Adamovo žebro

Nejen znalci Bible mezi námi vědí, že spojením Adamovo žebro označujeme biblickou pramáti Evu a podle ní pak občas také jakoukoli ženu. A nemusíme být znalci Bible ani na to, abychom věděli, jak to vzniklo. Feministky to asi neslyší rády, ale Starý zákon říká jednoznačně, že Bůh stvořil první ženu ze žebra prvního muže, tedy Adama. Přesně to bylo podle první knihy Mojžíšovy, cituji ekumenický překlad, takhle: "I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu."

Během všech těch tisíciletí, co je Starý zákon znám, se přemýšlelo, proč právě žebro Bůh zvolil jako dejme tomu základní materiál pro vznik ženy. Jedni říkali, že žebro je spolehlivě neutrální část těla. Kdyby prý Bůh zvolil hlavu, byla by žena moc pyšná, z oka by pak vznikla koketa, z úst klevetnice, z nohou běhna, z rukou zlodějka... Podle jiné teorie ale o žebro nešlo, v hebrejštině totiž existuje stejné slovo pro žebro a pro stranu, pro bok, takže - říkají zastánci této teorie - Bůh stvořil ženu tak, že Adamovi odňal polovinu těla. Ano, když o své manželce říkáme "moje polovička", citujeme vlastně zastánce této teorie vzniku žen a mluvíme stejnými slovy jako Řehoř Bohoslovec ve 4. století; ten totiž také místo manželka říkal polovička.

A je tu ještě verze třetí, na pohled nejvědečtější. Ta vychází ze skutečnosti, že děje popisované v Bibli často souvisejí nebo jsou ovlivněné staršími sumerskými mýty. A v jednom z těchto mýtů figuruje bohyně Nin-ti, v překladu Paní - život, z níž si snad staří Židé vytvořili svou pramáti Evu, hebrejsky Charrá, tedy životodárná. A Nin-ti v mýtech proslula tím, že nejvyššímu sumerskému bohu Enkimu vyléčila žebro, takže její jméno znamenalo nejen Paní - život, ale také Paní - žebro. Což staří Židé znali jen velmi přibližně, a tak to všechno spletli, přesně řečeno popletli dohromady a vznikl židovský mýtus o stvoření první ženy ze žebra prvního muže.