Arboretum lesnické školy v Hranicích voní po pomerančích a perníku

15. říjen 2015
Česko – země neznámá

Unikátní sbírka stromů, keřů, polokeřů, ale i lián je k vidění v Hranicích na Přerovsku na pozemcích zdejší střední lesnické školy. Kromě domácích dřevin je arboretum obohaceno o unikáty z celého světa, které nejen dobře vypadají, ale umí i léčit a navíc krásně voní. Arboretum je běžně přístupné veřejnosti.

Počátky Střední lesnické školy na Moravě sahají až do poloviny 19. století, kdy vznikla první lesnická škola na Moravě, která sídlila na úsovském lichtenštejnském zámku. Odsud byla brzy přesunuta na hrad Sovinec, ale ani ten nebyl pro školské účely příliš vhodným místem.

Díky snaze tehdejšího starosty Hranic se podařilo vybudovat na okraji města velkou novobarokní budovu, která se stala sídlem lesnické školy. Psal se rok 1896 a ve stejném roce jí město věnovalo téměř tříhektarový pozemek, na němž škola chtěla zřídit sbírku dřevin, které by později mohly sloužit k názorné výuce.

Exotické dřeviny nevydržely drsné podnebí

K založení arboreta si škola pozvala významné odborníky z Vídně. Námět a uspořádání dendrologické sbírky je převážně dílem proslulého zahradního architekta Františka Thomayera. Ten při zakládání parku převzal některé náměty z vídeňské botanické zahrady v Schönbrunnu. Odtud pocházejí také některé, zejména exotické stromy a keře. Ve spolupráci se zdejšími lesnickými pedagogy a prvním ředitelem školy Hermanem Reussem vytvořili základ dnešní podoby arboreta.

Střední lesnická škola v Hranicích vznikla v roce 1896

Pozoruhodné je, že již tehdy byly kromě domácích dřevin do sbírky zařazeny i stromy a keře z jiných částí Evropy i z celého světa. Zde však byl problém s jejich snášením drsného podnebí. Arboretum je navíc umístěno na místě vystaveném větrům procházejícím Moravskou bránou. Mnohé vysazené teplomilné dřeviny tak nepřežily první krutější zimu.

Čtěte také

V posledních letech zdejší stromy bojují zejména se suchem a také se škůdci. Napadení smrků, ale i jiných jehličnanů kůrovcem není ani u lesnické školy ničím výjimečným a správce parku Radim Cirkva potvrzuje, že situace se bohužel zhoršuje.

V parku narazíte i na mohutné liány

Není snadné vybrat největší unikáty, které v parku rostou. Z velké kolekce jehličnanů to mohou být například štíhlé smrky omorika pocházející z pomezí Srbska a Bosny, jedle ojíněná ze severní Ameriky či sekvojovec obrovský, zde ovšem zatím poměrně malý. Je tu ale i mnoho druhů borovic, jedlovců, tisovců a dalších jehličnanů mnohdy bizarních tvarů.

Modřín japonský je zvláštní převislou formou tohoto známého jehličnanu

Arboretum se však dá vnímat nejen očima, ale třeba také čichem. Například mezi prsty rozemnuté jehličky jedle obrovské voní po citrusovém ovoci. Pozoruhodnou vůni vydávají i vzácné listnáče. Tak například uschlé listí zmarličníku japonského voní po buchtách či perníku.

Dalšími zajímavými stromy, se kterými se zde můžeme setkat, je asijský korkovník amurský či kavkazský paořech jasanolistý. Ale i domácí dřeviny stojí za vidění. Mohutné kmeny dubů a buků prozrazují, že jejich stáří se pomalu blíží stáří samotné školy.

Při prohlídce arboreta je možné vidět i keře různého stáří a původu a kupodivu i s liánami. K těm nepozoruhodnějším patří liána zimokeř okrouhlolistý, která je skutečně mohutná a unese i dospělého člověka. Neméně zajímavý je porost poměrně běžné liány – břečťanu popínavého. Ten zde mnohdy dorůstá neuvěřitelné délky a síly. V severovýchodní části parku tvoří rozsáhlé koberce, které nemají v jiných arboretech obdoby.

Kromě dřevin se zde můžeme setkat také s houbami, zástupci ptactva a sem tam i drobné zvířeny. To vše dělá z hranického arboreta zajímavé místo k návštěvě, které je navíc velmi dobře opatřeno popisky jednotlivých exemplářů, takže i laici se zde mohou ledacos naučit.

autor: kbz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.