Jiří Janouch - muzikant, skladatel a hudební dramaturg
23. říjen 2014
Tandem
Jan Rosák přivítal v Tandemu muzikanta, skladatele a hudebního dramaturga Jiřího Janoucha. Dozvěděli jste se, jak vypadá originální představení Smetana: The Greatest Hits v divadle ABC a také třeba připravovaná Voskovec a Werich Revue, na které se výrazně podílí jako muzikant.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pozdrav všem, kdo si naladili Tandem, posílá Jan Rosák. Dnes jsem si pozval k rozhovoru muzikanta Jiřího Janoucha. Dobrý den, vítám vás.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli se nepletu, když jsem si vás googloval na internetu, tak jsem zjistil, že těžiště vaší muzikantské práce je v divadle. Je to tak, viďte?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Momentálně je to tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Výborně, tak tam hned po úvodní písni zavítáme. Všem přeju hezkou chvilku u rádia.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak sice jsem říkal, že se podíváme hned po písničce do divadla, ale to není tak docela pravda, protože bychom neradi, tedy já bych nerad vynechal vaše dětství. Jestlipak v tom dětství už ta muzika jaksi byla tak fatální, že vám byla souzená?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
No pravděpodobně ano, protože jako spousty dětí jsem začínal v lidové škole umění a to v jednom městě poblíž Máchova jezera, to znamená v Doksech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přímo v Doksech?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
V Doksech, no. A byla ta malá škola a co si vzpomínám, tak jsme přišli jako prvňáčci nebo druháci do tý třídy. Bylo nás tam snad 30. Úplně úžasný, já jsem se ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takovej zájem?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
No, jenže potom po 14 dnech jsem říkal, to jsou snad všichni nemocní, nebo co se děje, bylo nás tam 15 a po půl roce, když jsem tam chodil, tak najednou jsme tam zbyli dva, jako co se děje? No, všichni přestali, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A proč přestali? Jaksi lekli se toho nebo přestalo je to bavit?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Asi jo, já si to nedokážu, asi, asi vím přesně, co se stalo, protože my jsme začali hudební naukou, takže pro prvňáčky místo, abysme se bavili, aby nás učili, jak se hraje Kočka leze dírou, tak nás půl roku učili nota půla, půlová nota celá a zkrátka většina lidí to, nebo většina těch dětí to nevydýchala no, takže jsme tam zbyli já a můj kamarád Honza. A ten byl, zase tak strašně chtěl hrát na kytaru, aby u toho táboráků si mohl dát to C dur, G dur, tak tam vydržel a oni mu potom řekli - máš malý ruce, budeš hrát na housle. 2 roky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bylo zklamání.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
No, protože ty 2 rokya si pro toho malýho kluka jsou úplně nepřekonatelnej časová doba, a po dvou letech, on to zkrátka vydržel ještě až překvapivě a po těch dvou letech mu řekli, tak tady máš kytaru, on šťastnej, že jo, že bude hrát na kytaru, ale tak žádný C dur, žádný G dur, teď budeš hrát stupnice. A to ho teda už definitivně položilo ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To ho vyřídilo.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
... takže jsem v tý hudebce tam zbyl sám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně z těch 30 dětí úplně sám?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Hmm, hmm.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, a to vy jste tak jaksi hezky překlenul i ty /souzvuk hlasů/ stupnice a podobně?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
