Gabriela Demeterová - houslová virtuózka
3. únor 2012
Tandem
V Tandemu s Janem Rosákem byla houslová virtuózka Gabriela Demeterová, od které jste se například dozvěděli, jaký je rozdíl mezi mazurkou a mazurkem a podle čeho si vybírá repertoár.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tandem je na startu. Dobrý den vám tedy přeje Jan Rosák. Nebudu zdržovat dlouhým úvodem, hned vám představím hosta Tandemu. Je to dlouhonohá, krásná, vysoká blondýna, která si ovšem nejvíc jaksi zakládá na svých rukách. I když i ony jsou půvabné, jí jistě víc záleží na jejich hbitosti. Je totiž hudebnice, která jako jedna z mála zvládá dva nástroje - housle a violu, a to na vysoké úrovni. Vystudovala pražskou konzervatoř AMU v Praze i Královskou hudební akademii v Dánsku a já mám radost, že si na nás opět udělala po čase čas houslová virtuózka Gabriela Demeterová. Vítám vás, dobrý den.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Dobrý den a děkuju za ten lichotivý krásný úvod.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Komu čest, tomu čest, se říká.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Děkuju, děkuju. Rdím se a děkuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vůbec se nemusíte rdít, naopak přemýšlejte o tom, jaký bude váš koncertní rok 2012, protože i na to se zeptám hned po úvodní melodii.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V úvodu jsme si poslechli alespoň kousek Mazurku Antonína Dvořáka v podání samozřejmě mého dnešního hosta Gabriely Demeterové. A já už v úvodu, protože jsem hudební laik, jaký je rozdíl mezi mazurkem a mazurkou.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Á, mazurek, to je prostě takový zemitý tanec. To označení určuje tempo toho tance. Takže, ta mazurka, to je spíš takový lehčí, nezávažnější tanec, kdežto ten mazurek, to je zemitější, takový od podlahy sedlácký tanec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, jak chlapi bývají.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Tak. Jak to má být, tak jak to má být.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak byla jste tady u nás naposledy, ale to už je opravdu pár let, strašně to letí, přestože jste se téměř nezměnila.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Ó, děkuji. Vy taky ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale určitě se něco změnilo ve vašem životě. Tak co jsou takové nejpodstatnější změny, dejme tomu, když se podíváte zpátky 2, 3 roky?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, to vás asi moc nepřekvapím. U mě to pořád tak běží podobným tempem. Tak samozřejmě přibyly nějaké nahrávky, mám za sebou nádherný cédéčko, kdy jsem vlastně objevila zapomenuté skladby manětínského barokního skladatele Josefa Antonína Plánického a na zdejším barokním zámku jsem to natočila, to cédéčko, ty jeho skladby s mým kolegiem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měli bychom vysvětlit, že Manětín je vaše současné bydliště.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, no. Bývalo mnoho let, teď bydlím už zase mimo ten Manětín, ale hlavně jsem tam působila na mistrovských kurzech, měla jsem tam festivalu a centrum festivalu. Takže, v rámci podpory památek, kterými se zabývám, tak ten Manětín v minulých letech pro mě byl hodně zásadní. Takže, to asi bychom mohli zmínit. Jinak samozřejmě mám za sebou spoustu koncertů, dorazila jsem se svým uměním i do Jižní Ameriky za ty poslední 3 roky, což jsem nesmírně ráda. Jezdím do Kolumbie, do Mexika. A to je velice zajímavá destinace. Takže, to je asi taková novinka u mě. Jinak jsem pořád věrná svojí lásce k přírodě a hlavně ke koním a k procházkám s pejskem. Takže, zas tolik se u mě nezměnilo, prostě pořád pracuju, hledám nový repertoár, vymýšlím nové věci. Teď mám před sebou pár takových projektů, o kterých teda nechci ještě hovořit, ale moji fanoušci budou překvapený a přijdou si na své.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak k vašim láskám a zálibám se za chviličku ještě dostaneme, ale mě zaujalo také to, že jste říkala, že teď expandujete, abych to řekl.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Správně, správně. Já taky používám expanduji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Expandujete do Jižní Ameriky a Střední Ameriky. To zařídí nějaký impresário, anebo vás tam přímo?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Tak, tak, no, oni, pozve vás agentura přímo tam z té země, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená, že se o vás doslechnou.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Se o mě doslechnou. Tohle konkrétně třeba bylo přes mého kolegu, vynikajícího kytaristu Pavla Štajdla, se kterým léta jsem kamarád a máme duo úžasný. A ten zase, to je samozřemě egregor, ta kytara, zase jiný než ten houslový, takže i jiné festivaly, třeba podobná nebo stejná pódia, ale úplně jiný pořadatelé. No a takhle, protože on je tam uznávaný samozřejmě, to je kytarový svět, Jižní a Latinská Amerika, že jo. Tam kytara je naprosto číslo jedna. A protože oni jsou schopni tam toho Pavla tam opravdu ocenit, protože právě mají přehled v té kytaře, tak vědí, že on je génius, tak ho tam pořád zvou. No a on mě vzal s sebou jednoho dne, tak já jsem se tam dostala díky němu. Takže, jsme hráli i v Karibiku. No a pak už jsem tam jela s mojí pianistkou. A teď bych teda ráda se tam zase s Pavlem vrátila, protože ty koncerty, který tam jsme měli, byly neuvěřitelný. Jako ta reakce toho publika, to je úplně třeba jiného, než jsme zvyklí my tady v Evropě, kde si potrpíme na ten nějaký úzuz, formu, řád a lidi třeba ty emoce projevují, ale až později během koncertu. Tam už šílejí, když přijdete na pódium. To je prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si to dovedu představit teda.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Jako připadám si jak marťan, že jo. Jako, když tam přijdu, tak voni úplně ó, se tam ozve tím sálem, že jo. Tam jako sklízíte úspěch. My se vždycky jako s kolegou Štajdlem smějeme, protože tam sklízíte úspěch u takových věcí, kde třeba tady to máte jako takzvanou zahřívačku. Dáme třeba, my vždycky propagujeme českou hudbu, takže začínáme většinou ten koncert českým barokem a to je krásná sonáta od Václava Vodičky, to je náš takový barokní skladatel, málo taky známý i u nás. A tuhle krásnou sonátu vždycky dáme na rozehřátí, na úvod. No a Latinská Amerika je snad jediná oblast na týhle planetě, kde tam řvou bravo už po týhle sonátě, protože ona je taková, prostě to je baroko, takže tam ani není prostor pro ro, abyste se nadchli tak, že prostě řvete bravo, že jo, a tleskáte, úplně frenetický potlesk. Tak to tam je. Oni jsou ale úžasný, protože oni okamžitě poznají, že hrajete srdcem, oni okamžitě vás jako dekódují. Oni poznají, na ně nemůžete nic hrát, to jsou velice vřelí lidé. A to je zase krásný, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak my už jsem se vlastně do těch cest pustili s Gabrielou Demeterovou, mým dnešním hostem na Tandemu, protože nám vylíčila, jaká je atmosféra při koncertech ve Střední a Jižní Americe. To je nepochybně, řekl bych, úplně ten druhý protipól proti tomu, když k nám přijedou ty interpreti a interpretky z toho horkého jihu, takové ty tmavé, černé Carmen a podobně, my z nich taky šílíme. Ale nejsme přece jenom takoví spontánní diváci, jako jsou třeba zrovna tam ti jižní Američani a Středoameričani. Ale vy jste toho nacestovala určitě s houslemi a s violou hodně. Můžete třeba ta publika porovnávat. Slyšel jsem zase, že třeba publikum ve východní Asii, to znamená Japonsko, Korea a podobně, že taky reaguje úplně jinak.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Ano, tam to je dřina, tam to je doslova fuška. Ten úspěch tam potom je velice zasloužený, protože oni opravdu jako od začátku toho koncertu nereagujou. A kdo to nezná, kdo to neví, že oni jako to prožívají vnitřně a zahřívají se vám během toho večera a většinou se vám rozehřejou až v té druhé půlce toho večera, tak jako má z toho depresi. Já jsem to zažila taky. Já jsem prošla tímhle křtem, když jsem tam jela poprvé a prostě jsem hrábla do strun v Tokiu a najednou jako po první skladbě, která zas nebyla nějaká jako unylá a byla to docela jako náročná věc, tak ten potlesk, to bylo jak na školním večírku, to na školním večírku mi tleskali víc. Já jsem si říkala, tak Demeterová jako končíš, tady jako jsi skončila prostě, tady je tvrdá konkurence. To hraješ tak blbě, nebo co? A já jsem se do toho tak pokládala a tak jsem opravdu jako srdce celý do toho dávala a nic. A pak se to začala tak pomalu jako zlepšovat. Přišla přestávka, to už bylo jako lepší. Já jsem říkala klukům z kolegia, jako co je tohle. Klid, to uvidíš, to voni jako tak vnitřně to prožívají. Oni opravdu jsou takoví jakože disciplinovaní a vnitřně, že jo, ty buddhisti. No a pak přišla druhá jako část toho koncertu, samozřejmě ten program jsem měla koncipovaný tak, aby si oni užili i ten požadavek tý agentury byl, aby to byly takový jako hodně virtuózní věci, populární. Takže, já jsem tam, já jsem se nešetřila, já jsem tam dala to nejvirtuóznější, co je, co se normálně nehraje za jeden večer za sebou, tolik jako vypalovaček, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a to právě po takovým chladnějším přijetí člověk ještě sám přidává.