Hana Maciuchová - herečka
25. prosinec 2013
Tandem
Jan Rosák pozval do Tandemu po čase slavnou českou herečku Hanu Maciuchovou. Pobavili se například o tom, jak si Vánoce jezdí užívat na rodnou Hanou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Příjemné sváteční dopoledne, milí posluchači. Přeje vám ho Jan Rosák a nejenom já, vítám zároveň i našeho dnešního hosta, který vás určitě také rád pozdraví. Na Tandem dnes usedla oblíbená herečka, představitelka nejen krásných rolí divadelních, ale také spousty velmi populárních seriálových, televizních rolí Hana Maciuchová. Vítám vás. Dobrý den.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Dobrý den. Také bych ráda uvítala naše posluchače první vánoční den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vás vítám samozřejmě taky srdečně a někde jsem si přečetl, že si všechny své role užíváte, a dokonce v nich často v takových řekl bych miniaturách nacházíte sebe sama. To si myslím, že bude docela hezké povídání na dnešní Tandem, ale bude jich nepochybně víc. Přeju příjemnou sváteční jízdu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hana Maciuchová patří k častým hostům Tandemu, tedy častým, jste u nás potřetí, ale to je proto, že se s vámi hezky povídá a že máte co pořád povídat.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
No, děkuji vám, doufám, že to dneska jako bude schůdné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když už jsme začali těmi Vánocemi, jsou pro vás Vánoce důležitým svátkem, anebo je to takové jako už aby byly za námi?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Pro mě jsou velmi důležitým svátkem, protože si tak jako se oblékám do živých vzpomínek. Milovala jsem Vánoce jako malá, protože naše maminka byla úžasná režisérka domácích slavnostní. Ona to tak dokázala vždycky všechno jako nastrojit, i nám zprostředkovat sváteční náladu, takže my jsme se hrozně na Vánoce těšili.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přidělovala vám i role jako režisérka?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Ne, ne, ne, my jsme jenom čekali, jestli opravdu Ježíšek přijde a když potom přišel a když jsme našli dárečky a také jsme ho vítali koledami samozřejmě, děkovali jsme mu, tak já strašně ráda na ty Vánoce vzpomínám. Samozřejmě ovšem, jak člověk stárne nebo řekněme nabývá let, tak se ten vztah k těmhle úchvatným svátkům pro mě, protože samozřejmě člověk během života běhu opustí ho milovaní lidé, on najednou siří i v těhle dnech, kdy vlastně ta pospolitost je taková voňavá a všichni se drží za ruce, no, a potom, když sám jako si řekne - no, tak snad nemá smysl dělat takovou velkou slávu jako něčemu, jenomže já jezdím celý život na Vánoce na Moravu a teď, když nás opustila naše maminka, tak vlastně hlavou klanu je moje sestra, která to převzala. A samozřejmě mí synovci mají své děti, takže my opět teď těm malým dětem inscenujeme Vánoce ve velkém dardu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, já jsem nedávno byl dotázán nějakou reportérkou, jestli si pamatuju na nějaký svůj významný vánoční dárek, který mně udělal radost. Tak jsem zavzpomínal, přišel jsem na takovou krásnou dřevěnou tramvaj. Ale zároveň ta otázka té reportérky byla taková inspirativní, že jsem začal vzpomínat na víc těch vánočních dárků a víc Vánoc. Co u vás třeba nějaký takový dárek, který, na který nezapomenete?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Naše maminka byla opravdu úžasná. Ona uměla na co sáhla. Takže třeba pletla, háčkovala, takže si pamatuju, že jsme s bratrem Míšou oba dostali nádherné svetříčky, které měly jeleny, takový ten norský vzor, zároveň k tomu jsme měli rukavice k tomu a čepičky, takže my jsme byli jako taková norská dvojčata. Ale já už jsem to jednou zmiňovala, možná i několikrát, ale pro mě úžasný vánoční dárek byl, já jsem na podzim už dostala takový krásný kabátek a maminka mi říkala - ale to už je skoro jako od Ježíška, ale jenom, abys ho užila, tak už ho dostáváš teď. Takže mě tak jako trochu navigovala, že ty Vánoce asi nebudou tak bohaté, jako bych já čekala. Samozřejmě tak to tedy vypadalo, protože Ježíšek mi přinesl knížku, punčocháče a já, abych neměla stres, tak jsem si ten kabátek pověsila na skříň a teď vždycky, když jsem ještě tak jako koukala, jestli ten anděl přinese další dárek, nic nenesl, tak jsem říkala - no, tak ten kabátek je tak krásný, ale bylo mi to líto, že jsem v náručí měla knížku a punčocháče. A maminka říkala - no, tak se podívej, třeba tam ještě jako něco najdeš. Takže já jsem vylítla pod ten stromeček a teď jsem tedy hmatala a opravdu jsem našla malý dárek - Hanička od Ježíška, a to byly hodinky. A mně bylo 11 a ty hodinky byly tak krásný, takže na ten, na tenhle ten jako vánoční dárek si nejvíc pamatuju.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního svátečního Tandemu na první svátek vánoční je Hana Maciuchová. Já se svých hostů velice rád vyptávám. Takovou obvyklou otázku ale dostávám samozřejmě pokaždé jinou odpověď, což je dobře. Co jste v životě, paní Maciuchová, ještě nestihla a ráda byste to napravila? Někdo třeba říká, že dejme tomu vztahy v rodině upravit a tak, což se vás určitě netýká, ale co třeba dejme tomu cestování nebo něco podobného?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Jsem v chaosu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
No, nevím, kam dřív skočit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Protože já jsem střelec a dá se říct, že to mám v popisu jako svého znamení, že ráda cestuji, tak bych chtěla navštívit Thajsko, ale ne tak, že bych tam jela na 12 dní, chtěla bych tam tak na měsíc, opravdu ho procestovat, začít Bangkokem a potom jako všechny ty ostrovy a ..., takže to je třeba jedno mé přání. Ale také bych chtěla přečíst knížky, které mám doma, které si vášnivě ráda kupuje a na které nemám čas. Takže bych vyjela na chalupu, nacpala bych tašku knihami a tam bych četla a vždycky se jenom tak jako prošla, vytrhala jako nějaké plevele, protože to se mi také stává, že jakmile jsem na chaloupce, protože mám ráda řád a krásu, opravdu stvořená krása, to je úžasná věc, ale samozřejmě, že to mnoho stojí, a teďka myslím jako perné práce, protože v tu ránu já ráno třeba se jdu podívat na zahradu a tak kolem jedenácté se vracím, protože neustále pleju a tak jako ty kytičky rovnám a tahám, aby rostly rychleji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když říkáte, že jste člověk, který miluje řád, tak, jestlipak třeba na ty cesty, já si představuji měsíční cestu do Thajska může být nádherná, inspirativní. Byl jsem tam opravdu jenom na těch 14 dní, a to ještě jsme sebou v podstatě plácli někam na jednom ostrovu na nějakou pláž, ale byli jsme tam s rodinou, ale jestlipak se na to připravujete dopředu, jestli jste taková systematická, že byste prostudovala napřed nějakou literaturu, o tom mapy.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Prostudovat se nedá říct, ale chci mít povědomí, protože nechci ztrácet čas tím, že bych se orientovala až na místě, takže chtěla bych itinerář, a tím pádem prostě bych na každý den přesně bych chtěla jet tam, kam jsem si to předem vymyslela.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A je to zatím jenom taková jakoby skoro chiméra, anebo to je už konkrétní to Thajsko?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Ne, ne, právě, že to konkrétní není.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Není ještě.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Ne. Ale abych, protože já jedu na prodloužený víkend do Paříže, takže Thajsko mám tak až zase za rok.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Paříž, no, tak vidíte. To je přeci taky inspirativní jako hrom. Tak to vám ...