No asi, no bylo to tak, že asi jsem se na to nemusel připravovat tolik, že mně to šlo samo většinou, protože většinou ty děti musejí nějak cvičit, to se jim nechtělo, a já jsem zkrátka měl asi určitě ten, ty dispozice nebo dejme tomu toho kus talentu tenkrát už ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byly dispozice taky rodinný nějaký?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Asi jo. Jako já přesně nevím úplně, ne že by byl otec nebo prarodiče nějaký koncertní mistři, to ne, ale všichni hráli, protože rodiče jsou učitelé, takže to měli povinně, museli hrát a i housle, klavír a podobně, takže i prarodiče vím, že hráli a že bylo tady taková to zázemí, to genetický zázemí tady bylo no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a když Honza teda jaksi toužil po tý kytaře, tak po čem jste toužil vy?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
No, já jsem do těch, já nevím, 14 letech určitě po muzice netoužil. Zkrátka jsem tam chodil, bylo to trošku něco jako má povinnost a hrál jsem ty, ty Beethoveny nebo zkrátka ty Mozarty, ale ty dětský skladbičky. Potom to byl hlavně ten Černý a podobně. Ale potom asi v tý sedmý nebo osmý třídě nastal určitej zlom, protože se objevil, tam přišla nová učitelka a říkala mi, proč nehraješ písničky? Tak ukázala mi akord a tu melodii a já jsem najednou zjistil, že to jde, jo, protože doposavad mi to nikdo vlastně neukázal a bylo to škoda, že jo. Ty děti se zkrátka tímhle způsobem odrazují, jo. Já si doufám, že dnešní hudební školy už jsou na tom daleko líp, že, ale tenkrát to bylo fakt tímhletím způsobem, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak vidíte to, kdyby tam bývala tahleta paní učitelka přišla už na začátku, tak vás mohlo zbýt mnohem víc než jeden z těch 30.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu je dnes hostem muzikant Jiří Janouch. Jak jsem říkal, těžiště jeho muzikantské práce je opravdu v divadle, a to konkrétně v Městských divadlech pražských, konkrétně tedy v Divadle ABC, abychom byli úplně přesní.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
ABC i Rokoko.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I Rokoko, ano. Ale já se teď chci zastavit nejprve u toho projektu, který už běží 2 roky, jestli se nepletu, a který možná některé nezasvěcené posluchače, diváky třeba jaksi přivádí do rozpaků, protože už v názvu je jméno našeho klasika a zároveň jaksi přídomek nebo respektive další fráze, která je spíš jaksi obvyklá u dejme tomu u populární muziky, u rockových kapel a tak, zkrátka a dobře Smetana - The Greatest Hits. To je opravdu docela krkolomné, ale vy nám teď, předpokládám, pane Janouchu, trošičku vysvětlíte, co se pod tím skrývá.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
No je to úžasná, je to v podstatě moje srdeční záležitost. Já už jsem s tím setkal na Kladně, protože tahleta hra se začala před asi 8 lety nebo přibližně před 8 lety hrát na Kladně a v trošku jiným pojetí, s jinou muzikou, ale teď před 2,5 roky se to začalo zkoušet, nebo začalo hrát, premiéra, tuším, byla 2012 v březnu, a asi je to v úplně v novém hávu, noví herci a v novém divadle, to znamená v Divadle ABC.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli se nepletu, já si tady zrovna poznamenávám, abych na to nezapomněl, tak se hned zeptám, že ta hra vznikla vlastně tak trošku z nouze.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Režisér a dramaturg Petr Svojtka a Jiří Janků. Vím, že už o tom uvažovali, já nevím, před 10, 20 lety, ale teprve teď se to dostalo před těmi 2,5 roky do tý nebo na takovou úroveň nebo zkrátka to dotáhli do tý finální fáze a je to fakt zajímavá hra. A jmenuje se to, já nevím, abych poopravil Bedřich Smetana: The Greatest Hits. A je to, jestli můžu trošku o tý hře ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No určitě samozřejmě.