Irena Dušková - ředitelka Denního stacionáře Akord
30. květen 2014
Tandem
Ředitelka Denního stacionáře Akord Mgr. Irena Dušková přišla do Tandemu za Janem Rosákem. Ten se jí například zeptal, co jí těší nebo naopak trápí, co to je Denní stacionář Akord a jaké by měli mít jeho zaměstnanci charakterové vlastnosti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tandem je připraven odstartovat, takže vám hezký den a hezké chvíle s rádiem přeje Jan Rosák. Pohled na prospěch toho druhého patří ke společenské povaze člověka nebo aspoň by měl. A lidská socialita, schopnost spolupráce a solidarity je základem jeho evolučního úspěchu. Aristoteles kdysi vymezil spravedlnost jako dobro toho druhého. Pojem altruismus pak vytvořil francouzský myslitel Auguste Comte ve snaze vyjádřit tuto skutečnost exaktním, takříkajíc vědeckým způsobem. Tito myslitelé se snažili pochopit jednání lidí, kteří se angažují pro druhé. A já mám dnes tu čest představit v Tandemu ředitelku Denního stacionáře Akord paní magistru Irenu Duškovou. Dobrý den.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co vás vedlo k práci pro druhé, tak určitě na to se budu ptát v dnešním Tandemu. Všem přeji hezkou chvilku u rádia.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu dnes hostíme magistru Irenu Duškovou. No než jste se stala ředitelkou Denního stacionáře, tak jste nepochybně byla v nějakém jiném povolání, předtím jste, dejme tomu, studovala, předtím jste byla holčička a ještě dřív jste se narodila. Tak takhle jsem proti proudu času vzal to vaše curriculum vitae, tak to vezmeme teď pěkně po pořádku. Tak kde jste spatřila světlo světa?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Děkuju. Já bych to vzala od tý holčičky, protože tam to asi bude trošku možná zajímavější než potom ta holá pracovní profese, ale narodila jsem se na Žižkově na pavlači, což si myslím, že už značí to, že jsem taková ranařka jako životní ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte? Všichni, kdo se tam narodili, jsou tací?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Tak paní Olga Havlová taky ze Žižkova byla, takže já jsem byla teda hodně zocelená, protože v podstatě moji rodiče byli z chudší rodiny, takže samozřejmě neměli nějaké zvláštní velké obnosy tak, aby mohli někde dobře bydlet a skutečně teda ten, ten pavlačový byt byl, nebo ten vlastně no byt byl takový zásadní v mém životě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam nebydleli milionáři, to je pravda, to ne.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Ne, ne, nebydleli. A v podstatě tam ten život byl drsný, protože vím, že táta říkal, že když šel ráno do práce, tak já jsem byla miminko navlečené v kombinéze v postýlce, protože byla zima a on odsekával vlastně sekerkou led ze dveří, takže z toho si fakt možná můžeme usoudit, že teda ta doba byla taková zocelující.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No to tedy jo, studený odchov. No ale asi vás to zocelilo opravdu.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Tak, tak a v podstatě teda, abych se dostala trošku k jádru věci, tak tam začaly asi moje první takové ty kontakty s lidmi a vlastně komunikační schopnosti. To jsem si uvědomila později, protože samozřejmě když si představíme pavlač, tak tam bylo spousta obyvatel a já jsem jako jediné malé dítě tam obcházela sousedy a učila jsem se vlastně prvním sociálním kontaktům a měla jsem to štěstí, že mě teda všichni milovali, takže jsem v podstatě prožila velmi krásné dětství asi do těch 4 let, než jsme se pak stěhovali na Vinohrady. A jelikož moji rodiče byli a jsou stále teda zaplaťpánbůh hodně vstřícní a laskaví lidí pomáhající také všem kolem sebe, tak měli vždycky hodně přátel a v podstatě já jsem opravdu jako prožila velmi krásné dětství v takovém jako komunitě těch přátel a kamarádů a podobně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je vidět, že nemáte problémy s komunikací. Dá se usuzovat, že jako holčička jste byla upovídaná?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
No traduje se taková historka, že jsme byly s maminkou na hoře Vítkově tady teda vlastně na Žižkově vedle ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je tady vedle hned, ano.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
... a jako dvouletá jsem si stoupla a řekla jsem, že se všechny ty děti, co tam jsou, mají seřadit a že jim rozdám úlohy a že budou říkat básničky tak, jak já jim to určím, a to se teda prý skutečně stalo, al omlouvám se, já si to už nepamatuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak prosím vlohy pro úžasný.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Obávám se, že tam už to někde bylo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, jo, jo, no tak ale co vás v tom případě jaksi ponoukalo, co byste chtěla dělat jako povolání?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
No já jsem to měla jasný hned, asi tak, jak jsme se dneska setkali, bylo to jasný, tak jsem prostě od narození, co jsem brala rozum, tak jsem věděla, že chci učit, že chci být učitelka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jo vlastně, rozdávat, ano, rozumím, rozumím, v řadě děti, no.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
No rozdávat, v řadě děti, no, no tak trošku došlo k tomu, že můj mladší bratr neměl až tak pěkné dětství, protože v 7 letech já jsem se rozhodla, že si zakoupím takový ten modrý učitelský zápisník a že on bude od dvou let sedět na židličce a že se budeme učit. Bohužel to nikdo hned tak nezjistil v té rodině, všichni měli za to, že si hrajeme a že tedy jaksi máme ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste ho týrala školou ještě dřív, než musel.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Nazval jste to dobře, nevím, jestli to zlaté srdce je na pravém místě, ale nicméně bratr je dnes velice chytrý schopný inženýr projektant mostů a všeho možného, takže ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A nebojí se učitelů trošku?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
No, když to, když to vezmeme zvesela a hodně zvesela, tak se chvilku bál mi půjčovat svoje děti, než přišel na to, že to bude v pořádku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No ale počkejte, stala jste se tou učitelkou?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