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, takže já jsem prostě do toho šla a výsledek teda byl, že jsem je rozhřála. Jsem říkala, tak jsem vás dostala nakonec, protože oni pak byli úplně odvařený už jako poslední dvě skladby. No a pak to končilo prostě pěti přídavky. Pak už vás nepouštějí normálně ze sálu, to už prostě nejde. To už jako pak si říkáte, tak už dost, už mám dost. Po tom programu ještě pět přídavků, to už mám za sebou tři koncerty v ten moment. A teď prostě říkám, tak už dost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ještě to nasazení, jaké jste musela vyvinout.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, přesně. Takže, tam je to tvrdě oddřenej úspěch, protože tam je to všude. A tam vopravdu ale musíte jít s tímhle nasazením, jestliže chcete si je získat, protože tam jezdějí ty největší hvězdy a oni velice dobře porovnávají. A jako Japonce si získat není zas tak jednoduchý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdyby, teď mě napadlo, kdybyste, dejme tomu, nevěděla zrovna, v které zemi hrajete a třeba byste dokonce neviděla na to publikum, protože samozřejmě jaksi Asiaty poznáte už od pohledu třeba, že jo. Tak poznala byste, v které zemi se zrovna ten koncert odehrává podle reakce publika? Třeba, dejme tomu, Skandinávie, Francie, Španělsko.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, tak jako tam je to, určitě takhle, rozeznáte ty jižanský státy. Takže, poznáte Itálii, poznáte samozřejmě Španělsko a bezpochyby bych poznala tu Kolumbii, Mexiko. To poznáte, to je úplně někde jinde. To i v Americe, v podstatě jako Amerika, ta je takovej jako průměr s tím, že pro ně není teda problém na druhou stranu, oni vám jako tleskají, ale pro ně není problém, když se jim to opravdu líbí, opravdu se zvednout a tleskat vestoje. U nás se říká, že to je jako úspěch, člověk se s tím setkává tady, ale musíte vopravdu ty lidi nějak hodně oslovit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už je to hodně výjimečný.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Hodně, hodně výjimečný, takže já si naopak toho velice vážím, že ty lidi tleskají vestoje v Čechách. Ale v Americe to je takovej úzuz, že oni jsou opravdu otevření, takže během toho koncertu to není zas takovej třeba rozdíl. Poznáte, že prostě se jim to líbí, fandějí vám, ale je to stejný, jako když vám fandí tadyhle někdo v Praze. Ale pak se to rozjede okamžitě, jakmile padne jako poslední nota a zvednu smyčec od strun, tak to tam jako vylítne a už stojejí a je to nekompromisní. A Japonce možná bych poznala, takový to jenom tak. Víte to jak v tom Amadeovi, Don Giovanni, že jo, zazněl Don Giovanni a tam 10 lidí v hledišti po tý nádheře třikrát plácli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říká se tomu rezervovaný potlesk. No, tak jestli chcete udělat Gabriele Demeterové u nás, myslím v Česku, radost na koncertě, prosím vás pěkně, zvednout se, stand up a tleskat.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Zvednout a tleskat. Děkuji.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Docela jsem zvědavý na to, koho teď Gabriela Demeterová, která je naším vzácným a milým hostem na Tandemu, uvede jako osobnost historie, kterou opravdu obdivuje a kdyby to šlo, tak byste se s tou osobností teď potkala a o něčem si popovídala.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Johann Sebastian Bach.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? To jste tak rovnou vod pasu?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Hm, hm, jsem to takhle vypálila, už jak jste to na mě začal směřovat, tu otázku, věděla jsem, o co vám jde. Tak musím říct, že jo, Johann Sebastian Bach. V posledních dnech jsem se o tom totiž přesvědčila znovu, proto takhle rychle reaguju, protože tím Bachem se teď zabývám zase znovu. Já jsem si koupila, vyšla teď nádherná publikace, kterou mi teda okamžitě rozkousal můj vlkodav. Nevadí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to literatura, kterou i psi žerou prostě.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Ano. Jí žral Henry, hajzlík jeden, protože využil toho, že jsem vodešla na nákup a furt to tam leželo zabalený s takovou posvátnou úctou, že jo, drahá knížka za 6 stovek. Prostě po letech jako bible pro nás všechny na další desetiletí, vopravdu jako kniha, na kterou celej svět hudební svět čekal. Tak to tam mám položený, zatavený ještě v tom igelitu. Von nikdy nezlobil, má 2 roky a třičtvrtě, no, blbec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zbyly tam ještě nějaký písmenka.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Zbyly. Takže mi to takhle vohryzal, ale to nevadí. Tak jsem se do ní teďko znovu zadívala a musím říct, ano, Johann Sebastian Bach, protože jemu bylo nadělíno z nás všech nejvíc. Jako k němu vzhlíží všichni následující, kteří přišli po něm, z něj čerpali, včetně Mozarta, včetně Beethowena. Jako to je jasná věc úplně. A to je uznáváno odborným světem, tak to je prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak odborným světem možná, ale možná, že laici si třeba myslí, že Mozart je taková jaksi.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, protože pro laika samozřejmě ten Mozart je chytlavý tím, že on měl ten dar, že se dokáže napojit na takovou tu opravdu širší veřejnost a z něj prýští taková ta, bych řekla, sluneční energie, že vás to zahřeje a vyprostí vás to z deprese. Kdežto u Bacha máme zase trošku jinej rozměr, ale ten je daleko důležitější a garantuju vám, že funguje úplně na všechny lidi, i když si to neuvědomují, což je důležitý. On má kód, já říkám vždycky, on má vstupní kódy k nám všem jako do toho nitra, do tý duše. A když posloucháte Bacha, tak aniž byste o tom věděli, tak i když se vám to třeba i nelíbí nebo prostě nemáte pocit, že byste tomu nějak rozuměli, tak vás to neskutečně stabilizuje a pročišťuje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne vždycky to dílo jde ruku v ruce s tím charakterem člověka.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Přesně. Je tam obrovská hloubka, u Bacha je opravdu největší hloubka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jeho naturelem.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Přesně a je tam obrovská hloubka. U Bacha je opravdu největší hloubka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaký on byl člověk?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, to bych chtěla zjistit. Já si myslím, že jako mužskej, že to byl normální chlap, kterej byl nesmírně hlubokej, emočně citlivej. I ten jeho soukromej život, kolik on měl dětí a takhle, tak to svědčí o tom, že to určitě nebyl nějakej suchar. A myslím si jako, že to byl pán, kterej měl obrovskou pokoru k Bohu a k vesmíru, proto došel tak daleko. Byl nesmírně skromnej, protože on to sám tvrdí, že nemá naděleno víc, ale že to všechno se dá vypracovat pílí. To není pravda. To jako, to není pravda. To je dar, který musíte mít. Ale on byl nesmírně pokorný, to byl takovej jako pokornej. A myslím si, že by bylo právě pro mě hodně zajímavý si s ním takhle sednout u kafe, jaký to teda bylo stvoření, protože to nevíme, to se jenom usuzuje z jeho nějakejch poznámek. My nevíme přesně, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
