Dodo Gombár - divadelní režisér a dramatik
11. listopad 2013
Tandem
Divadelní režisér a dramatik Dodo Gombár navštívil Jana Rosáka v talk show Tandem. Dozvěděli jste se, co mu dala stáž na Broadwayi a zdali může srovnat úroveň českého a slovenského divadla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači. Pohled na hodinky říká, že je nejvyšší čas rozjet Tandem, takže vás opět zdraví Jan Rosák. Dnes je tady ve studiu se mnou muž, patřící k úspěšné generaci slovenských režisérů, kteří našli uplatnění takříkajíc na obou březích hraniční řeky Moravy. Momentálně žije v Praze, ale jak jen to jde, utíká zpátky do Hostýnských a Vizovických vrchů, které si zamiloval během svého zlínského angažmá. Jeho inscenace si po celé republice už vydobyly své renomé a já jsem zvědav, co připravuje pro divadelní publikum za další lahůdku. Hostem Tandemu je totiž divadelní režisér Dodo Gombár. Dobrý den, vítám vás.
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Dobrý den, pozdravujem srdečně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hned po písničce si popovídáme o tom, jestli v Trnavě před těmi zhruba 40 lety, jestli se nepletu, věděli, jaký umělec se vlastně právě narodil.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže opožděná gratulace k těm čtyřicátinám.
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Děkuji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dodo Gombár je hostem dnešního Tandemu, čerstvý čtyřicátník. Dodo je, předpokládám, přezdívka, viďte?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Ano, ano já jsem Josef.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže jako Josef jste se narodil tehdy před těmi 40 lety, bylo to v Trnavě?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Bylo to v Trnavě, ale pocházím z vesnice, která se jmenuje Smolenice. Je to takzvaná středisková obec, myslím, že tento termín zná i čeština. Je to vesnice malokarpatská, to znamená v takovém srdci Malých Karpat, známá například svým zámkem, svou vápencovou jeskyní, s velmi takovým silným intenzivním prostředím obklopená přírodou. Takže vlastně moje dětství až do nějakých, řekněme, těch 18, 17 let bylo intenzivně prožité právě tam. Do Trnavy jsem chodil na střední školy, čili na gymnázium a na lidovou školu umění, vlastně na zušku takzvanou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měli jste v rodině nějaké takové kulturní podhoubí, které by vás směřovalo třeba k tomu divadlu?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Ano, ano, to podhoubí v naší rodině bylo velmi intenzivně spojené s folklorem, protože i moje matka, i moji dva bratři, já jsem z třech, vlastně mám dva sourozence, dva bratry starší, všichni se celkem tak jako přirozeně věnovali folkloru. Otec kromě toho hrál na akordeon, bratři na kytaru, takže takové nějaké podhoubí, jak říkáme, tam bylo přítomné. A zároveň, což já si myslím, že mělo na mě jakýsi největší vliv, byla u nás vždy velmi intenzivně přítomná literatura. I když vlastně moji rodiče, otec byl inženýr energetiky, takže měl vlastně spíše takové jako exaktní myšlení, ale myslím, že ta humanitní nějaká jako přítomnost byla v té naší rodině stále velmi blízko. Aspoň já jsem to tak cítil celé dětství.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A bratři se taky jaksi pustili do kultury?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Jeden z mých bratrů je stavební inženýr, vlastně věnuje se architektuře a druhý bratr se zase věnuje počítačům, takže jako dá se říci, že to jejich zaměření nebo to jejich směřování nemělo reálně s tou kulturou až tak společné. Ale nemyslím si, že to je na škodu. Naopak vlastně ty diskuse tím pádem můžou být více liberálnější, otevřené, možná napínavější.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže vy jste nejmladší vlastně?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Ano, já jsem nejmladší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ten pocit znám, já jsem taky ze tří bratrů nejmladší. Byl jsem mazánek. Vy taky? Rozmazlávali vás trošičku?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Těžko se mi to samozřejmě přiznává, ale ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale jen to přiznejte.
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
... s odstupem těch 40 let myslím, že můžeme říci, že ano. Byl jsem tak chráněn vlastně tou rodinou, ale nemyslím si, že nějak přehnaně. Tak asi přirozeně, asi to zná každý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale určitě mě zajímá, když to tak popisujete samozřejmě ta muzika tam jaksi byla přítomná, ale kde byl takový ten impuls vzhledem k tomu, že jste se dal nakonec na divadlo? Byl to někdo z kantorů nebo ...
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Víte co, pro mě je to opravdu nějaké vedení vyšší moci, anebo nějaké řízení nějakých takových to vyšších sil, protože já když jsem šel na přijímačky na Vysokou školu múzických umění, já jsem byl dvakrát v divadle a tak jako předtím, čili já jsem byl opravdu nepoznamenaný, nepolíbený. Celé to dětství, pubertu jsem četl, psal a miloval jsem filmy, které vlastně miluji dodnes. A muziku. Hrál jsem vlastně ve dvou kapelách, jak jsem vzpomínal na tu lidovou školu umění, tak mám 7 let LŠU na akordeon, což je vlastně jako docela náročný jako nástroj. Takže nevím. Pro mě ta otočka a ta vývrtka směrem k divadlu byla fakt asi nějakým vnitřním pnutím. A já jsem na začátku měl ambici nebo sen studovat něco, co úzce souvisí s psaním, s literaturou, tak proto jsem vlastně jakoby hledal nějaký takový směr. Rok jsem pracoval v animovaném filmu u legendárního režiséra Kazimíra Barlíka, který založil soukromé animované studio. Potom mě to tak nějak přirozeně navedlo na tuto cestu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak o dalším curriculum vitae mého hosta, režiséra Dodo Gombára si budeme povídat za chviličku, ale čeká nás za chvilku v Tandemu glosování a to mě docela zajímá. Popovídám si o srovnání současné úrovně slovenského a českého divadla.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že Dodo Gombár vzhledem k tomu, že má slovenské kořeny, slovenská studia, vystudoval divadelní režii na VŠMU v Bratislavě a dneska působí v Čechách a na Moravě nebo respektive spíš chronologicky na Moravě a v Čechách, tak srovnávat můžete. Dá se to srovnat?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Dělám to nerad. Je to docela taková častá disciplína nějakých diskusí, ale ono se samozřejmě dá se, dá se srovnávat vždy. No já myslím, že existuje jakási taková jako konvence toho porovnávání, že ty Slováci jsou takzvaně živelnější, Češi racionálnější. Já jsem viděl za tu dobu vlastně nespočet živelných českých kolegů a racionálních slovenských kolegů, takže se to tak nějak vzájemně jako balancuje. Ale myslím si s tím odstupem, že dá se vypozorovat jedna věc, že slovenští divadelníci se do těch věcí vrhají tak jaksi bezprostředněji, vlastně bez diskusí, nebo bez ... nemyslím diskusí v tom takovém špatném slova smyslu, ale vlastně jakoby víc, víc riskují. Což samozřejmě občas může být plus, občas to může být i minus. Zase v tom českém prostředí je více postavená ta tvorba na jakémsi takovém jako dialogu, anebo na takovém jakoby verbálním ohmatání a pochopení, pochopení těch témat. Ale já si myslím, že vždycky u toho divadla vždycky narazíte na to, že bude to tvořivé prostředí, dráždivé, vzrušující, anebo ne. Takže jako to porovnávání, myslím tak opatrně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No určitě ano. Ale v podstatě z toho, co jste říkal, taky trošičku vyplývá, že možná jaksi ti čeští tvůrci, ať už herci nebo režiséři, dramaturgové, to vypadá, že se ostýchají jaksi spolupracovat třeba na Slovensku se slovenskými divadelníky na rozdíl od vás Slováků, kteří se do toho opravdu vrháte po hlavě v Čechách spíš.
