Ivo Mathé - rektor AMU, mediální producent a scenárista
14. únor 2013
Tandem
Do Tandemu přišel rektor AMU, mediální producent a scenárista Ivo Mathé. Dozvěděli jste se například, jak se ohlíží za osmi lety svého působení na AMU, jaké významné osobnosti potkal v televizi a zavzpomínal na zážitek s princem Charlesem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ze studia vás zdraví Jan Rosák, přeje hezký dobrý den. Mým dnešním hostem na Tandemu je muž, o kterém bychom mohli říci, že dříve je hybatelem, dnes je pozorovatelem a možná i, s nadsázkou řečeno, dodavatelem lidského potenciálu do České televize. Vítám mediálního producenta, scénáristu, rektora AMU, pana docenta Iva Mathé. Dobrý den.
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli mě neklame paměť, tak jsme tady ve studiu spolu seděli před 7 lety. To je dost dlouhá doba, abychom si o ní a o událostech, které se mezitím staly, mohli popovídat. Jdem na to.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My jsme se s Ivem Mathé vídávali na chodbách České, respektive Československé televize.
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Spíš České televize.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano. Když jsem já dělával ještě Videostop a vy jste býval ředitelem, před tím producentem. Dneska jste v úplně jiné funkci, mezitím se stalo spousta věcí. Co si myslíte, že za těch 7 let ve vašem životě bylo vůbec to nejdůležitější?
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Tak těch posledních 7 nebo dokonce 8 let bylo poznamenáno skutečně už starostí a péčí o vysokoškolskou sféru, o AMU jako takovou, Akademii múzických umění. To jsme řekli v Praze, to je vlastně jedna z těch nebo vlastně největší umělecká škola v České republice, se 3 fakultami, filmovou a televizní, hudební a taneční a divadelní. Takže skutečně její absolventi velmi často pracují pro televizi, pracují v divadlech, vůbec prostě se podílejí na kultivaci a úrovni celé té české umělecké scény, těch živých umění především, protože těch výtvarných je tam málo. Je to 8 let, 2 období rektorská, teď to druhé končí už. A docela jsem se v něm zabydlel. Ono to ne zrovna krátkou dobu trvalo ta asimilace. Je to prostě trošku jiný svět než ten mediální nebo dokonce ten před tím, ten hradní, ten politický. Byť jsem na škole působil pedagogicky léta letoucí od roku 90 a později jsem tam byl ve správní radě, tak přece jenom z toho pohledu úplně zdola a úplně shora, tam je ještě mezitím obrovský prostor, který jsem si musel osvojit. Tak teď jsem si ho, myslím, už osvojil koncem toho 8.roku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy můžete srovnávat. Vy jste byl ve velice vysokých a důležitých postech: ředitel televize, vedoucí Kanceláře prezidenta, rektor AMU. Co je možná pro vás vůbec jaksi to nejzávažnější? Nebo co si myslíte, že je asi jaksi nejobtížnější? Je to tahle ta poslední funkce?
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Tak ona vlastně žádná z těch funkcí takzvaně není, abych tak řekl, přirozená, na žádnou se nestuduje. Vždycky jí musíme dosáhnout trošku jiným způsobem. Moji původní profesi, kterou jsem miloval, měl rád a myslím si asi, že se mi dělala ze všech těch následujících nejlépe, to byl ten produkční televizní a filmový. To mi šlo docela dobře, si myslím. To dokážu teď už možná i posoudit s odstupem nikoliv sebezahleděně, ale objektivně. To byla opravdová profese. Na to se studuje, ta má svá pravidla a můžete ji dělat lépe nebo špatně. Všechny ty ostatní, to už popsat nejde, to prostě nejde do žádné krabičky srovnat, ani ředitelování, obzvlášť v té vzrušivé době od roku 91, respektive 92, kdy se vše rodilo, zakládali jsme vlastně televizi veřejné služby. Ale to už vůbec neplatí samozřejmě pro vedení Kanceláře prezidenta, byť jsem se tam spíš stylizoval do pozice úředníka než jakéhosi politika coby moji předchůdci nebo lidé, který to dělají ve Spojených státech či ve Francii. No a potom to je úplně jiná pozice už být rektorem vysoké školy. Především to bývají lidé zevnitř toho prostředí, toho akademického, kteří mají letité zkušenosti s vedením kateder a jsou to bývalí děkani fakult, proděkani, prorektoři, rektoři. Vlastně strávili celý ten život v tom akademickém prostředí. Ale jsou tím také omezeni do značné míry. Čili, já, kdybych měl říkat, co bylo nejzajímavější, tak neočekávaně řeknu ta televize, a to dokonce zpočátku. To bylo opravdu období, kdy nejenom, že jsme pracovali těch 20 hodin denně, ale opravdu něco velkého zakládali a možná si toho ani nebyli tak vědomi, jak je to velký úkol.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak už se Ivo Mathé, můj dnešní host, rektor AMU v současné době, zmínil, tak prošel několika velice zajímavými, vysokými posty a mohl v podstatě ovlivňovat jaksi jednak vývoj té profese, jednak, dejme tomu, svým způsobem dění kolem sebe v současné době studium spousty jaksi budoucích umělců. Je za těch 8 let na AMU jaksi, když se ohlídnete, ve vás spokojenost s tím, jak jste AMU, dejme tomu, uspořádal k obrazu svému?
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Já nejsem ten typ člověka, který by byl až příliš spokojený. Možná s tou dráhou toho produkčního, ale tam mám ten 22letý odstup, tak to bych docela už hodnotil pozitivně. Ale ani s těmi 6,5 lety v té pozici ředitelské v televizi ani s těmi 5 v Kanceláři prezidenta a dneska vlastně ani s těmi 8 v křesle rektora nemůžu být úplně spokojen, to není můj naturel. Já bych celou řadu věcí samozřejmě udělal jinak, ale vím, že nelze věci vrátit. Nebo byl třeba pilnější, v lecčems bych rozhodl jinak, udělal jinak. I když o tom celkovém směřování, na které jste se ptal, tam bych asi velké chyby nenašel. Ale je nepočítaně rozhodnutí, které by člověk modifikoval s odstupem času. A ta práce je vždycky intenzivní. A abych se vrátil, není popsatelné, prostě nejsou na to nějaké škatulky či pravidla, rukojeti. Vždycky se musíte často zachovat sám. Ale na druhé straně musím říct, že z pozice jaksi diváka, občana, obyčejného studenta ten pohled je možná trošku bohatší o těch možnostech toho ředitele či kancléře či rektora, než jeho opravdové možnosti jsou a než ty pravomoce a kompetence existují.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
AMU má, řekl bych, opravdu velkou historii a také velkou a tomu odpovídající pověst, a to nejenom u nás, ale i ve světě. Platí to pořád tak jaksi třeba, že u nás studuje i mnoho zahraničních studentů? Pořád má ještě takovou pověst dobrou?