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
No, já jsem tam naposledy byla v roce 85, takže jsem velmi zvědavá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se Paříž poměrně změnila, myslím.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
No, právě, právě.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dětství mého dnešního hosta Hany Maciuchové bylo, jak už lehce naznačila, plné fantazie, příjemných vzpomínek, ale konkrétně bych docela rád věděl, protože se těším, že to bude někdo opravdu hezký, takový jako inspirativní taky, kdo byl hrdina vašeho dětství? Jestlipak to byl nějaký literární hrdina nebo filmový, anebo to mohl být někdo z rodiny třeba?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Tak, kdo? Gérard Philipe.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Milovala jsem jeho filmové role, protože vždycky, když mě tak jako někdo zaujal, Gérard Philipe a Audrey Hepburn, protože Audrey Hepburn jsem viděla poprvé jako Natašu Rostovovou v americké adaptaci Vojny a míru a to bylo zjevení. A Gérard Philipe byl muž jako takového romanticko-intelektuálně založení a šíleně mě bavil. Ale potom já myslím, že tak jako mám docela široké srdce, protože potom mě neuvěřitelně zajímal Marcello Mastroianni.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale vy máte dobrý vkus.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
V 15 letech, musím se přiznat, v 15 letech jsem viděla Sladký život, no, a od té doby jsem ho sledovala jako ohařka. Samozřejmě ten film jako takový Federica Felliniho, myslím, že i dnešní 15leté musí zastavit, protože to není pouze příběh, ale co to je, metaforické zvládání jako filmového řemesla. Jako ten scénář, jak je ten film natočen, jak jsou tam fantastičtí herci. Takže tam jsem zase zaostřila na Marcella Mastroianniho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale oba dva měli něco, co si myslím, že je strašně důležité, samozřejmě ten rozsah, jako rejstřík herecký, velikánský, ale oba dva měli taky úžasný smysl pro humor.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Ano, no, tak to je, já bych řekla, ne základ, ale koření, které, pokud chybí, no, tak to je raubírna.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jasně, já jsem si představil Manželství po italsku, Rozvod po italsku.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Rozvod, rozvod. Ale právě i tady tyhle ty filmy třeba cizince, jako to úchvatný film.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to byli opravdu skvělí lidé.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
No, a potom Fanfán Tulipán jako s Gérardem Philipem, to je mimo jakékoliv kategorie.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte sváteční Tandem s Hanou Maciuchovou. Už víme, kdo byli její dětští hrdinové, že to byli senzační herci Gérard Philip a Marcello Mastroianni, ale vraťme se domů, protože i u nás máme z čeho vybírat. A když teď budete, Haničko, vybírat mezi klasiky českého humoru, tak kam sáhnete?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
To je problém, protože těch úžasných bardů byla taková plejáda, a já jsem dokonce měla to štěstí, že jsem s nimi mohla hrát, existovat, zkoušet v divadle, ať už vzpomeneme Milinka Kopeckého nebo Bróďu, s Pepíčkem Bláhou nebo Vladimírka Menšíka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte mi, já mám takový pocit, tehdy nebyli třeba o tolik lepší scénáře, ale jestlipak nebyli o tolik lepší herci?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Nechtěla bych srovnávat, abych tak jako, aby se mi neotevírala žíla, ale jako myslím si, že byly dobré scénáře, byly, byly lepší a potom byla ještě úžasná profese, to je to, co teď chybí, teď vlastně dívejte se kolem, vlastně o žánrech vůbec nikdo nemluví. Ono je to všechno tak rozpité do takové kvazikaždodennosti a když vzpomeneme na ty, které jsem jmenovala, tak oni dokázali poentovat, oni si dokázali, třeba Vláďa Menšík, protože to byl opravdu tak člověk nadaný humorem, ale i druhem svého myšlení. On si dokázal vymyslet tu příhodu úplně v konstelaci s lidma, se kterýma se momentálně setkal, tak si začal vymýšlet a adresně jako na ně jako okamžitě začal říkat příběh, který měl pointu. Takže asi měli větší schopnost, byli talentovaní, byli talentovaní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že teď už zbývá jenom, abychom si poslechli důkaz toho, co jste tady říkala, Haničko.
