Jiří Havel - herec
12. červen 2012
Tandem
Hostem Tandemu Jana Rosáka byl herec Jiří Havel. Spolu probrali například, jaký je jejich oblíbený fotbalový tým, kde oslavil své sedmdesáté narozeniny a jaké má koníčky a záliby.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, Tandem je na startovní čáře, takže vás vítá Jan Rosák. Dnes naproti mně sedí herec, který letos v lednu oslavil své sedmdesáté narozeniny a to je pro nás hezká příležitost udělat si spolu s ním takovou malou bilanci jeho hereckého života. Pozvání do Tandemu totiž přijal herec Jiří Havel. Já vás vítám, zdravím.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den. Samozřejmě, že se ptám, jestlipak se něco výrazně změnilo s tou sedmdesátkou, ale tu otázku si nechám až na chvíle pozdější. Vrátíme se ze začátku na začátek vaší cesty, a to až do roku 1942. Začnem s tím po úvodní písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak sedmdesátka je vždycky tak trošičku příležitost k nějaké bilanci, ale myslím, že to bere spíš okolí než jubilant sám. Ale každopádně, pane Havle, pojďte se vrátit do těch válečných let, kdy jste se narodil. Vy jste stejně mladý jako atentát na Heydricha třeba, že jo, viďte?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
To je pravda, no, to je pravda. To mi bylo asi pět měsíců nebo kolik. No, já jsem válečný dítě, že jo. Kupodivu ty ročníky, kdy jsem potom chodil na gymnázium a to, tak nás bylo strašně moc, což jsem pochopil později, že se v tý době rodilo strašně moc dětí, kdy tady bylo strašně špatně a nebezpečí a to, tak přesto asi tenkrát, nevím proč, se rodilo hodně dětí. Takže to jsem z tý války jsem moc nepoznal, že jo, pochopitelně. Ale já jsem rodilej Vršejovák, vždycky jsem žil ve Vršovicích, takže jsem začal chodit normálně do školy, na gympl. A tam byl ve Vršovicích takovej jeden velkej divadelní spolek Bozděch, Jiráskovo divadlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to vás to divadlo bralo už jako malýho kluka nebo až potom na střední škole?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
No, dřív, protože můj táta byl montér ústředního topení a tenkrát jezdil na celej tejden na montáže. A máma, to divadlo jí bavilo, tenkrát televize nebyla, takže ta chodila vždycky do předprodeje támhle na Vinohrady k Valdeku a my jsme byli tejdně dvakrát v divadle. Já jsem viděl, ve dvaapadesátým jsem viděl ještě paní Naskovou, Pivec hrál Trufaldina a viděl jsem pana Smolíka, Záhorskýho, Kohouta, tyhle lidi jsem viděl. A jako malýmu klukovi se mi to strašně líbilo a tím jsem tam pomalinku k tomu načichnul díky tý mámě. Jo a potom její brácha, ten je z venkova, musím ho zmínit, je z Dírný, strejda Pepík, to byl vyhlášenej komediant po celým tom Jihočeským kraji kolem Kardašový Řečice. Kde bylo nějaký ochotnický představení, tak tam hrál. Tak tam jsem to asi někde nasál, no. V podstatě, když jsem šel na gympl, tak vždycky se psalo, čím chceš bejt, tak já už jsem tenkrát napsal: herec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už to bylo hotový. A byl jste takovej ten třídní bavič už sám nebo?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Ale jo. No, vždycky, když kantor potřeboval vodejít, tak řekl: "Havle, pojď sem a vyprávěj nějakej film." Takže to bylo ještě, když jsem byl ve vosmičce. Potom, když jsem byl v jedenáctce, tak tam už ne, že jo, tam už jsme byli velký. Já jsem znal ty filmy, ty Fanfány Tulipány a tohle to všecko, takže když kantor vodešel, tak já jsem šel na stupínek a všem jsem vyprávěl ten film.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Takhle jsem to dělal, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste byl v podstatě takovej ten můj pořad, Videostop, kterej dělám.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Dá se říct, no. No a tak tím pádem jsem se dostal, udělal jsem zkoušky na DAMU v podstatě jako tím, že, já jsem v tom Bozděchu hrál teda potom, že jo. V podstatě bych mohl zmínit Edu Žemlu, Miriam Kantorkovou, Víťu Jirsáka. To je všecko z Bozděchu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byli vaši spoluhráči z Bozděchu?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Jo, jo. Takže tam byla taková silná, dá se říct, tlupa. No a dostal jsem se teda na AMU, který jsem dodělal. Byl jsem v ročníku, co nám Kohout napsal dvanáct, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byl slavný ročník.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Dokonce vo nás ten režisér natočil Dvanáct po čtyřiceti letech, takovej dokument. Takže to jsme všecko absolvovali. Šel jsem do angažmá k Bezručům, kde jsem ještě zastihl tu partu, která pak založila Činoherní klub. Ale já jsem tam přišel, voni vodešli do Prahy. Pak mě jeden kolega zlákal do Kolína a z Kolína jsem šel potom sem do Libně, kde jsem měl první premiéru v květnu 1968. To si představte, jak už jsem tady.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jste tam dodnes.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My jsme s Jiřím Havlem shodli těsně před dnešním natáčením, že jsme vlastně oba svým způsobem sympaticky postižení, my jsme oba dva zelenobílí, jinými slovy Klokani. Takže s naším milovaným týmem, který bohužel sestoupil do druhé ligy, tak sdílíme ty radosti, ale hlavně taky trápení. Jak to vidíte teď s Ďolíčkem? Taky vás to tak trošičku bere jako mě?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
No, samozřejmě trápí mě to moc, a dokonce když Bohemka musela hrát na Slavii v tom bunkru, já tomu říkám bunkr, já jsem tam byl jednou a zabloudil jsem tam v těch betonových chodbách, ne, tam ne zkrátka. Takže jsem tam nechodil. Takže na jednu stranu jsem rád, jestli to tak vypadá, že Bohemka bude kopat druhou ligu, že se do toho Ďolíčku vrátí, i když bude druhá liga, ale bude to Ďolíček a věřím tomu, že tam bude chodit daleko víc lidí než na tu Slavii, protože ta atmosféra je tam nenahraditelná zkrátka. To náměstíčko za tribunou, to není nikde. Tam chodili lidi dvě hodiny před zápasem pokecat, jsou tam tři hodiny po zápase. Dáte si tam chleba se sádlem a s cibulí a takový věci, což nikde jinde není. A kupodivu si myslím, že jsem to tak pozoroval tu skladbu těch diváků, že se tam nebojejí chodit ani lidi s malejma dětma, rodiny.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Třeba na Spartě to je nevídaný.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