V podstatě ano, ano. Já jsem ještě jenom chtěla říct, že vlastně v těch letech si pamatuju i velice dobře 68. rok. Takže to byl takový zlomový vlastně okamžik v mém dětství, protože i to možná přispělo k tomu, že jsem získala jakoby, a určitě se na tom shodneme, něco, co bylo velmi silného, takový jako, nevím, jestli se to dá nazvat vzdor, ale velkou sílu, protože s těmi rodiči jsem to prožívala. My jsme bydleli ve Strašnicích, kam na to vlastně volné parkoviště, kde dneska stojí ty věžáky, tak tam přijely ty ruské tanky a ta maminka tam s námi šla ještě s bratrem v počátku a ptala se jich, co tam dělají a v podstatě opravdu velice živě tu dobu mám jako. Takže i to vlastně předeslalo trošku ten můj osud, protože moje rodina, část mé rodiny odešla do západního Německa, takže my jsme byli perzekuovaní a vlastně já jsem nemohla jakoby se dostat na žádnou školu. Ale od té době věřím trochu andělům, protože se podařilo úplně nemožné. Já jsem prostě měla tak tvrdou hlavu, že jsem řekla, že chci na střední pedagogickou školu a tam nebylo možné, že jo, s tímto jaksi rejstříkem se tam dostat, ale všichni, všichni, kdo mě znali a od ředitele školy mojí, kam jsem chodila, tak, tak pomohli, že opravdu jsem se tam na tu školu dostala a to vlastně bylo předurčení toho mého učitelství.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď už víte, jaké byly začátky mého dnešního hosta, v současné době ředitelky Denního stacionáře Akord magistry Ireny Duškové. No dobře, ale pořád možná nevíte přesně, co se skrývá za tím pojmem Denní stacionář Akord. Tak teď je, myslím, ta pravá chvíle, abyste nám to, paní Dušková, rozluštila. Trošičku nám představte denní stacionář.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Tak Denní stacionář Akord znamená vlastně organizaci malou, která se zabývá lidmi a dětmi s postižením, s těžkým postižením jak tedy fyzickým, tak mentálním a s kombinovanými vadami, to znamená, že vlastně naši klienti mají třeba i přídavné onemocnění jako je epilepsie. Většinou se jedná o vozíčkáře a ten stacionář jsme zakládali v roce 1995. Ono to už mělo delší historii, protože u jeho vzniku se vlastně podílel pan docent Komárek z Motola, náš přední neurolog, a doktoři vlastně z Prahy 2, kteří se k němu připojili. A tam byla taková velice zásadní a zajímavá věc, že v podstatě se o to zajímali i Američani, americké ministerstvo zdravotnictví, které v roce 98 navštívilo Akord, což bylo skoro nemyslitelné, protože to byla malilinkatá organizace, tam vlastně malá neziskovka, která vlastně bojovala stále o přežití a díky tomu se možná i dostala to do podvědomí trošku jako veřejnosti, protože tam došlo k dalšímu takovému zázraku v mém životě, že oni si mě prostě vyhlídli a od té doby jsem já navštěvovala jejich kongresy a vlastně spolupracovala na rozvoji péče o lidi a děti s postižením.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A oni vám pomáhali?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Oni nám pomáhali spíš jakoby morálně. Nešly se žádné jako velké finanční podpory, ale pro mě to bylo důležité v tom, že jsem se v tom začátku, kdy vlastně začínaly tyto organizace fungovat, tak jsem se setkala s lidmi, kteří s tím měli zkušenosti, s lidmi, kteří byli z různých států a v podstatě díky tomu ministerstvu zdravotnictví ve Washingtonu jsem procestovala s nimi jakoby celý svět v tom smyslu, že jsem viděla všechna možná zařízení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak vlastně vypadá ta denní práce stacionáře?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
U nás většinou to bývají maminky třeba i samoživitelky, které potřebují pracovat, to znamená, že oni k nám přivezou svoje dítě, máme otevřeno od 7 hodin od rána, a jelikož jsme denní, nejsme tedy pobytový, tak mohou si dítě vyzvedávat v průběhu dne až do 17. hodin do odpoledne. Ten denní program je něco podobného jakoby ve školce, když to k tomu připodobníme. Je tam běžný vlastně provoz, kdy děláme svačinky, hodně se zabýváme samozřejmě hygienou, protože většina našich klientů jsou vozíčkáři nebo jsou na kočárku, a to nám vezme tedy jako většinou podstatnou část dne. Ale samozřejmě máme i různé programy, takže se věnujeme, jak můžeme, chodíme ven, integrujeme hodně vlastně naše klienty do společnosti, navštěvuje divadla, různé nějaké návštěvy, které tedy zrovna třeba o nich víme. Také se zabýváme třeba péčí o klienty, kteří potřebují rehabilitaci. To je vlastně velmi jako důležitá součást té naší práce. Klienti dochází denně na fyzioterapii. Děláme také canisterapii. To je vlastně s pejsky taková terapie, arteterapie, což je malování. To nám jde velmi dobře, to většinou tedy děláme i nějaké jako výstavy. A různé další věci, ať je to třeba i vzdělávání, pokud vlastně je to v silách našich klientů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste říkala, že to je v podstatě podobné jako, dejme tomu, praxe mateřské školky, ale ono to bude trošičku jiné v tom, že vy úzce spolupracujete s lékaři, kteří vám samozřejmě jaksi poskytují tu odbornou, odbornou péči, odbornou radu. V jakém smyslu?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
No oni nám spíš vlastně poskytují jakoby tu odbornou garanci, protože dneska už každé to dítě, které k nám chodí nebo ten mladý dospělý, už má svého lékaře od těch dob dětství. Možná je takové zajímavé, co bych měla říct, že my jsme, první vlastně děti, které k nám šly, tak jim bylo kolem 6 až 10 let a původně jsme byli do 26 let. Ale vzhledem k tomu, že oni u nás chtěli zůstat a je to pro ně takový jako opravdu už druhý domov a my příští rok tedy slavíme 20 let té organizace, tak u nás zůstaly a my neustále prodlužujeme ten věk, takže teď už jsme prodloužili do 45 let a v podstatě nevím, jak to popadne, ale je možné, že prodloužíme do 60 let, ale moc si toho vážíme, že u nás vlastně všichni chtějí zůstat. Ta kapacita je tedy do 15 lidí, protože je to maličké. Je to hodně rodinné, hodně komunitní, je to opravdu jako domov, ale z toho i vyplývá, že v podstatě my už jakoby nemáme takový dohled nad tou lékařskou garancí, protože oni už si vlastně řeší tyto věci průběžně sami a my už vlastně známe ty jejich možnosti a diagnózy a postižení, takže už s tím samozřejmě víme, jak zacházet.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak my si tady luštíme některé pojmy, které možná stejně jako pro mě, pro spoustu našich posluchačů byly doteď jen písmenky jako třeba DS Akord, což je Denní stacionář Akord. Ale já tady mám další takový pojem Akord 2, což jsou rekvalifikační kurzy. Řekněte mi něco o nich, protože vy tam vzděláváte pracovníky sociální péče vlastně.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Tak to jsem hrozně ráda, že jste na to narazil, protože to je takové stěžejní gró té naší teď práce pro veřejnost. V podstatě stacionář je taková malá komunitní vlastně část toho jednoho, co děláme, ale vzdělávací kurzy, jak jste už nazval, ty rekvalifikační kurzy Akord 2, tak vlastně jsou pokračováním kurzů, které jsme dělali pod Evropskou unií, toto je vlastně další projekt, ale my už vzděláváme samostatně od roku 98, takže už je to zase dlouhodobá historie. V podstatě to vzniklo tím, že jsem učila na vysoké škole u svého kamaráda a on, když potom školu rušil, tak jsem si tu část vlastně odnesla s sebou a řekla jsem si, že v podstatě spousta lidí neví, jak zacházet s lidmi s mentálním postižením, že oni prostě jim to neřeknou, jo, že není možné, aby je poučili a že ta, to poučení musí vyplývat z nějakých tedy opravdu teoretických a i praktických nácviků, aby člověk znal i tu teorii třeba té speciální pedagogiky a zároveň tedy věděl i prakticky, jak zacházet s vozíkem. Takže z toho důvodu vlastně vzniklo vzdělávací centrum už v tom roce 98. A od té doby na tom stále pracujeme, rozvíjíme a i když teda nechci opravdu vypadat chlubivě, tak ten rozsah je neuvěřitelný. Ta malá organizace v podstatě, jaká jsme, tak dokázala vyškolit za ty roky až 3,5 tisíce lidí, což je neskutečný, protože nás je tam v podstatě těch lektorů stálých 5 až 6 a je to stálý tým a opravdu tedy jedeme jeden ten kurz za druhým a máme velice krásné odezvy od lidí, snažíme se je připravit tak, aby mohli opravdu od nás odcházet s tou kvalitní vlastně výukou té profese, toho sociálního pracovníka v sociálních službách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přichází k vám ti adepti na tyhlety sociální pracovníky jaksi, abych to řekl stručně a jasně, zcela nepolíbeni, anebo už mají nějakou průpravu předtím?