osoba
--------------------
Copak tohle jsou pěkný příhody, ale daleko lepší příhody jsou ty vánoční třeba. My jsme měli v ulici takový sousedy, oni se jmenovali jako Kamrdlíkovi, něco o špajzu tam bylo, nebo takhle, já už si to ..., jednak nechci to taky jmenovat ty lidi, oni, nakonec se z nich vyklubali z nich velice hodní sousedi, utekli z toho města, takže naši se furt s nima jako trumfali, předháněli, oni měli 3 děti, tak my honem jsme museli bejt 4, tak u nich muselo bejt 5, nás skončilo 6, no, já byl ten šestej. Naštěstí, že se trumfali, tak jsem dneska taky. A cokoliv říkám, jejich kluk měl ve škole dvojku, /nesrozumitelné/, taky se musíš ukázat, já měl trojku z mravů zase, tak zas pár facek, víte, když si to uvědomil, co čeho mě vehnal. Najednou byly takový Vánoce a teď oni měli velkou jedličku, tak my ještě větší jedličku, jim šla až do stropu, tak nám oknem ven, že ano. Nám dávali, tu špici dávali z druhýho poschodí, tam tohle, a teď my to ověnčili samá svíčka, samá prskavka, okno nám zářilo. A když jsme se potom vraceli po těch Vánocích z půlnoční - tak táta povídá - podívej se, přece nás ti Kamrdlíkovi trumfli. Máma povídá - no, to tam zase navěsili prskavek nebo celá rodina prská. A táta povídá - ty furt prskaj, i když nejsou Vánoce, kdepak ale takový září, hergot a čmoudu, co jde odtud, to snad zapalujou františky. Ha, najednou se ozvalo tá-tá-tá-tá, jim hořel kvartýr, a to právě doutnal už dědeček. Poslyšte, dědo, co vy, že se mi tak furt smějete?
osoba
--------------------
Člověček, ty jseš moje slabost. Jak něco řekneš, já ...
osoba
--------------------
S tebou bych rád dělal, já bych s tebou rád dělal film jednou animovanej ale, hejbali sami potom.
osoba
--------------------
Ale, Irenko, co tady takhle sedíš?
osoba
--------------------
Já se směju.
osoba
--------------------
Ale taky nám něco vypravuj.
osoba
--------------------
Já jsem vyprávěla, já už jsem vyprávěla kapra. A když já ty historky ze života, ne, já nemám historky ze života, pardon, Edoušku, já jsem to tak nemyslela, ale že prostě u divadla ...
osoba
--------------------
Máš to u mě, máš to u mě, Irenko.
osoba
--------------------
Já jsem to myslela tak, že u divadla si nepamatuji na ty idylický doby, takový to, co vy pamatujete, to obrozenecký divadlo, rozumíte, ty buditelský časy.
osoba
--------------------
Obrozenecký divadlo.
osoba
--------------------
No, tak v tý době se opravdu dělala.
osoba
--------------------
Ať mi bůh odpustí, jak já ti na tom krásným těle ublížím.
osoba
--------------------
Já vám pomůžu.
osoba
--------------------
Já jsem přišla prostě k divadlu až k padesátým roce, jo.
osoba
--------------------
A co jste dělala do 50 let?
osoba
--------------------
Děkuji ti, Jeníčku, děkuju.
osoba
--------------------
Dívala jsem se na vás, pane Werich.
osoba
--------------------
A že vás neznám z tý doby.
osoba
--------------------
Jenom abych to dopověděla.
osoba
--------------------
Vy jste byla za svoboda Magdonova, viďte.
osoba
--------------------
Hoši, nechte mě říct, tak jsem prostě přišla k divadlu v té době, kdy se to divadlo bralo strašlivě vážně, protože ...
osoba
--------------------
Neříkej.
osoba
--------------------
... byla nějaká taková zodpovědnost, jo, se vyhlašovala, když je zodpovědnost, no, tak není legrace.
osoba
--------------------
Za vás furt divadlo hořelo, mistře. My už jsme jenom hráli.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte sváteční Tandem s Hanou Maciuchovou. Myslím, že ke svátečnímu povídání patří taky vzpomínka na místo, kde se dobře cítíte, anebo je možná je těch míst víc, ale předpokládám, že to bude asi Olomouc, že?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Ano, ale jste předeslal, je těch míst víc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili chaloupka vaše?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Řekl bych, že těch kotev opravdu mám víc. Čím jsem starší, tím je dominantnější Morava, Olomouc, protože pořád ještě v domě, který postavili rodiče mé maminky, žije můj téměř 94letý otec, takže se ráda vracím jako za ním a jako za celou rodinou, ale po tom taky chaloupka, potom taky pražská existence a potom taky mnoho míst tak jako, které člověk potkává jako při cestování a které vás nebo mě nějak uhranuly.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To mě napadá v té souvislosti, jestlipak je nějaké místo, které vás, jak hezky říkáte uhranulo natolik, že byste tam opravdu mohla bydlet, mohla žít?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Norský Bergen třeba, ale spousty dalších. Já, protože ještě je taky problém, že vás třeba uhrane místo při první návštěvě a když tam chcete jako se vrátit a hledáte to místo, tak ho nenajdete a jenom máte tu živou vzpomínku na to, jak to tam bylo úžasné, jak, tak stvořená krása, příroda, vaše momentálně ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rozpoložení.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Jako rozpoložení, takže těch míst je hodně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to lidmi anebo je to tím místem, anebo je to všechno dohromady?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Všechno dohromady.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale já si myslím, že třeba, soudím podle sebe, mám taky moravské kořeny, taky na Hané.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Vy jste taky ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hanák, ano.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Vy jste Hanák?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z Ivanovic na Hané od Vyškova, fakt. Do Olomouce jsme jezdili na celodenní výlety.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
