HÁV
S povídáním o velmi zajímavém českém slově háv jsem čekal, až v Praze nastane situace, kterou Voskovec a Werich v jedné své písničce popisují slovy "v sněhový háv zahalí se matička". V době kdy tohle píšu a ani v době, kdy tuto rubriku natáčím, se v Praze o sněhovém hávu mluvit nedá, a tak použiju druhý důvod, proč o výrazu háv promluvit. Háv je slovo ne úplně běžné, je takové slavnostní. A tak se snad hodí probrat jeho zákulisí právě dnes, kdy slavíme Nový rok.
Jak mám ve zvyku, nejprve povím, co slovo háv vlastně přesně znamená. Slovník spisovného jazyka českého podstatné jméno háv charakterizuje takto: " ženský šat, zpravidla slavnostní roucho, přeneseně žertovně oděv vůbec". Jako příklady užití uvádí slovník tato slovní spojení: "kněžský háv; obřadní háv; purpurový háv, přeneseně: černý háv noci; sněžný háv zimy; příroda v květném hávu; žertovně: koupil si v konfekci nový háv".
Na začátku jsem řekl, že výraz háv je český. Teď to upřesním. Určitě se vyskytuje jen v češtině, v žádném jiném jazyce není. Ale možná se přece jen do našeho jazyka háv dostal odjinud, z ciziny. Když říkám možná, pravidelní posluchači této rubriky tuší, že se slovem háv je to stejné jako s mnoha jinými slovy, která v této rubrice probírám: není tak docela jisté, jak vzniklo.
Podle nejpřijímanější teorie toto slovo vytvořil, doslova vymyslel, ve 14. století učenec českým jménem Bartoloměj z Chlumce, který je známější jako Claretus de Solencia, zkráceně Klaret. Tento lékař a mistr právě založené Karlovy univerzity mimo jiné psal veršované latinské encyklopedie a pokusil se jako první vytvořit české vědecké názvosloví. Vymyslel tenkrát mnoho slov, která se neujala, gramatice například říkal slovočtena, matematice myšlečára, slabice sřek a písmenu čtena. To poslední se nějakou dobu užívalo, najdeme ho například u Husa, a tehdy z něj vzniklo slovo čtenář, které užíváme dodnes. Jiná Klaretova slova, která v češtině normálně žijí, jsou: účet, dělení, brouk, huspenina, děloha, jepice a také ten háv, který tu dnes probíráme. Že háv, tenkrát jako pojmenování rytířského odění, tedy brnění, pochází od Klareta, je jisté, zda si ho ale učenec v pravém slova smyslu vymyslel, tedy přímo vycucal z prstu, jako mnoho jiných slov, jisté není.
Někteří etymologové soudí, že Klaretovi mohlo sloužit jako vzor staročeské pojmenování šatů slovem háby, o kterém Václav Machek soudí, že se k nám přes turečtinu dostalo až z arabštiny, kde je slovo aba znamenající šaty. Jiní upozorňují na pojmenování oděvu řeholníků a odtud jakýchkoliv dlouhých šatů slovem hábit, které je z latinského habitus, zevnějšek, oděv. A ještě jiní říkají, že háv by mohl mít souvislost i se středohornoněmeckým habe, které znamená majetek. Možná je to prostě tak, že učený Bartoloměj z Chlumce zvaný Klaret všechna ta cizí slova znal a podobné slovo háv utvořil na základě této znalosti, tedy vlastně podle všech zmíněných výrazů.
Vysílá se ve středu 1.1.03
(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
