Jíme málo nebo moc?
5. květen 2011
Kolik bychom toho měli denně sníst? Máme jíst třikrát, pětkrát nebo sedmkrát denně? Jak je možné, že obézní jedí málo? Které jídlo má být nejbohatší?
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Hezké odpoledne, ve čtvrtek po zprávách po čtrnácté tu se mnou sedí kdo?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Doktorka Kateřina Cajthamlová. Já se vždycky musím představovat. Takže, pozor, a Patrik Rozehnal.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Ano, jsem tu i já a budeme si povídat tentokrát o tom, jestli jíme málo nebo moc, jak to máme poznat?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Já právě přemýšlím, kdo, jestli jíme málo nebo moc, jako my všichni nebo ty nebo já?
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Kdy jako jeden konkrétně člověk jako si sám pro sebe říct, jestli tedy, když jsem teda nespokojen s tím, jak vypadá, jestli jím málo nebo moc nebo možná jsem i tak, jak se mi zdá, že jsem hubený, štíhlý, jestli bych mohl nějak na základě něčeho zkontrolovat, jestli ty porce, které si dávám, a to jak často si je dávám, je správně. Pro mou věkovou skupinu, pro mé pohlaví, pro můj zdravotní stav, jestli tohle nějak můžeme zjistit.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Je to nádhera. Tak já začnu úplně jednoduše. Nejprve se zamyslíme nad tím, jestli opravdu je to v jídle, protože může se stát, že jím dobře, ale že málo sportuju a že proto jsem tlustá například. Takže to je jedna věc. Druhá věc je, že se zeptám, jestli se ty porce změnily. To znamená, jestli se někdy, když jsem byla třeba hubenější, jedla jinak.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
To je otázka, jestli to poznáme. Jestli to nebylo plíživé.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Když to bude plíživé, tak se podívám, jestli jím stejně jako jiní lidé mé postavy v mém okolí a položím si otázku, jak je to možný a odkdy já vlastně jím málo. Tohle to odkdy je velmi důležité, protože to většinou signalizuje tu změnu, která ten celý děj dala do pohybu. A další věc, pokud mi někdo vlastně říká, že já určitě jím hodně, což bývá většinou případ většiny těch lidí, kteří chodí do naší ordinace, tak se musím zeptat, jestli mě ten člověk vidí jíst celý den, anebo jestli mě vidí jíst jenom jednou. To znamená, on mě třeba vidí jenom u oběda. Což je ten lepší případ. A já potom ale nesnídám, já jsem nesvačila a já nevečeřím. To znamená, jako on mě vidí, že já jím velkou polívku, že jím velký hlavní jídlo, že si potom ještě dám nějaký dort, ale když teda by se dozvěděl, že toto je mé jediné jídlo za celý den, tak by řekl jasně, že jím málo a v tom je chyba. Totéž se může stát, když například ten člověk nesnídá, moc neobědvá, sem tam si chytí nějakou bagetu a přijde domů a navečeří se. Tam taky může jíst hodně. A on po té večeři ještě chodí, mlsá a já nevím co všechno, no jo, on jí sice hodně, jako opticky toho za ten večer sní hodně, ale zase mu to nepokrývá to celodenní,co to jeho tělo potřebuje.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Takže to není jenom, jestli jíme málo nebo hodně, ale i jak často ....
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Jak často, co děláme a taky, z čeho se to jídlo skládá. Patriku, dej nám písničku a řekneme si to potom.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Dobrá.
/ Písnička /
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Řekli jsme si, že téma rozvineme dál dnes téma v seriálu Hubněte zdravě s doktorkou Kateřinou Cajthamlovou, kde mluvíme o tom, jíme málo nebo moc, tak jsme si to nazvali, my jsme to i rozšířili. Dobře, kolik bychom toho denně měli sníst?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Dostatečně a to dostatečně ...
