Architekt Pavel Prouza se živí jako průvodce, ředitel i uklízečka. Na záchraně parostrojního pivovaru v Lobči pracuje už 13 let

„My jsme nehledali pivovar, ale hledali jsme památku. Hledali jsme objekt, který bude mimo Prahu, abychom tam mohli žít jako rodina,“ říká architekt Pavel Prouza, který se před lety odstěhoval z Prahy do Lobče. „Nejsem typický pivař. Já vždycky vyprávím, že kdyby to byl mlýn, tak tady dneska prodáváme mouku, a kdyby to byla tiskárna, tak tady prodáváme modrotisk.“

Obnova areálu Parostrojního pivovaru v Lobči probíhá postupně už od roku 2007. V roce 2015 se podařilo zprovoznit pivovar, takže návštěvníky tady čeká nejen výlet do historie, ale i ochutnávka lahodného moku. Na opravu památkově chráněného pivovaru bylo prý ze začátku málo peněz a hodně času. Návštěvníci tady každý rok objeví něco nového. Nedávno třeba přibyly schody do lednice, která zabírá tři patra.

Prohlídkový okruh Parostrojním pivovarem v Lobči zahrnuje i návštěvu historické kanceláře|foto:Barbora Kvapilová,Český rozhlas

Záchrana, obnova a zprovoznění pivovaru byly v roce 2015 oceněny prestižní památkářskou cenou Patrimonium pro futuro. Česká komora architektů nominovala stavbu na udělení přední evropské ceny za architekturu Mies van der Rohe Award 2017 a obnovený pivovar získal na podzim roku 2019 také cenu OPERA HISTORICA. 

Práce na obnově památky ale zdaleka nekončí. „Já jsem se docela dlouho trápil tím, že to jde pomalu a že to není tak, jak jsme si představovali,“ usmívá se Pavel Prouza během prohlídky pivovaru. „V určitý okamžik jsem se tím přestal trápit a zjistil jsem, že právě ta cesta je tím cílem. Máme vize, máme plány, těším se na to, co bude dál.“