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Já celkem upřímně, když se nad tím opravdu zamyslím a jsem na tu otázku jaksi jako tázán, tak vlastně myslím si, že stále je mi bližší ta slovenská vlastně jakoby črta té povahy, anebo ta slovenská tvorba. Mám tam samozřejmě dodnes mnoho přátel, blízkých lidí. V Čechách samozřejmě taky, ale jako občas je velmi vyčerpávající všechno verbalizovat a všechno takzvaně vlastně jakoby chápat slovem, anebo chápat pojmem. Já mám jako pocit, že právě jako to divadlo nebo to živé umění má svou obrovskou sílu v tom, že nám atakuje věci, které nejsou formulovatelné, že nás vlastně jakoby na nás jaksi přichytí nepřipravených pojmenovat všechno tým obalem toho jazyka. A v tom mám zase pocit, že ta česká kultura, anebo to české prostředí na můj osobní vkus je někdy až příliš.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že to je dobře, když není všechno úplně vysloveno, jak říkáte správně a navíc je dobře pochopitelně když se jaksi ty dva, no teď skoro řeknu světy jaksi, slovenský a český divadelní svět se ovlivňují. Pochopitelně to může přinést jenom dobré.
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Rozhodně, to ovlivňování jakoby cítím.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne každému se povede to, co režiséru Dodo Gombárovi, že ještě v průběhu studia může absolvovat stáž na Broadway. Co vám dala ta stáž Circle in The Square Theater School?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Dala mi velmi mnoho, protože ten kontext, my jsme tam byli, myslím, v roce 96, 97, čili na rozhraní těchto let.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vás bylo víc?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Dva, byli jsme s kolegyní a s kamarádkou s Barbora Bobuľovou, která dnes žije v Itálii, je velmi úspěšnou herečkou. Dostali jsme tu nabídku v Caracase. My jsme byli na jednom festivalu ve Venezuele, a tam vlastně na základě nějaké práce přišel tento rozhovor. Byli jsme nějakým způsobem jako vyzvaní k té možnosti absolvovat tuto stáž, dostali jsme roční stipendium. A ta škola Circle in The Square Theater School je opravdu vlastně špičková v tom prostředí Spojených států. Ale popravdě my jsme po půl roce odešli, protože jsme vlastně jako měli jakési jiné očekávání a ten druhý půl rok jsme se tak nějak protloukali a realizovali jsme spíš jako nějaké projekty, praktické divadlo. Ale ten rok, tedy více jak rok v tom New Yorku byl obrovskou zkušeností životní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte si, že byste tam byl spokojený jako režisér, jako tvůrce?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Já jsem se tam vlastně tehdy dokonce v jisté fázi rozhodoval, jestli náhodou tam neprodloužit ten pobyt nebo tam nezůstat, ale táhlo mě to sem. Nemám vlastně tuto otázku zodpovězenou. Já myslím, že dnes ten prostor, anebo ta šíře toho otevřeného prostoru nabízí takové možnosti, že si umím představit absolvovat nějakou zkušenost vlastně kdekoli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, protože mluvil jste o té Itálii a ostatně v Itálii a v Maďarsku jste také působil.
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Ano. Dělal jsem i v Římě jeden mezinárodní projekt a v Maďarsku v Budapešti jsem měl premiéru své vlastní hry, nevím, jestli je to už 8 nebo 9 let. A na to mám také velmi hezké vzpomínky. Čím víc takových to zkušeností člověka formuje, myslím si, že tím více dokáže vnímat ten vlastní prostor a ten prostor toho nejbližšího, nejkomornějšího prostředí. Takže ten odstup je podstatný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak byl jste úspěšný v tom zahraničním působení a přesto jste se docela rád vrátil zpátky. Pak, jestli se nepletu, jste nastoupil do zlínského divadla.
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Já jsem ještě předtím nastoupil do martinského divadla. To je taková moje alma mater, kam se vracím dodnes. Bylo to hned po škole, byl jsem ještě mírně nevybouřený a mám pocit, že ta zkušenost také samozřejmě zanechala jakousi stopu, ale nebyl jsem na to připravený, 23letý nebo 24letý člověk si myslím, že na tu funkci, na tu pozici vlastně nemá. Ale to mluvím jen z vlastní zkušenosti. Potom jsem byl pár let na volné noze a potom jsem absolvoval silné vlastně 4 sezony v zlínském divadle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zlínské divadlo, ale spolupracoval jste i s jinými divadly, s Divadlem Bolka Polívky, Městským divadlem Brno, samozřejmě slovenskými divadly, Novou scénou Národním divadlem, no a dneska působíte jako umělecký šéf Švandova divadla.
