě jako baví, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobře, že vás to baví, protože takhle by člověk jaksi měl žít, aby dělal práci, která ho baví. Adam Dvořák, producent a střihač, má to štěstí, že to může o své práci říct. Ať vám to vydrží a my se pochopitelně budem těšit na to, čím nás zase překvapíte. Za ten dnešní pořad vám děkuju a ať se daří.
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Díky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na shledanou.
Adam DVOŘÁK, producent, střihač
--------------------
Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
