Husita
Včera jsem mluvil souvislosti houseru jako ústřelu o housek s pojmenováním husa a konstatoval jsem, že i příjmení vynikající postavy českých dějin Jana Husa s husami, i když složitě, souvisí. Na dnešek jsem slíbil husity, tedy dnešní pojmenování přívrženců tohoto reformního kněze.
V minulé větě jsem řekl, že jde o dnešní pojmenování a musím to zdůraznit. Není to totiž tak, jak si určitě většina z nás myslí, že by si Husovi přívrženci, z hrdosti na svého učitele, dali jméno husité. Slovo husité v dobách po Husově smrti žádné čestné označení nebylo. Naopak, byla to nadávka, kterou Boží bojovníky - tak si totiž sami říkali - častovala nepřátelská Evropa. Sami husité toto pojmenování nesnášeli, a to tak silně, že jako podmínku své účasti na Basilejském koncilu si výslovně dali, že se jim při jednání nebude říkat husité, že to odporné slovo ani nepadne.
V čestné pojmenování se původní nadávka změnila až v literatuře, až v době, když už žádný husita dávno nežil. Ostatně takových případů, že se nadávka změnila v docela normální nebo dokonce čestné označení je víc. Ani vzbouření Chodové v 17. století si neříkali psohlavci ? psohlavec byla jedna z nejhorších nadávek, která se v té době dala použít. Psohlavec byl něco jako nestvůra. Člověk s psí hlavou... Odporné. Až v 19. století se pojmenování vzbouřených Chodů slovem psohlavci, vzaté asi z dobových zpráv jejich nepřátel, ujalo jako neutrální označení. Jirásek pak svým románem a Aleš svými kresbami údajných praporů s psí hlavou ho zpopularizovali tak, že ho cítíme jako čestné označení. Komunisté tu vymyšlenou psí hlavu dokonce dali na výložky pohraničníkům. Kozina a Boží bojovníci by se divili, jaké tradice si to vymýšlejí jejich potomci.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.
E-shop Českého rozhlasu
Nenechte si ujít kouzlo staré Číny s Hankou Maciuchovou
Ondřej Kepka, režisér a moderátor
Tajný deník čínské císařovny
Románové zpracování životního příběh císařovny vdovy Cch'-si, která se jako mladá dívka Jehonala stala konkubínou císaře a díky mimořádné inteligenci, intrikám i krutosti dokázala postupně vystoupat na vrchol a na půlstoletí se stát faktickou vládkyní Číny.