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Každá fakulta trochu jinou, ale opravdu AMU byla vždycky otevřená zahraničním studentům, na každé té fakultě studovalo hodně cizinců. Na FAMU nejvíc, protože právě vlastně všichni ti balkánští, tehdy jugoslávští studenti, ale nejenom ti i polští, Agneszka Holland, toho dosáhli hodně samozřejmě. A i skrze ně se stala opravdu slavnou, ale to i skrze české režiséry nebo české absolventy. Já to připomínám i na inauguracích i na promocích při těch slavnostních proslovech, jak vlastně AMU svými fakultami, především zkratkami těch fakult, že, FAMU, DAMU, HAMU překročila nejenom teda hranice naší republiky, ale vopravdu světadílů. Vždyť my máme absolventa krále Kambodže a podobně. To opravdu tedy jsme /nesrozumitelné/ v celém světě a to je zrovna teda absolvent tanečního umění na hudební fakultě. A co se týká té reputace, tak ta je opravdu vysoká, protože zatímco české vysoké školy, ty ostatní se pokouší do těch rankingů, do těch pořadí dostat do nějakých prvních 3, ale to už je velký úspěch, musím říct. Tak my bez velkého snažení jsme zjistili, že americký, respektive Hollywood Reporter zařadil FAMU před 2 lety coby 5.nejlepší školu na světě, nejlepší evropskou a loni 2.nejlepší evropskou po La Femis francouzské. To jsou prostě pro ostatní vysoké české školy nedostižené mety. Ale nesmí se na to moc spoléhat, nesmí se o tom moc mluvit. Ale samozřejmě, když potom člověk se podívá na tu historii té FAMU od roku 46 a ona má několik oscarových tvůrců, že jo. Vy jste zmínil Kusturizu, Formana, Agneszka Holland a podobně, no, to má málokterá škola, v těch Spojených státech tak 3, 4 a potom vlastně FAMU nastupuje.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem a v něm je dnes hostem rektor AMU, pan docent Ivo Mathé. Povídáme si o jeho curicullu vitae kromě jiného. A v něm se mi tady objevuje v roce 2011 takový moment, kdy jste byl postaven před takové docela zajímavé dilema. Několik umělců vás navrhovalo po odstoupení ministra kultury Jiřího Bessera do této funkce. Proč jste to tehdy nevzal? Myslím si, že spousta lidí by s uspokojením konstatovala, že tam je člověk na svém místě.
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Žádné nové důvody než tehdy nenastaly. Asi je tady nebudeme vyjmenovávat, nakonec by nudily posluchače. Měl jsem samozřejmě obrovskou výhodu na rozdíl od politiků, kteří do té politiky přišli později nebo z komunální úrovně. Já jsem se v tom veřejném prostoru pohyboval od roku 90. Přece jenom, když je člověk ředitel televize a potom vedoucí Kanceláře prezidenta republiky, tak nutně potkává od ministerského předsedy, prezidenta a ministry, vidí jejich výměny, vidí jejich kompetence, poměrně dobře zná ústavu, zná politické sváry a boje. Tím pádem pro to posuzování té nabídky je vybaven trošku lépe než ti navrhovatelé nebo někteří kandidáti. A ten důvod byl prostý, skutečně ve stranicky komponované koalici ten nestraník má máloco dělat, nemá nikdy podporu a taky se musí podřizovat samozřejmě při jiných hlasováních, vláda rozhoduje ve sboru, třeba stranickému směřování nebo rozhodnutí, což asi by ode mě očekávat nemohl nikdo. A ty podmínky, třeba jako si vytvořil kolega Fiala, který je nestranický ministr školství a s obrovským zázemím vysokých škol za sebou, to já jsem možná neuměl anebo ani nechtěl. Ono totiž pro většinu kolegů umělců ministerstvo kultury představuje starost o živá umění, respektive výtvarná umění, galerie, divadla, ale ono jeho hlavním posláním toho ministerstva je leccos jiného. Národní památkový ústav a památková péče, což je neuvěřitelný konglomerát starostí, skoro nerozbitelný, nerozpoznatelný, ale taky jsou tam církve a platby církví. A to jsou věci, které vlastně my normálně nevidíme, ale já jsem tedy díky té zkušenosti už nahlížel a vždycky jsem to musel samozřejmě porovnávat s možnostmi, které bych asi tak jako nestranický ministr měl. Navíc by to znamenalo opustit AMU 2,5 nebo 2 roky před koncem mandátu, což se taky nedělá vlastně, protože tam je celá řada věcí rozjetých, měli jsme obrovskou důvěru akademického senátu a vlastně celé akademické obce. Čili, těch věcí bylo více a není tak úplně jaksi daleko ta vzpomínka, ta reminiscence, když v tisku vyšlo: Mathé měl 40 podmínek nebo co. Ale asi 40 jich nebylo, ale s Karlem Schwarzenbergem jsme se poměrně rychle dohodli, že tu nabídku neakceptuji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mluvil jste o tom svém období samozřejmě velice důležitém, kdy jste byl vedoucím Kanceláře prezidenta České republiky Václava Havla. Jako kancléř jste se pochopitelně setkával s těmi nejvyššími osobnostmi, které si člověk ve světě dokáže představit. Teď v podstatě už s tím odstupem můžete dokonce i trošičku hodnotit, můžete třeba říct, kdo vás opravdu oslnil, kdo vás trošku zklamal taky.
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Tak to je těžké, ten styk opravdu s těmi nejvyššími představiteli byl za Václava Halva intenzivní, on byl pořád někam zván samozřejmě a zdaleka se nemohlo akceptovat tolik pozvání ke státním či jiným návštěvám, to bysme vůbec nestihli, on by to taky především nestihl. Taky takové to velké období cestování už měl, zaplaťpánbůh, za sebou. To bylo to první období, kdy se jezdilo do Austrálie, Nový Zéland, Latinská Amerika, to už měl za sebou. To jsem musel obcestovat eventuálně sám coby jeho nějaký vyslanec. Ale přesto jsme jezdili hodně a hodně návštěv jsme tady přijímali. A byli mezi nimi samozřejmě velmi sympatičtí lidé včetně těch korunovaných. Vždycky nás překvapil princ Charles, který prostě přiletěl třeba s hodinovým zpožděním a všem nám říkal na letišti jménem, ač jsme se těžko před tím mohli vidět nebo viděli vteřinu. Oni jsou to prostě profíci, že to prostě mají nacvičený a dobře ví, kdo tam bude stát. On s vámi pohovoří, jako kdyby s váma chodil na střední školu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Chcete říct, že on vás viděl a řekl: "Hallo, Ivo?"
