Holendr

30. září 2005

Včera jsem probíral flámy a jejich jazykovou souvislost s Vlámy, tedy s obyvateli Flander, části dnešní Belgie. Říkal jsem také, že až na drobné výjimky všichni autoři, kteří se jazykovou souvislostí nemírného pití a Vlámů zabývali, uvádějí, že to vzniklo za třicetileté války, když především vlámští příslušníci Valdštejnova vojenského sboru v Čechách předváděli, jak se pije ve Flandrech a okolí.

Také v sousedním Holandsku by se mělo pít víc, než je jinde zvykem, a Holanďané, neboli po německu Holendři, příbuzní Vlámů, by také snad měli být typičtí opilci. Použil jsem podmiňovacího způsobu a slůvka snad, protože s holendrem, který se dostal do českého úsloví pije jako holendr, to není tak jasné jako s Vlámy a flámováním. Jsou autoři, kteří úsloví opravdu spojují s Holanďany a tvrdí, že to vzniklo v 19. století v souvislosti s tím, že tehdy Holanďané houfně jezdili do Čech, káceli zde bukové stromy, které potřebovali na stavbu svých lodí, a ve volných chvílích předváděli, jak se pije u nich doma. Buk, který se Holanďanům na stavbu lodí zvlášť hodil, rostl prý v černokosteleckých lesích u Prahy. Jenže holendr není jen německy Holanďan, ale také, jak se můžeme přesvědčit ve Slovníku spisovného jazyka českého, "stroj na mletí hadrů a jiné zpracování surovin při výrobě papíru," a také za druhé "stroj na loupání ječmene při výrobě krup". A právě s těmito stroji, původem z Holandska, část badatelů spojuje naše úsloví. Při výrobě papíru mletím hadrů se spotřebuje hodně vody, při samotné výrobě krup sice velké množství vody není zapotřebí, zato, jak psala lingvistka Marie Těšitelová v roce 1963, voda je zde nutná z nepřetržitému chlazení ložisek rychle se otáčejícího pískovcového kamene. Oba stroje, holendry, tedy potřebuji hodně takříkajíc pít.

Michal Novotný

Která z obou uvedených teorií je správná, nevím, jen mohu konstatovat, že na téma původu rčení pije jako holendr se popsalo tolik stránek jako pravděpodobně o žádném jiném v češtině existujícím rčení. V pondělí se ještě vrátím ke spojování nemírného pití s různými národy a také k Holanďanům, tentokrát ne k těm opilým, ale k bludným.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz

autor: Michal Novotný
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.