To nejde zkrátka. Takže po týhle stránce jsem teda rád. No, teď jde vo to, co potom. Voni tam budou kopat druhou ligu a třeba, dejme postoupějí a co. Tak zase půjdou zpátky na Slavii. A tam je právě ten malér, což nás asi všecky trápí, aby se v tom Ďolíčku zůstalo a ta první liga se tam kopala dál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je takovej zvláštní fenomén ten stadion, ten takzvanej Ďolíček, viďte.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
To má atmosféru obrovskou. Můj táta mě tam zavedl poprvé, já nevím, v roce 46, že jo. A vod tý doby tam chodím. To byla ještě hlína, že jo, dřevěný tribuny. No, nebudu vo tom povídat všecko. Hrál jsem za ně, já jsem taky za ně kopal. Dokonce jsem to dotáhl na lavičku dorostenecké ligy. Říkám na lavičku, byl jsem ten dvanáctej, třináctej hráč, jo. A už tenkrát jsem věděl, že ze mě teda žádnej Nedvěd nebo Panenka nebude, jo, a už jsem měl to divadlo a tohle to. Ale hrál jsem za ně. A v podstatě asi tak nejdál to dotáhl z tý mý party Pakrt asi tak v tý době. Péťa Pakrt. Jirka Šusta, ten taky ještě pak kopal ligu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A na jakým postu jste hrál?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Já jsem hrál takovou, poněvadž jsem nikdy nebyl moc rychlej a umím jenom pravou nohou, tak jsem kopal takovýho, dalo by se říct, staženou pravou spojku, asi tak. Rád na to strašně vzpomínám, do dneška se tam jako ty lidi, co jsme kopali, se tam scházíme na těch zápasech a to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přiznejte se, máte zelenobílou šálu nebo?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Ne, nemám. Ale to zajímavý, to vám musím říct, já na tohle moc jako nejsem. Ale teď, když jsem měl ty sedmdesátiny, tak jsem dostal spoustu různejch dárků a kostymérka z divadla Jiřina mi dala kokardu. Čili, já mám, jako měli ty Francouzi, zelenoubílou kokardu i teda se sichrhajskou. A musel jsem jí přísahat a slíbit, že na každej zápas, co půjdu na Bohemku, že to budu mít. A teď jsem, já chodím na béčko, že jo, protože áčko nemůže na Ďolíček, tak chodím na béčko. A tam na to béčko vopravdu, tam s tou kokardou chodím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to v podstatě nosili francouzští revolucionáři. No a teď, doufám, že nastane taková malá zelenobílá revoluce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vrátím se zpátky teď s mým dnešním hostem Jiřím Havlem k jeho absolutoriu vlastně na DAMU. Vy jste to zmínil sice jen tak letmo, ale myslím si, že ta divadelní hra Pavla Kohouta Dvanáct, která byla potom zfilmovaná, ta byla napsaná přímo pro váš ročník na DAMU, tak ta byla taková symptomatická pro ten ročník. Ale jestlipak z těch dvanácti všichni u divadla zůstali?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
No, tenkrát neexistovalo, že by, když jsme udělali školu, že by se k divadlu nechtělo jít. Teď je to tak, že když člověk nedostane angažmá do Prahy, tak tady dělá po dabincích nebo různě takhle. A všichni jsme teda vopravdu z tý školy v tom šedesátým třetím vodešli a všichni jsme do angažmá šli, to je pravda. A v podstatě kromě Jany Rendlový, která je moje kamarádka, do dneška se scházíme na pivu, tak ta jediná jako potom, dalo by se říct, sběhla. Ale dalo by se říct, že všech, nás bylo šest a šest, takže šest kluků a pět teda holek, všichni u toho divadla zůstali.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hm, to je docela vzácný. Ale už to není tak.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Není. A v Praze tenkrát, to je taky ještě zajímavý, v Praze zůstal akorát Láďa Křiváček u Buriana a Vašek Mareš na Zábradlí, jinak jsme šli všichni ven a v podstatě jsme si do Prahy tak pomalinku kromě tý Jitky Barášový, která zůstala celej život v Olomouci, jako zase dostali zpátky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak s Vaškem Marešem jste se pak potkal u Neumannů, že jo.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Ten dělal ředitele, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale teď bych se chtěl taky zastavit u vašich filmových příležitostí. První byla Zámek pro Barborku.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
To je pravda, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dvaašedesátej rok, jestli se nepletu. V témže roce jste natočil další film Praha, nultá hodina. Ale já mám takový zvláštní moment, kdy mám něco společného, ale opravdu hodně jaksi vzdáleně s vaším filmem nebo s filmem, který jste natočil a tam jste měl velkou roli Okurkový hrdina, protože ten film natočil režisér Čestmír Mlíkovský a Čestmír, když ten film tehdy kritika tak jaksi setřela trošku, tak on zanevřel na natáčení a šel dělat kastelána na Rožmberk. A tam jsme se spolu potkali a rok jsem tam dělal průvodce u něj. My jsme byli veliký kamarádi. Vzpomínáte na natáčení Okurkového hrdiny? To byl zvláštní film, viďte?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
To má ještě jednu zvláštní tu, protože já jsem tu roli původně neměl dělat. To dokonce natočil asi tak čtvrtinu, třetinu toho filmu tu mojí figuru už natočil Tříska. A Tříska tenkrát dokončil školu a byl na vojně jako během, já nevím, prázdnin na to vojenský cvičení měl jít. A von v tý době se na to vyprd a jel na festival do Karlových Varů. A tam ho ty vojáci dohnali. Říkali, no, to už je teda moc a tak ho zahnali zpátky, řekli žádnej film a zakázali mu toho vokurkáče. Takže pak si ten Česťa Mlíkovský, který mimochodem tenkrát chodil s Ivanou Janžurovou, to snad můžu prásknout, tak chodil na ty představení, viděl mě tam. Tak říkal, hele, pojď, všecko mi to vysvětlil. Takže já jsem to v podstatě točil tenkrát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste přetočil po Třískovi vlastně. Aha.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Ale vzpomínám na to rád, protože se to točilo v Jindřichově Hradci, spali jsme v Kamenici. Ten film nebyl moc jako, ten Česťa si to tak jako napůl vydobyl sám, takže prachů na to moc nebylo. My jsme tam tenkrát spali v podstatě, ještě Jirka Štíbr a tyhle ty lidi, patnáct na jednom pokoji a jezdili jsme autobusem tam. Ale bylo to fakt krásný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to byl takovej hodně avantgardní film.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Na tu dobu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na tu dobu hodně. Dneska by se řeklo, že to je alternativní film, že jo. A tehdy ta kritika ho trošku nešetřila, Čestmír z toho byl smutnej.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Česťa byl fajn. Pak mi ještě říkal, že měl strašně velkej sen natočit jeden film vo Petru Parléřovi a k tomu se teda pak nějak už nedostal, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak kohopak si z našich klasiků humoru Jiří Havel oblíbil za těch krásných dlouhých sedmdesát let svého bohatého života? No, tak povídejte.