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Něco takového.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je úžasný. Tak to samozřejmě oslní.
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Ale /nesrozumitelné/ byli milí američtí prezidenti, kterých jsem měl teda čest poznat 3 nebo dokonce 4, myslím. Už i v té televizi jsem byl představen jednomu, dvěma z nich. Byli to také milí lidé a člověk by do nich neřekl, jakou obrovskou moc mají. Buď to umějí zahrát dokonale nebo jsou tak připraveni perfektně na to setkání.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Samozřejmě, že i dnešní host, pan docent Ivo Mathé, rektor AMU, si může vybrat mezi klasiky českého humoru. A jak jsme tak spolu nahlíželi do toho seznamu, tak vás zaujala jména Bohdalová, Werich. Dokonce dohromady v jedné scénce, kterou, já se přiznávám, ani si moc nepamatuju, takže se na ni stejně jako vy asi těším. Na koho se těšíte víc? Na Bohdalku nebo na Wericha?
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Na tu kombinaci samozřejmě, která je asi úplně pozapomenutá. Já jsem takový skoro pamětník, jak jsem tu produkci začal brzy, tak jsem vlastně se všemi těmi velikány typu Wericha, Nedbala, Högera, Peška, Pivce dělal i s těmi režiséry, kteří s nimi byli spojení a dneska vlastně už mezi třeba mými studenty jsou to nějak dávno zapomenuté legendy, jako pro mě byl Eduard Vojan.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak dobře, dáme si tuhle tu úžasnou kombinaci Bohdalová - Werich.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak před písničkou v klasice českého humoru jsme slyšeli Jiřinu Bohdalovou, Jana Wericha a málem jsem zapomněl na velikána Vladimíra Menšíka. Vy jste říkal už, pane Mathé, že jste v podstatě se spoustou těchhle těch lidí měl příležitost jaksi přímo pracovat v televizi. Sblížil jste se s někým taky jako trošičku víc?
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
To samozřejmě s těmi úplně velkými hvězdami a legendami, jako byl pan Höger, to asi těžko šlo pro tehdy 26letého vlastně kluka. Já jsem měl to štěstí, že jsem rychle po FAMU přišel do redakce zábavy, kde už jsem před tím pracoval a asistoval a průběžně se živil při škole, byť jsem ji studoval denně. Měl jsem domluveno, že mě tam hned vezmou a taky jsem od začátku dělal všechno, co ti ostatní, ti starší kolegové moc dělat nechtěli. Tak jsem se vlastně dostal k jednomu z nejslavnějších seriálů v historii Československé televize jako produkční. Ale to bylo těžké to sbližování. Přece jenom třeba s posledně jmenovaným Vladimírem Menšíkem jsme měli napjaté vztahy asi 4 nebo 5 let, protože já jsem byl moc mladý a choval jsem se možná pro něj příliš suverénně. On zase z jeho pohledu ty správný produkční byli, já nevím, ten Šálek a Hektor Knap a, já nevím, barrandovští, Honza Šuster, prostě jiná generace. Ale nakonec ten vztah s Vladimírem Menšíkem se obrátil, on to nikdo skoro moc neví, v opravdové přátelství, kdy jsem mockrát byl za ním doma, mockrát jsme si mohli povídat a nakonec vlastně účinkoval před svým úmrtím v mém pořadu jenom díky mně. Byla to Abeceda, kdy už vopravdu nebyl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bylo vlastně jeho poslední vystoupení.
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
To bylo jeho poslední vystoupení, kdy mi napsal překrásný dopis, že prostě přijede jenom proto, že se známe taková léta. Ten dopis někde mám schovaný a bylo to od něj ohromný, že přijel a všichni to ocenili. A myslím, že i pro něj to bylo samozřejmě něco velmi důležitého. To bylo poslední jeho televizní vystoupení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jste mně připomněl vlastně Vladimíra Menšíka i jako v souvislosti s televizními silvestry jako toho slavného moderátora těch menšíkovských silvestrů, jak se tomu dneska už říká.
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Ano, 77, 78 v režii Jána Roháče. To je další samozřejmě věc, že tato garnitura režisérů kromě Ivo Paukerta vlastně už vůbec neexistuje. Taky jsem s nimi vlastně mohl pracovat. Zdeněk Podskalský, Ladislav Rychman, Ján Roháč, Jaromír Vašta. To jsou prostě dneska už zase pro tuto generaci neznámá jména a to jsou ti lidi, kteří udržovali přes všechny problémy a potíže s tím, jak ta Československá televize podléhala tomu státu, udrželi obrovskou úroveň nejen té zábavy, ale vlastně teda toho televizního umění, abych tak řekl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď jste to řekl, tu obrovskou úroveň. Vidíte, že chybějí?
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Tak ono dneska už by to taky měli těžké, protože je obrovská nadprodukce, prostě vyrábí se obrovské množství. Hned, jak diváci samozřejmě si něco oblíbí, nějaký seriál, tak už nekončí po 13 dílech jako zamlada u nás, ale je nekonečný automaticky. To přirozeně je vidět na té práci, to je úplně jiný styl dramaturgie, taky to chce jiný přístup od toho realizačního týmu včetně režiséra. To tihle ti bardi by asi takhle dělat nechtěli a nedokázali vůbec. Ale vytvořili jakýsi etalon, úroveň, ke které se těžko prostě dospívá. Já vím, že Jirka Adamec je možná takový trošku pokračovatel, ale on si to jistě sám uvědomuje, jak byla ta laťka vysoko. Už někdy v /nesrozumitelné/ je Ztracená revue a Vysílá studio A, Písně pro Rudolfa III., Mirek Vašta, Ján Roháč, co udělal za krásné věci, to vlastně k tomu už se dneska ani nikdo nevrátí, protože pro to nejsou podmínky ani to vlastně ani majitelé či provozovatelé těch televizí nechtějí od nikoho takhle poctivě a dlouhodobě pracovat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Za dobu své kariéry, své činnosti, ať už v televizi nebo na Pražském hradě anebo teď na pražské AMU, pomohl Ivo Mathé samozřejmě spoustě lidem, spoustě umělců, spoustě osobností třeba už jenom jaksi etablovat se v určitých funkcích a podobně. Ale kdopak vám, pane Mathé, na vaší cestě životem byl takovým nebo takovými pomocníky a důležitými milníky vašeho života?
