Barborka není jen rozkvetlá větévka, souvisí s prastarými rituály

3. prosinec 2003

Jedním z významných dnů adventního období je svátek svaté Barbory. Hlavně svobodné dívky si spěchají 4. prosince utrhnout třešňovou snítku a s napětím čekají, zda jim do Štědrého dne vykvete a zda mohou počítat se svatbou. Trochou jara si ale o Vánocích rády vyzdobí domácnost i vdané hospodyňky, a tak se větévka Barborky stala hlavním symbolem tohoto svátku. Jeho kořeny ale sahají mnohem hlouběji, řekla vedoucí národopisného oddělení Národního muzea Jiřina Langhammerová.

Ve všech významných dnech konce roku se prolíná křesťanské očekávání příchodu Krista s dávnými keltskými, římskými i slovanskými rituály, uvedla znalkyně lidových zvyků. Do rozjímání o životě vstupují předkové radící v důležitých rozhodnutích. Vtělují se do mýtických postav, například Mikuláše, Lucek nebo právě Barbory. "Moc toho nenamluví, jsou většinou oblečeny v bílém rouchu a mají tendenci děti zkoušet, ptát se, zda byly hodné," uvedla Langhammerová. Pokud zlobily, dostanou metličkou, a pokud slíbí, že se polepší, čekají na ně sladkosti. Také tajemné ženské postavy, které chodívaly na svátek svaté Barbory, bývaly oblečeny v bílém. V obličeji byly maskované tak, aby je nikdo nepoznal. "Někde si třeba nabílily obličej moukou, přehodily si dlouhé rozpuštěné vlasy přes obličej a přes to si daly věneček," uvedla Langhammerová. V ruce nosily Barbory košíček s dobrotami pro děti a s metličkou chodily po vesnici. Rozkvetlá snítka v zimním čase souvisí podle znalkyně s rychlením rostlin, přivoláváním jara a budoucí úrody. Hospodář v zimě zkoušel, jak kvalitní je zrno. Barborka se ale už z praktické oblasti dostává do oblasti věštění budoucnosti. "Jelikož dříve nebyla ve světnici pevná teplota, dávala se do chléva, protože tam dobytek dýchal a udržoval stálou teplotu," popsala Langhammerová. Větvička má vykvést 24. prosince. Pokud se tak stane, pěstitelka se podle pověry následující rok vdá.

Spustit audio