GROG
V tomto období horkých nápojů jsem tu teď podvakrát vyprávěl o jazykovém zákulisí výrazu punč a dnes konečně došla řada na výraz pojmenovávající horký nápoj v našich krajích mnohem populárnější, než je punč, totiž grog. Což je slovo, jehož jazykové zákulisí je ještě zajímavější než zákulisí slova punč. A to je co říct, jak mi dají za pravdu ti, kdo v minulých dnech o punči poslouchali.
Zatímco u punče bylo na místě říct, co to vlastně přesně je za nápoj, u grogu je to skoro zbytečné. Každý Čech ví, že grog je "alkoholický nápoj připravený z horké vody, cukru a rumu" ? to jsem citoval ze Slovníku spisovného jazyka českého. Encyklopedie Universum k tomu dodává: "případně ochucený citrónem, skořicí a hřebíčkem". Grog se vyskytuje i v nejslavnější a podle mne i nejlepší české knize všech dob, ve Švejkovi. Jak známo, Švejk uvařil polnímu kurátovi Ottovi Katzovi grog, který se naučil, když před lety vandroval, od jednoho zpustlýho námořníka v Brémách. Byl to grog tak silný, že po něm ten, kdo by spadl do moře, musel být schopen přeplavat kanál La Manche. Autor o tomto grogu také tvrdí, že by ho mohli pít piráti osmnáctého století a byli by spokojeni, recept však nepřináší. Škoda.
Ale toto povídání tu není kvůli receptům, ale kvůli jazykovému zákulisí slov. A u grogu je to zákulisí mimořádně zajímavé. Velmi stručně řečeno grog se jmenuje současně po jednom významném britském admirálovi, který žil koncem 17. a v první polovině 18. století, a současně podle těžké hedvábné tkaniny s rypsovou vazbou, která se jmenuje grogrén.
Začneme admirálem. Jmenoval se Edward Vernon a do oficiálních dějin se zapsal tím, že v listopadu roku 1739 dobyl ze španělských rukou přístav Portobelo na dnešním panamském pobřeží. Při té bitvě ztratil pouhých sedm mužů. Druhým Vernonovým činem, mnohem trvalejším a v jistém smyslu významnějším než dávno zapomenuté vojenské vítězství, byl jeho vynález nového nápoje, tedy grogu. Jak k němu došlo, za chvíli řeknu, teď musím povědět, že admirál Vernon byl pověstný tím, že si své uniformy nechal šít z hedvábného grogrénu, což asi nebylo obvyklé, protože mu to u námořníku vyneslo přezdívku Old Grogran, zkráceně Old Grog, tedy Starej Grogrén, zkráceně Starej Grog. A protože Starej Grog nerad viděl, jak se jeho námořníci do němoty opíjejí přidělovaným rumem, napadlo ho, že následky by mohly být menší, kdyby se rum ředil horkou vodou. A kdyby se do toho ještě přidával citrón, mohl by to být nápoj přímo léčivý; proti kurdějím, které vznikaly nedostatkem vitamínu C. Stalo se, nový nápoj byl na světě a námořníkům chutnal, takže mu dali jméno na počest jeho vynálezce Starýho Groga, tedy admidrála Vernona.
K tomu opravdu kurióznímu příběhu z dějin slov dodám ještě dvě poznámky. Pojmenování látky grogrénu je původem francouzské, je to vlastně složenina ze slov gros, hrubý, a grain, zrno. Grogrén je tedy hrobozrnná látka. Druhá poznámka se týká slova groggy. To do běžného jazyka přišlo z boxerského slangu a pojmenovává stav úplné vyčerpanosti. Původní anglické groggy znamenalo nepevný, vrávoravý, opilý a s největší pravděpodobností vzniklo ze slova grog. Kdo je groggy, je ve stejném stavu, jako by vypil mnoho grogu.
Vysílá se v pondělí 20.1.
(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