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
To je těžké teď někoho samozřejmě jmenovat. Tak na Hradě to bylo jednoduché, to byl Václav Havel samozřejmě a určitě jeho význam nebo respektive dopad jeho rozhodnutí a činnosti, psaní, vyprávění zasahuje období dávno před rok 98 a dávno dopředu rok 90. Tak to byl samozřejmě, to byla tak charismatická osobnost, která lidi ovlivnila na celý život a vlastně zprvu bez jakéhokoliv kontaktu či představ, že s nim někdy bude člověk pracovat nebo dokonce, že on bude v takové funkci. To je teda bezesporu určitě jméno, které můžu říct bez jakýchkoliv pochybností. Co se týká té televize, to je zajímavé, protože vlastně tady nebyly ani moc lidé, kterých bych se nějak chytil. To byli spíš lidi z venku, Albert Scharf, který byl tenkrát intendant bavorské televize, ředitel ARD a prezident EBU, že jo, protože v EBU jsme se velmi angažovali v té evropské vysílací unii. Já jsem byl nějakou dobu viceprezidentem. Tyhle ti lidé mě, švédský ředitel, norský /nesrozumitelné/ výborný člověk, tak ti mě možná, co se týká té televizní profese a nahlížení na to, jak má vypadat televize poskytující službu veřejnosti vysíláním pomohli vůbec nejvíc. A pak jistě tady ta generace těch starších režisérů a starších mých produkčních kolegů do toho roku 90, od těch jsem se také jistě hodně naučil. A potom třeba zcela automaticky nám do toho týmu po tom roce 91 zapadl i Jirka Pitrman, kterej tady bydlí v Karlíně, jako ředitel programu, který byl o generaci starší a ty zkušenosti ovšem v tom novém prostředí dokázal uplatnit a já jsem se od něj, co se týká té estetiky televizního vysílání, musel taky hodně učit samozřejmě. Ale co se týká takové té organizace nebo toho chápání, ty public service, tak to byli především lidi teda, kteří už v tom měli tu 20letou praxi a ty bydleli tedy na západ od těch našich hranic.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je a ještě chvilku bude současný rektor AMU, docent Ivo Mathé. Takže mě zajímá, co jsou vaše současné úkoly, co jaksi samozřejmě v práci, v práci rektora je před vámi, kam si myslíte, že by AMU měla teď směřovat a co je před vámi i jako osobně v tomhle tom roce?
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Tak přede mnou coby rektorem už jenom pár dnů, protože 14.února končí můj mandát a je druhý a už nemohu být zvolen, takže to je definitivní. Teď jde o to, aby byl rychle jmenován ten následující rektor, ten kandidát, který je zvolený. Potom jistě mu pomůžeme při tom přechodu nějakém. Zůstanu na filmové fakultě, kde jsem teda kmenově na katedře produkce zaměstnán nějakou dobu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přenášíte?
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Ano, ano, samozřejmě /nesrozumitelné/, to jsem nikdy neopustil ani v té Kanceláři prezidenta, ani z té rektorské pozice. A pak budu vidět dál, protože jsou některé věci, které se teprve musí domluvit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nebude vám chybět jaksi ta práce rektora? Ta možnost jaksi?
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Nebude. Já jsem věděl, že to je limitované samozřejmě časově. Ten prostor pro takzvané ovládání, je tam velmi málo, to je veliká služba pro ty fakulty, ani si to vůbec neuvědomujou. Rektor je v českých veřejných vysokých školách ve velmi nešťastné pozici. Je statutární zástupce, skoro vlastně za všecko takzvaně může v uvozovkách, ale jeho pravomoce vůbec neodpovídají té funkci. To je velmi nevyvážená záležitost. Teď se pracuje na novele vysokoškolského zákona, všichni kolegové rektoři doufají, jak se ty jejich kompetence či jejich ochrana kompetencí změní. Ve srovnání třeba jeho odpovědnosti s odpovědností děkana to je pozoruhodný rozdíl. Děkan může cokoliv, za nic nemá odpovědnost a rektor skoro nesmí nic a za všecko nese zodpovědnost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená, že v tomhle tom to bude veliký jaksi skok ve vašem životě, i když zůstáváte profesorem přednášejícím tedy na FAMU. Ale co v osobním životě? Na co se těšíte v tomhle tom roce?
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Já jsem se pokusil těch posledních pár let trochu, nechci říct úplně vystoupit z té práce nebo odpojit, protože já jsem zvyklý pracovat hodně hodin denně a chodit tam brzy a chodit jako do kanceláře, byť jsem rektorem, to je samozřejmě velký nezvyk, to tak není. Ale je to moje celoživotní praxe, chodil jsem tak do kanceláře jako produkční, všechny soboty, neděle jsem vlastně trávil někde na natáčení, v televizní ředitelně to bylo samozřejmě automatické včetně všedních dnů a silvestrů, vždyť to dobře víte. Tam je hodně lidí zaměstnaných a pracuje i v tyhle dny. Takže bylo naším zvykem chodit za nima v noci na Štědrý den, na Silvestra samozřejmě, dívat se na ty přenosové techniky, kteří připravují půlnoční, na Štědrý den. Vlastně tam ta domácnost a ta rodina byla odříznuta úplně stoprocentně. Teď už mám velké děti, nejmladšího 30letého, tak vlastně tam nehraje žádnou roli rodina, ale trošku starost o sebe sama. Musel jsem se vrátit trošku ke sportu, víc jezdit na kole, pohybovat se, protože prostě v tom věku už je to nutné. A jinak to zkombinovat s tou prací. Čili, já jsem ji nešidil, ale trošku se víc jaksi chci věnovat taky svému zdraví. Nebo aspoň podmínkám pro zdraví.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Děláte velice dobře a je vidět, že jste úspěšný. Figuru máte skvělou, bych řekl.
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Děkuju. To je, myslím, poslední /nesrozumitelné/.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Moc děkuju. To byl dnes rektor AMU, pan docent Ivo Mathé na Tandemu. Po 7 letech jsme se opět potkali. Tak dáme si třeba zase pár let pauzu a pak nám se popovídáte, co bude u vás nového a nepochybuju, že to bude zase zajímavé.