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Švandovo vás přilákalo jednak tím, že to je možná Praha, ale taky úrovní?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Já jsem tam předtím dvakrát hostoval, dělal jsem Büchnerova Vojcka a Shakespearův Sen noci svatojánské a na základě těchto dvou zkušeností mě oslovil ředitel divadla Daniel Hrbek po mém zlínském nedobrovolném odchodu, jestli bych nebyl teda ochotný s ním vstoupit do takového tvořivého dialogu a rozhodl jsem se po nějaké době a nelituju. Jakoby to rozhodnutí si myslím, že má pro mě osobně a snad i pro nás smysl.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Všude, kam Dodo Gombár přijde jako režisér, jako tvůrce, tak se nepochybně snaží a myslím, že to je tak v pořádku, jaksi vtisknout tomu prostředí, těm svým inscenacím svou tvář, to znamená svoje pojetí. Ale přesto jste si mezi klasiky českého humoru vybral divadlo, kde by se vám to určitě nepovedlo, kde by to ani nebylo v pořádku, čili Cimrmany. Co pro vás znamenají Cimrmani?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
No já jsem na cimrmanovském humoru, tak jak se říká, vyrostl. Já jsem jakoby v jisté fázi uměl ty věci citovat, uměl jsem nazpaměť. Mě tam vždy strašně vlastně bavil ten paradox, anebo ta absurdita jakoby toho humoru. Tento humor je mi vlastně nejbližší, dá se říci dodnes. Humor, který je nějak vyvedený do jakéhosi absurdna nebo do nějaké krajnosti. Řekněme ten Monty Pythonský humor. Párkrát jsem na Cimrmanech byl osobně. Vždy to pro mě byl obrovský zážitek, že z té jednoduchosti, teda té formální jednoduchosti to byl vlastně příliv jakýchsi volných asociací a je mi ten humor nejbližší. No, to co pro ně na Slovensku znamenal, řekněme, Lasica se Satinským, pan Lasica je můj pedagog, mimo jiné měl na mě též jako velký vliv hlavně po té autorské nějaké, v té autorské rovině, takže k tomuto humoru a k tomuto odkazu se jakýmsi způsobem hlásím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Troufnul byste si s nimi i spolupracovat s Cimrmany?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Těžká hypotetická otázka. Troufnul bych si na cokoli, takže proč ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobře, tak teď si je zatím dáme ještě, předpokládám, tak, jak je režíroval Láďa Smoljak.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Režisér Dodo Gombár je dnes hostem Tandemu a povídáme si pochopitelně hlavně o jeho práci, která je zřetelná ve spoustě divadel, dneska hlavně tedy ve Švandově divadle. Slavil jste také docela pěkné úspěchy, máte, jestli se nepletu, v soutěži Ceny Alfreda Radoka za texty Hugo Karas a Třetí věk, je to tak?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Taky jste režíroval lyrikál Michala Horáčka Kudykam. Jaká tohle byla práce?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
No to byla obrovský zkušenost. Kudykam mi zabral, řekněme, 2 roky života. Setkání s panem Horáčkem bylo velmi inspirativní, velmi hluboké a také skutečné, dá se říct. Ta samotná práce byla vlastně mimořádná v tom, že to byly tři alternace, to znamená na každou roli byli 3 herci, ale nebyli 3 režiséři, takže vlastně jakoby ta trojitá, trojitá práce pro mě znamenala opravdu po konci té jedné zkoušky jakoby v pocitu další zkoušku s někým jiným ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Začít další.
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
... a s dalším.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si to tak představuju, že jste v podstatě musel začínat vždycky od začátku.
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Přesně tak, protože nejsem příliš příznivcem takového toho kopírování, když má si nějaký herec něco odpozorovat a dělat to stejné. Mám pocit, anebo takovou potřebu vždy vycházet z toho konkrétního herce jako partnera nebo tvůrce, a samozřejmě i pan Horáček jako velmi náročný a důsledný autor, člověk partner, u všeho vlastně osobně vlastně chtěl být, takže téměř 100 % těch zkoušek mi vlastně strávil v nejtěsnější blízkosti, což byla pro mě také nová zkušenost plná jakýchsi jakoby vnitřních též paradoxů. Ale jsem rád, že jsme to nakonec nějak společně teda zvládli a že ten výsledek snad stál za to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Není to trošku zátěž, když vám takhle za zády sedí autor a vy musíte pořád na něj brát ohled?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Ano, je to obrovská zátěž. Já jsem teda na něho příliš ten ohled nebral v tom smyslu, že bych dělal něco jinak, jako kdyby tam neseděl. Ale zase zároveň ta přítomnost se nedá nevnímat. Ale mám pocit, že jsme si porozuměli na nějakém takovém tom tvořením, anebo osobním jako dialogu, takže já si to vlastně jakoby cením. Mám pocit, že ten výsledek, vždy to tak je, že s odstupem člověk vnímá něco, co mohlo být lepší, anebo co mohlo být, řekněme, dále, ale z hlediska vlastně jakoby toho, že jsme si všichni takzvaně jako osahávali jakýsi nový tvar, tak jsme udělali všechno, co bylo v našich silách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Právě on si vymyslel Michal Horáček ten podtitul lyrikál, tak což vás taky mohla, možná malinko mohlo svazovat, protože jste asi nemohl jaksi si tam příliš, nebo mohl jste si příliš jaksi vymýšlet?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
No tam bylo nejpodstatnější, že dominantní bylo opravdu slovo, že vlastně jakoby ten celý zkušební proces byl postavený hlavně na práci, práci se slovem, že vlastně hudba přišla až tehdy, kdy byla velká, dlouhá báseň, která měla víc jak 2 tisíce veršů. Takže proto snad ten lyrikál, že ta lyrika byla vlastně jakoby dominantní. Vymýšlet se dalo jen to, co vám umožňoval samozřejmě ten scénář, anebo to libreto.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zaujaly vás tam některé zajímavé herecké výkony? Já vím, že třeba Vojta Dyk je určitě taková výrazná postava.