No, to bylo pro vás city, jak se říkalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to bylo něco samozřejmě. Ale já už se do těch Ivanovic zase tolik nevracím, protože já už tam nikoho nemám. Čili já si myslím, že to je hodně na lidech.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Ano, ale i na tom místě, na těch vzpomínkách. Já jsem hodně člověk, kterej se živí vzpomínkami, protože byly ryzí a taky možná, že je to stářím, že tak jako člověk už ždíme energii za pochodu a tady tohle, ty vzpomínky energii mají a vlastně se říká, že vzpomínky, to je jediný ráj, z kterého vás nikdo nemůže vyhnat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nevím, jestli Vánoce jsou zrovna dobrou platformou pro to, abychom si povídali, co nás dejme tomu kolem rozmrzuje, anebo vadí přímo a co bychom opravili, ale nechť, mám takovou otázku připravenou, ptám se svých hostů.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Sem s ní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sem s ní. Co byste zařídila, kdybyste měla pravomoc světového prezidenta, že taková funkce v podstatě není, ale kdyby byla?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Ach, já můžu se vzdát? Já tohle to bych neuměla řešit, protože já si myslím, že je na každém, na každém jednotlivci, jak ten svůj život vezme pod krkem. Víte, že jako věšet svůj život na nějakýho potentáta, kterej mi bude jako diktovat anebo říkat, jak by to mělo být, tak to já stříhám, to já prosím ne, to ne. Možná, že tím, že jsme, že já jsem tedy narozená v roce, kdy jsem narozená, takže jsem zažila a prostě opravdu ty peripetie, já nevím, třeba šedesátá léta jako při plném vědomí dá se říct, kdy jsme, kdy opravdu my narození v roce 45, teď to řeknu, jsme opravdu složili i životní maturitu, nejen maturitu jako na SVVŠ, ale potom taky ta sedmdesátá, osmdesátá léta, že to všechno odmítám být jako v šedé zóně. Jako rozumíte, to jsou všechno takové plky, které já jako, prostě které mě jen ruší, protože to je taky důkaz, že existovala nedůstojná záležitost, doba prostě hrozná, ale bylo na každém, jak v ní bude žít. Takže i teď třeba v době, kdy je bezbřehá svoboda, tak jako všichni víme, jak je to obtížné. Jako pokud si každý, opět každý sám neuvědomí, že je to jako nějaká poznaná nutnost, že existuje limit, od kterého teprve já můžu poznávat, jakou slast mám tím, že žiju ve svobodě. Pokud tady tohle to nepoznám a je pro mě úplně vše dosažitelné a pronudím se, protože nevím jako co dřív, jak to zhodnotím, jestli tohle nebo to, jako já vůbec v tomhle chaosu, to je problém.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byla jste někdy postavena před nutnost třeba rozhodovat ještě za druhé jako, něco jako vedoucí, šéfka?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Ne, rozhoduju se hodně sama za sebe, ale jako, pokud bych musela, tak bych byla důsledná, důsledná, protože učila jsem jako na konzervatoři 10 let a důslednost, pokud jako jste si vědom toho, že to, co tvrdíte, má platnost a je prozkoušené vaší životní zkušeností, že je dobré to sdělit nebo navigovat tím ty mladé, takže být důslední a od toho ať se potom ty děti odrážejí jako do svých fantazií, do svých představ, ale ten základ je důležitý, proto jsem asi taky nebo mám ráda slovo řád.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě chvíli si budu v dnešním svátečním Tandemu povídat s Hanou Maciuchovou. Pochopitelně nechci taky pominout to, co v současné době, Haničko, děláte, v čem zrovna vás diváci teď mohou vidět kromě samozřejmě třeba televizních rolí, ale v divadle?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Já jsem rozprostřená.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to myslíte?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Protože momentálně hraji na 4 scénách, v Divadle na Vinohradech Ideálního manžela, v Divadle Ungelt zajímavou hru Růžové brýle dvou amerických autorek, v Divadle v Řeznické Ještěrku na slunci, což je opravdu velmi zajímavá hra o stáří Sáry Bernhardtové.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam hrajete s Jardou Satoranským.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Ano, s Jarouškem Satoranským, který hraje mého komorníka Pitoua, tedy komorníka Sáry Bernhardtové, Pitoua a ona společně s ním má ctižádost napsat jako o svém životě pravdivou knihu, pořád se jim to nedaří. A ve Viole jsme v červnu měli premiéru hry Oldřicha Daňka Žena z Korinta, což je moje srdeční záležitost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S Tomášem Vondrovicem.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Ano, ano, Tomáš Vondrovic režíroval. No, vy jste ale opravdu v obraze, to je úžasné. A Míra Meduna a Johana Tesařová jako jsme to trio.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mimochodem teď jste mi přímo vnukla myšlenku, jako Sára Bernhardtová nebudete taky, nemáte ambici napsat knihu o svém životě?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Ne, já jsem si nedělala poznámky jako během života, ani jsem si nepsala žádné jako, jak se tomu říká, deník, takže bych tak jako hodně těmi vzpomínkami, a ty můžou být růžové. Co ovšem mi dost vadí, že mnoho mých kolegů píše jako různé knihy o svém životě a pravdou je, že tak jako vytvářejí svou image sami o sobě, aniž prostě by to nějak jako prorůstalo objektivně do té doby.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekla jste to hezky kulantně.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Takže já ne, nebudu psát. Nicméně vznikla jedna kniha, na kterou jako, ta vznikla absolutně mimo mě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nezávisle na vás?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Nezávisle na mě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A dáváte od ní ruce pryč, anebo ...?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Je to, je to jako velmi takzvaná šikózní záležitost, protože ta kniha je, jsou využity všechny mé rozhovory, kompilované tak jako různě, a potom je věnovaná jistý výtěžek těch peněz je věnován Kapce naděje paní Svobodové, takže by bylo velmi problematické proti té knize vystoupit, protože tím pádem bych byla proti charitě a tak, ale je to neuvěřitelné, že si někdo takhle jako osobí právo o někam jako vydat svědectví, aniž by se ho zeptal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Chtělo by se mi říct - taková už je doba, ale mrzí mě to.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
No, co se dá dělat?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co se dá dělat? Moc vám děkuju, Haničko, za vaši dnešní skvělou návštěvu na Tandemu, hezky jsme si popovídali takhle při Vánocích. Přeju, aby ten zbytek Vánoc byl krásný, vůbec zbytek roku a hlavně ten nový, který nás čeká, aby se vám vydařil zase.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Děkuji vám, klepu to na dřevo. Také to, jak jste to tak krásně řekl, přeji všem vašim posluchačům.