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Je to hra o divadelním souboru nejmenovaném, který má finanční potíže a aby ustál ty finanční potíže, tak zažádá o grant, o grant, dostane ho z Japonska, ale dostane ho jen pod tou podmínkou, že nazkouší všecky Smetanovy opery a dá je do jedný, do jedný divadelní hry. Problém je to, že jsou to činoherci, že nikdo v podstatě neumí zpívat, nikdo neumí hrát, takže to je jako zděšení, a teď se první část toho představení se řeší vůbec, jestli to má smysl, jestli to má, jestli to budou schopni nacvičit a tak dále. Takže se pozve kapela, v tý kapele jsem i členem teda já, já tam hraju na klávesy, a od druhé půlky nebo od druhé třetiny se rozjíždí ten pokus o to spojení těch 8, 8 oper nebo 8,5, protože ta viola byla, to se tam taky uvádí, byla v podstatě nedokončená, že jo, ale těch hlavních 8 oper tam zazní nebo se o nich mluví. Takže tam v té hře, která je částečně hra, částečně prošpikovaná těmi písničkami, se tam objevuje Branibor, Dalibor, je tam Čertova stěna a tak dále, Libuše a všecko, že jo, a je to, dejme tomu, kompilát různých těch oper a ty písničky, jednotlivé písničky jsou spojujícím elementem, aby ten děj měl nějaký smysl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jestli tomu dobře rozumím, tak vždycky se té árie nebo té písničky zmocní některý z těch herců a ten ji po svém a v různém hávu jaksi muzikantském předvede.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
No to byla hlavně moje práce v tom případě u Smetany zaranžovat ty jednotlivé árie do pro kapelu, pro čtyřčlennou kapelu a herce, který tomu buď to zpívají nebo i doplňují některými nástroji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Chci se vás zeptat, pane Janouchu, neměl jste pocit trošičku takový svatokrádeže, když jste dával Smetanu do rockový podoby?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Samozřejmě. No to je samozřejmě pravda, že musí se na to tak, aby se ten Smetana, aby, aby se mu to líbilo, to je zásadní, protože ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A myslíte, že by se mu to líbilo?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Já nevím. To asi těžko říct, protože je to úplně jiná doba, ale hlavně že se to líbí divákům.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, to je nejdůležitější.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
To je úplně ... a ty písničky, tam už byl od tvůrců, od toho Petra Svojtky a Jiřího Janků bylo nějaký zadání, že tuhletu písničku chtějí mít třeba v rockovým hávu, například Znám jednu dívku, některý budou jako balada a tak dále, takže tam je, tam se ozve asi 17 nebo 18 částí árií, buďto celý včetně samozřejmě těch nejznámějších jako je Roztomilé zvířátko, nebo případně Proč bychom se netěšili a tak dále. I samozřejmě některé málo známé, které jsem samozřejmě ani já neznal, to například Jsme svoji nebo Z tvých sladkých úst z opery Tajemství, kterou si myslím, že málokdo zná. Ale samozřejmě většina, většina povědomí je zde o Prodané, Prodané nevěstě, případně Libuši a Daliborovi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já si myslím, že si můžete teď dát takovou ochutnávku. Tak se, vážení a milí, usaďte, představte si, že zhasíná sál divadla a na scénu vstupují herci a dávají vám Smetanu v takové podobě, ve ketré byste to nečekali.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hanuš Bor a Zbigniew Kalina zazpívali rockového Smetanu. To je teda, jak se říká velice hezky mezi rockovými muzikanty nářez. Já si myslím, že z toho ze začátku asi divák je trošičku na větvi, ale pak, když se vžije, tak se mu to musí hrozně líbit.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Určitě. Spousty lidí vlastně neví, na co jdou. Jsou překvapeni a potom říkají 3 hodiny jsem se nezastavili smíchem a úplně úžasný. Pokaždý je vyprodáno a je to perfektní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nádhera. No samozřejmě tohleto představení určitě dělá radost i pokladně divadla, co si budeme povídat, ale vy nejste jaksi účasten jenom v tomhletom jednom projektu. Tak co ještě je za vámi a co zrovna teď děláte jaksi v Městských?