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
A to není dostatečná odpověď.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Já vím, já jsem hrozně protivná, protože neexistuje jedna potravina, po které se hubne, neexistuje jeden jídelníček, který je ten správný, neexistuje jeden životní styl, který je ten doporučený. To jako neexistuje jedna vysoká škola, kterou by všichni měli studovat. Neexistuje jedna profese, kterou by každý měl dělat.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
A existuje nějaká obecná jedna poučka, kterou bychom vklínili do toho denního režimu?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Ano, takže my musíme snídat, musíme obědvat a musíme večeřet, a to tak, aby ta strava za ten celý den pokrývala ty naše potřeby. Což zjistíme, pokud to chceme opravdu vědět přesně, až tehdy, když máme změřené množství aktivní hmoty a změřené množství tuku v těle, nejen když jsme zváženi. Takže tam potom víme, kolik máme jíst bílkovin, kolik sacharidů, kolik tuků. A abychom zjistili, jestli to náhodou už dneska neděláme špatně, to znamená, že máme třeba mnoho tuku v potravě, málo bílkovin, málo sacharidů, existují různé servery s různými výživovými tabulkami, kam se můžeme přihlásit. Tam napíšeme, co jíme, hmotnost, musíme vážit to jídlo, nemůžeme jen tak odhadovat, protože ty servery žádají přesné informace. A ten server nám to vyhodí. To znamená, nám napíše, za den jsi snědl tolik bílkovin, tolik, já nevím, sacharidů, tolik tuků a ještě ty lepší napíšou. A pro ženu tvého věku, tuto věkovou kategorii to mělo být takhle. Tady chci jenom upozornit, že to jsou statistické nějaké normy. Čili zase ten individuální člověk jenom získá obecnou představu. Třeba zjistí, že tuků jí 102%, zatímco bílkovin 70 a sacharidů 50%. Ale my nevíme, jestli je diabetik, my nevíme, jestli bere léky na cholesterol. To znamená, to on sám ví a musí sám tedy zvážit, jestli těch 102% tuků a těch 40% sacharidů, jestli mu to někdo jako takhle doporučil. Protože u některých diagnóz to takto může být. Těch diagnóz mnoho není, ale může to takto být. Čili vždycky se bavíme o tom, že ten člověk musí jíst podle svého věku a tady chci upozornit, že jsou období růstu, to jsou období vlastně po oblosti dětské. To znamená, že to dítě nejdřív jakoby ztloustne a pak vyžene do výšky a je zase samá ruka, samá noha. Takže ta strava v těchto obdobích potřebuje ten růst podporovat v obou obdobích. To znamená, i když je baculatý to dítě, tak já mu nemůžu odebrat jídlo, protože ono by mi nevyrostlo. Čili tady je důležité vlastně vždycky, když fakt jsem zmaten a mám podezření, že je něco špatně, tak vyhledat nějakého odborníka, kterej řekne, jo, to máte pravdu, opravdu čtyři kremrole za den, to teda je málo jídla. A je to moc tučný.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Povídat si budeme dál, ale teď si dejte s námi další písničku na Regionu.
/ Písnička /
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Od těch původních kremrolí v našem seriálu Hubněte zdravě, kde řešíme, jestli jíme málo nebo moc a jak často, si s doktorkou Kateřinou Cajthamlovou budeme chvíli povídat o tom tady, kolikrát denně jíst. Pochopil jsem správně, že bychom si to měli rovnoměrně rozložit, že to nemůžou být ty nárazovky, že někdo jí až večer nebo velký oběd, dobře, kolikrát denně? Minimálně třikrát nebo lépe pětkrát, sedmkrát? Je to lichý nebo sudý počet?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Naši předci, když se teda bavíme o lidech, kteří žili v úplně přírodním prostředí, čili neměli vytápěné bydlení, nesvítili si, takže jejich den se řídil svítáním, soumrakem, tak většinou měli velkou snídani, pak si vzali nějaký chleba na pole a potom měli společnou večeři, kdy jedli většinou nějaké typy polévek, placek, já nevím čeho. Čili ti měli v podstatě tři jídla denně, z nichž ten oběd byl nejmenší.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Protože se asi moc nedostali k tomu, aby jedli větší jídla.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Přesně tak a hlavně oni celý den fyzicky pracovali, čili oni si nemohli dovolit vzít si větší oběd, protože to všichni víme, že po obědě, zvláště po tom větším by si šel člověk lehnout. Tohle to jsme mohli tak maximálně v mateřské školce, bohužel.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Kdybysme to mohli teď, bylo by to fajn.