Božena Němcová nelibě nesla neautorské zásahy do textu Babičky a nepotěšil ji ani honorář
Božena Němcová psala Babičku v době, kdy jí bylo nejhůř. Snad proto se v ní vypravila do idylické a v knize značně zidealizované krajiny svého dětství, které prožila v okolí Ratibořického zámku.
Knihu věnovala Eleonoře hraběnce z Kounic, která ji podporovala v největší nouzi. Němcová o ní napsala: „To je dáma, která umí dávat, aniž by tím člověka ponížila“.
Kdyby někdo Němcové řekl, že napsala bestseller, sotva by věděla, co tím myslí. A přesto se ty sešity v hráškově zelených nebo žlutých obálkách, které se prodávaly po deseti krejcarech, staly tím, čemu se říká rodinné stříbro. Vydání prvního z nich oznámily Pražské noviny 16. května 1855, poslední, čtvrtý, vyšel v srpnu. Práce se ujal pražský tiskař a nakladatel Jaroslav Pospíšil. Autorka ale údajně nebyla spokojena. Nelibě nesla zásahy do textu i nedobře provedené korektury. Navíc ji asi příliš nepotěšil honorář 115 zlatých a 20 krejcarů. Bylo to prý dokonce méně, než vyplatili písaři za opsání textu pro tiskárnu!
Němcová se dožila ještě druhého vydání Babičky, které vyšlo jako první svazek sebraných spisů. Dostala je do ruky den před smrtí. Ani tentokrát nebyla spokojena – nelíbil se jí nekvalitní papír, sešitové vydání a hlavně neautorské zásahy do textu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