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Teď projekt Smetana, zkráceně Smetana tomu samozřejmě říkáme, se už teda 2,5 roku hraje a určitě bude mít ještě před sebou nejmíň několik let budoucnost a teď se připravuje, momentálně se zkouší nová hra nebo konkrétně revue, jmenuje se to V+W revue, to znamená Voskovec a Werich, a je to u 110. výročí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak o tom si popovídáme za chviličku. A já bych teď ještě další projekty, abychom taky nepominuli samozřejmě. Co, co třeba, dejme tomu, ještě, co už jste udělal jaksi v divadle?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Konkrétně jsme měli spolupráci s Veronikou Gajerovou u jejích narozenin, u příležitosti jejích kulatých narozenin jsem pro ní napsal asi 4 nebo 3 písně, který jsme už asi na třech hrách spolu zpívali a i s kapelou a bylo to, nebylo to v Divadle ABC, ale bylo to v Rokoku. A Veronika Gajerová, která je nejenom výborná herečka, tak se ukázalo, že je i výborná zpěvačka a konkrétně ji sedí šanzónový styl, protože to je samozřejmě herectví určitým způsobem projev tý písničky jí fantasticky sedí, takže Veronika je skvělá v tom.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak vidíte, tak protože jste natočili ten koncert, tak si můžeme jednu z těch písniček v podání Veroniky Gajerové, kterou připravil můj dnešní host Jiří Janouch, poslechnout.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jiří Janouch se zmínil o projektu V+W revue, který se teď zrovna chystá k provedení, zkoušíte viďte.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Zkoušíme no, už se začalo zkoušet.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Divadle ABC?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Divadlo ABC ano, na velký scéně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, tak to, že Voskovec a Werich byli veliký fenomén a že už byli několikrát třeba, dejme tomu, i zpracováni po svém jinými interprety, autory, tak to známé, ale jak jste k tomu přistoupili vy?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
No je to samozřejmě trošku analogie s Bedřichem Smetanou, protože i soubory částečně obdobný, ne úplně všechny a není tam samozřejmě dějová linka, je to revue, jsou tam skeče, jsou tam scénky a podobně, ale ty písničky jsou také zaranžované do jediného hávu než samozřejmě do retro stylu, který původní Ježkův orchestr nabízel v tomto divadle. Aby to bylo zajímavější, tak každá písnička, objeví se tam 14 písniček, z čehož 13 je od Jaroslava Ježka, jedna je /nesrozumitelné/, která nebyla Ježkova, ale všichni ty známé písničky, včetně Svítá a Klobouk ve křoví, Život je náhoda a tak dále, budou nebo jsou zaranžovány trochu jinak. Samozřejmě je potřeba, abysme zase tomu Ježkovi nebo případně Smetanovi neuškodili, aby to bylo snesitelný pro moderní ucho moderního diváka, takže tady u toho aranžování je trošku problém, že někdy aranžér chce to vylepšit. Tyto písničky se vylepšit nedají, v podstatě je to dokonalý. Ta muzika jak klasická Smetanova je dokonalá a Ježkovi, Ježkovi harmonický postup, i to je fakt na takový úrovni, že se to vylepšit nedá. Tady se to dá jenom pozměnit, aby současný divák to v této hře možná líp snášel nebo líp vnímal. Takže písničky například Svírá, jedna myslím, že z těch nejzajímavějších jsou podány jenom jako vícehlas, pětihlas bez kapely, takže se tam objeví trošku možná jako Bobby McFerrin nebo 4TET, takže náznaky vokálních souborů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To musela být dost jaksi důkladná práce, protože herci, herci nejsou jaksi tak školeni jako zpěváci a i když mají třeba, dejme tomu, určité předpoklady, tak přece jenom ta práce musela být důkladnější.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Byla určitě náročná, ale samozřejmě se vybírali herci, který jsou toho schopni, jako jedna z prací aranžéra je taky, aby připravil tu písničku a nejenom pro kapelu, ale i pro herce, aby to bylo hratelný a zpívatelný, protože když by to nezazpívali, tak to nemá cenu dělat, že jo. Nebo kdyby to zazpívali tak, aby se to nedalo poslouchat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Heleďte se, já samozřejmě nechci, abyste někoho vynášel a někoho třeba méně, ale přece jenom, kdo vás jako opravdu hodně překvapil, že třeba výborně zpívá?