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Ano. Máme vlastně velký rozsah. Máme jak studenty, to byli vlastně ti první, kteří k nám chodili, protože jim chyběla praxe ve školách třeba na pedagogické fakultě. Pak máme lidi z úřadu práce. Ti jsou takřka, jak říkáte, nepolíbeni. V podstatě tam asi potom bude zajímavé to téma těch žen nad 50 let, které nemohou sehnat vlastně zaměstnání. Těmi se teď zabýváme. Pak máme v podstatě lidi, kteří potřebují kvalifikaci ze zákona, to znamená pracují v sociálních službách, ale nemají tuto kvalifikace, a pak vlastně máme třeba i lidi, kteří si to chtějí udělat jen tak prostě sami pro sebe. Starají se třeba o blízkého v rodině, který buď je senior nebo ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A chtěli by to dělat jaksi mnohem fundovaněji.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Ano, ano, přesně tak, přesně tak.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Způsoby terapie praktikované, dejme tomu, i v Denním stacionáři Akord, jsou nejrůznější. Magistra Irena Dušková, ředitelka denního stacionáře, zmínila třeba canisterapii, tak to myslím si, že většina našich posluchačů asi dobře ví, já to vím hodně dobře, protože dva pejskové mojí dcery jsou vycvičeni na canisterapii, jsou to asistenční pejskové. Ale teď nevím, je mezi těmi terapiemi taky třeba muzikoterapie?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
No určitě. Já jsem, já jsem úplně zapomněla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? Opravdu?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Strašně se omlouvám, no protože moji vlastně všichni zaměstnanci jsou takoví jako kreativní lidi. Já bych jim chtěla takhle i takhle tímto způsobem poděkovat, protože to je úžasné, jak ten tým se drží dlouhodobě stabilně a vlastně vytváří pořád nové zdroje nějaké kreativity pro ty klienty. A muzikoterapie samozřejmě je úplně největší součást toho, co děláme. Opakujeme jí vlastně v týdnu několikrát. Kolegové umí hrát na různé nástroje hudební a vždycky se s Akordem, a to je zajímavé, protože možná bych vám pak mohla říct, co Akord znamenal. On původně vlastně znamenal, to slovo celé je složené z několika zase dalších významů, tak už i ten Akord vlastně připomíná něco jako hudebního.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Něco, co spolu ladí.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Ano a něco, co spolu ladí. Zaplaťpánbůh se to pořád teda daří, pořád ladíme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Umí někdo z těch vašich pracovníků tam zahrát, zazpívat Imagine od Johna Lennona?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Ano, umí, Radek umí, Radek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně jo? Umí vážně?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Ano, on je částečně hudebník, takže i měl třeba hudební skupinu a je to zajímavé, ode mě ty lidé neodcházejí tím, že by chtěli, ale většinou jdou dál, takže třeba jedna naše kolegyně skutečně už teda zpívá v nějaké taková známější hudební skupině. A vždycky ti lidé přišli, něco, něco pro nás udělali, vytvořili, pobyli s náma a pak vlastně šli zase dál jako osvěženi do toho života s tím, co tam získali. A to je strašně krásný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký, to je hezký. No tak jestliže to teď zazpívá John Lennon osobně, tedy bohužel už jenom ze záznamu, tak si myslím, že by to mohlo v té muzikoterapii, jestli nás teď v Denním stacionáři Akord poslouchají, jakože doufám že ano, tak by je to mohlo pohladit po duši.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host Irena Dušková převzala před čase cenu Zlaté srdce a to od britské velvyslankyně Lindy Duffield a také ředitelky nadace Naše dítě paní Zuzany Baudyšové. No a paní Baudyšová by právě teď měla být na telefonním spojení. Je to tak?
Zuzana BAUDYŠOVÁ, ředitelka nadace Naše dítě
--------------------
Je to tak. Já vás zdravím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, tak se nám to povedlo.
Zuzana BAUDYŠOVÁ, ředitelka nadace Naše dítě
--------------------
Pane Rosáku, zdravím vás i paní Irenku Duškovou.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Zdravím tě, Zuzko.
Zuzana BAUDYŠOVÁ, ředitelka nadace Naše dítě
--------------------
Nazdar Irenko.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já se vás chci zeptat rovnou. Mám těch otázek několik na srdci. Ale řekněte mi, za co jste vlastně udělili paní Duškové to Zlaté srdce?
Zuzana BAUDYŠOVÁ, ředitelka nadace Naše dítě
--------------------
Tak Zlaté srdce je cena, která se udělovaná osobnostem, kteří odvedli mimořádný výkon v oblasti ochrany dětí. A to Zlaté srdce obdržela paní Irena Dušková bez jakéhokoli váhání, protože vybudovala stacionář pro těžce handicapované děti, pro děti s kombinovaným postižením, to znamená mentálním i fyzickým. A způsob, jakým pečuje o své klienty nebo o klienty Akordu, je zcela mimořádný, takže měl byste se přijít podívat na návštěvu a okamžitě byste pochopil, o čem hovořím. Pracuje se srdcem, dává do své práce empatii, srdce a tato organizace, jestli můžu jmenovat Akord, tak funguje ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě.
Zuzana BAUDYŠOVÁ, ředitelka nadace Naše dítě
--------------------
... bez, bezchybně a výborně na jedničku. Takže paní Dušková má podporu nadace Naše dítě. Není to jenom tato organizace, ale vybíráme si ty, které si zaslouží naší finanční i morální podporu a mezi ně určitě Akord patří.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ono se to tak říká o člověku, která má jaksi smysl pro potřeby druhých a to dokonce zcela nezištně, ten člověk má zlaté srdce, tak já si myslím, že i název téhleté ceny je stoprocentně na místě. Ale paní Dušková se předtím, než jsme vás zavolali, paní Baudyšová, tak se zmínila o tom, že spolu také připravujete navíc ještě další akci. Můžete nám o tom pár slov říct?
Zuzana BAUDYŠOVÁ, ředitelka nadace Naše dítě
--------------------
Malujeme taky srdcem. To je projekt česko-slovenský, kde bylo osloveno 20 osobností neprofesionálů, kteří namalují obraz. Momentálně jsou ty obrazy vystavené ve Strahovském klášteři v letním refektáři, a bude aukce těchto obrazů a výtěžek půjde pro nadaci Naše dítě. Takže mimo jiné i moje maličkost byla oslovena, abych namalovala obraz, což teda nebylo vůbec jednoduché dílo, přestože výtvarné umění mám velmi, velmi ráda, tak umím malovat akorát domeček jedním tahem, takže mě to lehce zaskočilo, ale ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže jste namalovala domeček?
Zuzana BAUDYŠOVÁ, ředitelka nadace Naše dítě
--------------------
Málem. Namalovala jsem takový obraz se srdcem a jmenuje se to Víra, naděje a láska. Ale jestli si ho někdo koupí, to si nejsem jistá, ale doufejme, že všechno dobře dopadne a ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já bych řekl, že si ho koupí někdo se zlatým srdcem. Tak moc vám děkuju. To byla ředitelka ... pardon?
Zuzana BAUDYŠOVÁ, ředitelka nadace Naše dítě
--------------------
Děkuju, ať se daří a hezký den vám i paní Duškový. Mějte se moc hezky, na shledanou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Díky. Ano, ředitelka nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová tentokrát v telefonickém spojení spolu se mnou a mým hostem v Tandemu Irenou Duškovou. Díky a na shledanou.
Zuzana BAUDYŠOVÁ, ředitelka nadace Naše dítě
--------------------
Na shledanou.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Děkujum, ahoj, Zuzko, děkujeme.