On nemá žádného jaksi životopisce?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, on měl už za svýho života vlastně Matesona, to byl takovej významnej tehdy filozof a vlastně sběratel těchhle těch informací už za života, už tehdy v baroku prostě sbíral životopisy slavných a chtěl i po Bachovi. Ale právě Bach strašně s ním měl půtku, protože Bach nebyl schopnej mu cokoliv dodat, protože byl tak vytíženej, že prostě se na to vykašlal a dal mu jenom v bodech, svůj život v bodech, což bylo asi 9, 10 řádek, kde bylo jenom napsaný: datum - stal jsem se dvorníkem kapelníkem, datum - a tohle. A to jako velice Matesona popudilo, takže on nebyl zas takovým příznivcem Bacha. A v podstatě se jenom usuzuje z dochovaných, teď nově nalezených účtů za něco a opravdu z nějakých poznámek, který on si dělal. Jinak se o tom Bachovi, jaký byl jako člověk, do dneska se nic moc neví a i tahle publikace je o tom, že přináší nám něco nového, nějaké nové informace, ale i to jsou teze. A to mě baví, to se mi líbí právě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A hrajete ráda Bacha?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, já právě ho hraju. Bach je pro mě opravdu taková profesionální očista, to znamená, já, když vezmu nástroj do ruky a potřebuju se prostě zklidnit, vnitřně zkoncentrovat tak, abych byla schopná pracovat, to znamená ať už doma se připravovat, cvičit, aby ten kanál tý inspirace ke mně šel, tak zásadně je to Bach. Nebo když se sžívám s novým nástrojem, je to Bach, kterýho si vezmu a v tichosti sama jenom s nástrojem zahraju.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem přesvědčen, že tak, jak nám Gabriela Demeterová teď přiblížila svůj obdiv, svou lásku, svůj vlastně niterný vztah nejenom k dílu, ale vůbec i osobnosti Johanna Sebastiana Bacha, tak teď spousta našich posluchačů třeba zatouží po tom zjistit víc, a tak možná jste teď poňoukla někoho, aby si třeba vyhledal nějakou knížku o něm a podobně. No, o tom, o kom si budem povídat teď, to znamená dalším z klasiků českého humoru, tak o tom už si nic vyhledávat nemusíme, o tom víme skoro všechno - Vladimír Menšík. No, tak jenom teď řekněte, proč ho vy máte tak ráda.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Tak mě Vladimír Menšík jako mnoho z nás provází od mého útlého dětství. Já jsem z rodiny, která ráda sledovala televizi. Maminka strašně milovala filmy, divadlo, takže já k tomu mám hluboký vztah. A k tomu jako kvalitnímu humoru, já jsem vyrostla na Voskovci, Werichovi a na Semaforu a na těchhle těch věcech a samozřejmě na Vladimíru Menšíkovi. A musím říct, že pro mě ten jeho humor, na mě vždycky ten pán energeticky strašně skvěle působil a to je vyprošťovák pro mě. Nedávno jsem si na YouTube pustila Bohouše slavnýho. To vždycky patřilo pro mě jako pro nás všechny k Vánocům, prostě Bohouš. A jak já miluju ty pejsky a ty zvířata, takže tohle obzvlášť se mi líbí a to je teda herecký koncert pana Sováka a pana Menšíka. Nebo si pouštím starý silvestry a prostě všecky možný takový ty inscenace televizní krátký s Ivou Janžurovou a tak. Co k tomu říct? Je to génius, génius.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nemusíte říkat nic, já si odškrtávám, že po jednom z těch nejkvalitnějších klasiků Bachovi máte dalšího kvalitního klasika.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Já jsem na tu kvalitu, já si potrpím na tu kvalitu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste na kvalitu.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to byla alespoň ukázka. My v podstatě vlastně nemůžeme v dnešním pořadu s Gabrielou Demeterovou uvádět její skladby celé nebo vesměs, protože jsou většinou delší. To by pro náš pořad jaksi nebylo úplně to pravé, myslím proporcionálně.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Ale šlechtí vás to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale tak samozřejmě, ale těší nás to taky, těší. Tohle to byly třeba Cikánské melodie Pabla de Sarasate. Podle čeho si vybíráte vlastně svůj repertoár, mě tak napadlo?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Srdečně, srdcem prostě, co je mi blízké. Takže, mám i teda věci vlastně z repertoáru, který bych třeba měla hrát, ale mám už tu možnost, že zase pořadatel ne vždycky na mě tlačí, že by chtěl konkrétně třeba nějakou věc, kterou bych měla zahrát na koncertě, takže si můžu vybírat. A protože hudba je o emocích, vy nemůžete hrát, to je jako v herectví, to je stejný, člověk nemůže hrát něco, o čem není přesvědčený, že se mu to líbí, že ho to nějak oslovuje, za čím si stojí, že jo, protože já nemůžu podvádět lidi nebo neměla bych se přetvařovat na pódiu. Takže, neberu ani zakázky, kde já vím, že mě to neosloví ta hudba, že ten repertoár, který tam je vybraný, prostě mně nesedí a není mi blízký z nějakého důvodu, tak to i odmítnu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vyberete si někdy třeba skladbu, která je takovou, jak se tomu říká, výzvou uměleckou?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Samozřejmě. To já mám strašně ráda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Třeba jako virtuózní skladba a schválně popasovat se, jestli to svedu.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Jo, jo, to já dělám pořád. Já vždycky říkám, to jsou takový moje osobní Mont Everesty, tak na ty já lezu, já jsem takovejhle horolezec. Tak proto jsem začala hrát i na tu violu, to jsem si chtěla otestovat, jestli to vůbec budu schopná střídat během večera, protože to je úplně něco jinýho, střídat housle, violu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to problém?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, je to těžší, je to větší nástroj, opravdu jako váhou těžší, všecko je dál vod sebe, je to všechno jinak, v jiném klíči se čtou ty noty, to je všecko jinak úplně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Trvá vám to chvilku, než se, jak se česky říká, převekslujete?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, trvá, že se převeksluju, to přesně já totiž používám, to je přesně moje slovo, děkuju. Převesklovat se. Já jsem zjistila, že mám tu schopnost, našla jsem si takový systém, jak to můžu udělat rychle během toho večera. Vono to totiž fakt nejde každýmu, protože ono to nejde. Jsou třeba lidi, kteří se musí na tu violu připravovat, několik týdnů dopředu hrát, než na to zahrají. Je to o takové určité pohotovosti té motoriky. No a nesmím do toho moc zapojovat sluch teda paradoxně, protože já mám absolutní sluch a to teda by mě úplně vyosilo, protože na tu violu je to všechno jinak. Když třeba hraju houslový repertoár na violu, tak je to najednou samozřejmě v jiné tónině, protože viola má o jednu strunu, když to řeknu pro laiky, o jednu tu basovou nebo spodní strunu víc, tam je struna C, na houslích končíme strunou G, ten kvintový kruh a zas mi tam chybí ta vysoká houslová struna E, takže ono je to všechno posunutý. Takže, když třeba hraju samozřejmě od Bacha třeba slavnou Chaconnu, která je v Dmol pro housle, tak tady na tu violu to nehraju ani omylem, ale sahám na ty místa, kde bych sahala na housle a zahraju takhle tu Chaconnu. Takhle se to dělá, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jaký máte ten fígl?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Ten fígl oprostit se od těch uší v podstatě. To není, že neposlouchám, co hraju samozřejmě, ale je to hodně se soustředit na mechaniku, to znamená na ten prstoklad, kam ty prsty mám dávat. Je to o určité sebedisciplíně a chce to trénink, takže to už jako jsem podstoupila. Tak to je jeden z mých Mont Everestů. A k těm skladbám samozřejmě beru výzvy třeba u soudobý literatury koncerty, když zjistím, že mě nějakým způsobem, nechám si přehrát nahrávku, že ta hudba, byť je soudobá, protože já moc na tu soudobou hudbu nejsem, takže má něco v sobě zajímavýho, tak třeba to odkývu právě, že se mi líbí, že je to těžký a zkouším jako, jestli to dokážu tohle zahrát, protože pořád razím heslo, co mě naučila moje profesorka úžasná Marta Líbalová, že co je napsaný pro housle, musí bejt hratelný na housle a je to pravda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je vás víc takových, jak se tomu říká.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Bláznů?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale kteří při jednom koncertu takhle vyvekslují nástroj za druhý?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
To jo, pár nás je, co to jako dokážem udělat, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte na to všichni stejný fígl?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Já nevím, jak moji kolegové, ale pár nás je, co to samozřejmě takhle střídáme. No, není to legrace, tam jde o to, abyste hráli čistě na tu violu a pak čistě na ty housle, že jo. Ale pro mě je to zas výhoda tím, jak jsem jako ženská taková docela hubená, tak vlastně ta viola, jak je těžká a je to všecko tak dál a všecko musím vymejšlet šalamounsky, protože chlapi mají velký ruce, já tím pádem ne, abych to zahrála správně, ty vzdálenosti jsou dál, tak pak já, když si vezmu ty housličky, tak to je, jako když sednu do Porsche, malinký a strašně lehoučce mi to jde, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte si, že byste to mohla ještě rozšířit o violoncello třeba?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, to bych chtěla, ale to už v tomhle životě nedám, protože mi nejde se naučit to vibrování. To jsem dělala za studentských let, jsem si půjčila vod kamaráda cello a podle sluchu jsem se naučila kus něčeho. Já miluju cello, miluju violu de kamba, což je předchůdce cella, ale uvažuju o tom, to jsem zas blázen, postavit si nástroj z baroka, což se jmenuje de suit de viollin, a to je nástroj, který vlastně jako malinká viola de gamba, držíte to jako cello na klíně, ale hraje se na to, má to struny jako housle a na to je spousta úžasnýho barokního virtuózního repertoáru a tam by byla moje cesta. To je takovej můj sen.