Jeřáb podruhé

Ten proces popisuje Václav Machek ve svém slovníku takto: "Nejdříve přeneseno na dřevěné zařízení na vážení vody ze studně: sloup, na němž je dlouhá "váha" (příčné pohyblivé dřevo), od jednoho konce "váhy" visí tyč s okovem... tento přístroj s jedním ramenem "váhy" stále skloněným k zemi připomínal ptáka jeřába s dlouhýma nohama a dlouhým zobákem." Moderní jeřáby mají podobný tvar jako popisovaná stará zařízení u venkovských studní, a tak se pojmenování jeřáb přeneslo také na ně. A to nejen v češtině, ale i v jiných evropských jazycích.

Michal Novotný

Pokud jde o jeřáb, mám z minulých dní ještě jeden rest. Celé toto téma jsme načal jeřábem mukem, o kterém jsme si ve středu řekli, že nemá nic společného s ?ani nemukáním? jako mlčením. Nejsou však jen jeřáby muky, jsou i jeřáby břeky a jeřáby oskeruše, což jsou tak pěkná pojmenování, že by byl hřích je aspoň nevyslovit, když je k tomu příležitost. Obě ta slova znějí krásně česky, podle odborníků jsou to však slova cizí. A to opravdu hodně cizí. Zatímco většina běžných cizích slov, která v češtině používáme, pochází z němčiny, angličtiny, latiny, řečtiny, neboli z jazyků indoevropských, tedy češtině příbuzných, protože jejich společným základem vlastně ještě poměrně nedávno, mluvili společní předkové Němců, Čechů, Řeků, starých Římanů, ale i Indů a Arménů, slova břek a oskeruše indoevropská nejsou. Pocházejí snad z jazyků lidí, kteří v Evropě žili před příchodem Evropanů, tedy lidí, kteří nebyli našimi předky, s nimiž nemáme společnou abych tak řekl krev. Odborníci těmto neindoevropským slovům říkají praevropská a kromě oskeruše a břeku k nim snad patří i výrazy kapr, železo, kůň, beran, smrk, jedle...

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.