Zuzana BAUDYŠOVÁ, ředitelka nadace Naše dítě
--------------------
Ahoj, Irenko.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Před pár minutami zazpíval v dnešním Tandemu John Lennon písničku na přání Ireny Duškové Imagine v rámci naší muzikoterapie, aspoň na dálku, ale já jsem si to vypůjčil hlavně proto, paní Dušková, že se vás chci zeptat, kdy vám ve vašem povolání, možná i v životě úplně tak do zpěvu nebylo? Protože vím, že asi nebylo. To vaše povolání je sice v důsledku jaksi pro vás určitě povznášející, že vidíte za sebou jaksi výsledky, které jsou pozitivní a jsou skvělé, ale taky než se k nim propracujete, tak zažíváte asi chvíle, které nejsou tak úplně nádherné viďte?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
No je pravda, že ty chvíle byly těžké, teď už to není tak, ale v té době, kdy jsme byli úplně neznámá nezisková organizace, která v podstatě i dnes jako musí spoléhat na vlastně podporu sponzorů a lidí dárců, tak v době, kdy já jsem přebírala nebo kdy začínal stacionář v roce 95, tak ta oblast ještě byla neznámá, a já jsem byla sama, měla jsem vlastně jako samoživitelka dvě děti, nebyly úplně dospělé, byly menší, takže jsem měla co dělat, abych to všechno zvládla. A jelikož já teda jsem zvyklá dělat všechno na 100 %, tak jediný moje štěstí bylo, že v podstatě bydlím na Vinohradech a stacionář je na Vinohradech, takže jsem získala místo jedné rodiny dvě rodiny, a mezi těmi se vlastně pohybuju dodnes. A ty chvíle, jak říkáte, byly velmi těžké v tom, že hlavně šlo o to finanční zajištění, že vlastně si uvědomíte, že najednou na vás závisí dalších 10 vlastně vašich kolegů, kteří prostě musí někde bydlet a musí z něčeho žít. A dalších 15 prostě klientů, dětí, které prostě potřebují přijít a jejich maminky a rodiny, které musí do práce. A ty chvíle byly hodně těžké. Já jsem je nikomu nijak nesvěřovala, protože to nemělo smysl. Ono nemá smysl povídat a stěžovat si, ale snažila jsem se to vždycky řešit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zvlášť vy, která musíte přenášet pořád optimismus na ty ostatní.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Snažila jsem se to řešit a podařila se mi v podstatě navázat velmi dobré kontakty jak tedy s těmi dárci, tak i s tím státním vlastně aparátem, kteří nám také věnuje dneska už tu velkou pozornost v té podpoře.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, já jsem stejně jako určitě spousta našich posluchačů zaregistroval občas, naštěstí ne tak příliš často, ale občas takové případy, kdy, objevuje se to ve zprávách a podobně v nejrůznějších pořadech, kdy byly zaznamenány případy třeba trýznění klientů nebo těch jaksi chovanců v různých ústavech a třeba i ve stacionářích, což je samozřejmě hrozné, protože jaksi jejich příbuzní je tam dávají s velkou důvěrou, že se nic nestane. Ale tím se nechci zabývat přímo, ale dejme tomu spíš těmi lidmi, kteří jsou za tím, kteří se toho dopouštěli. Je nějaký předpoklad pro ty lidi, kteří, kteří se stávají těmi ošetřovateli nějaký apriorní? Musí něco splnit? Poznáte vy třeba, když s někým takovým jednáte, co v něm vězí vůbec?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Určitě, určitě máte pravdu. Tohleto je také velmi důležitá věc, ve společnosti vůbec celkově, že, protože se setkáváme s týráním, v podstatě si člověk řekne, jsme v roce 2014 a jak je možné, že pořád ještě existuje týrání dětí a podobně. To je vždycky něco, co mě úplně zaskočí, protože jsem si myslela, že ta doba už je za námi, že to prostě není, ale podíváte se na zprávy a slyšíte to, vidíte to, není to dobré. Ale já jsem člověk hodně intuitivní. V podstatě jsem zapomněla říct, že celý ten život jdu podle svojí intuice a že se mi to hodně vyplácí a jsem vzdělavatel v podstatě, takže tam se to skloubilo tak šikovně, že jsem nějak, aniž bych se to musela učit, tak jsem věděla přirozeně, že pokud se já dobře postarám o kolegy, o zaměstnance, tak oni se dobře budou starat o ty klienty. To je podle mě asi dobrá zásada, ale nepřišla jsem na to někde, že bych si to nastudovala, prostě mi to tak přišlo, že když chci mít šťastné a spokojené ty klienty, tak musí být šťastní a spokojení ti zaměstnanci. A od toho to asi všechno vychází, protože zaplaťpánbůh tam jde i o to, že my nejsme velký ústav. Já chápu kolegy, kteří pracují v tom velkém ústavu, že se tam nemohou řešit jednotlivosti, ale proto jsem to nikdy nechtěla. Všichni chtěli, abysme zvětšovali, já jsem chtěla pouze toto malinkaté zařízení, aby právě jsme všichni jakoby na sebe viděli, abysme se o těch věcech radili, abysme si to prostě pověděli. Takže jenom teda ještě poslední věc asi k tomu. Právě proto děláme ty kurzy. Tam není důležitý až tak ten zákon, podle kterého to jde, ale snažíme se a já tím, jak tam učím psychohygienu, tak se snažím podporovat všechny ty lidi, kteří jdou k těm klientům, kteří jdou věřit v organizace sociálních služeb, aby byli laskaví a aby prostě cítili k těm klientům vztah.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak s vaším dovolením, paní Dušková, já teď nahlédnu, ale opravdu jenom velice citlivě do vašeho soukromí. To už jste sama jste zmínila, že máte dvě děti. Vím, že máte dceru a syna. Jenom teď možná malinko se přiznejte, jestlipak jste je ze začátku taky tak vyučovala jako paní učitelka jako toho vašeho bratra, kterýho jste posadila na tu stoličku? Ne, ne?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
V žádném případě. Asi, asi už to bylo i tak, že už nebyla ta síla zřejmě taková, ale oni se učili celkem jako dobře sami a hlavně já jsem opravdu v té době už zaváděla stacionář a Terezka ta měla takovou roli, jako že opravdu se i musela trošku více starat jako v zájmu toho sourozence, takže moje děti jsou velmi laskavé bytosti, takže tam vůbec nebyl jako takový problém.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kolik jim je?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Moje dcera je fyzioterapeutka záchranář, té je 31, a synovi bude 28.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co dělá on?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Dělá ekonoma a zároveň i hudbu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A takže dcera se, jak tomu říká, pomamila? No tak dělá taky jaksi věc veřejně prospěšnou.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Máte pravdu, máte pravdu, ano, ano, je to tak. Ona v podstatě se věnuje kojencům a dělá vlastně takové ty vývojové vady a je velmi šikovná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je samozřejmě dobrá zpráva a určitě vás to těší. Co, jak vy odpočíváte vlastně při téhleté spoustě práce?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Teď jste mě strašně rozesmál. Jestli teda můžu a je na to čas, tak vždycky, když jsem přiletěla do Ameriky do Washingtonu, tak oni se mě ptali - Ireno, co děláš? A teď já jsem to tam všechno vyprávěla asi jako vám teď tady, a oni se úplně zhrozili a řekli kdy odpočíváš? A já jsem na to neměla odpověď. Mě ta práce baví, to znamená, že když jako chci, no tak se seberu a vezmu jezevčíka, kterýho mám a jdu ven a vyčistím si hlavu. A když zase vím, že prostě něco je potřeba, tak si i v sobotu v neděli nad tím sedím a projektuju a něco dělám. Já to nerozděluju. Není to moc jako pro mě rozdělující.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli vás to neunavuje a naopak nabíjí, tak nic proti tomu, naopak.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Ještě jo, ještě jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě víc práce na vás.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Ještě jo, ale je pravda, že z velkého počtu lidí jsem unavená, že to musím korigovat, protože za tu dobu těch lidí kolem mě je hodně a všichni by očekávali tu pomoc, a já jsem jenom člověk, takže pak už taky samozřejmě trošku se stahuju do toho soukromí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste potom ráda, že ten váš stacionář je takový subtilnější.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Jo, určitě. A taky ještě je dobrý, že máme chaloupku, která je úplně na samotě a to je prostě ráj, kde vylezu v noční košili ven a všichni mě tam znají odmala a tam prostě odpočívám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak vidíte to, dostali jsme se k tomu, kde se nabíjíte, ano, kde se nabíjí můj dnešní host, ředitelka Denního stacionáře Akord magistra Irena Dušková. Moc vám děkuji za velice příjemnou návštěvu a nepochybuji, že jste teď vlila naději i do žil a duší spoustě našich posluchačů, kteří třeba mají problémy, které jsme tady taky z části malinko naťukli. Díky a na shledanou.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Děkuji vám moc za pozvání a mějte se krásně.