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když člověk dosáhne určitého životního niveau, jak se říká, úrovně prostě, teď mám na mysli jaksi profesní, tak se tam většinou dopracuje vlastní pílí. Ale někdy je docela potřeba, aby aspoň v těch začátcích byl někdo po ruce, kdo třeba radou nebo nějakým praktickým činem prostě pomůže. Gabriela Demeterová si dneska už vystačí sama nepochybně, ale máte taky někoho takového, kdo vám v začátcích takhle byl po ruce?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, tak samozřejmě měla jsem, ale dneska pořád mám, já pořád jezdím na konzultace k Martě Líbalové, kde jsem vlastně studovala postgraduál v Dánsku, protože já si myslím, že člověk by správně měl se učit jako úplně až do konce. Tohle je taková nekonečná cesta, tahle ta disciplína hra na housle, jako všechny tyhle ty disciplíny umělecký.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co se ještě vy musíte učit?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, musíte se neustále, tam musíte mít zpětnou hlavně vazbu, že časem člověk může nabrat návyky, který nejsou prospěšný té technice, jemu samotnýmu, tý hře. Na to potřebujete zpětnou vazbu někoho zvenku, protože vy u toho nástroje, s nástrojem pod bradou jako těžko na to přijdete. To potřebujete opravdu hbitý oko zvenku, který vás upozorní na tyhle ty věci. To je ad 1, když se bavíme o klasickým řemesle. Ale pak otázka samozřejmě hudebního názoru na věc, to mám velice ráda jako diskuse právě s Martou. Ale samozřejmě v letech dětských mě tvrdě moje rodina přes mojí babičku přidržela tady u toho koridoru houslí, protože být to na mě, tak jsem drezurní jezdkyně, já jsem chtěla bejt profesionální drezurní jezdkyně koně anebo být veterinářka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Profesionální jezdkyně?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, samozřejmě. Takže dneska jenom tak mlsně vzhlížím k mistrům, který to vopravdu na tom koni takhle umějí. A teď bych se jako koukala a říkám si až v příštím životě Demeterová, protože jako teď už teda ne, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zkoušíte to občas ještě někdy třeba na koni?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Já jezdím na koni, to jo, ale tak samozřejmě nemůžu to nazývat jezdeckým uměním. Klasicky jezdím, umím koně, klušu na něm, umím ho rozcválat a jsem ráda, když udělá pode mnou párkrát ustupování na holeň, tak to je můj vrchol. Ale jako já bych ráda do tý drezury, ale to musíte opravdu jezdit denně. Já jsem z hudební rodiny, takže tam mě přidrželi rodiče, když zjistili ty housle jako, že mě to bere, mě to bralo jako samo vod sebe, protože jsem viděla sestru, že cvičí na konzervatoři. A zjistili, že mi to jde, tak mě tam právě u toho přidrželi. Ale kdyby mě možná v tý pubertě nebo už před pubertou, to já furt votravovala s koníkama, tak kdyby mě jako nechali, abych k těm koním šla, tak já bych klidně jako přešla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Oželela byste housle?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, tak na rovinu jako málokdo z nás na týhle planetě v dětství jako má zálibu místo hraní si s dětma cvičit vodpoledne na housle. Buďme upřímní. Ano, oželela bych to, naplňuje mě to. Naplňuje mě kontakt s koňmi a čas strávený v přírodě se psem, vůbec tenhle ten jako styl životní mi dodává sílu do mojí práce.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, až jednou vaše kolena už budou ta stará kolena, to bude.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
To může bejt klidně brzo při tý amortizaci z pódia.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bude hóódně v budoucnosti, tak potom, až svou hrou nashromáždíte takovej majlant, abyste si mohla koupit velkou stáj, housle pověsíte na hřebíček a budete si hrát jenom pro sebe, to už budete ale opravdu babička.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Přijdu k vám Tandemu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A budete povídat vo tom, jak drezurujete koně potom, jo.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, jako to byl můj sen a to si splním ve svým životě. Já jsem měla vizi, přátelé, že prostě budu, přijede za mnou studentík, já dám privátní super hodinu, slezu z koně před tím, v jezdeckým dám super hodinu na housličky, potom zase si vodejdu, sednu si na koníka, vodcválám do přírody. To mám všecko před sebou, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jistě. Já to takhle vidím přímo.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Já nepotřebuju velkou stáj, mně stačí jeden kůň na to, abych měla co dělat, ale aby mu nebylo smutno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Babička Gabriela, už to vidím.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Já říkám, když prezident Masaryk mohl začít jezdit v 60 letech, tak mě to ještě, že jo, ve svých 40 ještě mám čas.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To vás čeká.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak komentovala Gabriela Demeterová tuhle skladbu - úderná skladbička.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Přesně tak. Musí to být úderné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, Inprodukce a Rodo Capricozo Camila Sensainse, francouzského skladatele. No, říkáte, že ráda hrajete takové úderné věci, takové výzvy, a přitom ale jsem si někde přečetl o vás, že máte i takovou velice intimní zálibu, že se zajímáte o numerologii a tarotové karty.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
To už je dneska minulost. Takhle, jako platí to, že se vůbec vo tu ezoteriku, ale já už jsem od těch tarotů a od těchhle věcí pokročila už dál v meditacích. Vlastně jsem tak jako poznala, že tyhle disciplíny, který kdysi vznikly v pradávnu a samozřejmě obsahují určitý řád a tak, tak ty nahlížejí pouze tak skromně pod povrch toho, co všichni v sobě máme. A vono v těch meditacích, tam se dostáváte do hlubších rovin a pak máte takový různý vize a tak a to je daleko čistší, to vám jako, jste schopni nahlídnout víc do svých složek nebo do složek někoho, kdo vás o to poprosí. To je trošku jiná hloubka záběru než ten tarot. Ten tarot pořád tak surfuje po tom povrchu toho ega. No, ale je to něco, co ke mně patří, protože mě to bytostně zajímá už vopravdu jako vod hodně dávna a nedělám to pro nikoho, jenom se tím zabývám a tak to sleduju, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A teď zcela pragmaticky jaksi vezmu ty vize, o kterých jste mluvila a zeptám se vás, to byl takový oslí můstek, zeptám se vás, jaké máte vize na tenhle ten rok. Co vás čeká?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, už bych docela byla ráda, aby se to všechno zlepšilo. Myslím si, že minulý rok byl hodně těžký pro nás pro všechny, jako znám i ze svýho okolí hodně těžkých příběhů, že to byl takový čistící rok, ono se to říkalo, že tam byly ty dvě jedničky, tak se to tak jako všecko čistilo, mezilidský vztahy a tak a už jsem jako si připíjela na nový rok s tím i včetně toho, že nám odešel pan prezident Václav Havel, kterýho jsem měla strašně ráda a prostě jsem z toho smutná. Taky díky němu jsem se setkala privátně s jeho svátostí dalajlámou, takže za to mu strašně děkuju a nikdy na něj nezapomenu, protože kontakt s panem prezidentem byl úžasnej a říkala jsem si, panebože, vypněte ten kýbl, jsem si říkala takhle doslova, ať už to na nás nepadá jako ten bordel, ať už jako začne něco lepšího. Doufám, já mám spíš takovou naději v sobě, že doufám, že pro nás všechny včetně těch, co nás teď poslouchají, že ten rok bude lepší, že ten rok 2012, už tam je ta dvojka, že bude opravdu lepší a že je to nový začátek něčeho opravdu zajímavýho pro lidstvo. Tak to je spíš moje taková naděje, protože si myslím, že jsme byli podrcený jako hodně už. Je potřeba ten svět, abysme dostali a když už jste takhle dole na tom dně, vono už musí přijít to vodražení, už to nejde dál jako.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hlouběji už to nejde.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Jako pan prezident to ukázal, to už jako byl úplně před těma Vánocema. Takže, to myslím, že už nejde dál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já teda doufám spolu s vámi a doufám, že i s našimi posluchači, kteří dneska poslouchali určitě rádi stejně jako já Gabrielu Demeterovou. Už můžete zase sednout z toho standing ovation, které jste nepochybně teď chtěli Gabriele věnovat. Já vám přeju, aby na vašich koncertech to vždycky vrcholilo tím standing ovation, protože si to zasloužíte. A budeme mít radost, když se o vašich dalších úspěších uměleckých zase dozvíme.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Velice ráda, velice ráda. Děkuju za krásné pozvání, ať se i vám daří, ať se daří posluchačům. Hlavně poslouchejte pana Rosáka. Jeho pořad je úžasný, já mám údernou tady výtku. A těším se kdykoliv na viděnou, máte u mě dveře otevřené.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na shledanou.