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Ono jich bylo hodně, že jo. Ale tak mě napadá ze dvou konců, dalo by se říct, na jedný straně Felix Holzman a na druhý straně asi tak pan Horníček. Felix Holzman byl, mně se strašně líbějí geniální ty jeho, brečíte sice hezky, ale na špatným hrobě, že jo, nebo 23.června strkám hlavu do úlu, abych se podíval, kolik je tam medu, 25.června vystupuju v cirkuse jako muž s obří hlavou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je vidět, že to máte fakt zmáklý, no.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Pak podle mýho geniální scénka se spolužačkou zase Ivou Janžurovou Včera dnes a zítra, to je klasika obrovská. Takže to bych dal na jednu a na druhou stranu pana Horníčka, protože musím se zase vrátit na ten gympl. U nás na škole, když jsme jako kluci opravdu teda chodili do toho Ábíčka, za pět korun tenkrát byl lístek k stání. Takhle nahoru, jak byly ty balkóny až k tomu jevišti a takhle se to tam zahejbalo až na konci, tak tam byly reflektory a tam se mohlo na každý straně dva lidi stát, jinak se muselo stát vzadu. My jsme čekali vždycky nahoře u pokladny, až se votevřou ty železný vrata a úprkem jsme to hnali dolů, abysme tam to místo měli a pak jsme si teprv dávali do šatny. Takže jsme tenkrát Těžkou Barboru, Baladu z hadrů, Césara a husary, no, každou tu hru jsme viděli nejmíň desetkrát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak v tom případě vám určitě udělá radost kousek z nějaké předscény Horníčka a Wericha.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
No, no.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je herec Jiří Havel, čerstvý sedmdesátník. Jak jste oslavil tu sedmdesátku?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
No, nijak moc, já na to moc nejsem. Ale každopádně v divadle jsem vyvěsil, že teda se blíží sedmdesátka a na toto téma že uspořádám konferenci vědeckou. A musím říct, že se to vyvedlo. Byli jsme v divadle po představení, seděli jsme a něco se vypilo, něco se snědlo, něco se povídalo. Dostal jsem spoustu krásných dárků, zajímavých, takových nečekaných. My chodíme ještě taková ta parta kolem toho každou neděli na pivo a protože je to vo mně známý, voni nevěděli co, tak si představte, že mi předplatili piva U Tygra. Já jsem dostal šekovou knížku takovou, takovej blok. Sedmdesát, poněvadž mi bylo sedmdesát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sedmdesát piv? To je ale nádhernej dárek.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Představte si, že já tam šel a vždycky všichni platili, já jsem vždycky vodtrh, dal jsem to tam. Úžasný, úžasný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je krása.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Takže tohle a pár takovejch věcí, takže takhle jsme to oslavili. Ale nijak jako zvlášť, že bysme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A nějaká role taky kápla?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
To ne, to ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale tak, když se k tomu tak dostáváme, tak co v současné době u bývalých Neumannů, v Divadle Pod Palmovkou hrajete?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
No, tak v první řadě je to Edita Marlen, což je takovej bestseller, by se dalo říct, to už hrajeme dvanáctou sezónu, má to 268 repríz, což je příběh Edith Piaf a Marléne Diettrich, jak voni se setkaly. Je to hra podle mýho moc hezká, napsala to nějaká Maďarka. Je to takovej průřez, takový leporelo, příběh tý Edith Piaf a tohle to. Ty dvě holky tam toho mají strašně moc. Tu hraje Hanka /nesrozumitelné/ nádherně, krásně zpívá a je to, no tak když to má v Libni 260 repríz, tak to nebude nic strašnýho. Tak to tam dělám. Pak děláme Cyrana, pak děláme Mefista. Teď byla premiéra Williamse Tramvaj do stanice Touha. No a to je tak všecko. Ještě možná na něco přijdu, ale jako největší, jo a Svatou Janu, ale to jsme teď dohráli, ta měla derniéru. Takže toho zase není tolik, ale je to tak těch, já nevím, kolik představení do měsíce. Slušná role je to v tý Edith, to jo. To vostatní, je to spíš služba divadlu, ale mně to nevadí, já už zase po velkejch věcech netoužím, jsem rád, že se můžu hejbat a že tam jako ty dědky ještě potřebujou. Takže jako jsem tam a jsem tam za to rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, no tak říkáte dědky, ale padesátníka v pohodě zahrajete. Heleďte se, pane Havel, je to pravda, já jsem si někde přečetl, že prý už léta zaznamenáváte brepty kolegů. Je to tak, jo?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Je, no, no. Já jsem si jich pár přinesl s sebou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte je, jo? No, tak sem s nima. A nemusíte ani prozradit, kdo to byl.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Ale já si myslím, že můžu, že to můžu, no. Já nějaký vyberu. Podle mýho absolutně nejlepší na začátek je Rosťa Čtvrtlík, kterej už bohužel taky není mezi náma. V Jak se vám líbí Shakespeara hrál toho jednoho pastýře mladýho a má říct: "Pak ucítíš neviditelné rány přeostrých šípů lásky." A von řekl: "Konečně poznáš rychlé šípy."
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hodně velký zjednodušení teda.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
To se přiznám, to je moje z Jezinky Bezinky. Já tam mám říct: "Bude ti v Africe dělat průvodce." A já jsem řekl: "Bude ti v Africe vodit lvy." Jak to z člověka vypadne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
/nesrozumitelné/ je hrozná věc.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
No, tady Skopeček v Periferii, von hrál toho soudce: "Chvěli se před mou soudní stolicí." A von řekl: "Třásli se před mou stolicí."
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako kdybych to viděl.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Macháčková, Zákon /nesrozumitelné/: "Máte skvělej reflex, otče. Máte skvělý rifle, otče." Bartoška, ten je taky krásnej v Amadeovi, hrál toho Saliériho v tom monologu, von říká: "A šli jsme do divadla." A von řekl: "A šli jsme do hospody." Pauza: "A pak do divadla." Což se z toho krásně vylhal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě že se vrátil teda.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Renda Přibyl v Ostře sledovaných vlacích: "Nejlepší strojvedoucí v oblasti našeho ředitelství." A von řekl: "Nejlepší strojvedoucí na úseku našeho železnictví."