Spustit audio
--------------------
Příjemné sváteční dopoledne, milí posluchači. Přeje vám ho Jan Rosák a nejenom já, vítám zároveň i našeho dnešního hosta, který vás určitě také rád pozdraví. Na Tandem dnes usedla oblíbená herečka, představitelka nejen krásných rolí divadelních, ale také spousty velmi populárních seriálových, televizních rolí Hana Maciuchová. Vítám vás. Dobrý den.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Dobrý den. Také bych ráda uvítala naše posluchače první vánoční den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vás vítám samozřejmě taky srdečně a někde jsem si přečetl, že si všechny své role užíváte, a dokonce v nich často v takových řekl bych miniaturách nacházíte sebe sama. To si myslím, že bude docela hezké povídání na dnešní Tandem, ale bude jich nepochybně víc. Přeju příjemnou sváteční jízdu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hana Maciuchová patří k častým hostům Tandemu, tedy častým, jste u nás potřetí, ale to je proto, že se s vámi hezky povídá a že máte co pořád povídat.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
No, děkuji vám, doufám, že to dneska jako bude schůdné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když už jsme začali těmi Vánocemi, jsou pro vás Vánoce důležitým svátkem, anebo je to takové jako už aby byly za námi?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Pro mě jsou velmi důležitým svátkem, protože si tak jako se oblékám do živých vzpomínek. Milovala jsem Vánoce jako malá, protože naše maminka byla úžasná režisérka domácích slavnostní. Ona to tak dokázala vždycky všechno jako nastrojit, i nám zprostředkovat sváteční náladu, takže my jsme se hrozně na Vánoce těšili.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přidělovala vám i role jako režisérka?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Ne, ne, ne, my jsme jenom čekali, jestli opravdu Ježíšek přijde a když potom přišel a když jsme našli dárečky a také jsme ho vítali koledami samozřejmě, děkovali jsme mu, tak já strašně ráda na ty Vánoce vzpomínám. Samozřejmě ovšem, jak člověk stárne nebo řekněme nabývá let, tak se ten vztah k těmhle úchvatným svátkům pro mě, protože samozřejmě člověk během života běhu opustí ho milovaní lidé, on najednou siří i v těhle dnech, kdy vlastně ta pospolitost je taková voňavá a všichni se drží za ruce, no, a potom, když sám jako si řekne - no, tak snad nemá smysl dělat takovou velkou slávu jako něčemu, jenomže já jezdím celý život na Vánoce na Moravu a teď, když nás opustila naše maminka, tak vlastně hlavou klanu je moje sestra, která to převzala. A samozřejmě mí synovci mají své děti, takže my opět teď těm malým dětem inscenujeme Vánoce ve velkém dardu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, já jsem nedávno byl dotázán nějakou reportérkou, jestli si pamatuju na nějaký svůj významný vánoční dárek, který mně udělal radost. Tak jsem zavzpomínal, přišel jsem na takovou krásnou dřevěnou tramvaj. Ale zároveň ta otázka té reportérky byla taková inspirativní, že jsem začal vzpomínat na víc těch vánočních dárků a víc Vánoc. Co u vás třeba nějaký takový dárek, který, na který nezapomenete?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Naše maminka byla opravdu úžasná. Ona uměla na co sáhla. Takže třeba pletla, háčkovala, takže si pamatuju, že jsme s bratrem Míšou oba dostali nádherné svetříčky, které měly jeleny, takový ten norský vzor, zároveň k tomu jsme měli rukavice k tomu a čepičky, takže my jsme byli jako taková norská dvojčata. Ale já už jsem to jednou zmiňovala, možná i několikrát, ale pro mě úžasný vánoční dárek byl, já jsem na podzim už dostala takový krásný kabátek a maminka mi říkala - ale to už je skoro jako od Ježíška, ale jenom, abys ho užila, tak už ho dostáváš teď. Takže mě tak jako trochu navigovala, že ty Vánoce asi nebudou tak bohaté, jako bych já čekala. Samozřejmě tak to tedy vypadalo, protože Ježíšek mi přinesl knížku, punčocháče a já, abych neměla stres, tak jsem si ten kabátek pověsila na skříň a teď vždycky, když jsem ještě tak jako koukala, jestli ten anděl přinese další dárek, nic nenesl, tak jsem říkala - no, tak ten kabátek je tak krásný, ale bylo mi to líto, že jsem v náručí měla knížku a punčocháče. A maminka říkala - no, tak se podívej, třeba tam ještě jako něco najdeš. Takže já jsem vylítla pod ten stromeček a teď jsem tedy hmatala a opravdu jsem našla malý dárek - Hanička od Ježíška, a to byly hodinky. A mně bylo 11 a ty hodinky byly tak krásný, takže na ten, na tenhle ten jako vánoční dárek si nejvíc pamatuju.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního svátečního Tandemu na první svátek vánoční je Hana Maciuchová. Já se svých hostů velice rád vyptávám. Takovou obvyklou otázku ale dostávám samozřejmě pokaždé jinou odpověď, což je dobře. Co jste v životě, paní Maciuchová, ještě nestihla a ráda byste to napravila? Někdo třeba říká, že dejme tomu vztahy v rodině upravit a tak, což se vás určitě netýká, ale co třeba dejme tomu cestování nebo něco podobného?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Jsem v chaosu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
No, nevím, kam dřív skočit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Protože já jsem střelec a dá se říct, že to mám v popisu jako svého znamení, že ráda cestuji, tak bych chtěla navštívit Thajsko, ale ne tak, že bych tam jela na 12 dní, chtěla bych tam tak na měsíc, opravdu ho procestovat, začít Bangkokem a potom jako všechny ty ostrovy a ..., takže to je třeba jedno mé přání. Ale také bych chtěla přečíst knížky, které mám doma, které si vášnivě ráda kupuje a na které nemám čas. Takže bych vyjela na chalupu, nacpala bych tašku knihami a tam bych četla a vždycky se jenom tak jako prošla, vytrhala jako nějaké plevele, protože to se mi také stává, že jakmile jsem na chaloupce, protože mám ráda řád a krásu, opravdu stvořená krása, to je úžasná věc, ale samozřejmě, že to mnoho stojí, a teďka myslím jako perné práce, protože v tu ránu já ráno třeba se jdu podívat na zahradu a tak kolem jedenácté se vracím, protože neustále pleju a tak jako ty kytičky rovnám a tahám, aby rostly rychleji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když říkáte, že jste člověk, který miluje řád, tak, jestlipak třeba na ty cesty, já si představuji měsíční cestu do Thajska může být nádherná, inspirativní. Byl jsem tam opravdu jenom na těch 14 dní, a to ještě jsme sebou v podstatě plácli někam na jednom ostrovu na nějakou pláž, ale byli jsme tam s rodinou, ale jestlipak se na to připravujete dopředu, jestli jste taková systematická, že byste prostudovala napřed nějakou literaturu, o tom mapy.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Prostudovat se nedá říct, ale chci mít povědomí, protože nechci ztrácet čas tím, že bych se orientovala až na místě, takže chtěla bych itinerář, a tím pádem prostě bych na každý den přesně bych chtěla jet tam, kam jsem si to předem vymyslela.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A je to zatím jenom taková jakoby skoro chiméra, anebo to je už konkrétní to Thajsko?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Ne, ne, právě, že to konkrétní není.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Není ještě.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Ne. Ale abych, protože já jedu na prodloužený víkend do Paříže, takže Thajsko mám tak až zase za rok.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Paříž, no, tak vidíte. To je přeci taky inspirativní jako hrom. Tak to vám ...
