Filmové ateliéry Hostivař hostily svého času největší hvězdy filmů první republiky

„Pekárna v Hostivaři měla dvacet parních vytahovacích pecí z kameniny, plánovaný výkon se počítal na 45 tisíc kilogramů za den, což znamenalo semletí devíti vagónů obilí denně a výrobu čtyřiceti tisíc pecnů chleba při trojí směně dělníků,“ vypráví Lukáš Berný, autor knihy Toulky Prahou 15, Hostivař a Horní Měcholupy.

Pekárenské výrobky nesly značku Host. Velké plány ale hned na začátku narazily. Bylo málo mouky, podnikateli Krečmerovi se nedařilo splácet dluhy, neuskutečnila se slíbená vládní zakázka, dělníci nedostávali plat a stávkovali. Banka odmítla dát firmě další úvěr a v roce 1924 byl provoz pozastaven a dělnictvo propuštěno. Pět let nato akcionáři rozhodli o prodeji celého komplexu včetně strojního zařízení.

Prostory tak našly nové využití, vznikla tu filmová studia. Filmové ateliéry Host. Konkrétně tři ateliéry, synchronizační studio, bazén, šedesát šaten, dvanáct dalších místností pro pracovníky, vše na 20 tisících metrech čtverečních. Součástí areálu byla také nová budova s restaurací a hotelem. Život ateliérů ale nebyl jednoduchý, málem zkrachovaly, podobně jako jejich předchůdce. Nakonec přece jen začaly vznikat první snímky. Nejstarším tady dokončeným projektem byla reklama pro Baťovy závody s názvem Slon zachráncem (1934). Ovšem skutečným filmovým debutem, který se v Hostivaři narodil, byla komedie Polibek ve sněhu. V hlavní roli s Jožkou Koldovskou.

Lukáš Berný v knize píše: „Ateliér přežíval od výplaty k výplatě, k nelibosti konkurence získal dokonce tučné státní dotace. V roce 1937 se práce poněkolikáté zastavily. Od potupných exekucí nakonec podnik zachránil zlínský obuvnický magnát Jan Antonín Baťa, který chtěl proniknout i do filmařského průmyslu, a proto si Host dlouhodobě pronajal.  Ateliéry se pod jeho vedením označovaly zavedenou zlínskou zkratkou FAB (Filmové ateliéry Baťa). Jenomže brzy začala válka, jež zkomplikovala leccos, včetně Baťových plánů.“

Dohled nad všemi českými filmařskými závody chtěli mít Němci. V roce 1943 ateliéry Host navíc koupila nacisty řízená firma Prag-Film, která už držela v rukou Barrandov, a obě konkurence se spojily. A už se nerozpojily. Přesto se ateliéry Host zapsaly do dějin československé kinematografie a ve spojení s Barrandovem v tom pokračovaly i nadále.

Hostivařské ateliéry málem lehly popelem

Nejslavnější film „první éry“ hostivařských ateliérů, který se za války natáčel zde a zároveň i na Barrandově, byla Babička podle Boženy Němcové s Terezií Brzkovou v hlavní roli (1940, režie František Čáp). Vznikla tu i Muzikantská Liduška, Advokát chudých, Pantáta Bezoušek, Turbina nebo Ryba na suchu. Hostivařskými ateliéry díky tomu tehdy prošla většina našich prvorepublikových hvězd jako Adina Mandlová, Lída Baarová, Vlasta Burian, Jaroslav Vojta, Jindřich Plachta, František Smolík, Otomar Korbelář, Věra Ferbasová, Zdeněk Štěpánek, Ladislav Pešek, Jaroslav Marvan, Jan Pivec, Svatopluk Beneš, Theodor Pištěk, Jiřina Štěpničková, Růžena Nasková a mnoho dalších.

Lukáš Berný píše: „V roce 1945 se v Hostivaři natáčel první film po osvobození, Průlom s Jindřichem Plachtou v hlavní roli (režie Karel Steklý). Existenci ateliérů málem ukončil závěr roku 1945, kdy zde vypukl mohutný požár. Velká část ateliérů lehla popelem. Katastrofu se ale podařilo překonat, peníze na výstavbu nových budov se získávaly pomocí darů, loterií i věnovanými mzdami. A brzy se natáčely další filmy.“

Ateliéry Hostivař, jako součást firmy Barrandov Studio, fungují dodnes. Natáčely se zde interiérové scény i mnoha dalších oblíbených filmových klasik, namátkou: Byl jednou jeden král, Anděl na horách, Cesta do pravěku, Vyšší princip, Dobře placená procházka, Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, Ecce homo Homolka, Šest medvědů s Cibulkou, Božská Ema a mnoho dalších.

V současnosti tu vznikají seriály Ulice, Ordinace v růžové zahradě, Comeback, Velmi křehké vztahy, Doktoři z Počátků, Život na zámku, reality show MasterChef nebo videoklipy skupin Support Lesbiens, The Tap Tap a podobně.