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak před chvilkou nám Jiří Havel podal velice výživný důkaz toho, že na divadle žádný text není konečný, že se s ním dá ještě dále pracovat. To ovšem nejsou samozřejmě ty nejhorší chvíle, kdy na divadle stéká herci čůrek studeného potu mezi lopatkami. Ale mnohem horší případy jsou, když to představení se třeba vůbec neuskuteční nebo ten výstup, který měl nastat, tak nenastává, protože herec není tam, kde by měl být. Já vím, že vy jste takový zodpovědný herec, ale přesto stane se to i takovýmu zodpovědnýmu herci jako Jiřímu Havlovi?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
No, musím říct, že stane, bohužel jednou. Já jsem fakticky tím pověstnej, že já se rozčiluju a říkám: To není možný. Jak někdo může zapomenout na představení? Dyť to mám napsaný, každej den si to zkontroluju, do divadla volám. To není možný. To jako může člověk prošvihnout představení, že jako jede v metru a to metro bourá, ale to je jinej případ, za to člověk nemůže. Ale stalo se mi to bohužel asi před dvouma lety. Ale já si myslím, za to může mobil. Kdyby nebyly mobily, tak jsem to představení nikdy neprošvihl, protože jsou teď mobily, tak se stalo, že hráli jsme právě tu Edith a Marlen a měli jsme to hrát na zájezdě v Poličce. A v pondělí se to mělo hrát u nás doma. A tenkrát dělala tajemnici divadla ještě Tereza Kostková, to ještě byla mladá a neměla peníze, tak dělala tajemnici. A já jsem na ten mobil dostat zprávu: "Edith se v pondělí ruší." Tak jsem si to přečetl, že jo, Edith se v pondělí ruší, tak jsem zůstal doma v to pondělí. A najednou telefon: "Kde jste? Kde jste? Vždyť se hraje přece." Já říkám, vždyť já jsem dostal. "Ne, vždyť je představení!" Tak jsem teda honem jel, naštěstí já nemám začátek, takže se tak moc nestalo, když jsem tam doběhl, tak se to. No, nicméně se to rozneslo všude. A já jsem říkal, dyť to přece není možný, dyť tam bylo napsáno: "Edith se v pondělí ruší." A ta Tereza říká: "Ne, to není pravda. Já jsem vám poslala." A teď to bylo, my jsme měli hrát v tý Poličce ve čtvrtek potom a v tý Poličce se to představení zrušilo. A vona mi na ten mobil napsala: "Edith se v Poličce ruší." A já jsem přečetl a navíc já mám takovej mobil, tam takový to r, p a teď celý slovo není, tak se rozdělí nesmyslně. A teď, když je ta vobrazovka malá, tak to skáče ještě jednou a tohle. No, já jsem zkrátka vyrozuměl, že Edith se v pondělí ruší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže ne v Poličce, ale v pondělí.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Takže z tohoto důvodu jsem to prošvihl, tak si myslím, že to není tak úplně moje vina, je to vina toho mobilu, takže to beru jenom tak napůl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přesně tak. Ale vod tý chvíle určitě už dobře víte, že mezi Poličkou a pondělím je velikej rozdíl.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě chviličku si budu povídat v Tandemu s hercem Jiřím Havlem, čerstvým sedmdesátníkem, hercem, který je opravdu, no, přes čtyřicet let v jednom angažmá. To je něco neuvěřitelnýho. No, ale v podstatě jsme se ještě nedozvěděli kromě toho, že fandíte Bohemce, jak se bavíte kromě divadla třeba. Jaké jsou vaše koníčky a záliby? Kromě toho taky, že sbíráte úžasné brepty kolegů.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
No, je pravda, že by se to dalo ještě říct na prázdniny, bylo teda mým koníčkem, že jsme cestovali s manželkou a dost jsme teda prorajsovali, protože já nemám chatu a nemám nic takovýho, takže jsme si vždycky ušetřili aspoň těch čtrnáct dní, tak jsme pár destinací v zahraničí projeli. Pak teda jezdím, kam se teda, doufám, dostanu i letos do tý Dírný, vodkud byl ten můj strejda, kterej mě začal táhnout k tomu divadlu v jižních Čechách. Tam je taková slavná pouť vždycky na Sv. Vavřince. Jezdil jsme tam s vnukem, kterej už je velkej, teď se mnou jezdit nechce, tak tam jedu sám. Tam vždycky tak na pár dní. Kolem jsou rybníky, že jo, v sobotu je tam turnaj v nohejbale, pak je tam tancovačka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To si zahrajete?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
No, ještě předloni jsem hrál, no. Voni mě už berou jako takovou rekvizitu sice, ale vzadu jako, když nesmečujete u lajny, u sítě, že jo a jste vzadu, tak to jde. Tak to je takový a pak se hraje ještě ženatý, svobodný fotbal, tak mě třeba postavějí do brány. Takže tam jezdím strašně rád. Takže doufám, že to zase tak nějak vyjde, i když letos to vypadá, že nám bouchl plynovej kotel, tak budeme muset část prázdnin věnovat tomu, že se tam bude muset instalovat nový topení, abysme na zimu nezmrzli, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A hrát nebudete vo prázdninách? To si dáváte vždycky volno. Co vás čeká po prázdninách? Co budete studovat novýho?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Nevím, no. Je tam první premiéra, má bejt Kdyby tisíc klarinetů, což je známý, že jo, nebudu říkat, vo čem to je. Vobsazení ještě nevisí, i když jsou tam už takzvané korepetice, tak to znamená, ty mladý kluci, co tam budou to, tak ty chodějí na ty korepetice a vobsazení ještě nevyšlo. Tak jestli tam teď má, teď jsem slyšel, že tenhle tejden má vyjít, tak jestli tam v tý armádě, v těch generálech jestli na mě něco zbyde, tak to by tam bylo. Jinak nic. Točil jsem teď docela hezkej film, von to není ani film, takovej, no. Robert Sedláček se jmenuje ten režisér, no a točí takovej jako hranej dokument, by se dalo říct, z televizní dílny, jmenuje se to Dvacátý stoletý a vono se to vždycky soustředí na osmatřicátek rok, vosmačtyřicátej rok a takhle je to. Ale není to jako, že by tam byly davy lidí a příběh. Je to soustředěný na ty strany, který vo to tenkrát jako, jsou tam sociální demokrati, komunisti a všecko se to vodehrává vlastně v těch jejich sekretariátech, kde to teda se peklo. Takže tam jsou role Gottwald, Čepička, Šrámek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Koho jste dostal vy?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Já jsem dostal toho Šrámka, toho monsigneura Šrámka. To bylo strašně moc zajímavý, to mě moc bavilo. Je to teda projekt na strašně dlouho, já už jsem skončil, takže nevím, kdy to všechno bude hotový, vono to má asi vosm dílů. Ale to bylo dobrý, to se mi líbilo. Jinak zatím nic. Sem tam nějakej ten dabing, což mě dlouho drží, což dělám už léta letoucí v Simpsnovejch Flanders. Homere, vstávej, budeme dělat daně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte co? Vidím, že před váma je pořád ten hezkej seznam těch breptů. Přidejte ještě jeden pěknej.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Mulčik, rozkřiklo se, že ho kousla zmije a že umřel. Taky se ale říká, ovšem to je tajemství, že prý utekl. A von řekl: "Říkalo se, že utekl a taky, že ho kousla zmije. Taky se ale říká, ovšem to je státní tajemství."