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Tandem je na startu. Dobrý den vám tedy přeje Jan Rosák. Nebudu zdržovat dlouhým úvodem, hned vám představím hosta Tandemu. Je to dlouhonohá, krásná, vysoká blondýna, která si ovšem nejvíc jaksi zakládá na svých rukách. I když i ony jsou půvabné, jí jistě víc záleží na jejich hbitosti. Je totiž hudebnice, která jako jedna z mála zvládá dva nástroje - housle a violu, a to na vysoké úrovni. Vystudovala pražskou konzervatoř AMU v Praze i Královskou hudební akademii v Dánsku a já mám radost, že si na nás opět udělala po čase čas houslová virtuózka Gabriela Demeterová. Vítám vás, dobrý den.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Dobrý den a děkuju za ten lichotivý krásný úvod.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Komu čest, tomu čest, se říká.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Děkuju, děkuju. Rdím se a děkuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vůbec se nemusíte rdít, naopak přemýšlejte o tom, jaký bude váš koncertní rok 2012, protože i na to se zeptám hned po úvodní melodii.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V úvodu jsme si poslechli alespoň kousek Mazurku Antonína Dvořáka v podání samozřejmě mého dnešního hosta Gabriely Demeterové. A já už v úvodu, protože jsem hudební laik, jaký je rozdíl mezi mazurkem a mazurkou.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Á, mazurek, to je prostě takový zemitý tanec. To označení určuje tempo toho tance. Takže, ta mazurka, to je spíš takový lehčí, nezávažnější tanec, kdežto ten mazurek, to je zemitější, takový od podlahy sedlácký tanec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, jak chlapi bývají.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Tak. Jak to má být, tak jak to má být.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak byla jste tady u nás naposledy, ale to už je opravdu pár let, strašně to letí, přestože jste se téměř nezměnila.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Ó, děkuji. Vy taky ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale určitě se něco změnilo ve vašem životě. Tak co jsou takové nejpodstatnější změny, dejme tomu, když se podíváte zpátky 2, 3 roky?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, to vás asi moc nepřekvapím. U mě to pořád tak běží podobným tempem. Tak samozřejmě přibyly nějaké nahrávky, mám za sebou nádherný cédéčko, kdy jsem vlastně objevila zapomenuté skladby manětínského barokního skladatele Josefa Antonína Plánického a na zdejším barokním zámku jsem to natočila, to cédéčko, ty jeho skladby s mým kolegiem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měli bychom vysvětlit, že Manětín je vaše současné bydliště.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, no. Bývalo mnoho let, teď bydlím už zase mimo ten Manětín, ale hlavně jsem tam působila na mistrovských kurzech, měla jsem tam festivalu a centrum festivalu. Takže, v rámci podpory památek, kterými se zabývám, tak ten Manětín v minulých letech pro mě byl hodně zásadní. Takže, to asi bychom mohli zmínit. Jinak samozřejmě mám za sebou spoustu koncertů, dorazila jsem se svým uměním i do Jižní Ameriky za ty poslední 3 roky, což jsem nesmírně ráda. Jezdím do Kolumbie, do Mexika. A to je velice zajímavá destinace. Takže, to je asi taková novinka u mě. Jinak jsem pořád věrná svojí lásce k přírodě a hlavně ke koním a k procházkám s pejskem. Takže, zas tolik se u mě nezměnilo, prostě pořád pracuju, hledám nový repertoár, vymýšlím nové věci. Teď mám před sebou pár takových projektů, o kterých teda nechci ještě hovořit, ale moji fanoušci budou překvapený a přijdou si na své.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak k vašim láskám a zálibám se za chviličku ještě dostaneme, ale mě zaujalo také to, že jste říkala, že teď expandujete, abych to řekl.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Správně, správně. Já taky používám expanduji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Expandujete do Jižní Ameriky a Střední Ameriky. To zařídí nějaký impresário, anebo vás tam přímo?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Tak, tak, no, oni, pozve vás agentura přímo tam z té země, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená, že se o vás doslechnou.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Se o mě doslechnou. Tohle konkrétně třeba bylo přes mého kolegu, vynikajícího kytaristu Pavla Štajdla, se kterým léta jsem kamarád a máme duo úžasný. A ten zase, to je samozřemě egregor, ta kytara, zase jiný než ten houslový, takže i jiné festivaly, třeba podobná nebo stejná pódia, ale úplně jiný pořadatelé. No a takhle, protože on je tam uznávaný samozřejmě, to je kytarový svět, Jižní a Latinská Amerika, že jo. Tam kytara je naprosto číslo jedna. A protože oni jsou schopni tam toho Pavla tam opravdu ocenit, protože právě mají přehled v té kytaře, tak vědí, že on je génius, tak ho tam pořád zvou. No a on mě vzal s sebou jednoho dne, tak já jsem se tam dostala díky němu. Takže, jsme hráli i v Karibiku. No a pak už jsem tam jela s mojí pianistkou. A teď bych teda ráda se tam zase s Pavlem vrátila, protože ty koncerty, který tam jsme měli, byly neuvěřitelný. Jako ta reakce toho publika, to je úplně třeba jiného, než jsme zvyklí my tady v Evropě, kde si potrpíme na ten nějaký úzuz, formu, řád a lidi třeba ty emoce projevují, ale až později během koncertu. Tam už šílejí, když přijdete na pódium. To je prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si to dovedu představit teda.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Jako připadám si jak marťan, že jo. Jako, když tam přijdu, tak voni úplně ó, se tam ozve tím sálem, že jo. Tam jako sklízíte úspěch. My se vždycky jako s kolegou Štajdlem smějeme, protože tam sklízíte úspěch u takových věcí, kde třeba tady to máte jako takzvanou zahřívačku. Dáme třeba, my vždycky propagujeme českou hudbu, takže začínáme většinou ten koncert českým barokem a to je krásná sonáta od Václava Vodičky, to je náš takový barokní skladatel, málo taky známý i u nás. A tuhle krásnou sonátu vždycky dáme na rozehřátí, na úvod. No a Latinská Amerika je snad jediná oblast na týhle planetě, kde tam řvou bravo už po týhle sonátě, protože ona je taková, prostě to je baroko, takže tam ani není prostor pro ro, abyste se nadchli tak, že prostě řvete bravo, že jo, a tleskáte, úplně frenetický potlesk. Tak to tam je. Oni jsou ale úžasný, protože oni okamžitě poznají, že hrajete srdcem, oni okamžitě vás jako dekódují. Oni poznají, na ně nemůžete nic hrát, to jsou velice vřelí lidé. A to je zase krásný, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak my už jsem se vlastně do těch cest pustili s Gabrielou Demeterovou, mým dnešním hostem na Tandemu, protože nám vylíčila, jaká je atmosféra při koncertech ve Střední a Jižní Americe. To je nepochybně, řekl bych, úplně ten druhý protipól proti tomu, když k nám přijedou ty interpreti a interpretky z toho horkého jihu, takové ty tmavé, černé Carmen a podobně, my z nich taky šílíme. Ale nejsme přece jenom takoví spontánní diváci, jako jsou třeba zrovna tam ti jižní Američani a Středoameričani. Ale vy jste toho nacestovala určitě s houslemi a s violou hodně. Můžete třeba ta publika porovnávat. Slyšel jsem zase, že třeba publikum ve východní Asii, to znamená Japonsko, Korea a podobně, že taky reaguje úplně jinak.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Ano, tam to je dřina, tam to je doslova fuška. Ten úspěch tam potom je velice zasloužený, protože oni opravdu jako od začátku toho koncertu nereagujou. A kdo to nezná, kdo to neví, že oni jako to prožívají vnitřně a zahřívají se vám během toho večera a většinou se vám rozehřejou až v té druhé půlce toho večera, tak jako má z toho depresi. Já jsem to zažila taky. Já jsem prošla tímhle křtem, když jsem tam jela poprvé a prostě jsem hrábla do strun v Tokiu a najednou jako po první skladbě, která zas nebyla nějaká jako unylá a byla to docela jako náročná věc, tak ten potlesk, to bylo jak na školním večírku, to na školním večírku mi tleskali víc. Já jsem si říkala, tak Demeterová jako končíš, tady jako jsi skončila prostě, tady je tvrdá konkurence. To hraješ tak blbě, nebo co? A já jsem se do toho tak pokládala a tak jsem opravdu jako srdce celý do toho dávala a nic. A pak se to začala tak pomalu jako zlepšovat. Přišla přestávka, to už bylo jako lepší. Já jsem říkala klukům z kolegia, jako co je tohle. Klid, to uvidíš, to voni jako tak vnitřně to prožívají. Oni opravdu jsou takoví jakože disciplinovaní a vnitřně, že jo, ty buddhisti. No a pak přišla druhá jako část toho koncertu, samozřejmě ten program jsem měla koncipovaný tak, aby si oni užili i ten požadavek tý agentury byl, aby to byly takový jako hodně virtuózní věci, populární. Takže, já jsem tam, já jsem se nešetřila, já jsem tam dala to nejvirtuóznější, co je, co se normálně nehraje za jeden večer za sebou, tolik jako vypalovaček, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a to právě po takovým chladnějším přijetí člověk ještě sám přidává.