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
S radostí. Na slyšenou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Ze studia vás zdraví Jan Rosák, přeje hezký dobrý den. Mým dnešním hostem na Tandemu je muž, o kterém bychom mohli říci, že dříve je hybatelem, dnes je pozorovatelem a možná i, s nadsázkou řečeno, dodavatelem lidského potenciálu do České televize. Vítám mediálního producenta, scénáristu, rektora AMU, pana docenta Iva Mathé. Dobrý den.
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli mě neklame paměť, tak jsme tady ve studiu spolu seděli před 7 lety. To je dost dlouhá doba, abychom si o ní a o událostech, které se mezitím staly, mohli popovídat. Jdem na to.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My jsme se s Ivem Mathé vídávali na chodbách České, respektive Československé televize.
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Spíš České televize.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano. Když jsem já dělával ještě Videostop a vy jste býval ředitelem, před tím producentem. Dneska jste v úplně jiné funkci, mezitím se stalo spousta věcí. Co si myslíte, že za těch 7 let ve vašem životě bylo vůbec to nejdůležitější?
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Tak těch posledních 7 nebo dokonce 8 let bylo poznamenáno skutečně už starostí a péčí o vysokoškolskou sféru, o AMU jako takovou, Akademii múzických umění. To jsme řekli v Praze, to je vlastně jedna z těch nebo vlastně největší umělecká škola v České republice, se 3 fakultami, filmovou a televizní, hudební a taneční a divadelní. Takže skutečně její absolventi velmi často pracují pro televizi, pracují v divadlech, vůbec prostě se podílejí na kultivaci a úrovni celé té české umělecké scény, těch živých umění především, protože těch výtvarných je tam málo. Je to 8 let, 2 období rektorská, teď to druhé končí už. A docela jsem se v něm zabydlel. Ono to ne zrovna krátkou dobu trvalo ta asimilace. Je to prostě trošku jiný svět než ten mediální nebo dokonce ten před tím, ten hradní, ten politický. Byť jsem na škole působil pedagogicky léta letoucí od roku 90 a později jsem tam byl ve správní radě, tak přece jenom z toho pohledu úplně zdola a úplně shora, tam je ještě mezitím obrovský prostor, který jsem si musel osvojit. Tak teď jsem si ho, myslím, už osvojil koncem toho 8.roku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy můžete srovnávat. Vy jste byl ve velice vysokých a důležitých postech: ředitel televize, vedoucí Kanceláře prezidenta, rektor AMU. Co je možná pro vás vůbec jaksi to nejzávažnější? Nebo co si myslíte, že je asi jaksi nejobtížnější? Je to tahle ta poslední funkce?
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Tak ona vlastně žádná z těch funkcí takzvaně není, abych tak řekl, přirozená, na žádnou se nestuduje. Vždycky jí musíme dosáhnout trošku jiným způsobem. Moji původní profesi, kterou jsem miloval, měl rád a myslím si asi, že se mi dělala ze všech těch následujících nejlépe, to byl ten produkční televizní a filmový. To mi šlo docela dobře, si myslím. To dokážu teď už možná i posoudit s odstupem nikoliv sebezahleděně, ale objektivně. To byla opravdová profese. Na to se studuje, ta má svá pravidla a můžete ji dělat lépe nebo špatně. Všechny ty ostatní, to už popsat nejde, to prostě nejde do žádné krabičky srovnat, ani ředitelování, obzvlášť v té vzrušivé době od roku 91, respektive 92, kdy se vše rodilo, zakládali jsme vlastně televizi veřejné služby. Ale to už vůbec neplatí samozřejmě pro vedení Kanceláře prezidenta, byť jsem se tam spíš stylizoval do pozice úředníka než jakéhosi politika coby moji předchůdci nebo lidé, který to dělají ve Spojených státech či ve Francii. No a potom to je úplně jiná pozice už být rektorem vysoké školy. Především to bývají lidé zevnitř toho prostředí, toho akademického, kteří mají letité zkušenosti s vedením kateder a jsou to bývalí děkani fakult, proděkani, prorektoři, rektoři. Vlastně strávili celý ten život v tom akademickém prostředí. Ale jsou tím také omezeni do značné míry. Čili, já, kdybych měl říkat, co bylo nejzajímavější, tak neočekávaně řeknu ta televize, a to dokonce zpočátku. To bylo opravdu období, kdy nejenom, že jsme pracovali těch 20 hodin denně, ale opravdu něco velkého zakládali a možná si toho ani nebyli tak vědomi, jak je to velký úkol.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak už se Ivo Mathé, můj dnešní host, rektor AMU v současné době, zmínil, tak prošel několika velice zajímavými, vysokými posty a mohl v podstatě ovlivňovat jaksi jednak vývoj té profese, jednak, dejme tomu, svým způsobem dění kolem sebe v současné době studium spousty jaksi budoucích umělců. Je za těch 8 let na AMU jaksi, když se ohlídnete, ve vás spokojenost s tím, jak jste AMU, dejme tomu, uspořádal k obrazu svému?
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Já nejsem ten typ člověka, který by byl až příliš spokojený. Možná s tou dráhou toho produkčního, ale tam mám ten 22letý odstup, tak to bych docela už hodnotil pozitivně. Ale ani s těmi 6,5 lety v té pozici ředitelské v televizi ani s těmi 5 v Kanceláři prezidenta a dneska vlastně ani s těmi 8 v křesle rektora nemůžu být úplně spokojen, to není můj naturel. Já bych celou řadu věcí samozřejmě udělal jinak, ale vím, že nelze věci vrátit. Nebo byl třeba pilnější, v lecčems bych rozhodl jinak, udělal jinak. I když o tom celkovém směřování, na které jste se ptal, tam bych asi velké chyby nenašel. Ale je nepočítaně rozhodnutí, které by člověk modifikoval s odstupem času. A ta práce je vždycky intenzivní. A abych se vrátil, není popsatelné, prostě nejsou na to nějaké škatulky či pravidla, rukojeti. Vždycky se musíte často zachovat sám. Ale na druhé straně musím říct, že z pozice jaksi diváka, občana, obyčejného studenta ten pohled je možná trošku bohatší o těch možnostech toho ředitele či kancléře či rektora, než jeho opravdové možnosti jsou a než ty pravomoce a kompetence existují.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
AMU má, řekl bych, opravdu velkou historii a také velkou a tomu odpovídající pověst, a to nejenom u nás, ale i ve světě. Platí to pořád tak jaksi třeba, že u nás studuje i mnoho zahraničních studentů? Pořád má ještě takovou pověst dobrou?