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekl na závěr svého dnešního vystoupení v Tandemu herec Jiří Havel. Moc vám děkuju, ať se všecko daří a hlavně zdraví ať slouží.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Děkuju a na shledanou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, Tandem je na startovní čáře, takže vás vítá Jan Rosák. Dnes naproti mně sedí herec, který letos v lednu oslavil své sedmdesáté narozeniny a to je pro nás hezká příležitost udělat si spolu s ním takovou malou bilanci jeho hereckého života. Pozvání do Tandemu totiž přijal herec Jiří Havel. Já vás vítám, zdravím.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den. Samozřejmě, že se ptám, jestlipak se něco výrazně změnilo s tou sedmdesátkou, ale tu otázku si nechám až na chvíle pozdější. Vrátíme se ze začátku na začátek vaší cesty, a to až do roku 1942. Začnem s tím po úvodní písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak sedmdesátka je vždycky tak trošičku příležitost k nějaké bilanci, ale myslím, že to bere spíš okolí než jubilant sám. Ale každopádně, pane Havle, pojďte se vrátit do těch válečných let, kdy jste se narodil. Vy jste stejně mladý jako atentát na Heydricha třeba, že jo, viďte?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
To je pravda, no, to je pravda. To mi bylo asi pět měsíců nebo kolik. No, já jsem válečný dítě, že jo. Kupodivu ty ročníky, kdy jsem potom chodil na gymnázium a to, tak nás bylo strašně moc, což jsem pochopil později, že se v tý době rodilo strašně moc dětí, kdy tady bylo strašně špatně a nebezpečí a to, tak přesto asi tenkrát, nevím proč, se rodilo hodně dětí. Takže to jsem z tý války jsem moc nepoznal, že jo, pochopitelně. Ale já jsem rodilej Vršejovák, vždycky jsem žil ve Vršovicích, takže jsem začal chodit normálně do školy, na gympl. A tam byl ve Vršovicích takovej jeden velkej divadelní spolek Bozděch, Jiráskovo divadlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to vás to divadlo bralo už jako malýho kluka nebo až potom na střední škole?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
No, dřív, protože můj táta byl montér ústředního topení a tenkrát jezdil na celej tejden na montáže. A máma, to divadlo jí bavilo, tenkrát televize nebyla, takže ta chodila vždycky do předprodeje támhle na Vinohrady k Valdeku a my jsme byli tejdně dvakrát v divadle. Já jsem viděl, ve dvaapadesátým jsem viděl ještě paní Naskovou, Pivec hrál Trufaldina a viděl jsem pana Smolíka, Záhorskýho, Kohouta, tyhle lidi jsem viděl. A jako malýmu klukovi se mi to strašně líbilo a tím jsem tam pomalinku k tomu načichnul díky tý mámě. Jo a potom její brácha, ten je z venkova, musím ho zmínit, je z Dírný, strejda Pepík, to byl vyhlášenej komediant po celým tom Jihočeským kraji kolem Kardašový Řečice. Kde bylo nějaký ochotnický představení, tak tam hrál. Tak tam jsem to asi někde nasál, no. V podstatě, když jsem šel na gympl, tak vždycky se psalo, čím chceš bejt, tak já už jsem tenkrát napsal: herec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už to bylo hotový. A byl jste takovej ten třídní bavič už sám nebo?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Ale jo. No, vždycky, když kantor potřeboval vodejít, tak řekl: "Havle, pojď sem a vyprávěj nějakej film." Takže to bylo ještě, když jsem byl ve vosmičce. Potom, když jsem byl v jedenáctce, tak tam už ne, že jo, tam už jsme byli velký. Já jsem znal ty filmy, ty Fanfány Tulipány a tohle to všecko, takže když kantor vodešel, tak já jsem šel na stupínek a všem jsem vyprávěl ten film.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Takhle jsem to dělal, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste byl v podstatě takovej ten můj pořad, Videostop, kterej dělám.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Dá se říct, no. No a tak tím pádem jsem se dostal, udělal jsem zkoušky na DAMU v podstatě jako tím, že, já jsem v tom Bozděchu hrál teda potom, že jo. V podstatě bych mohl zmínit Edu Žemlu, Miriam Kantorkovou, Víťu Jirsáka. To je všecko z Bozděchu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byli vaši spoluhráči z Bozděchu?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Jo, jo. Takže tam byla taková silná, dá se říct, tlupa. No a dostal jsem se teda na AMU, který jsem dodělal. Byl jsem v ročníku, co nám Kohout napsal dvanáct, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byl slavný ročník.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Dokonce vo nás ten režisér natočil Dvanáct po čtyřiceti letech, takovej dokument. Takže to jsme všecko absolvovali. Šel jsem do angažmá k Bezručům, kde jsem ještě zastihl tu partu, která pak založila Činoherní klub. Ale já jsem tam přišel, voni vodešli do Prahy. Pak mě jeden kolega zlákal do Kolína a z Kolína jsem šel potom sem do Libně, kde jsem měl první premiéru v květnu 1968. To si představte, jak už jsem tady.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jste tam dodnes.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My jsme s Jiřím Havlem shodli těsně před dnešním natáčením, že jsme vlastně oba svým způsobem sympaticky postižení, my jsme oba dva zelenobílí, jinými slovy Klokani. Takže s naším milovaným týmem, který bohužel sestoupil do druhé ligy, tak sdílíme ty radosti, ale hlavně taky trápení. Jak to vidíte teď s Ďolíčkem? Taky vás to tak trošičku bere jako mě?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
No, samozřejmě trápí mě to moc, a dokonce když Bohemka musela hrát na Slavii v tom bunkru, já tomu říkám bunkr, já jsem tam byl jednou a zabloudil jsem tam v těch betonových chodbách, ne, tam ne zkrátka. Takže jsem tam nechodil. Takže na jednu stranu jsem rád, jestli to tak vypadá, že Bohemka bude kopat druhou ligu, že se do toho Ďolíčku vrátí, i když bude druhá liga, ale bude to Ďolíček a věřím tomu, že tam bude chodit daleko víc lidí než na tu Slavii, protože ta atmosféra je tam nenahraditelná zkrátka. To náměstíčko za tribunou, to není nikde. Tam chodili lidi dvě hodiny před zápasem pokecat, jsou tam tři hodiny po zápase. Dáte si tam chleba se sádlem a s cibulí a takový věci, což nikde jinde není. A kupodivu si myslím, že jsem to tak pozoroval tu skladbu těch diváků, že se tam nebojejí chodit ani lidi s malejma dětma, rodiny.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Třeba na Spartě to je nevídaný.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