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Bylo by to fajn. A národy, které mají siestu, už jich teda mnoho není, tak to jsou vlastně, siesta je období po obědě a mají tu siestu ty národy, které mají vysokou úroveň slunečního svitu, protože tam se opravdu nedá fyzicky dělat nic jinýho, než si lehnout do stínu. Ale tyto národy vlastně mají ten oběd jako hlavní jídlo, pak si jdou hajnout a bývají zdravější, klidnější, vyrovnanější než ti, kteří ten oběd jen tak zhltnou. Tady musím upozornit, že náš životní styl se nedá s tím středověkým naprosto vůbec srovnat, úroveň zatížení, úroveň fyzického utrpení je prostě úplně jiná. My jsme líní, my mačkáme knoflíky. A to i ti, kteří fyzicky pracují. A teď nechám stranou stěhováky. Stěhovák je tak ještě poslední, kdo může jíst jako středověký člověk, to znamená velkou bohatou snídani, pak nějakou sváču místo oběda, nebo dvě, nebo tři. A potom bohatou večeři. To jsou lidé, kteří dělají celý den silové aktivity a tam i tato strava je vlastně racionální.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Takže díky tomu, že jsme líní a takoví, tak musíme jíst menší porce a víc?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Ano, díky tomu, že jsme vlastně líní a příliš toho fyzického pohybu nemáme, tak by naše hlavní denní jídlo měl být oběd. Ten by měl být ideálně tříchodový, to znamená polévka, potom nějaké hlavní jídlo a potom nějaký zeleninový salát nebo nějaký ovocný zákusek. I po tom obědě u duševně pracujících je v pořádku káva, protože ta pomůže nastartovat mozek, aby nebyl unavený po tom obědě. Samozřejmě snídaně je důležitá zejména u dětí. A my jako tedy rodiče bychom jim měli jít vzorem. Děti, které najednou nemůžou tolik sníst, tak si nosí do školy ještě svačinu. A je to taky proto, protože se pohybují víc než ti dospělí a vlastně mají větší duševní zatížení, protože se učí. Čili ten jejich mozek potřebuje pravidelnou dodávku malých dávek sacharidů i trochu bílkoviny. A ke každému tomu jídlu by měly mít nějaké ovoce jako zdroj vitamínů. Takže ta potřebují tu svačinu. Pak samozřejmě přijdeme domů a záleží,co děláme. Na to odpoledne většinou ty děti chodí ven. A samozřejmě, až se vrátí z venku, tak někdy potřebují něco malého sníst a ještě dlouho do večeře, takže zase tady je ta odpolední svačina. Pokud někdo odpoledne chodí cvičit, tak samozřejmě odpolední svačina po cvičení má své místo, aby doplnil svalový glykogen a dodal tělu, těm svalům vlastně dostatek bílkovin, ze kterých by se mohly obnovovat. Takže tady patří odpolední svačina. A pak je večeře. A teď se ještě vlastně po písničce, já dnes dělám moderátora, bych se ráda zaměřila na to, že záleží taky na tom, co dělám po té večeři.
/ Písnička /
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Vracíme se k našemu rozdělanému tématu jíme málo nebo moc v Hubněte zdravě s doktorkou Kateřinou Cajthamlovou. Tak budeme pokračovat?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Ano, takže teď máme tu večeři. Po té večeři buď někdo jde na procházku, což je ta lepší varianta se psem, tak po takové procházce se psem už se jde rovnou spát, ale někdo bohužel chodí po té večeři cvičit. Já tady říkám bohužel, protože já to považuji za naprosto nejméně vyhovují dobu pro cvičení. Po celém dni, když je člověk unavený, tak se znovu rozproudit, tam se může i špatně usínat. Ale existují lidé, kteří se jdou do té tělocvičny takzvaně vybít. Tady bych chtěla upozornit, že tímto vybitím, ať už je to tenis, squash, ping pong, nevím co, tak většinou nespalují tuky, ale opravdu spíš spalují takový ten vztek na ten celý den. Takže tam ať se vybijou, ale ať to nepovažujou za fyzickou aktivitu, která by vedla k nějakému zhubnutí. Takže po této fyzické aktivitě se většinou doplní trošku nějakých polysacharidů na nějakou regeneraci a aby se lépe usínalo a jde se spát. Takže tam je to taky jako jasné, ale pak jsou lidé, kteří jdou na noční. A tito lidé si musí uvědomit, že když se jim protáhl den, tak samozřejmě se jim i protáhne období, po které musí konzumovat nějakou stravu. Čili u nich ta večeře je vlastně takové velké jídlo obědojidního typu. A potom si musí samozřejmě přes tu noc, zvlášť pokud mají střídavé směny, tak ten trávicí trakt nepracuje tak pravidelně jako přes ten den, tak zhruba po čtyřech hodinách by si měli udělat čas na pauzičku, kde by doplnili nějaký zdroj polysacharidů, nějaký zdroj bílkovin, čili abych mluvila srozumitelně, nějakej rohlík s nějakým nízkotučným sýrem nebo s nějakou tvarohovou pomazánkou. Nějaký zdroj vitamínu, čili zase kousek ovoce asi bude v tu noc stravitelnější než nějaká zelenina. Troška nějakého pití a může pracovat dál. Znovu zdůrazňuji, v těch nočních pauzách stačí těch jídel méně a jsou významně menší než přes ten den. A je to právě proto, že vlastně trávicí trakt ještě stále zpracovává potravu z toho uplynulého dne. Čili nemůže být zatížen. Pracovalo by se nám špatně. Ale něco lehkého jako zdroj sacharidů pro mozek případně zdroj sacharidů pro pracující svaly, mírně pracující, tak to musíme jíst.