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
No, já jsem tam naposledy byla v roce 85, takže jsem velmi zvědavá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se Paříž poměrně změnila, myslím.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
No, právě, právě.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dětství mého dnešního hosta Hany Maciuchové bylo, jak už lehce naznačila, plné fantazie, příjemných vzpomínek, ale konkrétně bych docela rád věděl, protože se těším, že to bude někdo opravdu hezký, takový jako inspirativní taky, kdo byl hrdina vašeho dětství? Jestlipak to byl nějaký literární hrdina nebo filmový, anebo to mohl být někdo z rodiny třeba?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Tak, kdo? Gérard Philipe.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Milovala jsem jeho filmové role, protože vždycky, když mě tak jako někdo zaujal, Gérard Philipe a Audrey Hepburn, protože Audrey Hepburn jsem viděla poprvé jako Natašu Rostovovou v americké adaptaci Vojny a míru a to bylo zjevení. A Gérard Philipe byl muž jako takového romanticko-intelektuálně založení a šíleně mě bavil. Ale potom já myslím, že tak jako mám docela široké srdce, protože potom mě neuvěřitelně zajímal Marcello Mastroianni.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale vy máte dobrý vkus.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
V 15 letech, musím se přiznat, v 15 letech jsem viděla Sladký život, no, a od té doby jsem ho sledovala jako ohařka. Samozřejmě ten film jako takový Federica Felliniho, myslím, že i dnešní 15leté musí zastavit, protože to není pouze příběh, ale co to je, metaforické zvládání jako filmového řemesla. Jako ten scénář, jak je ten film natočen, jak jsou tam fantastičtí herci. Takže tam jsem zase zaostřila na Marcella Mastroianniho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale oba dva měli něco, co si myslím, že je strašně důležité, samozřejmě ten rozsah, jako rejstřík herecký, velikánský, ale oba dva měli taky úžasný smysl pro humor.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Ano, no, tak to je, já bych řekla, ne základ, ale koření, které, pokud chybí, no, tak to je raubírna.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jasně, já jsem si představil Manželství po italsku, Rozvod po italsku.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Rozvod, rozvod. Ale právě i tady tyhle ty filmy třeba cizince, jako to úchvatný film.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to byli opravdu skvělí lidé.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
No, a potom Fanfán Tulipán jako s Gérardem Philipem, to je mimo jakékoliv kategorie.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte sváteční Tandem s Hanou Maciuchovou. Už víme, kdo byli její dětští hrdinové, že to byli senzační herci Gérard Philip a Marcello Mastroianni, ale vraťme se domů, protože i u nás máme z čeho vybírat. A když teď budete, Haničko, vybírat mezi klasiky českého humoru, tak kam sáhnete?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
To je problém, protože těch úžasných bardů byla taková plejáda, a já jsem dokonce měla to štěstí, že jsem s nimi mohla hrát, existovat, zkoušet v divadle, ať už vzpomeneme Milinka Kopeckého nebo Bróďu, s Pepíčkem Bláhou nebo Vladimírka Menšíka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte mi, já mám takový pocit, tehdy nebyli třeba o tolik lepší scénáře, ale jestlipak nebyli o tolik lepší herci?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Nechtěla bych srovnávat, abych tak jako, aby se mi neotevírala žíla, ale jako myslím si, že byly dobré scénáře, byly, byly lepší a potom byla ještě úžasná profese, to je to, co teď chybí, teď vlastně dívejte se kolem, vlastně o žánrech vůbec nikdo nemluví. Ono je to všechno tak rozpité do takové kvazikaždodennosti a když vzpomeneme na ty, které jsem jmenovala, tak oni dokázali poentovat, oni si dokázali, třeba Vláďa Menšík, protože to byl opravdu tak člověk nadaný humorem, ale i druhem svého myšlení. On si dokázal vymyslet tu příhodu úplně v konstelaci s lidma, se kterýma se momentálně setkal, tak si začal vymýšlet a adresně jako na ně jako okamžitě začal říkat příběh, který měl pointu. Takže asi měli větší schopnost, byli talentovaní, byli talentovaní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že teď už zbývá jenom, abychom si poslechli důkaz toho, co jste tady říkala, Haničko.