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Jako mě spíš nepřekvapil, protože vím, ty lidi znám, že jo. Je tam z těch zpěváků výbornech je tam ten Roman Říčař, kterej je asi nejznámější, protože účinkoval i ve více muzikálech, ale i jak jsme mluvili Zbigniew Kalina zpívá výborně, Hanuš Bor a tak dále, Veronika Gajerová znova a tak dále. Takže jsou tam všichni vybraní zpěváci nebo herci, který dokážou zpívat a dokonce i někteří, který, kteří si k tomu dokáží ještě zahrát na nějaké hudební nástroje. Například Lucie Pernetová hraje na klarinet, Roman právě i s Hanušem i s Lucií budou dokonce doplňovat jednu, jednu scénu jako pianisti a bude to skladba Bugatti step až překvapivě, takže tam bude kombinace profesionálního pianisty a k nim budou sekundovat nebo ho doplňovat nějakým způsobem zaranžovaným, aby oni to zahráli. Právě to byla určitá ta, ten typ aranžérský práce, aby oni byli schopný zahrát a zazpívat konkrétně v tom Bugatti stepu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak to si můžeme jenom představovat zatím, jak to asi tak dopadne, ale můžeme si teď dát, aby si samozřejmě jste si přál tuhletu písničku jako písničku na přání, což je taková pravidelná rubrika v našem Tandemu, tak to bude v podání originálu, to znamená opravdu pánů Voskovce a Wericha tak, jak to zpívali oni. Tak jenom teď si můžete jenom představovat, co z toho asi tak udělají muzikanti, herci a potažmo zpěváci v Divadle ABC.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jak jsem říkal, takhle zpíval Voskovec a Werich. Herci toho předvedou potom tak trošičku jinak. Bude to zase tak jako třeba v případě Smetany jaksi v různých, dejme tomu, žánrech hudebních pojato?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
To zadání nebylo úplně, že by to muselo být v žánrech. Jako Smetana měl třeba právě, jedna písnička byla reggae, potom byl ten rockový, balada. Tady režisér přišel a říkal - potřebujeme, aby to bylo hravé. Což je teda ještě těžší, protože když si představíte, že tu písničku dáte do swingu, protože dneska, dneska většina těch Ježkových písniček je zažitých v tom swingovém stylu, protože Werich to potom s orchestrem Karla Vlacha nazpíval většinou ve swingovém pojetí, což v tom Ježkovým orchestru nebylo, protože Ježek jako vlastně hrál foxtrotově. Já jsem dokonce nedávno slyšel rozhovor nebo povídání Jaroslava Ježka o jazzu, to mě překvapilo, protože on v těch, 20, 30. letech tady už, už byl nějaký vliv toho jazzu vlastně americkýho a on říká, že jazz je rozdělen na dvě části, na blues pomalý na rychlý na foxtrot. Ale o swingu tenkrát vůbec se nemluvilo u nás. Až teprve později vlastně ty všecky písničky byly víceméně zaswingovaný do toho tečkovanýho rytmu předvedení, takže když se dneska zpívá Život je náhoda a podobně, tak se to zpívá v těch aranžích swingovejch a když si to pustíte někde na internetu v tom originále ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak je to foxtrot.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
... tak je to úplně jiný, ale to frázování je naprosto jiný, a že tyhlety písničky zkrátka měly bejt v tom Voskovci a Werichovi. Teď na tom novým, novém revue dělané jako hravé, takže o to to bylo těžší, vymyslet nějaký nápad. Takže například další písnička, která je hodně známá, je Tmavomodrý svět a ten jsem vytvořil jakoby naopak. To znamená, že sólo místo zpěvu bude hrát saxofon a tu harmonii, to znamená netoliko a tak dále, ty slova se zpívají jako akordy, to znamená jenom rovně akordy a to doprovází herci ve čtyřhlasu to sólo toho muzikanta. Takže takovýhle způsobem se k tomu přistupuje, aby se zkrátka neublížilo, aby se nedělalo z Jaroslava Ježka něco, co ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S velkou pietou, ale ...