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Každá fakulta trochu jinou, ale opravdu AMU byla vždycky otevřená zahraničním studentům, na každé té fakultě studovalo hodně cizinců. Na FAMU nejvíc, protože právě vlastně všichni ti balkánští, tehdy jugoslávští studenti, ale nejenom ti i polští, Agneszka Holland, toho dosáhli hodně samozřejmě. A i skrze ně se stala opravdu slavnou, ale to i skrze české režiséry nebo české absolventy. Já to připomínám i na inauguracích i na promocích při těch slavnostních proslovech, jak vlastně AMU svými fakultami, především zkratkami těch fakult, že, FAMU, DAMU, HAMU překročila nejenom teda hranice naší republiky, ale vopravdu světadílů. Vždyť my máme absolventa krále Kambodže a podobně. To opravdu tedy jsme /nesrozumitelné/ v celém světě a to je zrovna teda absolvent tanečního umění na hudební fakultě. A co se týká té reputace, tak ta je opravdu vysoká, protože zatímco české vysoké školy, ty ostatní se pokouší do těch rankingů, do těch pořadí dostat do nějakých prvních 3, ale to už je velký úspěch, musím říct. Tak my bez velkého snažení jsme zjistili, že americký, respektive Hollywood Reporter zařadil FAMU před 2 lety coby 5.nejlepší školu na světě, nejlepší evropskou a loni 2.nejlepší evropskou po La Femis francouzské. To jsou prostě pro ostatní vysoké české školy nedostižené mety. Ale nesmí se na to moc spoléhat, nesmí se o tom moc mluvit. Ale samozřejmě, když potom člověk se podívá na tu historii té FAMU od roku 46 a ona má několik oscarových tvůrců, že jo. Vy jste zmínil Kusturizu, Formana, Agneszka Holland a podobně, no, to má málokterá škola, v těch Spojených státech tak 3, 4 a potom vlastně FAMU nastupuje.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem a v něm je dnes hostem rektor AMU, pan docent Ivo Mathé. Povídáme si o jeho curicullu vitae kromě jiného. A v něm se mi tady objevuje v roce 2011 takový moment, kdy jste byl postaven před takové docela zajímavé dilema. Několik umělců vás navrhovalo po odstoupení ministra kultury Jiřího Bessera do této funkce. Proč jste to tehdy nevzal? Myslím si, že spousta lidí by s uspokojením konstatovala, že tam je člověk na svém místě.
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Žádné nové důvody než tehdy nenastaly. Asi je tady nebudeme vyjmenovávat, nakonec by nudily posluchače. Měl jsem samozřejmě obrovskou výhodu na rozdíl od politiků, kteří do té politiky přišli později nebo z komunální úrovně. Já jsem se v tom veřejném prostoru pohyboval od roku 90. Přece jenom, když je člověk ředitel televize a potom vedoucí Kanceláře prezidenta republiky, tak nutně potkává od ministerského předsedy, prezidenta a ministry, vidí jejich výměny, vidí jejich kompetence, poměrně dobře zná ústavu, zná politické sváry a boje. Tím pádem pro to posuzování té nabídky je vybaven trošku lépe než ti navrhovatelé nebo někteří kandidáti. A ten důvod byl prostý, skutečně ve stranicky komponované koalici ten nestraník má máloco dělat, nemá nikdy podporu a taky se musí podřizovat samozřejmě při jiných hlasováních, vláda rozhoduje ve sboru, třeba stranickému směřování nebo rozhodnutí, což asi by ode mě očekávat nemohl nikdo. A ty podmínky, třeba jako si vytvořil kolega Fiala, který je nestranický ministr školství a s obrovským zázemím vysokých škol za sebou, to já jsem možná neuměl anebo ani nechtěl. Ono totiž pro většinu kolegů umělců ministerstvo kultury představuje starost o živá umění, respektive výtvarná umění, galerie, divadla, ale ono jeho hlavním posláním toho ministerstva je leccos jiného. Národní památkový ústav a památková péče, což je neuvěřitelný konglomerát starostí, skoro nerozbitelný, nerozpoznatelný, ale taky jsou tam církve a platby církví. A to jsou věci, které vlastně my normálně nevidíme, ale já jsem tedy díky té zkušenosti už nahlížel a vždycky jsem to musel samozřejmě porovnávat s možnostmi, které bych asi tak jako nestranický ministr měl. Navíc by to znamenalo opustit AMU 2,5 nebo 2 roky před koncem mandátu, což se taky nedělá vlastně, protože tam je celá řada věcí rozjetých, měli jsme obrovskou důvěru akademického senátu a vlastně celé akademické obce. Čili, těch věcí bylo více a není tak úplně jaksi daleko ta vzpomínka, ta reminiscence, když v tisku vyšlo: Mathé měl 40 podmínek nebo co. Ale asi 40 jich nebylo, ale s Karlem Schwarzenbergem jsme se poměrně rychle dohodli, že tu nabídku neakceptuji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mluvil jste o tom svém období samozřejmě velice důležitém, kdy jste byl vedoucím Kanceláře prezidenta České republiky Václava Havla. Jako kancléř jste se pochopitelně setkával s těmi nejvyššími osobnostmi, které si člověk ve světě dokáže představit. Teď v podstatě už s tím odstupem můžete dokonce i trošičku hodnotit, můžete třeba říct, kdo vás opravdu oslnil, kdo vás trošku zklamal taky.
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Tak to je těžké, ten styk opravdu s těmi nejvyššími představiteli byl za Václava Halva intenzivní, on byl pořád někam zván samozřejmě a zdaleka se nemohlo akceptovat tolik pozvání ke státním či jiným návštěvám, to bysme vůbec nestihli, on by to taky především nestihl. Taky takové to velké období cestování už měl, zaplaťpánbůh, za sebou. To bylo to první období, kdy se jezdilo do Austrálie, Nový Zéland, Latinská Amerika, to už měl za sebou. To jsem musel obcestovat eventuálně sám coby jeho nějaký vyslanec. Ale přesto jsme jezdili hodně a hodně návštěv jsme tady přijímali. A byli mezi nimi samozřejmě velmi sympatičtí lidé včetně těch korunovaných. Vždycky nás překvapil princ Charles, který prostě přiletěl třeba s hodinovým zpožděním a všem nám říkal na letišti jménem, ač jsme se těžko před tím mohli vidět nebo viděli vteřinu. Oni jsou to prostě profíci, že to prostě mají nacvičený a dobře ví, kdo tam bude stát. On s vámi pohovoří, jako kdyby s váma chodil na střední školu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Chcete říct, že on vás viděl a řekl: "Hallo, Ivo?"