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Ano, já myslím, že ty, že těch výkonů bylo nespočet, že těch výkonů bylo víc právě proto, že všichni jsme byli postavení před takovou jakousi novou výzvu, i když to slovo příliš nemám rád, ale všichni jsme se vlastně setkávali s něčím poprvé, zároveň to atmosférické, silné, magické prostředí Státní opery též vytvářelo své nároky nebo svoje napětí. Toho projektu se zúčastnilo víc jak 100 lidí, jakoby s těmi alternacemi, s orchestrem, se všemi jakoby autory, spoluautory, takže to byl opravdu takzvaně velký, obrovský, obrovský projekt a ta zkušenost se jakýmsi způsobem určitě do toho nějakého vašeho osobního příběhu zapíše.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím, že jste si všimli, že můj dnešní host, režisér Dodo Gombár zmínil také v souvislosti s jeho působením ve zlínském divadle vlastně nedobrovolný odchod. Tak jestli můžete o tom říct, proč vlastně k tomu došlo?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
No proč, já nevím dodnes. Nemyslím si, že je nutné se v těchto jakýchsi jizvám z minulosti příliš hrabat, ale ono to bylo velmi nečekané, vlastně připravené bez jakéhosi takového upozornění po 3 letech nebo víc jak 3 letech, 3,5 roku, mám pocit, koncepční práce, která někam směřovala a vlastně přitahovala ten zájem, mi bylo vlastně panem ředitele tak z ničeho nic oznámené, že už 2 týdny v tom divadle nepracuji. Takže a navíc to bylo v období letních prázdnin, tak já si myslím, že když se to tak trošku sečte, tak tam bylo příliš mnoho na můj osobní vkus takových absurdních, až vlastně jakoby nehorázných, myslím lidsky slabých a zbabělých kroků, ale nemyslím si, že je vlastně důležité nyní už nad tím s odstupem času plakat, ale zas na druhé straně jsem rád, že to člověka v tom konečném důsledku a v kontextu vlastně jakoby nějakých událostí posilní a myslím a věřím tomu, že věci jsou nastavené tak, jak vlastně mají být nastavené.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V souvislosti s tím působením ve zlínském divadle a teď v současném jaksi Švandově mě napadá, je pro vás snazší práce s osobnostmi hereckými, které jsou všeobecně známé a v podstatě jaksi už mají své renomé, na rozdíl třeba od toho zlínského divadla, kde jsou přece jenom, i když samozřejmě také skvělí herci, ale třeba jaksi ne tolik známí a vy je můžete jaksi víc, dejme tomu, prosadit taky.
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Víte, co je zajímavé? Že já jsem nikdy příliš nad tímto jako nespekuloval. Já vlastně jako až s jakýmsi odstupem, řekněme, anebo když jsem byl na to někým jako tázán, anebo když se mě na to někdo ptal, jsem si to možná uvědomoval, ale řekněme, psali jsme s Bolkem Polívkou, s panem Lasicou 2 týdny intenzivně v Olšanech text a já jsem považoval to setkání za tak přirozené a za tak jakýmsi vlastně způsobem, že vyplynulo vlastně z nějakých takových potřeb, že mi to vůbec nepřišlo, že sedím s nimi, zrovna s nimi dvěma u toho stolu, takže já jsem tento rozdíl při té práci nikdy nedělal, aspoň jsem ho nedělal vědomě, a myslím si, že to potom člověka osvobozuje, takže vlastně jako máte, stejně jsem dělal, též možná milá jako vzpomínka, když jsem zkoušel Kudykam, o kterém jsme mluvili, tak jsem paralelně s tím ve Vizovicích s ochotníky zkoušel v kulturáku svůj text Vizovický zázrak. Takže já jsem se vlastně z té Státní opery přesunul do vizovického kulturáku za těmi ochotníky, mými milovanými, a měl jsem vlastně jakoby stále pocit jakési kontinuální práce. Takže ono vlastně nedělat ty rozdíly, myslím si, že přináší pro všechny zainteresované jakási větší pocit komfortu a svobody.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená, že vy opravdu i s ochotníky rád pracujete?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Ano, ano, ano. Ta zkušenost byla pro mě teda obrovská, dá se říci jedna z největších, protože se o mě ty tety z toho souboru a ti minikolegové vlastně starali, takže mi vždycky na začátku něco uvařili a říkali, že jsem hubený a chudý, že mě musí trošku ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to vám ve Státní opeře určitě neuvařili.
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
No tak přesně tak, tam jsme se stále dívali na hodinky, že nestíháme a že tohle musíme a tohle musíme. Říkám to samozřejmě s nadhledem, ale já si opravdu myslím, že to divadlo a ta tvorba na tom divadle je jen jedna.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Režisér Dodo Gombár má za sebou téměř čerstvě premiéru z textů Karla Kryla. To je věc, která, protože jsem ji neviděl, se dá docela těžko představit. Jak jste to pojal?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Ano, my jsme odpremiérovali nedávno představení Země Lhostejnost. Je to představení postavené z esejí a komentářů Karla Kryla vlastně porevolučních. Bylo to celkem náročné zkušební období, ale mám pocit, že vznikl velmi zajímavý jakýsi společenský obraz doby, kterou žijeme dnes. A je to takové studiové vlastně jako suterénní, sklepní představení, které možná nemá takové to standardní, klasické zázemí, řekněme, příběhové, anebo podobného ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si to představuj i jako literární večer, pletu se?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Je to svým způsobem literární večer. Nerad bych to nazýval přímo divadlem poezie, je to, je to jakási koláž, řekněme, kde se prezentuje Karel Kryl jako osobnost, jako občan, čili jsou tak jako formulované jeho ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A má dramatický náboj nějaký?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Má to, myslím si, náboj postavený na zvratech a na změnách vlastně těch atmosfér. Je to 6 herců, z kterých každý vlastně je tím Karkem Krylem, inscenujeme ho v různých životních etapách, podobách, pocitech, kontrastech, paradoxech. Mám to představení velmi rád a srdečně na něho zvu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, touhle hezkou pozvánkou můžeme zakončit dnešní návštěvu Dodo Gombára u nás na Tandemu. Moc vám samozřejmě přeju, aby se diváci k vám rádi vraceli do vašeho divadla, nejenom na tohle představení, protože Švandovo divadlo má na repertoáru spoustu skvělých titulů a některé jsem viděl, na Kryla se podívám rád. Moc děkuju. Dodo Gombár dnes na Tandemu a doufám, že ne naposledy. Na shledanou.