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
... přesně, ale hravě, aby to bylo hravý, aby to zkrátka neublížilo písničce a Jaroslavu Ježkovi, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste říkal, že diváci, kteří už to viděli, myslím teď Smetanu, se 3 hodiny v podstatě smějí. Budou se smát i tady na Voskovci a Werichovi?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Určitě. Je to, samozřejmě nebude to až taková komedie, protože tam jsou naznačeny i ty, takový ty těžší chvilky. Já jsem teda, scénář mám před sebou nebo měl jsem před sebou, ještě jsem ho nedočetl, protože se starám opravdu o tu muziku a na zkouškách už jsem byl, samozřejmě některý části už jsem viděl, ale to vytížení s těma, nebo s tou muzikou nebo s těma skladbama bylo natolik velký, že jsem neměl vlastně ještě v podstatě čas to vidět vcelku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jakej je příběh třeba jenom v kostce?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Ne, příběh tam není.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam není příběh?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Tam není úplně dějová linka, tam je, tam je to posledních 10 let divadla, Osvobozeného divadla než Voskovec a Werich vlastně s Ježkem odcestují do Ameriky před válkou. Mělo by to končit tím rokem 39, když je vlastně ta těžká chvíle pro stát a pro divadlo, když vlastně musí končit, takže to taková legrace někdy není. A to v té hře musí bejt svým způsobem znázorněno také.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když se člověk pohybuje v divadle, tak pochopí, že je to taková křehká záležitost, která jednak závisí na spolupráci všech možných složek a jednak taky, když se někde něco pokazí, tak se to může pokazit celé. Teď mám na mysli, někdo prošvihne představení a protože jsou na tom závislí kolegové, tak, tak se třeba nehraje. Ne, že by se tohleto mělo stát i mému dnešnímu hostovi, muzikantovi Jiřímu Janouchovi, ale stejně určitě i vám se problémy nevyhýbají.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
No byl problém samozřejmě ve spojitosti s muzikou jsem měl jeden a to byl vlastně zánět šlach, což je, se stane spousty muzikantů, slyšel jsem o tom od houslistů a tak dále, že se to stává. Mně se to stalo bohužel taky a díky tomu jsem to piano a klasiku a nějaký rychlý energický hraní na klavír musel vlastně opustit, takže se tím pádem se věnuji víc tomu aranžování a skládání. A stalo se to tak, že ve 20 letech nebo možná vlastně později, o něco později jsem hrál v triu, měli jsme malé pódium, jazzové trio, piano, basy, bicí, malé pódium a z jedný straně máte basovou bednu, z druhý strany máte činel a teď povědomě se snažíte na to piano je vlastně přetlačit a když se špatně slyšíte, tak je to fakt po těch 3 hodinách hraní a druhej den znova a tak dále, tak jsem říkal, co se děje, jo, najednou mi to ty prsty už nešly zdaleka tolik, co šly. A najednou jsem zjistil, že to bolí, druhej den jsem neudržel sklenici v ruce, protože nebo hrníček, protože ty šlachy zkrátka mají, jsou zanícený a nedá se už s nima kor na piáno vůbe hrát, takže ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to je nevratný tohleto?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