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Takže když to shrneme, je důležitá pravidelnost, nemůžou být jednorázovky, takzvaně. A to, jak si to rozložíme do toho množství toho jídla, té častosti, ty menší pauzy, záleží i na tom, jak moc fyzicky pracujeme ...
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
I psychicky. Studenti dělají velkou chybu, že vlastně večer si dávají jenom kávu. Kdyby si před sebe dali například hroznové víno, tak se jim bude učit daleko lépe, protože ten pracující mozek ty sacharidy plynule potřebuje. A oni nebudou zdaleka tak unaveni. To kafe si můžou taky, ale bez těch sacharidů to nemá smysl.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Tak zase příště. Pro dnešek se loučíme a přejeme vám hezký zbytek dne a poslouchejte dál Český rozhlas Region. Loučí se Patrik Rozehnal.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
A doktorka Kateřina Cajthamlová. Na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Hezké odpoledne, ve čtvrtek po zprávách po čtrnácté tu se mnou sedí kdo?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Doktorka Kateřina Cajthamlová. Já se vždycky musím představovat. Takže, pozor, a Patrik Rozehnal.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Ano, jsem tu i já a budeme si povídat tentokrát o tom, jestli jíme málo nebo moc, jak to máme poznat?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Já právě přemýšlím, kdo, jestli jíme málo nebo moc, jako my všichni nebo ty nebo já?
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Kdy jako jeden konkrétně člověk jako si sám pro sebe říct, jestli tedy, když jsem teda nespokojen s tím, jak vypadá, jestli jím málo nebo moc nebo možná jsem i tak, jak se mi zdá, že jsem hubený, štíhlý, jestli bych mohl nějak na základě něčeho zkontrolovat, jestli ty porce, které si dávám, a to jak často si je dávám, je správně. Pro mou věkovou skupinu, pro mé pohlaví, pro můj zdravotní stav, jestli tohle nějak můžeme zjistit.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Je to nádhera. Tak já začnu úplně jednoduše. Nejprve se zamyslíme nad tím, jestli opravdu je to v jídle, protože může se stát, že jím dobře, ale že málo sportuju a že proto jsem tlustá například. Takže to je jedna věc. Druhá věc je, že se zeptám, jestli se ty porce změnily. To znamená, jestli se někdy, když jsem byla třeba hubenější, jedla jinak.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
To je otázka, jestli to poznáme. Jestli to nebylo plíživé.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Když to bude plíživé, tak se podívám, jestli jím stejně jako jiní lidé mé postavy v mém okolí a položím si otázku, jak je to možný a odkdy já vlastně jím málo. Tohle to odkdy je velmi důležité, protože to většinou signalizuje tu změnu, která ten celý děj dala do pohybu. A další věc, pokud mi někdo vlastně říká, že já určitě jím hodně, což bývá většinou případ většiny těch lidí, kteří chodí do naší ordinace, tak se musím zeptat, jestli mě ten člověk vidí jíst celý den, anebo jestli mě vidí jíst jenom jednou. To znamená, on mě třeba vidí jenom u oběda. Což je ten lepší případ. A já potom ale nesnídám, já jsem nesvačila a já nevečeřím. To znamená, jako on mě vidí, že já jím velkou polívku, že jím velký hlavní jídlo, že si potom ještě dám nějaký dort, ale když teda by se dozvěděl, že toto je mé jediné jídlo za celý den, tak by řekl jasně, že jím málo a v tom je chyba. Totéž se může stát, když například ten člověk nesnídá, moc neobědvá, sem tam si chytí nějakou bagetu a přijde domů a navečeří se. Tam taky může jíst hodně. A on po té večeři ještě chodí, mlsá a já nevím co všechno, no jo, on jí sice hodně, jako opticky toho za ten večer sní hodně, ale zase mu to nepokrývá to celodenní,co to jeho tělo potřebuje.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Takže to není jenom, jestli jíme málo nebo hodně, ale i jak často ....