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Děkuji pěkně, všechno dobré.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den, milí posluchači. Pohled na hodinky říká, že je nejvyšší čas rozjet Tandem, takže vás opět zdraví Jan Rosák. Dnes je tady ve studiu se mnou muž, patřící k úspěšné generaci slovenských režisérů, kteří našli uplatnění takříkajíc na obou březích hraniční řeky Moravy. Momentálně žije v Praze, ale jak jen to jde, utíká zpátky do Hostýnských a Vizovických vrchů, které si zamiloval během svého zlínského angažmá. Jeho inscenace si po celé republice už vydobyly své renomé a já jsem zvědav, co připravuje pro divadelní publikum za další lahůdku. Hostem Tandemu je totiž divadelní režisér Dodo Gombár. Dobrý den, vítám vás.
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Dobrý den, pozdravujem srdečně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hned po písničce si popovídáme o tom, jestli v Trnavě před těmi zhruba 40 lety, jestli se nepletu, věděli, jaký umělec se vlastně právě narodil.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže opožděná gratulace k těm čtyřicátinám.
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Děkuji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dodo Gombár je hostem dnešního Tandemu, čerstvý čtyřicátník. Dodo je, předpokládám, přezdívka, viďte?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Ano, ano já jsem Josef.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže jako Josef jste se narodil tehdy před těmi 40 lety, bylo to v Trnavě?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Bylo to v Trnavě, ale pocházím z vesnice, která se jmenuje Smolenice. Je to takzvaná středisková obec, myslím, že tento termín zná i čeština. Je to vesnice malokarpatská, to znamená v takovém srdci Malých Karpat, známá například svým zámkem, svou vápencovou jeskyní, s velmi takovým silným intenzivním prostředím obklopená přírodou. Takže vlastně moje dětství až do nějakých, řekněme, těch 18, 17 let bylo intenzivně prožité právě tam. Do Trnavy jsem chodil na střední školy, čili na gymnázium a na lidovou školu umění, vlastně na zušku takzvanou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měli jste v rodině nějaké takové kulturní podhoubí, které by vás směřovalo třeba k tomu divadlu?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Ano, ano, to podhoubí v naší rodině bylo velmi intenzivně spojené s folklorem, protože i moje matka, i moji dva bratři, já jsem z třech, vlastně mám dva sourozence, dva bratry starší, všichni se celkem tak jako přirozeně věnovali folkloru. Otec kromě toho hrál na akordeon, bratři na kytaru, takže takové nějaké podhoubí, jak říkáme, tam bylo přítomné. A zároveň, což já si myslím, že mělo na mě jakýsi největší vliv, byla u nás vždy velmi intenzivně přítomná literatura. I když vlastně moji rodiče, otec byl inženýr energetiky, takže měl vlastně spíše takové jako exaktní myšlení, ale myslím, že ta humanitní nějaká jako přítomnost byla v té naší rodině stále velmi blízko. Aspoň já jsem to tak cítil celé dětství.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A bratři se taky jaksi pustili do kultury?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Jeden z mých bratrů je stavební inženýr, vlastně věnuje se architektuře a druhý bratr se zase věnuje počítačům, takže jako dá se říci, že to jejich zaměření nebo to jejich směřování nemělo reálně s tou kulturou až tak společné. Ale nemyslím si, že to je na škodu. Naopak vlastně ty diskuse tím pádem můžou být více liberálnější, otevřené, možná napínavější.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže vy jste nejmladší vlastně?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Ano, já jsem nejmladší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ten pocit znám, já jsem taky ze tří bratrů nejmladší. Byl jsem mazánek. Vy taky? Rozmazlávali vás trošičku?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Těžko se mi to samozřejmě přiznává, ale ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale jen to přiznejte.
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
... s odstupem těch 40 let myslím, že můžeme říci, že ano. Byl jsem tak chráněn vlastně tou rodinou, ale nemyslím si, že nějak přehnaně. Tak asi přirozeně, asi to zná každý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale určitě mě zajímá, když to tak popisujete samozřejmě ta muzika tam jaksi byla přítomná, ale kde byl takový ten impuls vzhledem k tomu, že jste se dal nakonec na divadlo? Byl to někdo z kantorů nebo ...
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Víte co, pro mě je to opravdu nějaké vedení vyšší moci, anebo nějaké řízení nějakých takových to vyšších sil, protože já když jsem šel na přijímačky na Vysokou školu múzických umění, já jsem byl dvakrát v divadle a tak jako předtím, čili já jsem byl opravdu nepoznamenaný, nepolíbený. Celé to dětství, pubertu jsem četl, psal a miloval jsem filmy, které vlastně miluji dodnes. A muziku. Hrál jsem vlastně ve dvou kapelách, jak jsem vzpomínal na tu lidovou školu umění, tak mám 7 let LŠU na akordeon, což je vlastně jako docela náročný jako nástroj. Takže nevím. Pro mě ta otočka a ta vývrtka směrem k divadlu byla fakt asi nějakým vnitřním pnutím. A já jsem na začátku měl ambici nebo sen studovat něco, co úzce souvisí s psaním, s literaturou, tak proto jsem vlastně jakoby hledal nějaký takový směr. Rok jsem pracoval v animovaném filmu u legendárního režiséra Kazimíra Barlíka, který založil soukromé animované studio. Potom mě to tak nějak přirozeně navedlo na tuto cestu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak o dalším curriculum vitae mého hosta, režiséra Dodo Gombára si budeme povídat za chviličku, ale čeká nás za chvilku v Tandemu glosování a to mě docela zajímá. Popovídám si o srovnání současné úrovně slovenského a českého divadla.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že Dodo Gombár vzhledem k tomu, že má slovenské kořeny, slovenská studia, vystudoval divadelní režii na VŠMU v Bratislavě a dneska působí v Čechách a na Moravě nebo respektive spíš chronologicky na Moravě a v Čechách, tak srovnávat můžete. Dá se to srovnat?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Dělám to nerad. Je to docela taková častá disciplína nějakých diskusí, ale ono se samozřejmě dá se, dá se srovnávat vždy. No já myslím, že existuje jakási taková jako konvence toho porovnávání, že ty Slováci jsou takzvaně živelnější, Češi racionálnější. Já jsem viděl za tu dobu vlastně nespočet živelných českých kolegů a racionálních slovenských kolegů, takže se to tak nějak vzájemně jako balancuje. Ale myslím si s tím odstupem, že dá se vypozorovat jedna věc, že slovenští divadelníci se do těch věcí vrhají tak jaksi bezprostředněji, vlastně bez diskusí, nebo bez ... nemyslím diskusí v tom takovém špatném slova smyslu, ale vlastně jakoby víc, víc riskují. Což samozřejmě občas může být plus, občas to může být i minus. Zase v tom českém prostředí je více postavená ta tvorba na jakémsi takovém jako dialogu, anebo na takovém jakoby verbálním ohmatání a pochopení, pochopení těch témat. Ale já si myslím, že vždycky u toho divadla vždycky narazíte na to, že bude to tvořivé prostředí, dráždivé, vzrušující, anebo ne. Takže jako to porovnávání, myslím tak opatrně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No určitě ano. Ale v podstatě z toho, co jste říkal, taky trošičku vyplývá, že možná jaksi ti čeští tvůrci, ať už herci nebo režiséři, dramaturgové, to vypadá, že se ostýchají jaksi spolupracovat třeba na Slovensku se slovenskými divadelníky na rozdíl od vás Slováků, kteří se do toho opravdu vrháte po hlavě v Čechách spíš.