Spustit audio
--------------------
Tandem je připraven odstartovat, takže vám hezký den a hezké chvíle s rádiem přeje Jan Rosák. Pohled na prospěch toho druhého patří ke společenské povaze člověka nebo aspoň by měl. A lidská socialita, schopnost spolupráce a solidarity je základem jeho evolučního úspěchu. Aristoteles kdysi vymezil spravedlnost jako dobro toho druhého. Pojem altruismus pak vytvořil francouzský myslitel Auguste Comte ve snaze vyjádřit tuto skutečnost exaktním, takříkajíc vědeckým způsobem. Tito myslitelé se snažili pochopit jednání lidí, kteří se angažují pro druhé. A já mám dnes tu čest představit v Tandemu ředitelku Denního stacionáře Akord paní magistru Irenu Duškovou. Dobrý den.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co vás vedlo k práci pro druhé, tak určitě na to se budu ptát v dnešním Tandemu. Všem přeji hezkou chvilku u rádia.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu dnes hostíme magistru Irenu Duškovou. No než jste se stala ředitelkou Denního stacionáře, tak jste nepochybně byla v nějakém jiném povolání, předtím jste, dejme tomu, studovala, předtím jste byla holčička a ještě dřív jste se narodila. Tak takhle jsem proti proudu času vzal to vaše curriculum vitae, tak to vezmeme teď pěkně po pořádku. Tak kde jste spatřila světlo světa?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Děkuju. Já bych to vzala od tý holčičky, protože tam to asi bude trošku možná zajímavější než potom ta holá pracovní profese, ale narodila jsem se na Žižkově na pavlači, což si myslím, že už značí to, že jsem taková ranařka jako životní ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte? Všichni, kdo se tam narodili, jsou tací?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Tak paní Olga Havlová taky ze Žižkova byla, takže já jsem byla teda hodně zocelená, protože v podstatě moji rodiče byli z chudší rodiny, takže samozřejmě neměli nějaké zvláštní velké obnosy tak, aby mohli někde dobře bydlet a skutečně teda ten, ten pavlačový byt byl, nebo ten vlastně no byt byl takový zásadní v mém životě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam nebydleli milionáři, to je pravda, to ne.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Ne, ne, nebydleli. A v podstatě tam ten život byl drsný, protože vím, že táta říkal, že když šel ráno do práce, tak já jsem byla miminko navlečené v kombinéze v postýlce, protože byla zima a on odsekával vlastně sekerkou led ze dveří, takže z toho si fakt možná můžeme usoudit, že teda ta doba byla taková zocelující.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No to tedy jo, studený odchov. No ale asi vás to zocelilo opravdu.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Tak, tak a v podstatě teda, abych se dostala trošku k jádru věci, tak tam začaly asi moje první takové ty kontakty s lidmi a vlastně komunikační schopnosti. To jsem si uvědomila později, protože samozřejmě když si představíme pavlač, tak tam bylo spousta obyvatel a já jsem jako jediné malé dítě tam obcházela sousedy a učila jsem se vlastně prvním sociálním kontaktům a měla jsem to štěstí, že mě teda všichni milovali, takže jsem v podstatě prožila velmi krásné dětství asi do těch 4 let, než jsme se pak stěhovali na Vinohrady. A jelikož moji rodiče byli a jsou stále teda zaplaťpánbůh hodně vstřícní a laskaví lidí pomáhající také všem kolem sebe, tak měli vždycky hodně přátel a v podstatě já jsem opravdu jako prožila velmi krásné dětství v takovém jako komunitě těch přátel a kamarádů a podobně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je vidět, že nemáte problémy s komunikací. Dá se usuzovat, že jako holčička jste byla upovídaná?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
No traduje se taková historka, že jsme byly s maminkou na hoře Vítkově tady teda vlastně na Žižkově vedle ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je tady vedle hned, ano.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
... a jako dvouletá jsem si stoupla a řekla jsem, že se všechny ty děti, co tam jsou, mají seřadit a že jim rozdám úlohy a že budou říkat básničky tak, jak já jim to určím, a to se teda prý skutečně stalo, al omlouvám se, já si to už nepamatuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak prosím vlohy pro úžasný.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Obávám se, že tam už to někde bylo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, jo, jo, no tak ale co vás v tom případě jaksi ponoukalo, co byste chtěla dělat jako povolání?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
No já jsem to měla jasný hned, asi tak, jak jsme se dneska setkali, bylo to jasný, tak jsem prostě od narození, co jsem brala rozum, tak jsem věděla, že chci učit, že chci být učitelka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jo vlastně, rozdávat, ano, rozumím, rozumím, v řadě děti, no.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
No rozdávat, v řadě děti, no, no tak trošku došlo k tomu, že můj mladší bratr neměl až tak pěkné dětství, protože v 7 letech já jsem se rozhodla, že si zakoupím takový ten modrý učitelský zápisník a že on bude od dvou let sedět na židličce a že se budeme učit. Bohužel to nikdo hned tak nezjistil v té rodině, všichni měli za to, že si hrajeme a že tedy jaksi máme ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste ho týrala školou ještě dřív, než musel.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Nazval jste to dobře, nevím, jestli to zlaté srdce je na pravém místě, ale nicméně bratr je dnes velice chytrý schopný inženýr projektant mostů a všeho možného, takže ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A nebojí se učitelů trošku?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
No, když to, když to vezmeme zvesela a hodně zvesela, tak se chvilku bál mi půjčovat svoje děti, než přišel na to, že to bude v pořádku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No ale počkejte, stala jste se tou učitelkou?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
V podstatě ano, ano. Já jsem ještě jenom chtěla říct, že vlastně v těch letech si pamatuju i velice dobře 68. rok. Takže to byl takový zlomový vlastně okamžik v mém dětství, protože i to možná přispělo k tomu, že jsem získala jakoby, a určitě se na tom shodneme, něco, co bylo velmi silného, takový jako, nevím, jestli se to dá nazvat vzdor, ale velkou sílu, protože s těmi rodiči jsem to prožívala. My jsme bydleli ve Strašnicích, kam na to vlastně volné parkoviště, kde dneska stojí ty věžáky, tak tam přijely ty ruské tanky a ta maminka tam s námi šla ještě s bratrem v počátku a ptala se jich, co tam dělají a v podstatě opravdu velice živě tu dobu mám jako. Takže i to vlastně předeslalo trošku ten můj osud, protože moje rodina, část mé rodiny odešla do západního Německa, takže my jsme byli perzekuovaní a vlastně já jsem nemohla jakoby se dostat na žádnou školu. Ale od té době věřím trochu andělům, protože se podařilo úplně nemožné. Já jsem prostě měla tak tvrdou hlavu, že jsem řekla, že chci na střední pedagogickou školu a tam nebylo možné, že jo, s tímto jaksi rejstříkem se tam dostat, ale všichni, všichni, kdo mě znali a od ředitele školy mojí, kam jsem chodila, tak, tak pomohli, že opravdu jsem se tam na tu školu dostala a to vlastně bylo předurčení toho mého učitelství.