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Jak často, co děláme a taky, z čeho se to jídlo skládá. Patriku, dej nám písničku a řekneme si to potom.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Dobrá.
/ Písnička /
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Řekli jsme si, že téma rozvineme dál dnes téma v seriálu Hubněte zdravě s doktorkou Kateřinou Cajthamlovou, kde mluvíme o tom, jíme málo nebo moc, tak jsme si to nazvali, my jsme to i rozšířili. Dobře, kolik bychom toho denně měli sníst?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Dostatečně a to dostatečně ...
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
A to není dostatečná odpověď.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Já vím, já jsem hrozně protivná, protože neexistuje jedna potravina, po které se hubne, neexistuje jeden jídelníček, který je ten správný, neexistuje jeden životní styl, který je ten doporučený. To jako neexistuje jedna vysoká škola, kterou by všichni měli studovat. Neexistuje jedna profese, kterou by každý měl dělat.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
A existuje nějaká obecná jedna poučka, kterou bychom vklínili do toho denního režimu?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Ano, takže my musíme snídat, musíme obědvat a musíme večeřet, a to tak, aby ta strava za ten celý den pokrývala ty naše potřeby. Což zjistíme, pokud to chceme opravdu vědět přesně, až tehdy, když máme změřené množství aktivní hmoty a změřené množství tuku v těle, nejen když jsme zváženi. Takže tam potom víme, kolik máme jíst bílkovin, kolik sacharidů, kolik tuků. A abychom zjistili, jestli to náhodou už dneska neděláme špatně, to znamená, že máme třeba mnoho tuku v potravě, málo bílkovin, málo sacharidů, existují různé servery s různými výživovými tabulkami, kam se můžeme přihlásit. Tam napíšeme, co jíme, hmotnost, musíme vážit to jídlo, nemůžeme jen tak odhadovat, protože ty servery žádají přesné informace. A ten server nám to vyhodí. To znamená, nám napíše, za den jsi snědl tolik bílkovin, tolik, já nevím, sacharidů, tolik tuků a ještě ty lepší napíšou. A pro ženu tvého věku, tuto věkovou kategorii to mělo být takhle. Tady chci jenom upozornit, že to jsou statistické nějaké normy. Čili zase ten individuální člověk jenom získá obecnou představu. Třeba zjistí, že tuků jí 102%, zatímco bílkovin 70 a sacharidů 50%. Ale my nevíme, jestli je diabetik, my nevíme, jestli bere léky na cholesterol. To znamená, to on sám ví a musí sám tedy zvážit, jestli těch 102% tuků a těch 40% sacharidů, jestli mu to někdo jako takhle doporučil. Protože u některých diagnóz to takto může být. Těch diagnóz mnoho není, ale může to takto být. Čili vždycky se bavíme o tom, že ten člověk musí jíst podle svého věku a tady chci upozornit, že jsou období růstu, to jsou období vlastně po oblosti dětské. To znamená, že to dítě nejdřív jakoby ztloustne a pak vyžene do výšky a je zase samá ruka, samá noha. Takže ta strava v těchto obdobích potřebuje ten růst podporovat v obou obdobích. To znamená, i když je baculatý to dítě, tak já mu nemůžu odebrat jídlo, protože ono by mi nevyrostlo. Čili tady je důležité vlastně vždycky, když fakt jsem zmaten a mám podezření, že je něco špatně, tak vyhledat nějakého odborníka, kterej řekne, jo, to máte pravdu, opravdu čtyři kremrole za den, to teda je málo jídla. A je to moc tučný.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Povídat si budeme dál, ale teď si dejte s námi další písničku na Regionu.