To nejde zkrátka. Takže po týhle stránce jsem teda rád. No, teď jde vo to, co potom. Voni tam budou kopat druhou ligu a třeba, dejme postoupějí a co. Tak zase půjdou zpátky na Slavii. A tam je právě ten malér, což nás asi všecky trápí, aby se v tom Ďolíčku zůstalo a ta první liga se tam kopala dál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je takovej zvláštní fenomén ten stadion, ten takzvanej Ďolíček, viďte.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
To má atmosféru obrovskou. Můj táta mě tam zavedl poprvé, já nevím, v roce 46, že jo. A vod tý doby tam chodím. To byla ještě hlína, že jo, dřevěný tribuny. No, nebudu vo tom povídat všecko. Hrál jsem za ně, já jsem taky za ně kopal. Dokonce jsem to dotáhl na lavičku dorostenecké ligy. Říkám na lavičku, byl jsem ten dvanáctej, třináctej hráč, jo. A už tenkrát jsem věděl, že ze mě teda žádnej Nedvěd nebo Panenka nebude, jo, a už jsem měl to divadlo a tohle to. Ale hrál jsem za ně. A v podstatě asi tak nejdál to dotáhl z tý mý party Pakrt asi tak v tý době. Péťa Pakrt. Jirka Šusta, ten taky ještě pak kopal ligu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A na jakým postu jste hrál?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Já jsem hrál takovou, poněvadž jsem nikdy nebyl moc rychlej a umím jenom pravou nohou, tak jsem kopal takovýho, dalo by se říct, staženou pravou spojku, asi tak. Rád na to strašně vzpomínám, do dneška se tam jako ty lidi, co jsme kopali, se tam scházíme na těch zápasech a to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přiznejte se, máte zelenobílou šálu nebo?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Ne, nemám. Ale to zajímavý, to vám musím říct, já na tohle moc jako nejsem. Ale teď, když jsem měl ty sedmdesátiny, tak jsem dostal spoustu různejch dárků a kostymérka z divadla Jiřina mi dala kokardu. Čili, já mám, jako měli ty Francouzi, zelenoubílou kokardu i teda se sichrhajskou. A musel jsem jí přísahat a slíbit, že na každej zápas, co půjdu na Bohemku, že to budu mít. A teď jsem, já chodím na béčko, že jo, protože áčko nemůže na Ďolíček, tak chodím na béčko. A tam na to béčko vopravdu, tam s tou kokardou chodím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to v podstatě nosili francouzští revolucionáři. No a teď, doufám, že nastane taková malá zelenobílá revoluce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vrátím se zpátky teď s mým dnešním hostem Jiřím Havlem k jeho absolutoriu vlastně na DAMU. Vy jste to zmínil sice jen tak letmo, ale myslím si, že ta divadelní hra Pavla Kohouta Dvanáct, která byla potom zfilmovaná, ta byla napsaná přímo pro váš ročník na DAMU, tak ta byla taková symptomatická pro ten ročník. Ale jestlipak z těch dvanácti všichni u divadla zůstali?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
No, tenkrát neexistovalo, že by, když jsme udělali školu, že by se k divadlu nechtělo jít. Teď je to tak, že když člověk nedostane angažmá do Prahy, tak tady dělá po dabincích nebo různě takhle. A všichni jsme teda vopravdu z tý školy v tom šedesátým třetím vodešli a všichni jsme do angažmá šli, to je pravda. A v podstatě kromě Jany Rendlový, která je moje kamarádka, do dneška se scházíme na pivu, tak ta jediná jako potom, dalo by se říct, sběhla. Ale dalo by se říct, že všech, nás bylo šest a šest, takže šest kluků a pět teda holek, všichni u toho divadla zůstali.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hm, to je docela vzácný. Ale už to není tak.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Není. A v Praze tenkrát, to je taky ještě zajímavý, v Praze zůstal akorát Láďa Křiváček u Buriana a Vašek Mareš na Zábradlí, jinak jsme šli všichni ven a v podstatě jsme si do Prahy tak pomalinku kromě tý Jitky Barášový, která zůstala celej život v Olomouci, jako zase dostali zpátky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak s Vaškem Marešem jste se pak potkal u Neumannů, že jo.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Ten dělal ředitele, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale teď bych se chtěl taky zastavit u vašich filmových příležitostí. První byla Zámek pro Barborku.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
To je pravda, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dvaašedesátej rok, jestli se nepletu. V témže roce jste natočil další film Praha, nultá hodina. Ale já mám takový zvláštní moment, kdy mám něco společného, ale opravdu hodně jaksi vzdáleně s vaším filmem nebo s filmem, který jste natočil a tam jste měl velkou roli Okurkový hrdina, protože ten film natočil režisér Čestmír Mlíkovský a Čestmír, když ten film tehdy kritika tak jaksi setřela trošku, tak on zanevřel na natáčení a šel dělat kastelána na Rožmberk. A tam jsme se spolu potkali a rok jsem tam dělal průvodce u něj. My jsme byli veliký kamarádi. Vzpomínáte na natáčení Okurkového hrdiny? To byl zvláštní film, viďte?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
To má ještě jednu zvláštní tu, protože já jsem tu roli původně neměl dělat. To dokonce natočil asi tak čtvrtinu, třetinu toho filmu tu mojí figuru už natočil Tříska. A Tříska tenkrát dokončil školu a byl na vojně jako během, já nevím, prázdnin na to vojenský cvičení měl jít. A von v tý době se na to vyprd a jel na festival do Karlových Varů. A tam ho ty vojáci dohnali. Říkali, no, to už je teda moc a tak ho zahnali zpátky, řekli žádnej film a zakázali mu toho vokurkáče. Takže pak si ten Česťa Mlíkovský, který mimochodem tenkrát chodil s Ivanou Janžurovou, to snad můžu prásknout, tak chodil na ty představení, viděl mě tam. Tak říkal, hele, pojď, všecko mi to vysvětlil. Takže já jsem to v podstatě točil tenkrát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste přetočil po Třískovi vlastně. Aha.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Ale vzpomínám na to rád, protože se to točilo v Jindřichově Hradci, spali jsme v Kamenici. Ten film nebyl moc jako, ten Česťa si to tak jako napůl vydobyl sám, takže prachů na to moc nebylo. My jsme tam tenkrát spali v podstatě, ještě Jirka Štíbr a tyhle ty lidi, patnáct na jednom pokoji a jezdili jsme autobusem tam. Ale bylo to fakt krásný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to byl takovej hodně avantgardní film.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Na tu dobu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na tu dobu hodně. Dneska by se řeklo, že to je alternativní film, že jo. A tehdy ta kritika ho trošku nešetřila, Čestmír z toho byl smutnej.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Česťa byl fajn. Pak mi ještě říkal, že měl strašně velkej sen natočit jeden film vo Petru Parléřovi a k tomu se teda pak nějak už nedostal, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak kohopak si z našich klasiků humoru Jiří Havel oblíbil za těch krásných dlouhých sedmdesát let svého bohatého života? No, tak povídejte.