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď už víte, jaké byly začátky mého dnešního hosta, v současné době ředitelky Denního stacionáře Akord magistry Ireny Duškové. No dobře, ale pořád možná nevíte přesně, co se skrývá za tím pojmem Denní stacionář Akord. Tak teď je, myslím, ta pravá chvíle, abyste nám to, paní Dušková, rozluštila. Trošičku nám představte denní stacionář.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Tak Denní stacionář Akord znamená vlastně organizaci malou, která se zabývá lidmi a dětmi s postižením, s těžkým postižením jak tedy fyzickým, tak mentálním a s kombinovanými vadami, to znamená, že vlastně naši klienti mají třeba i přídavné onemocnění jako je epilepsie. Většinou se jedná o vozíčkáře a ten stacionář jsme zakládali v roce 1995. Ono to už mělo delší historii, protože u jeho vzniku se vlastně podílel pan docent Komárek z Motola, náš přední neurolog, a doktoři vlastně z Prahy 2, kteří se k němu připojili. A tam byla taková velice zásadní a zajímavá věc, že v podstatě se o to zajímali i Američani, americké ministerstvo zdravotnictví, které v roce 98 navštívilo Akord, což bylo skoro nemyslitelné, protože to byla malilinkatá organizace, tam vlastně malá neziskovka, která vlastně bojovala stále o přežití a díky tomu se možná i dostala to do podvědomí trošku jako veřejnosti, protože tam došlo k dalšímu takovému zázraku v mém životě, že oni si mě prostě vyhlídli a od té doby jsem já navštěvovala jejich kongresy a vlastně spolupracovala na rozvoji péče o lidi a děti s postižením.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A oni vám pomáhali?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Oni nám pomáhali spíš jakoby morálně. Nešly se žádné jako velké finanční podpory, ale pro mě to bylo důležité v tom, že jsem se v tom začátku, kdy vlastně začínaly tyto organizace fungovat, tak jsem se setkala s lidmi, kteří s tím měli zkušenosti, s lidmi, kteří byli z různých států a v podstatě díky tomu ministerstvu zdravotnictví ve Washingtonu jsem procestovala s nimi jakoby celý svět v tom smyslu, že jsem viděla všechna možná zařízení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak vlastně vypadá ta denní práce stacionáře?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
U nás většinou to bývají maminky třeba i samoživitelky, které potřebují pracovat, to znamená, že oni k nám přivezou svoje dítě, máme otevřeno od 7 hodin od rána, a jelikož jsme denní, nejsme tedy pobytový, tak mohou si dítě vyzvedávat v průběhu dne až do 17. hodin do odpoledne. Ten denní program je něco podobného jakoby ve školce, když to k tomu připodobníme. Je tam běžný vlastně provoz, kdy děláme svačinky, hodně se zabýváme samozřejmě hygienou, protože většina našich klientů jsou vozíčkáři nebo jsou na kočárku, a to nám vezme tedy jako většinou podstatnou část dne. Ale samozřejmě máme i různé programy, takže se věnujeme, jak můžeme, chodíme ven, integrujeme hodně vlastně naše klienty do společnosti, navštěvuje divadla, různé nějaké návštěvy, které tedy zrovna třeba o nich víme. Také se zabýváme třeba péčí o klienty, kteří potřebují rehabilitaci. To je vlastně velmi jako důležitá součást té naší práce. Klienti dochází denně na fyzioterapii. Děláme také canisterapii. To je vlastně s pejsky taková terapie, arteterapie, což je malování. To nám jde velmi dobře, to většinou tedy děláme i nějaké jako výstavy. A různé další věci, ať je to třeba i vzdělávání, pokud vlastně je to v silách našich klientů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste říkala, že to je v podstatě podobné jako, dejme tomu, praxe mateřské školky, ale ono to bude trošičku jiné v tom, že vy úzce spolupracujete s lékaři, kteří vám samozřejmě jaksi poskytují tu odbornou, odbornou péči, odbornou radu. V jakém smyslu?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
No oni nám spíš vlastně poskytují jakoby tu odbornou garanci, protože dneska už každé to dítě, které k nám chodí nebo ten mladý dospělý, už má svého lékaře od těch dob dětství. Možná je takové zajímavé, co bych měla říct, že my jsme, první vlastně děti, které k nám šly, tak jim bylo kolem 6 až 10 let a původně jsme byli do 26 let. Ale vzhledem k tomu, že oni u nás chtěli zůstat a je to pro ně takový jako opravdu už druhý domov a my příští rok tedy slavíme 20 let té organizace, tak u nás zůstaly a my neustále prodlužujeme ten věk, takže teď už jsme prodloužili do 45 let a v podstatě nevím, jak to popadne, ale je možné, že prodloužíme do 60 let, ale moc si toho vážíme, že u nás vlastně všichni chtějí zůstat. Ta kapacita je tedy do 15 lidí, protože je to maličké. Je to hodně rodinné, hodně komunitní, je to opravdu jako domov, ale z toho i vyplývá, že v podstatě my už jakoby nemáme takový dohled nad tou lékařskou garancí, protože oni už si vlastně řeší tyto věci průběžně sami a my už vlastně známe ty jejich možnosti a diagnózy a postižení, takže už s tím samozřejmě víme, jak zacházet.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak my si tady luštíme některé pojmy, které možná stejně jako pro mě, pro spoustu našich posluchačů byly doteď jen písmenky jako třeba DS Akord, což je Denní stacionář Akord. Ale já tady mám další takový pojem Akord 2, což jsou rekvalifikační kurzy. Řekněte mi něco o nich, protože vy tam vzděláváte pracovníky sociální péče vlastně.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Tak to jsem hrozně ráda, že jste na to narazil, protože to je takové stěžejní gró té naší teď práce pro veřejnost. V podstatě stacionář je taková malá komunitní vlastně část toho jednoho, co děláme, ale vzdělávací kurzy, jak jste už nazval, ty rekvalifikační kurzy Akord 2, tak vlastně jsou pokračováním kurzů, které jsme dělali pod Evropskou unií, toto je vlastně další projekt, ale my už vzděláváme samostatně od roku 98, takže už je to zase dlouhodobá historie. V podstatě to vzniklo tím, že jsem učila na vysoké škole u svého kamaráda a on, když potom školu rušil, tak jsem si tu část vlastně odnesla s sebou a řekla jsem si, že v podstatě spousta lidí neví, jak zacházet s lidmi s mentálním postižením, že oni prostě jim to neřeknou, jo, že není možné, aby je poučili a že ta, to poučení musí vyplývat z nějakých tedy opravdu teoretických a i praktických nácviků, aby člověk znal i tu teorii třeba té speciální pedagogiky a zároveň tedy věděl i prakticky, jak zacházet s vozíkem. Takže z toho důvodu vlastně vzniklo vzdělávací centrum už v tom roce 98. A od té doby na tom stále pracujeme, rozvíjíme a i když teda nechci opravdu vypadat chlubivě, tak ten rozsah je neuvěřitelný. Ta malá organizace v podstatě, jaká jsme, tak dokázala vyškolit za ty roky až 3,5 tisíce lidí, což je neskutečný, protože nás je tam v podstatě těch lektorů stálých 5 až 6 a je to stálý tým a opravdu tedy jedeme jeden ten kurz za druhým a máme velice krásné odezvy od lidí, snažíme se je připravit tak, aby mohli opravdu od nás odcházet s tou kvalitní vlastně výukou té profese, toho sociálního pracovníka v sociálních službách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přichází k vám ti adepti na tyhlety sociální pracovníky jaksi, abych to řekl stručně a jasně, zcela nepolíbeni, anebo už mají nějakou průpravu předtím?