/ Písnička /
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Od těch původních kremrolí v našem seriálu Hubněte zdravě, kde řešíme, jestli jíme málo nebo moc a jak často, si s doktorkou Kateřinou Cajthamlovou budeme chvíli povídat o tom tady, kolikrát denně jíst. Pochopil jsem správně, že bychom si to měli rovnoměrně rozložit, že to nemůžou být ty nárazovky, že někdo jí až večer nebo velký oběd, dobře, kolikrát denně? Minimálně třikrát nebo lépe pětkrát, sedmkrát? Je to lichý nebo sudý počet?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Naši předci, když se teda bavíme o lidech, kteří žili v úplně přírodním prostředí, čili neměli vytápěné bydlení, nesvítili si, takže jejich den se řídil svítáním, soumrakem, tak většinou měli velkou snídani, pak si vzali nějaký chleba na pole a potom měli společnou večeři, kdy jedli většinou nějaké typy polévek, placek, já nevím čeho. Čili ti měli v podstatě tři jídla denně, z nichž ten oběd byl nejmenší.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Protože se asi moc nedostali k tomu, aby jedli větší jídla.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Přesně tak a hlavně oni celý den fyzicky pracovali, čili oni si nemohli dovolit vzít si větší oběd, protože to všichni víme, že po obědě, zvláště po tom větším by si šel člověk lehnout. Tohle to jsme mohli tak maximálně v mateřské školce, bohužel.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Kdybysme to mohli teď, bylo by to fajn.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Bylo by to fajn. A národy, které mají siestu, už jich teda mnoho není, tak to jsou vlastně, siesta je období po obědě a mají tu siestu ty národy, které mají vysokou úroveň slunečního svitu, protože tam se opravdu nedá fyzicky dělat nic jinýho, než si lehnout do stínu. Ale tyto národy vlastně mají ten oběd jako hlavní jídlo, pak si jdou hajnout a bývají zdravější, klidnější, vyrovnanější než ti, kteří ten oběd jen tak zhltnou. Tady musím upozornit, že náš životní styl se nedá s tím středověkým naprosto vůbec srovnat, úroveň zatížení, úroveň fyzického utrpení je prostě úplně jiná. My jsme líní, my mačkáme knoflíky. A to i ti, kteří fyzicky pracují. A teď nechám stranou stěhováky. Stěhovák je tak ještě poslední, kdo může jíst jako středověký člověk, to znamená velkou bohatou snídani, pak nějakou sváču místo oběda, nebo dvě, nebo tři. A potom bohatou večeři. To jsou lidé, kteří dělají celý den silové aktivity a tam i tato strava je vlastně racionální.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Takže díky tomu, že jsme líní a takoví, tak musíme jíst menší porce a víc?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Ano, díky tomu, že jsme vlastně líní a příliš toho fyzického pohybu nemáme, tak by naše hlavní denní jídlo měl být oběd. Ten by měl být ideálně tříchodový, to znamená polévka, potom nějaké hlavní jídlo a potom nějaký zeleninový salát nebo nějaký ovocný zákusek. I po tom obědě u duševně pracujících je v pořádku káva, protože ta pomůže nastartovat mozek, aby nebyl unavený po tom obědě. Samozřejmě snídaně je důležitá zejména u dětí. A my jako tedy rodiče bychom jim měli jít vzorem. Děti, které najednou nemůžou tolik sníst, tak si nosí do školy ještě svačinu. A je to taky proto, protože se pohybují víc než ti dospělí a vlastně mají větší duševní zatížení, protože se učí. Čili ten jejich mozek potřebuje pravidelnou dodávku malých dávek sacharidů i trochu bílkoviny. A ke každému tomu jídlu by měly mít nějaké ovoce jako zdroj vitamínů. Takže ta potřebují tu svačinu. Pak samozřejmě přijdeme domů a záleží,co děláme. Na to odpoledne většinou ty děti chodí ven. A samozřejmě, až se vrátí z venku, tak někdy potřebují něco malého sníst a ještě dlouho do večeře, takže zase tady je ta odpolední svačina. Pokud někdo odpoledne chodí cvičit, tak samozřejmě odpolední svačina po cvičení má své místo, aby doplnil svalový glykogen a dodal tělu, těm svalům vlastně dostatek bílkovin, ze kterých by se mohly obnovovat. Takže tady patří odpolední svačina. A pak je večeře. A teď se ještě vlastně po písničce, já dnes dělám moderátora, bych se ráda zaměřila na to, že záleží taky na tom, co dělám po té večeři.