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Něco takového.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je úžasný. Tak to samozřejmě oslní.
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Ale /nesrozumitelné/ byli milí američtí prezidenti, kterých jsem měl teda čest poznat 3 nebo dokonce 4, myslím. Už i v té televizi jsem byl představen jednomu, dvěma z nich. Byli to také milí lidé a člověk by do nich neřekl, jakou obrovskou moc mají. Buď to umějí zahrát dokonale nebo jsou tak připraveni perfektně na to setkání.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Samozřejmě, že i dnešní host, pan docent Ivo Mathé, rektor AMU, si může vybrat mezi klasiky českého humoru. A jak jsme tak spolu nahlíželi do toho seznamu, tak vás zaujala jména Bohdalová, Werich. Dokonce dohromady v jedné scénce, kterou, já se přiznávám, ani si moc nepamatuju, takže se na ni stejně jako vy asi těším. Na koho se těšíte víc? Na Bohdalku nebo na Wericha?
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Na tu kombinaci samozřejmě, která je asi úplně pozapomenutá. Já jsem takový skoro pamětník, jak jsem tu produkci začal brzy, tak jsem vlastně se všemi těmi velikány typu Wericha, Nedbala, Högera, Peška, Pivce dělal i s těmi režiséry, kteří s nimi byli spojení a dneska vlastně už mezi třeba mými studenty jsou to nějak dávno zapomenuté legendy, jako pro mě byl Eduard Vojan.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak dobře, dáme si tuhle tu úžasnou kombinaci Bohdalová - Werich.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak před písničkou v klasice českého humoru jsme slyšeli Jiřinu Bohdalovou, Jana Wericha a málem jsem zapomněl na velikána Vladimíra Menšíka. Vy jste říkal už, pane Mathé, že jste v podstatě se spoustou těchhle těch lidí měl příležitost jaksi přímo pracovat v televizi. Sblížil jste se s někým taky jako trošičku víc?
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
To samozřejmě s těmi úplně velkými hvězdami a legendami, jako byl pan Höger, to asi těžko šlo pro tehdy 26letého vlastně kluka. Já jsem měl to štěstí, že jsem rychle po FAMU přišel do redakce zábavy, kde už jsem před tím pracoval a asistoval a průběžně se živil při škole, byť jsem ji studoval denně. Měl jsem domluveno, že mě tam hned vezmou a taky jsem od začátku dělal všechno, co ti ostatní, ti starší kolegové moc dělat nechtěli. Tak jsem se vlastně dostal k jednomu z nejslavnějších seriálů v historii Československé televize jako produkční. Ale to bylo těžké to sbližování. Přece jenom třeba s posledně jmenovaným Vladimírem Menšíkem jsme měli napjaté vztahy asi 4 nebo 5 let, protože já jsem byl moc mladý a choval jsem se možná pro něj příliš suverénně. On zase z jeho pohledu ty správný produkční byli, já nevím, ten Šálek a Hektor Knap a, já nevím, barrandovští, Honza Šuster, prostě jiná generace. Ale nakonec ten vztah s Vladimírem Menšíkem se obrátil, on to nikdo skoro moc neví, v opravdové přátelství, kdy jsem mockrát byl za ním doma, mockrát jsme si mohli povídat a nakonec vlastně účinkoval před svým úmrtím v mém pořadu jenom díky mně. Byla to Abeceda, kdy už vopravdu nebyl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bylo vlastně jeho poslední vystoupení.
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
To bylo jeho poslední vystoupení, kdy mi napsal překrásný dopis, že prostě přijede jenom proto, že se známe taková léta. Ten dopis někde mám schovaný a bylo to od něj ohromný, že přijel a všichni to ocenili. A myslím, že i pro něj to bylo samozřejmě něco velmi důležitého. To bylo poslední jeho televizní vystoupení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jste mně připomněl vlastně Vladimíra Menšíka i jako v souvislosti s televizními silvestry jako toho slavného moderátora těch menšíkovských silvestrů, jak se tomu dneska už říká.
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Ano, 77, 78 v režii Jána Roháče. To je další samozřejmě věc, že tato garnitura režisérů kromě Ivo Paukerta vlastně už vůbec neexistuje. Taky jsem s nimi vlastně mohl pracovat. Zdeněk Podskalský, Ladislav Rychman, Ján Roháč, Jaromír Vašta. To jsou prostě dneska už zase pro tuto generaci neznámá jména a to jsou ti lidi, kteří udržovali přes všechny problémy a potíže s tím, jak ta Československá televize podléhala tomu státu, udrželi obrovskou úroveň nejen té zábavy, ale vlastně teda toho televizního umění, abych tak řekl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď jste to řekl, tu obrovskou úroveň. Vidíte, že chybějí?
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Tak ono dneska už by to taky měli těžké, protože je obrovská nadprodukce, prostě vyrábí se obrovské množství. Hned, jak diváci samozřejmě si něco oblíbí, nějaký seriál, tak už nekončí po 13 dílech jako zamlada u nás, ale je nekonečný automaticky. To přirozeně je vidět na té práci, to je úplně jiný styl dramaturgie, taky to chce jiný přístup od toho realizačního týmu včetně režiséra. To tihle ti bardi by asi takhle dělat nechtěli a nedokázali vůbec. Ale vytvořili jakýsi etalon, úroveň, ke které se těžko prostě dospívá. Já vím, že Jirka Adamec je možná takový trošku pokračovatel, ale on si to jistě sám uvědomuje, jak byla ta laťka vysoko. Už někdy v /nesrozumitelné/ je Ztracená revue a Vysílá studio A, Písně pro Rudolfa III., Mirek Vašta, Ján Roháč, co udělal za krásné věci, to vlastně k tomu už se dneska ani nikdo nevrátí, protože pro to nejsou podmínky ani to vlastně ani majitelé či provozovatelé těch televizí nechtějí od nikoho takhle poctivě a dlouhodobě pracovat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Za dobu své kariéry, své činnosti, ať už v televizi nebo na Pražském hradě anebo teď na pražské AMU, pomohl Ivo Mathé samozřejmě spoustě lidem, spoustě umělců, spoustě osobností třeba už jenom jaksi etablovat se v určitých funkcích a podobně. Ale kdopak vám, pane Mathé, na vaší cestě životem byl takovým nebo takovými pomocníky a důležitými milníky vašeho života?