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Ono jich bylo hodně, že jo. Ale tak mě napadá ze dvou konců, dalo by se říct, na jedný straně Felix Holzman a na druhý straně asi tak pan Horníček. Felix Holzman byl, mně se strašně líbějí geniální ty jeho, brečíte sice hezky, ale na špatným hrobě, že jo, nebo 23.června strkám hlavu do úlu, abych se podíval, kolik je tam medu, 25.června vystupuju v cirkuse jako muž s obří hlavou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je vidět, že to máte fakt zmáklý, no.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Pak podle mýho geniální scénka se spolužačkou zase Ivou Janžurovou Včera dnes a zítra, to je klasika obrovská. Takže to bych dal na jednu a na druhou stranu pana Horníčka, protože musím se zase vrátit na ten gympl. U nás na škole, když jsme jako kluci opravdu teda chodili do toho Ábíčka, za pět korun tenkrát byl lístek k stání. Takhle nahoru, jak byly ty balkóny až k tomu jevišti a takhle se to tam zahejbalo až na konci, tak tam byly reflektory a tam se mohlo na každý straně dva lidi stát, jinak se muselo stát vzadu. My jsme čekali vždycky nahoře u pokladny, až se votevřou ty železný vrata a úprkem jsme to hnali dolů, abysme tam to místo měli a pak jsme si teprv dávali do šatny. Takže jsme tenkrát Těžkou Barboru, Baladu z hadrů, Césara a husary, no, každou tu hru jsme viděli nejmíň desetkrát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak v tom případě vám určitě udělá radost kousek z nějaké předscény Horníčka a Wericha.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
No, no.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je herec Jiří Havel, čerstvý sedmdesátník. Jak jste oslavil tu sedmdesátku?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
No, nijak moc, já na to moc nejsem. Ale každopádně v divadle jsem vyvěsil, že teda se blíží sedmdesátka a na toto téma že uspořádám konferenci vědeckou. A musím říct, že se to vyvedlo. Byli jsme v divadle po představení, seděli jsme a něco se vypilo, něco se snědlo, něco se povídalo. Dostal jsem spoustu krásných dárků, zajímavých, takových nečekaných. My chodíme ještě taková ta parta kolem toho každou neděli na pivo a protože je to vo mně známý, voni nevěděli co, tak si představte, že mi předplatili piva U Tygra. Já jsem dostal šekovou knížku takovou, takovej blok. Sedmdesát, poněvadž mi bylo sedmdesát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sedmdesát piv? To je ale nádhernej dárek.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Představte si, že já tam šel a vždycky všichni platili, já jsem vždycky vodtrh, dal jsem to tam. Úžasný, úžasný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je krása.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Takže tohle a pár takovejch věcí, takže takhle jsme to oslavili. Ale nijak jako zvlášť, že bysme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A nějaká role taky kápla?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
To ne, to ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale tak, když se k tomu tak dostáváme, tak co v současné době u bývalých Neumannů, v Divadle Pod Palmovkou hrajete?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
No, tak v první řadě je to Edita Marlen, což je takovej bestseller, by se dalo říct, to už hrajeme dvanáctou sezónu, má to 268 repríz, což je příběh Edith Piaf a Marléne Diettrich, jak voni se setkaly. Je to hra podle mýho moc hezká, napsala to nějaká Maďarka. Je to takovej průřez, takový leporelo, příběh tý Edith Piaf a tohle to. Ty dvě holky tam toho mají strašně moc. Tu hraje Hanka /nesrozumitelné/ nádherně, krásně zpívá a je to, no tak když to má v Libni 260 repríz, tak to nebude nic strašnýho. Tak to tam dělám. Pak děláme Cyrana, pak děláme Mefista. Teď byla premiéra Williamse Tramvaj do stanice Touha. No a to je tak všecko. Ještě možná na něco přijdu, ale jako největší, jo a Svatou Janu, ale to jsme teď dohráli, ta měla derniéru. Takže toho zase není tolik, ale je to tak těch, já nevím, kolik představení do měsíce. Slušná role je to v tý Edith, to jo. To vostatní, je to spíš služba divadlu, ale mně to nevadí, já už zase po velkejch věcech netoužím, jsem rád, že se můžu hejbat a že tam jako ty dědky ještě potřebujou. Takže jako jsem tam a jsem tam za to rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, no tak říkáte dědky, ale padesátníka v pohodě zahrajete. Heleďte se, pane Havel, je to pravda, já jsem si někde přečetl, že prý už léta zaznamenáváte brepty kolegů. Je to tak, jo?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Je, no, no. Já jsem si jich pár přinesl s sebou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte je, jo? No, tak sem s nima. A nemusíte ani prozradit, kdo to byl.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Ale já si myslím, že můžu, že to můžu, no. Já nějaký vyberu. Podle mýho absolutně nejlepší na začátek je Rosťa Čtvrtlík, kterej už bohužel taky není mezi náma. V Jak se vám líbí Shakespeara hrál toho jednoho pastýře mladýho a má říct: "Pak ucítíš neviditelné rány přeostrých šípů lásky." A von řekl: "Konečně poznáš rychlé šípy."
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hodně velký zjednodušení teda.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
To se přiznám, to je moje z Jezinky Bezinky. Já tam mám říct: "Bude ti v Africe dělat průvodce." A já jsem řekl: "Bude ti v Africe vodit lvy." Jak to z člověka vypadne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
/nesrozumitelné/ je hrozná věc.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
No, tady Skopeček v Periferii, von hrál toho soudce: "Chvěli se před mou soudní stolicí." A von řekl: "Třásli se před mou stolicí."
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako kdybych to viděl.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Macháčková, Zákon /nesrozumitelné/: "Máte skvělej reflex, otče. Máte skvělý rifle, otče." Bartoška, ten je taky krásnej v Amadeovi, hrál toho Saliériho v tom monologu, von říká: "A šli jsme do divadla." A von řekl: "A šli jsme do hospody." Pauza: "A pak do divadla." Což se z toho krásně vylhal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě že se vrátil teda.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Renda Přibyl v Ostře sledovaných vlacích: "Nejlepší strojvedoucí v oblasti našeho ředitelství." A von řekl: "Nejlepší strojvedoucí na úseku našeho železnictví."
