Haur

Při pátrání po původu výrazu haur naše první kroky povedou do němčiny. Ano, v tomto jazyce existuje slovo hauer, které má nejméně dva významy. Hauer je jednak kančí tesák, jednak se tímto slovem označuje horník, havíř. Ostatně, když se podíváme do Slovníku spisovného jazyka českého na heslo haur, je u něj napsáno jen "horník" a poznámka, že v tomto významu používal slovo haur Jirásek. Dodejme, že české slovo havíř je s německým podstatným jménem hauer velmi blízce příbuzné. Obě vznikla ze starého německého hawer, které je ze středohornoněmeckého houwen, sekat a také dobývat uhlí. Což je všechno možná zajímavé, ale o moc dál při pátrání po původu hovorového haur jsme se nedostali. Ani na první, ani na druhý pohled není zřejmé, jak by okázale sebevědomý člověk měl souviset s havíři nebo s kančími zuby. Se zuby asi opravdu nemají hauři nic společného a pokud jde o havíře...pokud zde je nějaká souvislost, tak hodně volná.

Po původu slova haur pátral už velký znalec češtiny, zvláště té pražské, spisovatel Eduard Bass. Ten ve fejetonu, který v Lidových novinách vyšel po Vánocích roku 1933, tvrdil, že slovo, pražské slovo haur vzniklo v prostředí fotbalových fanoušků. Že pochází od německého Holzhauer, tedy dřevorubec, protože o špatném fotbale se říká, tedy za Bassových časů se říkalo: to je dřevařina. Současní etymologové se domnívají, že v tomto případě se Bass mýlil, na rozdíl od jeho vysvětlení původu slova fór, které věda bez výhrad přijala.

Bassova stopa není pravá už proto, že slovo haur ve významu "člověk, který se vytahuje" použil už Jan Evangelista Purkyně ve svých vzpomínkách Z mého života, které psal v době, kdy u nás o fotbale a o sportu vůbec nebylo ani potuchy. Purkyně vzpomínal, že se naučil německy na gymnáziu v Mikulově mimo jiné v hádkách s hauery, bohatými synky tamních vinařů. Je tedy pravděpodobné, že význam haur rovná se okázale sebevědomý člověk existoval už v rakouské němčině. Jak přesně došlo k přenesení významu slova původně označujícího havíře na vejtahy není úplně jasné. Možná tu hraje roli to, že německý hauer byl původně vlastně "člověk, který seká", tedy sekáč. Bez významu určitě není ani to, že německé Hauer i české haur se vyskytují v argotu, tedy v jazyce zločinců. V německém argotu jde o zloděje, v českém o udavače. Zkrátka řečeno, s původem haura to vůbec není jasné, ale tak to s hovorovými, nespisovnými, vulgárními slovy chodí.