osoba
--------------------
Copak tohle jsou pěkný příhody, ale daleko lepší příhody jsou ty vánoční třeba. My jsme měli v ulici takový sousedy, oni se jmenovali jako Kamrdlíkovi, něco o špajzu tam bylo, nebo takhle, já už si to ..., jednak nechci to taky jmenovat ty lidi, oni, nakonec se z nich vyklubali z nich velice hodní sousedi, utekli z toho města, takže naši se furt s nima jako trumfali, předháněli, oni měli 3 děti, tak my honem jsme museli bejt 4, tak u nich muselo bejt 5, nás skončilo 6, no, já byl ten šestej. Naštěstí, že se trumfali, tak jsem dneska taky. A cokoliv říkám, jejich kluk měl ve škole dvojku, /nesrozumitelné/, taky se musíš ukázat, já měl trojku z mravů zase, tak zas pár facek, víte, když si to uvědomil, co čeho mě vehnal. Najednou byly takový Vánoce a teď oni měli velkou jedličku, tak my ještě větší jedličku, jim šla až do stropu, tak nám oknem ven, že ano. Nám dávali, tu špici dávali z druhýho poschodí, tam tohle, a teď my to ověnčili samá svíčka, samá prskavka, okno nám zářilo. A když jsme se potom vraceli po těch Vánocích z půlnoční - tak táta povídá - podívej se, přece nás ti Kamrdlíkovi trumfli. Máma povídá - no, to tam zase navěsili prskavek nebo celá rodina prská. A táta povídá - ty furt prskaj, i když nejsou Vánoce, kdepak ale takový září, hergot a čmoudu, co jde odtud, to snad zapalujou františky. Ha, najednou se ozvalo tá-tá-tá-tá, jim hořel kvartýr, a to právě doutnal už dědeček. Poslyšte, dědo, co vy, že se mi tak furt smějete?
osoba
--------------------
Člověček, ty jseš moje slabost. Jak něco řekneš, já ...
osoba
--------------------
S tebou bych rád dělal, já bych s tebou rád dělal film jednou animovanej ale, hejbali sami potom.
osoba
--------------------
Ale, Irenko, co tady takhle sedíš?
osoba
--------------------
Já se směju.
osoba
--------------------
Ale taky nám něco vypravuj.
osoba
--------------------
Já jsem vyprávěla, já už jsem vyprávěla kapra. A když já ty historky ze života, ne, já nemám historky ze života, pardon, Edoušku, já jsem to tak nemyslela, ale že prostě u divadla ...
osoba
--------------------
Máš to u mě, máš to u mě, Irenko.
osoba
--------------------
Já jsem to myslela tak, že u divadla si nepamatuji na ty idylický doby, takový to, co vy pamatujete, to obrozenecký divadlo, rozumíte, ty buditelský časy.
osoba
--------------------
Obrozenecký divadlo.
osoba
--------------------
No, tak v tý době se opravdu dělala.
osoba
--------------------
Ať mi bůh odpustí, jak já ti na tom krásným těle ublížím.
osoba
--------------------
Já vám pomůžu.
osoba
--------------------
Já jsem přišla prostě k divadlu až k padesátým roce, jo.
osoba
--------------------
A co jste dělala do 50 let?
osoba
--------------------
Děkuji ti, Jeníčku, děkuju.
osoba
--------------------
Dívala jsem se na vás, pane Werich.
osoba
--------------------
A že vás neznám z tý doby.
osoba
--------------------
Jenom abych to dopověděla.
osoba
--------------------
Vy jste byla za svoboda Magdonova, viďte.
osoba
--------------------
Hoši, nechte mě říct, tak jsem prostě přišla k divadlu v té době, kdy se to divadlo bralo strašlivě vážně, protože ...
osoba
--------------------
Neříkej.
osoba
--------------------
... byla nějaká taková zodpovědnost, jo, se vyhlašovala, když je zodpovědnost, no, tak není legrace.
osoba
--------------------
Za vás furt divadlo hořelo, mistře. My už jsme jenom hráli.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte sváteční Tandem s Hanou Maciuchovou. Myslím, že ke svátečnímu povídání patří taky vzpomínka na místo, kde se dobře cítíte, anebo je možná je těch míst víc, ale předpokládám, že to bude asi Olomouc, že?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Ano, ale jste předeslal, je těch míst víc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili chaloupka vaše?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Řekl bych, že těch kotev opravdu mám víc. Čím jsem starší, tím je dominantnější Morava, Olomouc, protože pořád ještě v domě, který postavili rodiče mé maminky, žije můj téměř 94letý otec, takže se ráda vracím jako za ním a jako za celou rodinou, ale po tom taky chaloupka, potom taky pražská existence a potom taky mnoho míst tak jako, které člověk potkává jako při cestování a které vás nebo mě nějak uhranuly.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To mě napadá v té souvislosti, jestlipak je nějaké místo, které vás, jak hezky říkáte uhranulo natolik, že byste tam opravdu mohla bydlet, mohla žít?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Norský Bergen třeba, ale spousty dalších. Já, protože ještě je taky problém, že vás třeba uhrane místo při první návštěvě a když tam chcete jako se vrátit a hledáte to místo, tak ho nenajdete a jenom máte tu živou vzpomínku na to, jak to tam bylo úžasné, jak, tak stvořená krása, příroda, vaše momentálně ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rozpoložení.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Jako rozpoložení, takže těch míst je hodně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to lidmi anebo je to tím místem, anebo je to všechno dohromady?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Všechno dohromady.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale já si myslím, že třeba, soudím podle sebe, mám taky moravské kořeny, taky na Hané.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Vy jste taky ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hanák, ano.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Vy jste Hanák?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z Ivanovic na Hané od Vyškova, fakt. Do Olomouce jsme jezdili na celodenní výlety.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