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Já celkem upřímně, když se nad tím opravdu zamyslím a jsem na tu otázku jaksi jako tázán, tak vlastně myslím si, že stále je mi bližší ta slovenská vlastně jakoby črta té povahy, anebo ta slovenská tvorba. Mám tam samozřejmě dodnes mnoho přátel, blízkých lidí. V Čechách samozřejmě taky, ale jako občas je velmi vyčerpávající všechno verbalizovat a všechno takzvaně vlastně jakoby chápat slovem, anebo chápat pojmem. Já mám jako pocit, že právě jako to divadlo nebo to živé umění má svou obrovskou sílu v tom, že nám atakuje věci, které nejsou formulovatelné, že nás vlastně jakoby na nás jaksi přichytí nepřipravených pojmenovat všechno tým obalem toho jazyka. A v tom mám zase pocit, že ta česká kultura, anebo to české prostředí na můj osobní vkus je někdy až příliš.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že to je dobře, když není všechno úplně vysloveno, jak říkáte správně a navíc je dobře pochopitelně když se jaksi ty dva, no teď skoro řeknu světy jaksi, slovenský a český divadelní svět se ovlivňují. Pochopitelně to může přinést jenom dobré.
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Rozhodně, to ovlivňování jakoby cítím.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne každému se povede to, co režiséru Dodo Gombárovi, že ještě v průběhu studia může absolvovat stáž na Broadway. Co vám dala ta stáž Circle in The Square Theater School?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Dala mi velmi mnoho, protože ten kontext, my jsme tam byli, myslím, v roce 96, 97, čili na rozhraní těchto let.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vás bylo víc?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Dva, byli jsme s kolegyní a s kamarádkou s Barbora Bobuľovou, která dnes žije v Itálii, je velmi úspěšnou herečkou. Dostali jsme tu nabídku v Caracase. My jsme byli na jednom festivalu ve Venezuele, a tam vlastně na základě nějaké práce přišel tento rozhovor. Byli jsme nějakým způsobem jako vyzvaní k té možnosti absolvovat tuto stáž, dostali jsme roční stipendium. A ta škola Circle in The Square Theater School je opravdu vlastně špičková v tom prostředí Spojených států. Ale popravdě my jsme po půl roce odešli, protože jsme vlastně jako měli jakési jiné očekávání a ten druhý půl rok jsme se tak nějak protloukali a realizovali jsme spíš jako nějaké projekty, praktické divadlo. Ale ten rok, tedy více jak rok v tom New Yorku byl obrovskou zkušeností životní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte si, že byste tam byl spokojený jako režisér, jako tvůrce?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Já jsem se tam vlastně tehdy dokonce v jisté fázi rozhodoval, jestli náhodou tam neprodloužit ten pobyt nebo tam nezůstat, ale táhlo mě to sem. Nemám vlastně tuto otázku zodpovězenou. Já myslím, že dnes ten prostor, anebo ta šíře toho otevřeného prostoru nabízí takové možnosti, že si umím představit absolvovat nějakou zkušenost vlastně kdekoli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, protože mluvil jste o té Itálii a ostatně v Itálii a v Maďarsku jste také působil.
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Ano. Dělal jsem i v Římě jeden mezinárodní projekt a v Maďarsku v Budapešti jsem měl premiéru své vlastní hry, nevím, jestli je to už 8 nebo 9 let. A na to mám také velmi hezké vzpomínky. Čím víc takových to zkušeností člověka formuje, myslím si, že tím více dokáže vnímat ten vlastní prostor a ten prostor toho nejbližšího, nejkomornějšího prostředí. Takže ten odstup je podstatný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak byl jste úspěšný v tom zahraničním působení a přesto jste se docela rád vrátil zpátky. Pak, jestli se nepletu, jste nastoupil do zlínského divadla.
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Já jsem ještě předtím nastoupil do martinského divadla. To je taková moje alma mater, kam se vracím dodnes. Bylo to hned po škole, byl jsem ještě mírně nevybouřený a mám pocit, že ta zkušenost také samozřejmě zanechala jakousi stopu, ale nebyl jsem na to připravený, 23letý nebo 24letý člověk si myslím, že na tu funkci, na tu pozici vlastně nemá. Ale to mluvím jen z vlastní zkušenosti. Potom jsem byl pár let na volné noze a potom jsem absolvoval silné vlastně 4 sezony v zlínském divadle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zlínské divadlo, ale spolupracoval jste i s jinými divadly, s Divadlem Bolka Polívky, Městským divadlem Brno, samozřejmě slovenskými divadly, Novou scénou Národním divadlem, no a dneska působíte jako umělecký šéf Švandova divadla.