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Ano. Máme vlastně velký rozsah. Máme jak studenty, to byli vlastně ti první, kteří k nám chodili, protože jim chyběla praxe ve školách třeba na pedagogické fakultě. Pak máme lidi z úřadu práce. Ti jsou takřka, jak říkáte, nepolíbeni. V podstatě tam asi potom bude zajímavé to téma těch žen nad 50 let, které nemohou sehnat vlastně zaměstnání. Těmi se teď zabýváme. Pak máme v podstatě lidi, kteří potřebují kvalifikaci ze zákona, to znamená pracují v sociálních službách, ale nemají tuto kvalifikace, a pak vlastně máme třeba i lidi, kteří si to chtějí udělat jen tak prostě sami pro sebe. Starají se třeba o blízkého v rodině, který buď je senior nebo ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A chtěli by to dělat jaksi mnohem fundovaněji.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Ano, ano, přesně tak, přesně tak.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Způsoby terapie praktikované, dejme tomu, i v Denním stacionáři Akord, jsou nejrůznější. Magistra Irena Dušková, ředitelka denního stacionáře, zmínila třeba canisterapii, tak to myslím si, že většina našich posluchačů asi dobře ví, já to vím hodně dobře, protože dva pejskové mojí dcery jsou vycvičeni na canisterapii, jsou to asistenční pejskové. Ale teď nevím, je mezi těmi terapiemi taky třeba muzikoterapie?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
No určitě. Já jsem, já jsem úplně zapomněla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? Opravdu?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Strašně se omlouvám, no protože moji vlastně všichni zaměstnanci jsou takoví jako kreativní lidi. Já bych jim chtěla takhle i takhle tímto způsobem poděkovat, protože to je úžasné, jak ten tým se drží dlouhodobě stabilně a vlastně vytváří pořád nové zdroje nějaké kreativity pro ty klienty. A muzikoterapie samozřejmě je úplně největší součást toho, co děláme. Opakujeme jí vlastně v týdnu několikrát. Kolegové umí hrát na různé nástroje hudební a vždycky se s Akordem, a to je zajímavé, protože možná bych vám pak mohla říct, co Akord znamenal. On původně vlastně znamenal, to slovo celé je složené z několika zase dalších významů, tak už i ten Akord vlastně připomíná něco jako hudebního.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Něco, co spolu ladí.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Ano a něco, co spolu ladí. Zaplaťpánbůh se to pořád teda daří, pořád ladíme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Umí někdo z těch vašich pracovníků tam zahrát, zazpívat Imagine od Johna Lennona?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Ano, umí, Radek umí, Radek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně jo? Umí vážně?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Ano, on je částečně hudebník, takže i měl třeba hudební skupinu a je to zajímavé, ode mě ty lidé neodcházejí tím, že by chtěli, ale většinou jdou dál, takže třeba jedna naše kolegyně skutečně už teda zpívá v nějaké taková známější hudební skupině. A vždycky ti lidé přišli, něco, něco pro nás udělali, vytvořili, pobyli s náma a pak vlastně šli zase dál jako osvěženi do toho života s tím, co tam získali. A to je strašně krásný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký, to je hezký. No tak jestliže to teď zazpívá John Lennon osobně, tedy bohužel už jenom ze záznamu, tak si myslím, že by to mohlo v té muzikoterapii, jestli nás teď v Denním stacionáři Akord poslouchají, jakože doufám že ano, tak by je to mohlo pohladit po duši.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host Irena Dušková převzala před čase cenu Zlaté srdce a to od britské velvyslankyně Lindy Duffield a také ředitelky nadace Naše dítě paní Zuzany Baudyšové. No a paní Baudyšová by právě teď měla být na telefonním spojení. Je to tak?
Zuzana BAUDYŠOVÁ, ředitelka nadace Naše dítě
--------------------
Je to tak. Já vás zdravím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, tak se nám to povedlo.
Zuzana BAUDYŠOVÁ, ředitelka nadace Naše dítě
--------------------
Pane Rosáku, zdravím vás i paní Irenku Duškovou.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Zdravím tě, Zuzko.
Zuzana BAUDYŠOVÁ, ředitelka nadace Naše dítě
--------------------
Nazdar Irenko.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já se vás chci zeptat rovnou. Mám těch otázek několik na srdci. Ale řekněte mi, za co jste vlastně udělili paní Duškové to Zlaté srdce?
Zuzana BAUDYŠOVÁ, ředitelka nadace Naše dítě
--------------------
Tak Zlaté srdce je cena, která se udělovaná osobnostem, kteří odvedli mimořádný výkon v oblasti ochrany dětí. A to Zlaté srdce obdržela paní Irena Dušková bez jakéhokoli váhání, protože vybudovala stacionář pro těžce handicapované děti, pro děti s kombinovaným postižením, to znamená mentálním i fyzickým. A způsob, jakým pečuje o své klienty nebo o klienty Akordu, je zcela mimořádný, takže měl byste se přijít podívat na návštěvu a okamžitě byste pochopil, o čem hovořím. Pracuje se srdcem, dává do své práce empatii, srdce a tato organizace, jestli můžu jmenovat Akord, tak funguje ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě.
Zuzana BAUDYŠOVÁ, ředitelka nadace Naše dítě
--------------------
... bez, bezchybně a výborně na jedničku. Takže paní Dušková má podporu nadace Naše dítě. Není to jenom tato organizace, ale vybíráme si ty, které si zaslouží naší finanční i morální podporu a mezi ně určitě Akord patří.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ono se to tak říká o člověku, která má jaksi smysl pro potřeby druhých a to dokonce zcela nezištně, ten člověk má zlaté srdce, tak já si myslím, že i název téhleté ceny je stoprocentně na místě. Ale paní Dušková se předtím, než jsme vás zavolali, paní Baudyšová, tak se zmínila o tom, že spolu také připravujete navíc ještě další akci. Můžete nám o tom pár slov říct?
Zuzana BAUDYŠOVÁ, ředitelka nadace Naše dítě
--------------------
Malujeme taky srdcem. To je projekt česko-slovenský, kde bylo osloveno 20 osobností neprofesionálů, kteří namalují obraz. Momentálně jsou ty obrazy vystavené ve Strahovském klášteři v letním refektáři, a bude aukce těchto obrazů a výtěžek půjde pro nadaci Naše dítě. Takže mimo jiné i moje maličkost byla oslovena, abych namalovala obraz, což teda nebylo vůbec jednoduché dílo, přestože výtvarné umění mám velmi, velmi ráda, tak umím malovat akorát domeček jedním tahem, takže mě to lehce zaskočilo, ale ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže jste namalovala domeček?
Zuzana BAUDYŠOVÁ, ředitelka nadace Naše dítě
--------------------
Málem. Namalovala jsem takový obraz se srdcem a jmenuje se to Víra, naděje a láska. Ale jestli si ho někdo koupí, to si nejsem jistá, ale doufejme, že všechno dobře dopadne a ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já bych řekl, že si ho koupí někdo se zlatým srdcem. Tak moc vám děkuju. To byla ředitelka ... pardon?
Zuzana BAUDYŠOVÁ, ředitelka nadace Naše dítě
--------------------
Děkuju, ať se daří a hezký den vám i paní Duškový. Mějte se moc hezky, na shledanou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Díky. Ano, ředitelka nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová tentokrát v telefonickém spojení spolu se mnou a mým hostem v Tandemu Irenou Duškovou. Díky a na shledanou.
Zuzana BAUDYŠOVÁ, ředitelka nadace Naše dítě
--------------------
Na shledanou.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Děkujum, ahoj, Zuzko, děkujeme.