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, takže já jsem prostě do toho šla a výsledek teda byl, že jsem je rozhřála. Jsem říkala, tak jsem vás dostala nakonec, protože oni pak byli úplně odvařený už jako poslední dvě skladby. No a pak to končilo prostě pěti přídavky. Pak už vás nepouštějí normálně ze sálu, to už prostě nejde. To už jako pak si říkáte, tak už dost, už mám dost. Po tom programu ještě pět přídavků, to už mám za sebou tři koncerty v ten moment. A teď prostě říkám, tak už dost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ještě to nasazení, jaké jste musela vyvinout.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, přesně. Takže, tam je to tvrdě oddřenej úspěch, protože tam je to všude. A tam vopravdu ale musíte jít s tímhle nasazením, jestliže chcete si je získat, protože tam jezdějí ty největší hvězdy a oni velice dobře porovnávají. A jako Japonce si získat není zas tak jednoduchý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdyby, teď mě napadlo, kdybyste, dejme tomu, nevěděla zrovna, v které zemi hrajete a třeba byste dokonce neviděla na to publikum, protože samozřejmě jaksi Asiaty poznáte už od pohledu třeba, že jo. Tak poznala byste, v které zemi se zrovna ten koncert odehrává podle reakce publika? Třeba, dejme tomu, Skandinávie, Francie, Španělsko.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, tak jako tam je to, určitě takhle, rozeznáte ty jižanský státy. Takže, poznáte Itálii, poznáte samozřejmě Španělsko a bezpochyby bych poznala tu Kolumbii, Mexiko. To poznáte, to je úplně někde jinde. To i v Americe, v podstatě jako Amerika, ta je takovej jako průměr s tím, že pro ně není teda problém na druhou stranu, oni vám jako tleskají, ale pro ně není problém, když se jim to opravdu líbí, opravdu se zvednout a tleskat vestoje. U nás se říká, že to je jako úspěch, člověk se s tím setkává tady, ale musíte vopravdu ty lidi nějak hodně oslovit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už je to hodně výjimečný.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Hodně, hodně výjimečný, takže já si naopak toho velice vážím, že ty lidi tleskají vestoje v Čechách. Ale v Americe to je takovej úzuz, že oni jsou opravdu otevření, takže během toho koncertu to není zas takovej třeba rozdíl. Poznáte, že prostě se jim to líbí, fandějí vám, ale je to stejný, jako když vám fandí tadyhle někdo v Praze. Ale pak se to rozjede okamžitě, jakmile padne jako poslední nota a zvednu smyčec od strun, tak to tam jako vylítne a už stojejí a je to nekompromisní. A Japonce možná bych poznala, takový to jenom tak. Víte to jak v tom Amadeovi, Don Giovanni, že jo, zazněl Don Giovanni a tam 10 lidí v hledišti po tý nádheře třikrát plácli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říká se tomu rezervovaný potlesk. No, tak jestli chcete udělat Gabriele Demeterové u nás, myslím v Česku, radost na koncertě, prosím vás pěkně, zvednout se, stand up a tleskat.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Zvednout a tleskat. Děkuji.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Docela jsem zvědavý na to, koho teď Gabriela Demeterová, která je naším vzácným a milým hostem na Tandemu, uvede jako osobnost historie, kterou opravdu obdivuje a kdyby to šlo, tak byste se s tou osobností teď potkala a o něčem si popovídala.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Johann Sebastian Bach.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? To jste tak rovnou vod pasu?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Hm, hm, jsem to takhle vypálila, už jak jste to na mě začal směřovat, tu otázku, věděla jsem, o co vám jde. Tak musím říct, že jo, Johann Sebastian Bach. V posledních dnech jsem se o tom totiž přesvědčila znovu, proto takhle rychle reaguju, protože tím Bachem se teď zabývám zase znovu. Já jsem si koupila, vyšla teď nádherná publikace, kterou mi teda okamžitě rozkousal můj vlkodav. Nevadí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to literatura, kterou i psi žerou prostě.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Ano. Jí žral Henry, hajzlík jeden, protože využil toho, že jsem vodešla na nákup a furt to tam leželo zabalený s takovou posvátnou úctou, že jo, drahá knížka za 6 stovek. Prostě po letech jako bible pro nás všechny na další desetiletí, vopravdu jako kniha, na kterou celej svět hudební svět čekal. Tak to tam mám položený, zatavený ještě v tom igelitu. Von nikdy nezlobil, má 2 roky a třičtvrtě, no, blbec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zbyly tam ještě nějaký písmenka.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Zbyly. Takže mi to takhle vohryzal, ale to nevadí. Tak jsem se do ní teďko znovu zadívala a musím říct, ano, Johann Sebastian Bach, protože jemu bylo nadělíno z nás všech nejvíc. Jako k němu vzhlíží všichni následující, kteří přišli po něm, z něj čerpali, včetně Mozarta, včetně Beethowena. Jako to je jasná věc úplně. A to je uznáváno odborným světem, tak to je prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak odborným světem možná, ale možná, že laici si třeba myslí, že Mozart je taková jaksi.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, protože pro laika samozřejmě ten Mozart je chytlavý tím, že on měl ten dar, že se dokáže napojit na takovou tu opravdu širší veřejnost a z něj prýští taková ta, bych řekla, sluneční energie, že vás to zahřeje a vyprostí vás to z deprese. Kdežto u Bacha máme zase trošku jinej rozměr, ale ten je daleko důležitější a garantuju vám, že funguje úplně na všechny lidi, i když si to neuvědomují, což je důležitý. On má kód, já říkám vždycky, on má vstupní kódy k nám všem jako do toho nitra, do tý duše. A když posloucháte Bacha, tak aniž byste o tom věděli, tak i když se vám to třeba i nelíbí nebo prostě nemáte pocit, že byste tomu nějak rozuměli, tak vás to neskutečně stabilizuje a pročišťuje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne vždycky to dílo jde ruku v ruce s tím charakterem člověka.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Přesně. Je tam obrovská hloubka, u Bacha je opravdu největší hloubka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jeho naturelem.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Přesně a je tam obrovská hloubka. U Bacha je opravdu největší hloubka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaký on byl člověk?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, to bych chtěla zjistit. Já si myslím, že jako mužskej, že to byl normální chlap, kterej byl nesmírně hlubokej, emočně citlivej. I ten jeho soukromej život, kolik on měl dětí a takhle, tak to svědčí o tom, že to určitě nebyl nějakej suchar. A myslím si jako, že to byl pán, kterej měl obrovskou pokoru k Bohu a k vesmíru, proto došel tak daleko. Byl nesmírně skromnej, protože on to sám tvrdí, že nemá naděleno víc, ale že to všechno se dá vypracovat pílí. To není pravda. To jako, to není pravda. To je dar, který musíte mít. Ale on byl nesmírně pokorný, to byl takovej jako pokornej. A myslím si, že by bylo právě pro mě hodně zajímavý si s ním takhle sednout u kafe, jaký to teda bylo stvoření, protože to nevíme, to se jenom usuzuje z jeho nějakejch poznámek. My nevíme přesně, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
On nemá žádného jaksi životopisce?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, on měl už za svýho života vlastně Matesona, to byl takovej významnej tehdy filozof a vlastně sběratel těchhle těch informací už za života, už tehdy v baroku prostě sbíral životopisy slavných a chtěl i po Bachovi. Ale právě Bach strašně s ním měl půtku, protože Bach nebyl schopnej mu cokoliv dodat, protože byl tak vytíženej, že prostě se na to vykašlal a dal mu jenom v bodech, svůj život v bodech, což bylo asi 9, 10 řádek, kde bylo jenom napsaný: datum - stal jsem se dvorníkem kapelníkem, datum - a tohle. A to jako velice Matesona popudilo, takže on nebyl zas takovým příznivcem Bacha. A v podstatě se jenom usuzuje z dochovaných, teď nově nalezených účtů za něco a opravdu z nějakých poznámek, který on si dělal. Jinak se o tom Bachovi, jaký byl jako člověk, do dneska se nic moc neví a i tahle publikace je o tom, že přináší nám něco nového, nějaké nové informace, ale i to jsou teze. A to mě baví, to se mi líbí právě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A hrajete ráda Bacha?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, já právě ho hraju. Bach je pro mě opravdu taková profesionální očista, to znamená, já, když vezmu nástroj do ruky a potřebuju se prostě zklidnit, vnitřně zkoncentrovat tak, abych byla schopná pracovat, to znamená ať už doma se připravovat, cvičit, aby ten kanál tý inspirace ke mně šel, tak zásadně je to Bach. Nebo když se sžívám s novým nástrojem, je to Bach, kterýho si vezmu a v tichosti sama jenom s nástrojem zahraju.