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Švandovo vás přilákalo jednak tím, že to je možná Praha, ale taky úrovní?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Já jsem tam předtím dvakrát hostoval, dělal jsem Büchnerova Vojcka a Shakespearův Sen noci svatojánské a na základě těchto dvou zkušeností mě oslovil ředitel divadla Daniel Hrbek po mém zlínském nedobrovolném odchodu, jestli bych nebyl teda ochotný s ním vstoupit do takového tvořivého dialogu a rozhodl jsem se po nějaké době a nelituju. Jakoby to rozhodnutí si myslím, že má pro mě osobně a snad i pro nás smysl.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Všude, kam Dodo Gombár přijde jako režisér, jako tvůrce, tak se nepochybně snaží a myslím, že to je tak v pořádku, jaksi vtisknout tomu prostředí, těm svým inscenacím svou tvář, to znamená svoje pojetí. Ale přesto jste si mezi klasiky českého humoru vybral divadlo, kde by se vám to určitě nepovedlo, kde by to ani nebylo v pořádku, čili Cimrmany. Co pro vás znamenají Cimrmani?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
No já jsem na cimrmanovském humoru, tak jak se říká, vyrostl. Já jsem jakoby v jisté fázi uměl ty věci citovat, uměl jsem nazpaměť. Mě tam vždy strašně vlastně bavil ten paradox, anebo ta absurdita jakoby toho humoru. Tento humor je mi vlastně nejbližší, dá se říci dodnes. Humor, který je nějak vyvedený do jakéhosi absurdna nebo do nějaké krajnosti. Řekněme ten Monty Pythonský humor. Párkrát jsem na Cimrmanech byl osobně. Vždy to pro mě byl obrovský zážitek, že z té jednoduchosti, teda té formální jednoduchosti to byl vlastně příliv jakýchsi volných asociací a je mi ten humor nejbližší. No, to co pro ně na Slovensku znamenal, řekněme, Lasica se Satinským, pan Lasica je můj pedagog, mimo jiné měl na mě též jako velký vliv hlavně po té autorské nějaké, v té autorské rovině, takže k tomuto humoru a k tomuto odkazu se jakýmsi způsobem hlásím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Troufnul byste si s nimi i spolupracovat s Cimrmany?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Těžká hypotetická otázka. Troufnul bych si na cokoli, takže proč ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobře, tak teď si je zatím dáme ještě, předpokládám, tak, jak je režíroval Láďa Smoljak.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Režisér Dodo Gombár je dnes hostem Tandemu a povídáme si pochopitelně hlavně o jeho práci, která je zřetelná ve spoustě divadel, dneska hlavně tedy ve Švandově divadle. Slavil jste také docela pěkné úspěchy, máte, jestli se nepletu, v soutěži Ceny Alfreda Radoka za texty Hugo Karas a Třetí věk, je to tak?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Taky jste režíroval lyrikál Michala Horáčka Kudykam. Jaká tohle byla práce?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
No to byla obrovský zkušenost. Kudykam mi zabral, řekněme, 2 roky života. Setkání s panem Horáčkem bylo velmi inspirativní, velmi hluboké a také skutečné, dá se říct. Ta samotná práce byla vlastně mimořádná v tom, že to byly tři alternace, to znamená na každou roli byli 3 herci, ale nebyli 3 režiséři, takže vlastně jakoby ta trojitá, trojitá práce pro mě znamenala opravdu po konci té jedné zkoušky jakoby v pocitu další zkoušku s někým jiným ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Začít další.
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
... a s dalším.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si to tak představuju, že jste v podstatě musel začínat vždycky od začátku.
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Přesně tak, protože nejsem příliš příznivcem takového toho kopírování, když má si nějaký herec něco odpozorovat a dělat to stejné. Mám pocit, anebo takovou potřebu vždy vycházet z toho konkrétního herce jako partnera nebo tvůrce, a samozřejmě i pan Horáček jako velmi náročný a důsledný autor, člověk partner, u všeho vlastně osobně vlastně chtěl být, takže téměř 100 % těch zkoušek mi vlastně strávil v nejtěsnější blízkosti, což byla pro mě také nová zkušenost plná jakýchsi jakoby vnitřních též paradoxů. Ale jsem rád, že jsme to nakonec nějak společně teda zvládli a že ten výsledek snad stál za to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Není to trošku zátěž, když vám takhle za zády sedí autor a vy musíte pořád na něj brát ohled?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Ano, je to obrovská zátěž. Já jsem teda na něho příliš ten ohled nebral v tom smyslu, že bych dělal něco jinak, jako kdyby tam neseděl. Ale zase zároveň ta přítomnost se nedá nevnímat. Ale mám pocit, že jsme si porozuměli na nějakém takovém tom tvořením, anebo osobním jako dialogu, takže já si to vlastně jakoby cením. Mám pocit, že ten výsledek, vždy to tak je, že s odstupem člověk vnímá něco, co mohlo být lepší, anebo co mohlo být, řekněme, dále, ale z hlediska vlastně jakoby toho, že jsme si všichni takzvaně jako osahávali jakýsi nový tvar, tak jsme udělali všechno, co bylo v našich silách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Právě on si vymyslel Michal Horáček ten podtitul lyrikál, tak což vás taky mohla, možná malinko mohlo svazovat, protože jste asi nemohl jaksi si tam příliš, nebo mohl jste si příliš jaksi vymýšlet?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
No tam bylo nejpodstatnější, že dominantní bylo opravdu slovo, že vlastně jakoby ten celý zkušební proces byl postavený hlavně na práci, práci se slovem, že vlastně hudba přišla až tehdy, kdy byla velká, dlouhá báseň, která měla víc jak 2 tisíce veršů. Takže proto snad ten lyrikál, že ta lyrika byla vlastně jakoby dominantní. Vymýšlet se dalo jen to, co vám umožňoval samozřejmě ten scénář, anebo to libreto.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zaujaly vás tam některé zajímavé herecké výkony? Já vím, že třeba Vojta Dyk je určitě taková výrazná postava.