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak před chvilkou nám Jiří Havel podal velice výživný důkaz toho, že na divadle žádný text není konečný, že se s ním dá ještě dále pracovat. To ovšem nejsou samozřejmě ty nejhorší chvíle, kdy na divadle stéká herci čůrek studeného potu mezi lopatkami. Ale mnohem horší případy jsou, když to představení se třeba vůbec neuskuteční nebo ten výstup, který měl nastat, tak nenastává, protože herec není tam, kde by měl být. Já vím, že vy jste takový zodpovědný herec, ale přesto stane se to i takovýmu zodpovědnýmu herci jako Jiřímu Havlovi?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
No, musím říct, že stane, bohužel jednou. Já jsem fakticky tím pověstnej, že já se rozčiluju a říkám: To není možný. Jak někdo může zapomenout na představení? Dyť to mám napsaný, každej den si to zkontroluju, do divadla volám. To není možný. To jako může člověk prošvihnout představení, že jako jede v metru a to metro bourá, ale to je jinej případ, za to člověk nemůže. Ale stalo se mi to bohužel asi před dvouma lety. Ale já si myslím, za to může mobil. Kdyby nebyly mobily, tak jsem to představení nikdy neprošvihl, protože jsou teď mobily, tak se stalo, že hráli jsme právě tu Edith a Marlen a měli jsme to hrát na zájezdě v Poličce. A v pondělí se to mělo hrát u nás doma. A tenkrát dělala tajemnici divadla ještě Tereza Kostková, to ještě byla mladá a neměla peníze, tak dělala tajemnici. A já jsem na ten mobil dostat zprávu: "Edith se v pondělí ruší." Tak jsem si to přečetl, že jo, Edith se v pondělí ruší, tak jsem zůstal doma v to pondělí. A najednou telefon: "Kde jste? Kde jste? Vždyť se hraje přece." Já říkám, vždyť já jsem dostal. "Ne, vždyť je představení!" Tak jsem teda honem jel, naštěstí já nemám začátek, takže se tak moc nestalo, když jsem tam doběhl, tak se to. No, nicméně se to rozneslo všude. A já jsem říkal, dyť to přece není možný, dyť tam bylo napsáno: "Edith se v pondělí ruší." A ta Tereza říká: "Ne, to není pravda. Já jsem vám poslala." A teď to bylo, my jsme měli hrát v tý Poličce ve čtvrtek potom a v tý Poličce se to představení zrušilo. A vona mi na ten mobil napsala: "Edith se v Poličce ruší." A já jsem přečetl a navíc já mám takovej mobil, tam takový to r, p a teď celý slovo není, tak se rozdělí nesmyslně. A teď, když je ta vobrazovka malá, tak to skáče ještě jednou a tohle. No, já jsem zkrátka vyrozuměl, že Edith se v pondělí ruší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže ne v Poličce, ale v pondělí.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Takže z tohoto důvodu jsem to prošvihl, tak si myslím, že to není tak úplně moje vina, je to vina toho mobilu, takže to beru jenom tak napůl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přesně tak. Ale vod tý chvíle určitě už dobře víte, že mezi Poličkou a pondělím je velikej rozdíl.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě chviličku si budu povídat v Tandemu s hercem Jiřím Havlem, čerstvým sedmdesátníkem, hercem, který je opravdu, no, přes čtyřicet let v jednom angažmá. To je něco neuvěřitelnýho. No, ale v podstatě jsme se ještě nedozvěděli kromě toho, že fandíte Bohemce, jak se bavíte kromě divadla třeba. Jaké jsou vaše koníčky a záliby? Kromě toho taky, že sbíráte úžasné brepty kolegů.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
No, je pravda, že by se to dalo ještě říct na prázdniny, bylo teda mým koníčkem, že jsme cestovali s manželkou a dost jsme teda prorajsovali, protože já nemám chatu a nemám nic takovýho, takže jsme si vždycky ušetřili aspoň těch čtrnáct dní, tak jsme pár destinací v zahraničí projeli. Pak teda jezdím, kam se teda, doufám, dostanu i letos do tý Dírný, vodkud byl ten můj strejda, kterej mě začal táhnout k tomu divadlu v jižních Čechách. Tam je taková slavná pouť vždycky na Sv. Vavřince. Jezdil jsme tam s vnukem, kterej už je velkej, teď se mnou jezdit nechce, tak tam jedu sám. Tam vždycky tak na pár dní. Kolem jsou rybníky, že jo, v sobotu je tam turnaj v nohejbale, pak je tam tancovačka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To si zahrajete?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
No, ještě předloni jsem hrál, no. Voni mě už berou jako takovou rekvizitu sice, ale vzadu jako, když nesmečujete u lajny, u sítě, že jo a jste vzadu, tak to jde. Tak to je takový a pak se hraje ještě ženatý, svobodný fotbal, tak mě třeba postavějí do brány. Takže tam jezdím strašně rád. Takže doufám, že to zase tak nějak vyjde, i když letos to vypadá, že nám bouchl plynovej kotel, tak budeme muset část prázdnin věnovat tomu, že se tam bude muset instalovat nový topení, abysme na zimu nezmrzli, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A hrát nebudete vo prázdninách? To si dáváte vždycky volno. Co vás čeká po prázdninách? Co budete studovat novýho?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Nevím, no. Je tam první premiéra, má bejt Kdyby tisíc klarinetů, což je známý, že jo, nebudu říkat, vo čem to je. Vobsazení ještě nevisí, i když jsou tam už takzvané korepetice, tak to znamená, ty mladý kluci, co tam budou to, tak ty chodějí na ty korepetice a vobsazení ještě nevyšlo. Tak jestli tam teď má, teď jsem slyšel, že tenhle tejden má vyjít, tak jestli tam v tý armádě, v těch generálech jestli na mě něco zbyde, tak to by tam bylo. Jinak nic. Točil jsem teď docela hezkej film, von to není ani film, takovej, no. Robert Sedláček se jmenuje ten režisér, no a točí takovej jako hranej dokument, by se dalo říct, z televizní dílny, jmenuje se to Dvacátý stoletý a vono se to vždycky soustředí na osmatřicátek rok, vosmačtyřicátej rok a takhle je to. Ale není to jako, že by tam byly davy lidí a příběh. Je to soustředěný na ty strany, který vo to tenkrát jako, jsou tam sociální demokrati, komunisti a všecko se to vodehrává vlastně v těch jejich sekretariátech, kde to teda se peklo. Takže tam jsou role Gottwald, Čepička, Šrámek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Koho jste dostal vy?
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Já jsem dostal toho Šrámka, toho monsigneura Šrámka. To bylo strašně moc zajímavý, to mě moc bavilo. Je to teda projekt na strašně dlouho, já už jsem skončil, takže nevím, kdy to všechno bude hotový, vono to má asi vosm dílů. Ale to bylo dobrý, to se mi líbilo. Jinak zatím nic. Sem tam nějakej ten dabing, což mě dlouho drží, což dělám už léta letoucí v Simpsnovejch Flanders. Homere, vstávej, budeme dělat daně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte co? Vidím, že před váma je pořád ten hezkej seznam těch breptů. Přidejte ještě jeden pěknej.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Mulčik, rozkřiklo se, že ho kousla zmije a že umřel. Taky se ale říká, ovšem to je tajemství, že prý utekl. A von řekl: "Říkalo se, že utekl a taky, že ho kousla zmije. Taky se ale říká, ovšem to je státní tajemství."
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekl na závěr svého dnešního vystoupení v Tandemu herec Jiří Havel. Moc vám děkuju, ať se všecko daří a hlavně zdraví ať slouží.
Jiří HAVEL, herec
--------------------
Děkuju a na shledanou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