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem přesvědčen, že tak, jak nám Gabriela Demeterová teď přiblížila svůj obdiv, svou lásku, svůj vlastně niterný vztah nejenom k dílu, ale vůbec i osobnosti Johanna Sebastiana Bacha, tak teď spousta našich posluchačů třeba zatouží po tom zjistit víc, a tak možná jste teď poňoukla někoho, aby si třeba vyhledal nějakou knížku o něm a podobně. No, o tom, o kom si budem povídat teď, to znamená dalším z klasiků českého humoru, tak o tom už si nic vyhledávat nemusíme, o tom víme skoro všechno - Vladimír Menšík. No, tak jenom teď řekněte, proč ho vy máte tak ráda.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Tak mě Vladimír Menšík jako mnoho z nás provází od mého útlého dětství. Já jsem z rodiny, která ráda sledovala televizi. Maminka strašně milovala filmy, divadlo, takže já k tomu mám hluboký vztah. A k tomu jako kvalitnímu humoru, já jsem vyrostla na Voskovci, Werichovi a na Semaforu a na těchhle těch věcech a samozřejmě na Vladimíru Menšíkovi. A musím říct, že pro mě ten jeho humor, na mě vždycky ten pán energeticky strašně skvěle působil a to je vyprošťovák pro mě. Nedávno jsem si na YouTube pustila Bohouše slavnýho. To vždycky patřilo pro mě jako pro nás všechny k Vánocům, prostě Bohouš. A jak já miluju ty pejsky a ty zvířata, takže tohle obzvlášť se mi líbí a to je teda herecký koncert pana Sováka a pana Menšíka. Nebo si pouštím starý silvestry a prostě všecky možný takový ty inscenace televizní krátký s Ivou Janžurovou a tak. Co k tomu říct? Je to génius, génius.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nemusíte říkat nic, já si odškrtávám, že po jednom z těch nejkvalitnějších klasiků Bachovi máte dalšího kvalitního klasika.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Já jsem na tu kvalitu, já si potrpím na tu kvalitu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste na kvalitu.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to byla alespoň ukázka. My v podstatě vlastně nemůžeme v dnešním pořadu s Gabrielou Demeterovou uvádět její skladby celé nebo vesměs, protože jsou většinou delší. To by pro náš pořad jaksi nebylo úplně to pravé, myslím proporcionálně.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Ale šlechtí vás to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale tak samozřejmě, ale těší nás to taky, těší. Tohle to byly třeba Cikánské melodie Pabla de Sarasate. Podle čeho si vybíráte vlastně svůj repertoár, mě tak napadlo?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Srdečně, srdcem prostě, co je mi blízké. Takže, mám i teda věci vlastně z repertoáru, který bych třeba měla hrát, ale mám už tu možnost, že zase pořadatel ne vždycky na mě tlačí, že by chtěl konkrétně třeba nějakou věc, kterou bych měla zahrát na koncertě, takže si můžu vybírat. A protože hudba je o emocích, vy nemůžete hrát, to je jako v herectví, to je stejný, člověk nemůže hrát něco, o čem není přesvědčený, že se mu to líbí, že ho to nějak oslovuje, za čím si stojí, že jo, protože já nemůžu podvádět lidi nebo neměla bych se přetvařovat na pódiu. Takže, neberu ani zakázky, kde já vím, že mě to neosloví ta hudba, že ten repertoár, který tam je vybraný, prostě mně nesedí a není mi blízký z nějakého důvodu, tak to i odmítnu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vyberete si někdy třeba skladbu, která je takovou, jak se tomu říká, výzvou uměleckou?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Samozřejmě. To já mám strašně ráda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Třeba jako virtuózní skladba a schválně popasovat se, jestli to svedu.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Jo, jo, to já dělám pořád. Já vždycky říkám, to jsou takový moje osobní Mont Everesty, tak na ty já lezu, já jsem takovejhle horolezec. Tak proto jsem začala hrát i na tu violu, to jsem si chtěla otestovat, jestli to vůbec budu schopná střídat během večera, protože to je úplně něco jinýho, střídat housle, violu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to problém?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, je to těžší, je to větší nástroj, opravdu jako váhou těžší, všecko je dál vod sebe, je to všechno jinak, v jiném klíči se čtou ty noty, to je všecko jinak úplně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Trvá vám to chvilku, než se, jak se česky říká, převekslujete?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, trvá, že se převeksluju, to přesně já totiž používám, to je přesně moje slovo, děkuju. Převesklovat se. Já jsem zjistila, že mám tu schopnost, našla jsem si takový systém, jak to můžu udělat rychle během toho večera. Vono to totiž fakt nejde každýmu, protože ono to nejde. Jsou třeba lidi, kteří se musí na tu violu připravovat, několik týdnů dopředu hrát, než na to zahrají. Je to o takové určité pohotovosti té motoriky. No a nesmím do toho moc zapojovat sluch teda paradoxně, protože já mám absolutní sluch a to teda by mě úplně vyosilo, protože na tu violu je to všechno jinak. Když třeba hraju houslový repertoár na violu, tak je to najednou samozřejmě v jiné tónině, protože viola má o jednu strunu, když to řeknu pro laiky, o jednu tu basovou nebo spodní strunu víc, tam je struna C, na houslích končíme strunou G, ten kvintový kruh a zas mi tam chybí ta vysoká houslová struna E, takže ono je to všechno posunutý. Takže, když třeba hraju samozřejmě od Bacha třeba slavnou Chaconnu, která je v Dmol pro housle, tak tady na tu violu to nehraju ani omylem, ale sahám na ty místa, kde bych sahala na housle a zahraju takhle tu Chaconnu. Takhle se to dělá, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jaký máte ten fígl?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Ten fígl oprostit se od těch uší v podstatě. To není, že neposlouchám, co hraju samozřejmě, ale je to hodně se soustředit na mechaniku, to znamená na ten prstoklad, kam ty prsty mám dávat. Je to o určité sebedisciplíně a chce to trénink, takže to už jako jsem podstoupila. Tak to je jeden z mých Mont Everestů. A k těm skladbám samozřejmě beru výzvy třeba u soudobý literatury koncerty, když zjistím, že mě nějakým způsobem, nechám si přehrát nahrávku, že ta hudba, byť je soudobá, protože já moc na tu soudobou hudbu nejsem, takže má něco v sobě zajímavýho, tak třeba to odkývu právě, že se mi líbí, že je to těžký a zkouším jako, jestli to dokážu tohle zahrát, protože pořád razím heslo, co mě naučila moje profesorka úžasná Marta Líbalová, že co je napsaný pro housle, musí bejt hratelný na housle a je to pravda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je vás víc takových, jak se tomu říká.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Bláznů?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale kteří při jednom koncertu takhle vyvekslují nástroj za druhý?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
To jo, pár nás je, co to jako dokážem udělat, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte na to všichni stejný fígl?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Já nevím, jak moji kolegové, ale pár nás je, co to samozřejmě takhle střídáme. No, není to legrace, tam jde o to, abyste hráli čistě na tu violu a pak čistě na ty housle, že jo. Ale pro mě je to zas výhoda tím, jak jsem jako ženská taková docela hubená, tak vlastně ta viola, jak je těžká a je to všecko tak dál a všecko musím vymejšlet šalamounsky, protože chlapi mají velký ruce, já tím pádem ne, abych to zahrála správně, ty vzdálenosti jsou dál, tak pak já, když si vezmu ty housličky, tak to je, jako když sednu do Porsche, malinký a strašně lehoučce mi to jde, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte si, že byste to mohla ještě rozšířit o violoncello třeba?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, to bych chtěla, ale to už v tomhle životě nedám, protože mi nejde se naučit to vibrování. To jsem dělala za studentských let, jsem si půjčila vod kamaráda cello a podle sluchu jsem se naučila kus něčeho. Já miluju cello, miluju violu de kamba, což je předchůdce cella, ale uvažuju o tom, to jsem zas blázen, postavit si nástroj z baroka, což se jmenuje de suit de viollin, a to je nástroj, který vlastně jako malinká viola de gamba, držíte to jako cello na klíně, ale hraje se na to, má to struny jako housle a na to je spousta úžasnýho barokního virtuózního repertoáru a tam by byla moje cesta. To je takovej můj sen.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když člověk dosáhne určitého životního niveau, jak se říká, úrovně prostě, teď mám na mysli jaksi profesní, tak se tam většinou dopracuje vlastní pílí. Ale někdy je docela potřeba, aby aspoň v těch začátcích byl někdo po ruce, kdo třeba radou nebo nějakým praktickým činem prostě pomůže. Gabriela Demeterová si dneska už vystačí sama nepochybně, ale máte taky někoho takového, kdo vám v začátcích takhle byl po ruce?