/ Písnička /
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Vracíme se k našemu rozdělanému tématu jíme málo nebo moc v Hubněte zdravě s doktorkou Kateřinou Cajthamlovou. Tak budeme pokračovat?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Ano, takže teď máme tu večeři. Po té večeři buď někdo jde na procházku, což je ta lepší varianta se psem, tak po takové procházce se psem už se jde rovnou spát, ale někdo bohužel chodí po té večeři cvičit. Já tady říkám bohužel, protože já to považuji za naprosto nejméně vyhovují dobu pro cvičení. Po celém dni, když je člověk unavený, tak se znovu rozproudit, tam se může i špatně usínat. Ale existují lidé, kteří se jdou do té tělocvičny takzvaně vybít. Tady bych chtěla upozornit, že tímto vybitím, ať už je to tenis, squash, ping pong, nevím co, tak většinou nespalují tuky, ale opravdu spíš spalují takový ten vztek na ten celý den. Takže tam ať se vybijou, ale ať to nepovažujou za fyzickou aktivitu, která by vedla k nějakému zhubnutí. Takže po této fyzické aktivitě se většinou doplní trošku nějakých polysacharidů na nějakou regeneraci a aby se lépe usínalo a jde se spát. Takže tam je to taky jako jasné, ale pak jsou lidé, kteří jdou na noční. A tito lidé si musí uvědomit, že když se jim protáhl den, tak samozřejmě se jim i protáhne období, po které musí konzumovat nějakou stravu. Čili u nich ta večeře je vlastně takové velké jídlo obědojidního typu. A potom si musí samozřejmě přes tu noc, zvlášť pokud mají střídavé směny, tak ten trávicí trakt nepracuje tak pravidelně jako přes ten den, tak zhruba po čtyřech hodinách by si měli udělat čas na pauzičku, kde by doplnili nějaký zdroj polysacharidů, nějaký zdroj bílkovin, čili abych mluvila srozumitelně, nějakej rohlík s nějakým nízkotučným sýrem nebo s nějakou tvarohovou pomazánkou. Nějaký zdroj vitamínu, čili zase kousek ovoce asi bude v tu noc stravitelnější než nějaká zelenina. Troška nějakého pití a může pracovat dál. Znovu zdůrazňuji, v těch nočních pauzách stačí těch jídel méně a jsou významně menší než přes ten den. A je to právě proto, že vlastně trávicí trakt ještě stále zpracovává potravu z toho uplynulého dne. Čili nemůže být zatížen. Pracovalo by se nám špatně. Ale něco lehkého jako zdroj sacharidů pro mozek případně zdroj sacharidů pro pracující svaly, mírně pracující, tak to musíme jíst.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Takže když to shrneme, je důležitá pravidelnost, nemůžou být jednorázovky, takzvaně. A to, jak si to rozložíme do toho množství toho jídla, té častosti, ty menší pauzy, záleží i na tom, jak moc fyzicky pracujeme ...
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
I psychicky. Studenti dělají velkou chybu, že vlastně večer si dávají jenom kávu. Kdyby si před sebe dali například hroznové víno, tak se jim bude učit daleko lépe, protože ten pracující mozek ty sacharidy plynule potřebuje. A oni nebudou zdaleka tak unaveni. To kafe si můžou taky, ale bez těch sacharidů to nemá smysl.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Tak zase příště. Pro dnešek se loučíme a přejeme vám hezký zbytek dne a poslouchejte dál Český rozhlas Region. Loučí se Patrik Rozehnal.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
A doktorka Kateřina Cajthamlová. Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
