Budu kajakář, prohlásil už ve školce Jiří Prskavec. Teď chce znovu zabojovat o účast na olympiádě
Olympijský vítěz ve vodním slalomu, Jiří Prskavec se v těchto dnech připravuje na svůj letošní stěžejní závod – zářijové MS v Londýně. Tento šestinásobný mistr Evropy, dvojnásobný mistr světa i olympijský vítěz z Tokia letos v červenci na ME v Krakově svým výkonem českému olympijskému týmu získal postup na OH v Paříži v příštím roce. Právě v Londýně se ale bude rozhodovat, jestli se olympijských her zúčastní i on sám.
Jeho osudem se stalo už samotné místo narození – Mělník. Toto město na soutoku našich dvou největších řek jakoby předeslalo, že právě Labe i Vltava budou Jiřího Prskavce provázet po celý život.
O svém budoucím povolání měl jasno už v mateřské školce. Zatímco jeho kamarádi toužili stát se popelářem, kosmonautem nebo pilotem…, Jiří pevně prohlásil, že bude kajakář. Na námitku paní učitelky, že „to není zaměstnání“, sebevědomě odpověděl: „Já se jako kajakář uživím!“ Dnes se tomu tento třicetiletý světoznámý sportovec směje. Ale ví, že rozhodování o jeho budoucí cestě ovlivnili především rodiče.
Předání štafety
Ruch i atmosféra vrcholového sportu ho obklopovaly odmalička. Od dětství pravidelně jezdil spolu se svým tatínkem, rovněž úspěšným kajakářem Jiřím Prskavcem starším na závody.
Své první zkušenosti s řekou i kajakem ale získal díky své mamince. Právě ta se malému Jiřímu první rok intenzívně a trpělivě věnovala, láskyplně povzbuzovala a probudila v něm touhu se dále zdokonalovat. A to už byl okamžik, kdy přešel do vrcholového týmu svého otce, který ho jako trenér připravoval na první velké závody a Jiřího vede dodnes.
Skvělá kondice i touha vítězit
Když Jiří začínal s kajakem jako kluk, jeho otec ještě stále závodil na světových závodech. Touha vítězit a podávat maximální výkony tak pro něj byly od malička samozřejmostí. Se sportem intenzívně začínal v osmi letech a o sportování měl už v tomto útlém věku mnoho cenných informací, znal ty nejlepší sportovce i atmosféru největších závodů. Zvykl si i na velký tlak a očekávání veřejnosti.
Možná proto ale často trpí velkou trémou a napětím před každým důležitým závodem. To mu ale pomáhá se v rozhodující okamžik soustředit a vydat ze sebe maximum. Když se ohlédne zpět, nejlepší výkony podal právě ve chvílích, kdy byl před závodem velmi nervózní. Dnes dokonce tvrdí, že až nebude mít před závodem trému, bude čas ukončit kariéru. Znamenalo by to, že mu už na závodech nezáleží a přestane pak ze sebe vydávat to nejlepší.
Stres je hnací motor, bez tréninku to ale nejde
Během týdne v letní sezoně tráví minimálně 3 - 4 hodiny trénováním jízdy v řece, pravidelně běhá nebo jezdí na kolečkových lyžích a kondiční přípravu pak prokládá i kompenzačním cvičením a posilováním. Součástí přípravy je ale i plavání nebo v zimě běh na lyžích. Doma si zvykl mít různé posilovací přístroje téměř všude. Mimo jiné i proto, že je mají v oblibě i jeho dva malí synové a dokáží je z posilovny roznosit doslova po celém domě.
Hlavním místem tréninku je Vltava v Pražské Troji, kde má hlavní tréninkovou trať. Menší trať ale využívá i v místě svého bydliště – Brandýse nad Labem. Rád totiž tráví čas se svou rodinou a tréninková dráha „doma“ na Labi je skutečnou výhodou. Na střeše svého vozu tak během léta neustále vozí dva kajaky, a když mimořádně jede bez nich, doslova si jízdu užívá. Kajak miluje, ale ví, že trénink někdy vyžaduje i hodně pevnou vůli. Především brzy zjara, kdy končí zimní tréninkové období a je potřeba opět vyjet na vodu. Přitom venkovní teploty se ještě stále někdy blíží těm zimním. A tak se nelze divit, že o kajaku tvrdí: „V létě je to nekrásnější sport, v zimě ten nejhorší“.
O účast na olympiádě musí bojovat i olympijský vítěz
Zářijové MS v Londýně je pro Jiřího Prskavce letošní nejdůležitější závod. Rozhodne o jeho účasti na OH v Paříži. Svým výkonem na ME v Krakově sice zajistil postup českého týmu na olympijské hry v roce 2024, v rámci týmu ale musí ještě jednotliví sportovci o svou účast zabojovat.
Tlak je pro něj často výzvou. Ale zvládá ho dobře možná i díky tomu, že umí zastavit a relaxovat. To jsou přesně ty okamžiky, kdy se snaží především o víkendech trávit co nejvíce času s rodinou i se svými malými syny. Společná jízda na kole nebo procházka po lese mu vrací sílu a chuť do dalších závodů.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