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
To je těžké teď někoho samozřejmě jmenovat. Tak na Hradě to bylo jednoduché, to byl Václav Havel samozřejmě a určitě jeho význam nebo respektive dopad jeho rozhodnutí a činnosti, psaní, vyprávění zasahuje období dávno před rok 98 a dávno dopředu rok 90. Tak to byl samozřejmě, to byla tak charismatická osobnost, která lidi ovlivnila na celý život a vlastně zprvu bez jakéhokoliv kontaktu či představ, že s nim někdy bude člověk pracovat nebo dokonce, že on bude v takové funkci. To je teda bezesporu určitě jméno, které můžu říct bez jakýchkoliv pochybností. Co se týká té televize, to je zajímavé, protože vlastně tady nebyly ani moc lidé, kterých bych se nějak chytil. To byli spíš lidi z venku, Albert Scharf, který byl tenkrát intendant bavorské televize, ředitel ARD a prezident EBU, že jo, protože v EBU jsme se velmi angažovali v té evropské vysílací unii. Já jsem byl nějakou dobu viceprezidentem. Tyhle ti lidé mě, švédský ředitel, norský /nesrozumitelné/ výborný člověk, tak ti mě možná, co se týká té televizní profese a nahlížení na to, jak má vypadat televize poskytující službu veřejnosti vysíláním pomohli vůbec nejvíc. A pak jistě tady ta generace těch starších režisérů a starších mých produkčních kolegů do toho roku 90, od těch jsem se také jistě hodně naučil. A potom třeba zcela automaticky nám do toho týmu po tom roce 91 zapadl i Jirka Pitrman, kterej tady bydlí v Karlíně, jako ředitel programu, který byl o generaci starší a ty zkušenosti ovšem v tom novém prostředí dokázal uplatnit a já jsem se od něj, co se týká té estetiky televizního vysílání, musel taky hodně učit samozřejmě. Ale co se týká takové té organizace nebo toho chápání, ty public service, tak to byli především lidi teda, kteří už v tom měli tu 20letou praxi a ty bydleli tedy na západ od těch našich hranic.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je a ještě chvilku bude současný rektor AMU, docent Ivo Mathé. Takže mě zajímá, co jsou vaše současné úkoly, co jaksi samozřejmě v práci, v práci rektora je před vámi, kam si myslíte, že by AMU měla teď směřovat a co je před vámi i jako osobně v tomhle tom roce?
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Tak přede mnou coby rektorem už jenom pár dnů, protože 14.února končí můj mandát a je druhý a už nemohu být zvolen, takže to je definitivní. Teď jde o to, aby byl rychle jmenován ten následující rektor, ten kandidát, který je zvolený. Potom jistě mu pomůžeme při tom přechodu nějakém. Zůstanu na filmové fakultě, kde jsem teda kmenově na katedře produkce zaměstnán nějakou dobu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přenášíte?
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Ano, ano, samozřejmě /nesrozumitelné/, to jsem nikdy neopustil ani v té Kanceláři prezidenta, ani z té rektorské pozice. A pak budu vidět dál, protože jsou některé věci, které se teprve musí domluvit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nebude vám chybět jaksi ta práce rektora? Ta možnost jaksi?
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Nebude. Já jsem věděl, že to je limitované samozřejmě časově. Ten prostor pro takzvané ovládání, je tam velmi málo, to je veliká služba pro ty fakulty, ani si to vůbec neuvědomujou. Rektor je v českých veřejných vysokých školách ve velmi nešťastné pozici. Je statutární zástupce, skoro vlastně za všecko takzvaně může v uvozovkách, ale jeho pravomoce vůbec neodpovídají té funkci. To je velmi nevyvážená záležitost. Teď se pracuje na novele vysokoškolského zákona, všichni kolegové rektoři doufají, jak se ty jejich kompetence či jejich ochrana kompetencí změní. Ve srovnání třeba jeho odpovědnosti s odpovědností děkana to je pozoruhodný rozdíl. Děkan může cokoliv, za nic nemá odpovědnost a rektor skoro nesmí nic a za všecko nese zodpovědnost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená, že v tomhle tom to bude veliký jaksi skok ve vašem životě, i když zůstáváte profesorem přednášejícím tedy na FAMU. Ale co v osobním životě? Na co se těšíte v tomhle tom roce?
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Já jsem se pokusil těch posledních pár let trochu, nechci říct úplně vystoupit z té práce nebo odpojit, protože já jsem zvyklý pracovat hodně hodin denně a chodit tam brzy a chodit jako do kanceláře, byť jsem rektorem, to je samozřejmě velký nezvyk, to tak není. Ale je to moje celoživotní praxe, chodil jsem tak do kanceláře jako produkční, všechny soboty, neděle jsem vlastně trávil někde na natáčení, v televizní ředitelně to bylo samozřejmě automatické včetně všedních dnů a silvestrů, vždyť to dobře víte. Tam je hodně lidí zaměstnaných a pracuje i v tyhle dny. Takže bylo naším zvykem chodit za nima v noci na Štědrý den, na Silvestra samozřejmě, dívat se na ty přenosové techniky, kteří připravují půlnoční, na Štědrý den. Vlastně tam ta domácnost a ta rodina byla odříznuta úplně stoprocentně. Teď už mám velké děti, nejmladšího 30letého, tak vlastně tam nehraje žádnou roli rodina, ale trošku starost o sebe sama. Musel jsem se vrátit trošku ke sportu, víc jezdit na kole, pohybovat se, protože prostě v tom věku už je to nutné. A jinak to zkombinovat s tou prací. Čili, já jsem ji nešidil, ale trošku se víc jaksi chci věnovat taky svému zdraví. Nebo aspoň podmínkám pro zdraví.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Děláte velice dobře a je vidět, že jste úspěšný. Figuru máte skvělou, bych řekl.
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
Děkuju. To je, myslím, poslední /nesrozumitelné/.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Moc děkuju. To byl dnes rektor AMU, pan docent Ivo Mathé na Tandemu. Po 7 letech jsme se opět potkali. Tak dáme si třeba zase pár let pauzu a pak nám se popovídáte, co bude u vás nového a nepochybuju, že to bude zase zajímavé.
Ivo MATHÉ, rektor AMU, mediální producent, scénárista
--------------------
S radostí. Na slyšenou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 12. srpna 2014.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