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Ano, já myslím, že ty, že těch výkonů bylo nespočet, že těch výkonů bylo víc právě proto, že všichni jsme byli postavení před takovou jakousi novou výzvu, i když to slovo příliš nemám rád, ale všichni jsme se vlastně setkávali s něčím poprvé, zároveň to atmosférické, silné, magické prostředí Státní opery též vytvářelo své nároky nebo svoje napětí. Toho projektu se zúčastnilo víc jak 100 lidí, jakoby s těmi alternacemi, s orchestrem, se všemi jakoby autory, spoluautory, takže to byl opravdu takzvaně velký, obrovský, obrovský projekt a ta zkušenost se jakýmsi způsobem určitě do toho nějakého vašeho osobního příběhu zapíše.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím, že jste si všimli, že můj dnešní host, režisér Dodo Gombár zmínil také v souvislosti s jeho působením ve zlínském divadle vlastně nedobrovolný odchod. Tak jestli můžete o tom říct, proč vlastně k tomu došlo?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
No proč, já nevím dodnes. Nemyslím si, že je nutné se v těchto jakýchsi jizvám z minulosti příliš hrabat, ale ono to bylo velmi nečekané, vlastně připravené bez jakéhosi takového upozornění po 3 letech nebo víc jak 3 letech, 3,5 roku, mám pocit, koncepční práce, která někam směřovala a vlastně přitahovala ten zájem, mi bylo vlastně panem ředitele tak z ničeho nic oznámené, že už 2 týdny v tom divadle nepracuji. Takže a navíc to bylo v období letních prázdnin, tak já si myslím, že když se to tak trošku sečte, tak tam bylo příliš mnoho na můj osobní vkus takových absurdních, až vlastně jakoby nehorázných, myslím lidsky slabých a zbabělých kroků, ale nemyslím si, že je vlastně důležité nyní už nad tím s odstupem času plakat, ale zas na druhé straně jsem rád, že to člověka v tom konečném důsledku a v kontextu vlastně jakoby nějakých událostí posilní a myslím a věřím tomu, že věci jsou nastavené tak, jak vlastně mají být nastavené.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V souvislosti s tím působením ve zlínském divadle a teď v současném jaksi Švandově mě napadá, je pro vás snazší práce s osobnostmi hereckými, které jsou všeobecně známé a v podstatě jaksi už mají své renomé, na rozdíl třeba od toho zlínského divadla, kde jsou přece jenom, i když samozřejmě také skvělí herci, ale třeba jaksi ne tolik známí a vy je můžete jaksi víc, dejme tomu, prosadit taky.
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Víte, co je zajímavé? Že já jsem nikdy příliš nad tímto jako nespekuloval. Já vlastně jako až s jakýmsi odstupem, řekněme, anebo když jsem byl na to někým jako tázán, anebo když se mě na to někdo ptal, jsem si to možná uvědomoval, ale řekněme, psali jsme s Bolkem Polívkou, s panem Lasicou 2 týdny intenzivně v Olšanech text a já jsem považoval to setkání za tak přirozené a za tak jakýmsi vlastně způsobem, že vyplynulo vlastně z nějakých takových potřeb, že mi to vůbec nepřišlo, že sedím s nimi, zrovna s nimi dvěma u toho stolu, takže já jsem tento rozdíl při té práci nikdy nedělal, aspoň jsem ho nedělal vědomě, a myslím si, že to potom člověka osvobozuje, takže vlastně jako máte, stejně jsem dělal, též možná milá jako vzpomínka, když jsem zkoušel Kudykam, o kterém jsme mluvili, tak jsem paralelně s tím ve Vizovicích s ochotníky zkoušel v kulturáku svůj text Vizovický zázrak. Takže já jsem se vlastně z té Státní opery přesunul do vizovického kulturáku za těmi ochotníky, mými milovanými, a měl jsem vlastně jakoby stále pocit jakési kontinuální práce. Takže ono vlastně nedělat ty rozdíly, myslím si, že přináší pro všechny zainteresované jakási větší pocit komfortu a svobody.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená, že vy opravdu i s ochotníky rád pracujete?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Ano, ano, ano. Ta zkušenost byla pro mě teda obrovská, dá se říci jedna z největších, protože se o mě ty tety z toho souboru a ti minikolegové vlastně starali, takže mi vždycky na začátku něco uvařili a říkali, že jsem hubený a chudý, že mě musí trošku ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to vám ve Státní opeře určitě neuvařili.
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
No tak přesně tak, tam jsme se stále dívali na hodinky, že nestíháme a že tohle musíme a tohle musíme. Říkám to samozřejmě s nadhledem, ale já si opravdu myslím, že to divadlo a ta tvorba na tom divadle je jen jedna.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Režisér Dodo Gombár má za sebou téměř čerstvě premiéru z textů Karla Kryla. To je věc, která, protože jsem ji neviděl, se dá docela těžko představit. Jak jste to pojal?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Ano, my jsme odpremiérovali nedávno představení Země Lhostejnost. Je to představení postavené z esejí a komentářů Karla Kryla vlastně porevolučních. Bylo to celkem náročné zkušební období, ale mám pocit, že vznikl velmi zajímavý jakýsi společenský obraz doby, kterou žijeme dnes. A je to takové studiové vlastně jako suterénní, sklepní představení, které možná nemá takové to standardní, klasické zázemí, řekněme, příběhové, anebo podobného ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si to představuj i jako literární večer, pletu se?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Je to svým způsobem literární večer. Nerad bych to nazýval přímo divadlem poezie, je to, je to jakási koláž, řekněme, kde se prezentuje Karel Kryl jako osobnost, jako občan, čili jsou tak jako formulované jeho ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A má dramatický náboj nějaký?
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Má to, myslím si, náboj postavený na zvratech a na změnách vlastně těch atmosfér. Je to 6 herců, z kterých každý vlastně je tím Karkem Krylem, inscenujeme ho v různých životních etapách, podobách, pocitech, kontrastech, paradoxech. Mám to představení velmi rád a srdečně na něho zvu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, touhle hezkou pozvánkou můžeme zakončit dnešní návštěvu Dodo Gombára u nás na Tandemu. Moc vám samozřejmě přeju, aby se diváci k vám rádi vraceli do vašeho divadla, nejenom na tohle představení, protože Švandovo divadlo má na repertoáru spoustu skvělých titulů a některé jsem viděl, na Kryla se podívám rád. Moc děkuju. Dodo Gombár dnes na Tandemu a doufám, že ne naposledy. Na shledanou.
Dodo GOMBÁR, divadelní režisér
--------------------
Děkuji pěkně, všechno dobré.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