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, tak samozřejmě měla jsem, ale dneska pořád mám, já pořád jezdím na konzultace k Martě Líbalové, kde jsem vlastně studovala postgraduál v Dánsku, protože já si myslím, že člověk by správně měl se učit jako úplně až do konce. Tohle je taková nekonečná cesta, tahle ta disciplína hra na housle, jako všechny tyhle ty disciplíny umělecký.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co se ještě vy musíte učit?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, musíte se neustále, tam musíte mít zpětnou hlavně vazbu, že časem člověk může nabrat návyky, který nejsou prospěšný té technice, jemu samotnýmu, tý hře. Na to potřebujete zpětnou vazbu někoho zvenku, protože vy u toho nástroje, s nástrojem pod bradou jako těžko na to přijdete. To potřebujete opravdu hbitý oko zvenku, který vás upozorní na tyhle ty věci. To je ad 1, když se bavíme o klasickým řemesle. Ale pak otázka samozřejmě hudebního názoru na věc, to mám velice ráda jako diskuse právě s Martou. Ale samozřejmě v letech dětských mě tvrdě moje rodina přes mojí babičku přidržela tady u toho koridoru houslí, protože být to na mě, tak jsem drezurní jezdkyně, já jsem chtěla bejt profesionální drezurní jezdkyně koně anebo být veterinářka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Profesionální jezdkyně?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, samozřejmě. Takže dneska jenom tak mlsně vzhlížím k mistrům, který to vopravdu na tom koni takhle umějí. A teď bych se jako koukala a říkám si až v příštím životě Demeterová, protože jako teď už teda ne, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zkoušíte to občas ještě někdy třeba na koni?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Já jezdím na koni, to jo, ale tak samozřejmě nemůžu to nazývat jezdeckým uměním. Klasicky jezdím, umím koně, klušu na něm, umím ho rozcválat a jsem ráda, když udělá pode mnou párkrát ustupování na holeň, tak to je můj vrchol. Ale jako já bych ráda do tý drezury, ale to musíte opravdu jezdit denně. Já jsem z hudební rodiny, takže tam mě přidrželi rodiče, když zjistili ty housle jako, že mě to bere, mě to bralo jako samo vod sebe, protože jsem viděla sestru, že cvičí na konzervatoři. A zjistili, že mi to jde, tak mě tam právě u toho přidrželi. Ale kdyby mě možná v tý pubertě nebo už před pubertou, to já furt votravovala s koníkama, tak kdyby mě jako nechali, abych k těm koním šla, tak já bych klidně jako přešla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Oželela byste housle?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, tak na rovinu jako málokdo z nás na týhle planetě v dětství jako má zálibu místo hraní si s dětma cvičit vodpoledne na housle. Buďme upřímní. Ano, oželela bych to, naplňuje mě to. Naplňuje mě kontakt s koňmi a čas strávený v přírodě se psem, vůbec tenhle ten jako styl životní mi dodává sílu do mojí práce.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, až jednou vaše kolena už budou ta stará kolena, to bude.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
To může bejt klidně brzo při tý amortizaci z pódia.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bude hóódně v budoucnosti, tak potom, až svou hrou nashromáždíte takovej majlant, abyste si mohla koupit velkou stáj, housle pověsíte na hřebíček a budete si hrát jenom pro sebe, to už budete ale opravdu babička.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Přijdu k vám Tandemu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A budete povídat vo tom, jak drezurujete koně potom, jo.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, jako to byl můj sen a to si splním ve svým životě. Já jsem měla vizi, přátelé, že prostě budu, přijede za mnou studentík, já dám privátní super hodinu, slezu z koně před tím, v jezdeckým dám super hodinu na housličky, potom zase si vodejdu, sednu si na koníka, vodcválám do přírody. To mám všecko před sebou, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jistě. Já to takhle vidím přímo.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Já nepotřebuju velkou stáj, mně stačí jeden kůň na to, abych měla co dělat, ale aby mu nebylo smutno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Babička Gabriela, už to vidím.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Já říkám, když prezident Masaryk mohl začít jezdit v 60 letech, tak mě to ještě, že jo, ve svých 40 ještě mám čas.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To vás čeká.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak komentovala Gabriela Demeterová tuhle skladbu - úderná skladbička.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Přesně tak. Musí to být úderné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, Inprodukce a Rodo Capricozo Camila Sensainse, francouzského skladatele. No, říkáte, že ráda hrajete takové úderné věci, takové výzvy, a přitom ale jsem si někde přečetl o vás, že máte i takovou velice intimní zálibu, že se zajímáte o numerologii a tarotové karty.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
To už je dneska minulost. Takhle, jako platí to, že se vůbec vo tu ezoteriku, ale já už jsem od těch tarotů a od těchhle věcí pokročila už dál v meditacích. Vlastně jsem tak jako poznala, že tyhle disciplíny, který kdysi vznikly v pradávnu a samozřejmě obsahují určitý řád a tak, tak ty nahlížejí pouze tak skromně pod povrch toho, co všichni v sobě máme. A vono v těch meditacích, tam se dostáváte do hlubších rovin a pak máte takový různý vize a tak a to je daleko čistší, to vám jako, jste schopni nahlídnout víc do svých složek nebo do složek někoho, kdo vás o to poprosí. To je trošku jiná hloubka záběru než ten tarot. Ten tarot pořád tak surfuje po tom povrchu toho ega. No, ale je to něco, co ke mně patří, protože mě to bytostně zajímá už vopravdu jako vod hodně dávna a nedělám to pro nikoho, jenom se tím zabývám a tak to sleduju, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A teď zcela pragmaticky jaksi vezmu ty vize, o kterých jste mluvila a zeptám se vás, to byl takový oslí můstek, zeptám se vás, jaké máte vize na tenhle ten rok. Co vás čeká?
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
No, už bych docela byla ráda, aby se to všechno zlepšilo. Myslím si, že minulý rok byl hodně těžký pro nás pro všechny, jako znám i ze svýho okolí hodně těžkých příběhů, že to byl takový čistící rok, ono se to říkalo, že tam byly ty dvě jedničky, tak se to tak jako všecko čistilo, mezilidský vztahy a tak a už jsem jako si připíjela na nový rok s tím i včetně toho, že nám odešel pan prezident Václav Havel, kterýho jsem měla strašně ráda a prostě jsem z toho smutná. Taky díky němu jsem se setkala privátně s jeho svátostí dalajlámou, takže za to mu strašně děkuju a nikdy na něj nezapomenu, protože kontakt s panem prezidentem byl úžasnej a říkala jsem si, panebože, vypněte ten kýbl, jsem si říkala takhle doslova, ať už to na nás nepadá jako ten bordel, ať už jako začne něco lepšího. Doufám, já mám spíš takovou naději v sobě, že doufám, že pro nás všechny včetně těch, co nás teď poslouchají, že ten rok bude lepší, že ten rok 2012, už tam je ta dvojka, že bude opravdu lepší a že je to nový začátek něčeho opravdu zajímavýho pro lidstvo. Tak to je spíš moje taková naděje, protože si myslím, že jsme byli podrcený jako hodně už. Je potřeba ten svět, abysme dostali a když už jste takhle dole na tom dně, vono už musí přijít to vodražení, už to nejde dál jako.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hlouběji už to nejde.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Jako pan prezident to ukázal, to už jako byl úplně před těma Vánocema. Takže, to myslím, že už nejde dál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já teda doufám spolu s vámi a doufám, že i s našimi posluchači, kteří dneska poslouchali určitě rádi stejně jako já Gabrielu Demeterovou. Už můžete zase sednout z toho standing ovation, které jste nepochybně teď chtěli Gabriele věnovat. Já vám přeju, aby na vašich koncertech to vždycky vrcholilo tím standing ovation, protože si to zasloužíte. A budeme mít radost, když se o vašich dalších úspěších uměleckých zase dozvíme.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Velice ráda, velice ráda. Děkuju za krásné pozvání, ať se i vám daří, ať se daří posluchačům. Hlavně poslouchejte pana Rosáka. Jeho pořad je úžasný, já mám údernou tady výtku. A těším se kdykoliv na viděnou, máte u mě dveře otevřené.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na shledanou.
Gabriela DEMETEROVÁ, houslová virtuózka
--------------------
Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 1. srpna 2012 a 1. července 2014.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