No, to bylo pro vás city, jak se říkalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to bylo něco samozřejmě. Ale já už se do těch Ivanovic zase tolik nevracím, protože já už tam nikoho nemám. Čili já si myslím, že to je hodně na lidech.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Ano, ale i na tom místě, na těch vzpomínkách. Já jsem hodně člověk, kterej se živí vzpomínkami, protože byly ryzí a taky možná, že je to stářím, že tak jako člověk už ždíme energii za pochodu a tady tohle, ty vzpomínky energii mají a vlastně se říká, že vzpomínky, to je jediný ráj, z kterého vás nikdo nemůže vyhnat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nevím, jestli Vánoce jsou zrovna dobrou platformou pro to, abychom si povídali, co nás dejme tomu kolem rozmrzuje, anebo vadí přímo a co bychom opravili, ale nechť, mám takovou otázku připravenou, ptám se svých hostů.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Sem s ní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sem s ní. Co byste zařídila, kdybyste měla pravomoc světového prezidenta, že taková funkce v podstatě není, ale kdyby byla?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Ach, já můžu se vzdát? Já tohle to bych neuměla řešit, protože já si myslím, že je na každém, na každém jednotlivci, jak ten svůj život vezme pod krkem. Víte, že jako věšet svůj život na nějakýho potentáta, kterej mi bude jako diktovat anebo říkat, jak by to mělo být, tak to já stříhám, to já prosím ne, to ne. Možná, že tím, že jsme, že já jsem tedy narozená v roce, kdy jsem narozená, takže jsem zažila a prostě opravdu ty peripetie, já nevím, třeba šedesátá léta jako při plném vědomí dá se říct, kdy jsme, kdy opravdu my narození v roce 45, teď to řeknu, jsme opravdu složili i životní maturitu, nejen maturitu jako na SVVŠ, ale potom taky ta sedmdesátá, osmdesátá léta, že to všechno odmítám být jako v šedé zóně. Jako rozumíte, to jsou všechno takové plky, které já jako, prostě které mě jen ruší, protože to je taky důkaz, že existovala nedůstojná záležitost, doba prostě hrozná, ale bylo na každém, jak v ní bude žít. Takže i teď třeba v době, kdy je bezbřehá svoboda, tak jako všichni víme, jak je to obtížné. Jako pokud si každý, opět každý sám neuvědomí, že je to jako nějaká poznaná nutnost, že existuje limit, od kterého teprve já můžu poznávat, jakou slast mám tím, že žiju ve svobodě. Pokud tady tohle to nepoznám a je pro mě úplně vše dosažitelné a pronudím se, protože nevím jako co dřív, jak to zhodnotím, jestli tohle nebo to, jako já vůbec v tomhle chaosu, to je problém.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byla jste někdy postavena před nutnost třeba rozhodovat ještě za druhé jako, něco jako vedoucí, šéfka?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Ne, rozhoduju se hodně sama za sebe, ale jako, pokud bych musela, tak bych byla důsledná, důsledná, protože učila jsem jako na konzervatoři 10 let a důslednost, pokud jako jste si vědom toho, že to, co tvrdíte, má platnost a je prozkoušené vaší životní zkušeností, že je dobré to sdělit nebo navigovat tím ty mladé, takže být důslední a od toho ať se potom ty děti odrážejí jako do svých fantazií, do svých představ, ale ten základ je důležitý, proto jsem asi taky nebo mám ráda slovo řád.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě chvíli si budu v dnešním svátečním Tandemu povídat s Hanou Maciuchovou. Pochopitelně nechci taky pominout to, co v současné době, Haničko, děláte, v čem zrovna vás diváci teď mohou vidět kromě samozřejmě třeba televizních rolí, ale v divadle?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Já jsem rozprostřená.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to myslíte?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Protože momentálně hraji na 4 scénách, v Divadle na Vinohradech Ideálního manžela, v Divadle Ungelt zajímavou hru Růžové brýle dvou amerických autorek, v Divadle v Řeznické Ještěrku na slunci, což je opravdu velmi zajímavá hra o stáří Sáry Bernhardtové.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam hrajete s Jardou Satoranským.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Ano, s Jarouškem Satoranským, který hraje mého komorníka Pitoua, tedy komorníka Sáry Bernhardtové, Pitoua a ona společně s ním má ctižádost napsat jako o svém životě pravdivou knihu, pořád se jim to nedaří. A ve Viole jsme v červnu měli premiéru hry Oldřicha Daňka Žena z Korinta, což je moje srdeční záležitost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S Tomášem Vondrovicem.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Ano, ano, Tomáš Vondrovic režíroval. No, vy jste ale opravdu v obraze, to je úžasné. A Míra Meduna a Johana Tesařová jako jsme to trio.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mimochodem teď jste mi přímo vnukla myšlenku, jako Sára Bernhardtová nebudete taky, nemáte ambici napsat knihu o svém životě?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Ne, já jsem si nedělala poznámky jako během života, ani jsem si nepsala žádné jako, jak se tomu říká, deník, takže bych tak jako hodně těmi vzpomínkami, a ty můžou být růžové. Co ovšem mi dost vadí, že mnoho mých kolegů píše jako různé knihy o svém životě a pravdou je, že tak jako vytvářejí svou image sami o sobě, aniž prostě by to nějak jako prorůstalo objektivně do té doby.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekla jste to hezky kulantně.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Takže já ne, nebudu psát. Nicméně vznikla jedna kniha, na kterou jako, ta vznikla absolutně mimo mě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nezávisle na vás?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Nezávisle na mě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A dáváte od ní ruce pryč, anebo ...?
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Je to, je to jako velmi takzvaná šikózní záležitost, protože ta kniha je, jsou využity všechny mé rozhovory, kompilované tak jako různě, a potom je věnovaná jistý výtěžek těch peněz je věnován Kapce naděje paní Svobodové, takže by bylo velmi problematické proti té knize vystoupit, protože tím pádem bych byla proti charitě a tak, ale je to neuvěřitelné, že si někdo takhle jako osobí právo o někam jako vydat svědectví, aniž by se ho zeptal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Chtělo by se mi říct - taková už je doba, ale mrzí mě to.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
No, co se dá dělat?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co se dá dělat? Moc vám děkuju, Haničko, za vaši dnešní skvělou návštěvu na Tandemu, hezky jsme si popovídali takhle při Vánocích. Přeju, aby ten zbytek Vánoc byl krásný, vůbec zbytek roku a hlavně ten nový, který nás čeká, aby se vám vydařil zase.
Hana MACIUCHOVÁ, herečka
--------------------
Děkuji vám, klepu to na dřevo. Také to, jak jste to tak krásně řekl, přeji všem vašim posluchačům.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