Zuzana BAUDYŠOVÁ, ředitelka nadace Naše dítě
--------------------
Ahoj, Irenko.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Před pár minutami zazpíval v dnešním Tandemu John Lennon písničku na přání Ireny Duškové Imagine v rámci naší muzikoterapie, aspoň na dálku, ale já jsem si to vypůjčil hlavně proto, paní Dušková, že se vás chci zeptat, kdy vám ve vašem povolání, možná i v životě úplně tak do zpěvu nebylo? Protože vím, že asi nebylo. To vaše povolání je sice v důsledku jaksi pro vás určitě povznášející, že vidíte za sebou jaksi výsledky, které jsou pozitivní a jsou skvělé, ale taky než se k nim propracujete, tak zažíváte asi chvíle, které nejsou tak úplně nádherné viďte?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
No je pravda, že ty chvíle byly těžké, teď už to není tak, ale v té době, kdy jsme byli úplně neznámá nezisková organizace, která v podstatě i dnes jako musí spoléhat na vlastně podporu sponzorů a lidí dárců, tak v době, kdy já jsem přebírala nebo kdy začínal stacionář v roce 95, tak ta oblast ještě byla neznámá, a já jsem byla sama, měla jsem vlastně jako samoživitelka dvě děti, nebyly úplně dospělé, byly menší, takže jsem měla co dělat, abych to všechno zvládla. A jelikož já teda jsem zvyklá dělat všechno na 100 %, tak jediný moje štěstí bylo, že v podstatě bydlím na Vinohradech a stacionář je na Vinohradech, takže jsem získala místo jedné rodiny dvě rodiny, a mezi těmi se vlastně pohybuju dodnes. A ty chvíle, jak říkáte, byly velmi těžké v tom, že hlavně šlo o to finanční zajištění, že vlastně si uvědomíte, že najednou na vás závisí dalších 10 vlastně vašich kolegů, kteří prostě musí někde bydlet a musí z něčeho žít. A dalších 15 prostě klientů, dětí, které prostě potřebují přijít a jejich maminky a rodiny, které musí do práce. A ty chvíle byly hodně těžké. Já jsem je nikomu nijak nesvěřovala, protože to nemělo smysl. Ono nemá smysl povídat a stěžovat si, ale snažila jsem se to vždycky řešit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zvlášť vy, která musíte přenášet pořád optimismus na ty ostatní.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Snažila jsem se to řešit a podařila se mi v podstatě navázat velmi dobré kontakty jak tedy s těmi dárci, tak i s tím státním vlastně aparátem, kteří nám také věnuje dneska už tu velkou pozornost v té podpoře.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, já jsem stejně jako určitě spousta našich posluchačů zaregistroval občas, naštěstí ne tak příliš často, ale občas takové případy, kdy, objevuje se to ve zprávách a podobně v nejrůznějších pořadech, kdy byly zaznamenány případy třeba trýznění klientů nebo těch jaksi chovanců v různých ústavech a třeba i ve stacionářích, což je samozřejmě hrozné, protože jaksi jejich příbuzní je tam dávají s velkou důvěrou, že se nic nestane. Ale tím se nechci zabývat přímo, ale dejme tomu spíš těmi lidmi, kteří jsou za tím, kteří se toho dopouštěli. Je nějaký předpoklad pro ty lidi, kteří, kteří se stávají těmi ošetřovateli nějaký apriorní? Musí něco splnit? Poznáte vy třeba, když s někým takovým jednáte, co v něm vězí vůbec?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Určitě, určitě máte pravdu. Tohleto je také velmi důležitá věc, ve společnosti vůbec celkově, že, protože se setkáváme s týráním, v podstatě si člověk řekne, jsme v roce 2014 a jak je možné, že pořád ještě existuje týrání dětí a podobně. To je vždycky něco, co mě úplně zaskočí, protože jsem si myslela, že ta doba už je za námi, že to prostě není, ale podíváte se na zprávy a slyšíte to, vidíte to, není to dobré. Ale já jsem člověk hodně intuitivní. V podstatě jsem zapomněla říct, že celý ten život jdu podle svojí intuice a že se mi to hodně vyplácí a jsem vzdělavatel v podstatě, takže tam se to skloubilo tak šikovně, že jsem nějak, aniž bych se to musela učit, tak jsem věděla přirozeně, že pokud se já dobře postarám o kolegy, o zaměstnance, tak oni se dobře budou starat o ty klienty. To je podle mě asi dobrá zásada, ale nepřišla jsem na to někde, že bych si to nastudovala, prostě mi to tak přišlo, že když chci mít šťastné a spokojené ty klienty, tak musí být šťastní a spokojení ti zaměstnanci. A od toho to asi všechno vychází, protože zaplaťpánbůh tam jde i o to, že my nejsme velký ústav. Já chápu kolegy, kteří pracují v tom velkém ústavu, že se tam nemohou řešit jednotlivosti, ale proto jsem to nikdy nechtěla. Všichni chtěli, abysme zvětšovali, já jsem chtěla pouze toto malinkaté zařízení, aby právě jsme všichni jakoby na sebe viděli, abysme se o těch věcech radili, abysme si to prostě pověděli. Takže jenom teda ještě poslední věc asi k tomu. Právě proto děláme ty kurzy. Tam není důležitý až tak ten zákon, podle kterého to jde, ale snažíme se a já tím, jak tam učím psychohygienu, tak se snažím podporovat všechny ty lidi, kteří jdou k těm klientům, kteří jdou věřit v organizace sociálních služeb, aby byli laskaví a aby prostě cítili k těm klientům vztah.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak s vaším dovolením, paní Dušková, já teď nahlédnu, ale opravdu jenom velice citlivě do vašeho soukromí. To už jste sama jste zmínila, že máte dvě děti. Vím, že máte dceru a syna. Jenom teď možná malinko se přiznejte, jestlipak jste je ze začátku taky tak vyučovala jako paní učitelka jako toho vašeho bratra, kterýho jste posadila na tu stoličku? Ne, ne?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
V žádném případě. Asi, asi už to bylo i tak, že už nebyla ta síla zřejmě taková, ale oni se učili celkem jako dobře sami a hlavně já jsem opravdu v té době už zaváděla stacionář a Terezka ta měla takovou roli, jako že opravdu se i musela trošku více starat jako v zájmu toho sourozence, takže moje děti jsou velmi laskavé bytosti, takže tam vůbec nebyl jako takový problém.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kolik jim je?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Moje dcera je fyzioterapeutka záchranář, té je 31, a synovi bude 28.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co dělá on?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Dělá ekonoma a zároveň i hudbu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A takže dcera se, jak tomu říká, pomamila? No tak dělá taky jaksi věc veřejně prospěšnou.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Máte pravdu, máte pravdu, ano, ano, je to tak. Ona v podstatě se věnuje kojencům a dělá vlastně takové ty vývojové vady a je velmi šikovná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je samozřejmě dobrá zpráva a určitě vás to těší. Co, jak vy odpočíváte vlastně při téhleté spoustě práce?
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Teď jste mě strašně rozesmál. Jestli teda můžu a je na to čas, tak vždycky, když jsem přiletěla do Ameriky do Washingtonu, tak oni se mě ptali - Ireno, co děláš? A teď já jsem to tam všechno vyprávěla asi jako vám teď tady, a oni se úplně zhrozili a řekli kdy odpočíváš? A já jsem na to neměla odpověď. Mě ta práce baví, to znamená, že když jako chci, no tak se seberu a vezmu jezevčíka, kterýho mám a jdu ven a vyčistím si hlavu. A když zase vím, že prostě něco je potřeba, tak si i v sobotu v neděli nad tím sedím a projektuju a něco dělám. Já to nerozděluju. Není to moc jako pro mě rozdělující.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli vás to neunavuje a naopak nabíjí, tak nic proti tomu, naopak.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Ještě jo, ještě jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě víc práce na vás.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Ještě jo, ale je pravda, že z velkého počtu lidí jsem unavená, že to musím korigovat, protože za tu dobu těch lidí kolem mě je hodně a všichni by očekávali tu pomoc, a já jsem jenom člověk, takže pak už taky samozřejmě trošku se stahuju do toho soukromí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste potom ráda, že ten váš stacionář je takový subtilnější.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Jo, určitě. A taky ještě je dobrý, že máme chaloupku, která je úplně na samotě a to je prostě ráj, kde vylezu v noční košili ven a všichni mě tam znají odmala a tam prostě odpočívám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak vidíte to, dostali jsme se k tomu, kde se nabíjíte, ano, kde se nabíjí můj dnešní host, ředitelka Denního stacionáře Akord magistra Irena Dušková. Moc vám děkuji za velice příjemnou návštěvu a nepochybuji, že jste teď vlila naději i do žil a duší spoustě našich posluchačů, kteří třeba mají problémy, které jsme tady taky z části malinko naťukli. Díky a na shledanou.
Mgr. Irena DUŠKOVÁ, ředitelka Denního stacionáře Akord
--------------------
Děkuji vám moc za pozvání a mějte se krásně.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