To je nevratný. Aspoň u mě to bylo nevratný nebo aspoň částečně nevratný. Já jsem měl ještě tu smůlu samozřejmě, jsem se snažil to nějak řešit, takže doktoři, teď jeden doktor, druhej doktor, co se s tím má dělat, jeden říkal to se musí hned procvičovat, to bylo samozřejmě špatně, takže ten další doktor to se musí dát do sádry, tak jsem to měl v sádře asi dvakrát, třikrát, jenže ten pocit nebo ten pud furt hrát, to nutkání furt hrát muziku jsem asi v sobě měl furt a když jsem sundal sádru, tak jsem zase začal hrát a ono se to vrátilo. A vrátilo se tím způsobem, že se to vlastně úplně někdy nedoléčilo, takže ty, to hraní na to piáno musím hrát trošku jako obezřetně a míň.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hrajete, hrajete zkrátka pomalejší kusy teď.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
No přesně tak, přesně tak. Já jsem se snažil hrát potom Beethoveny a Chopinovy etudy, to bylo moje oblíbený jako klasiku. Moje oblíbená skladba byla třeba Valdštejnská sonáta Beethovena. To byla nádherná věc. A nebo i z latinskoamerických rytmů ty salsy, socy a podobně, to je, a všecko to je energetický a pohybově na ty, pohybově na ty prsty hodně náročný. Já si myslím, že to je v podstatě, v podstatě analogie i se sportem, protože tam se sportovcům, který jsou nebo stoupají na vrchol a potom dosáhnou nebo se snažej teď to bude to ono a najednou se stane nějakej úraz a konec. Je to určitě analogie.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jiří Janouch se zmínil o tom, že takové ty rychlé skladby poté, co ho postihl zánět šlach v rukou, už si nemohl dovolit, což teda byla asi škoda, protože vy jste svého času dokonce v té oblasti tam přímo latinskoamerické jste podobné věci hrával v Karibiku. Jak jste se tam vlastně dostal?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
No, náhoda přeje připraveným samozřejmě. Po škole po technice jsem začal chodit tenkrát na lidovou konzervatoř, dřív se to jmenovalo dokonce Hudební škola specializované účelové studium pro pracující, až takový ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Až takhle jo?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
... takovýhle, to se potom přeorientovalo nebo přeformovalo na Ježkovu, Konzervatoř Jaroslava Ježka, když jsem, nejdřív jsem dělal piáno a potom druhou část už v Konzervatoři Jaroslava Ježka jsem dokončil skladbu a aranžování. A tyhlety školy jsou úžasný na to, že potkáváte lidi, potkáváte muzikanty, kamarády, který mají podobné zájmy a potkáte někoho a když ví o vás, že trošku hrajete nebo se zabýváte, tak vám řekne jo, pojďte si zahrát. A takhle přišel jeden kolega a říkal hele, já jedu na loď na rok a půl a já na to nemám čas, nechceš jet? Tak jsem říkal tak proč ne. A najednou jsem byl v kapele a odjeli jsme na rok a půl do Karibu na loď.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je neuvěřitelný. Tam jste hráli, předpokládám, každý večer pro, pro pasažéry?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Tam jsme hráli každý večer, dokonce jeden den jsme měli jako volno, ale spousty lidí si myslelo, že si hrajeme jako tady třeba od 8 do 3 do rána, to ne, tam jsme hráli 2 hodiny, v průměru 2 hodiny denně a bylo to ještě navíc hodně, hodně univerzální, aby se ta kapela byla, na jedný straně jsme hráli trošku jako disko muziku, na druhý jsme, na druhý straně jsme hráli klasický věci jazzový třeba pro pasažéry, který se připravovali na, na třeba v jídelně, aby se takový ten café music, že jo, takže jsme hráli ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha, muzikanti tomu někdy říkají gastro jazz.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Tak, tak, no samozřejmě. Nesměl to bejt moc velkej jazz, protože jinak by se vzbouřili, aby tam spíš písničky, a samozřejmě v karibské oblasti to byly i latino-americké konkrétně ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to je dobrá škola ne?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Byla to výborná škola, protože já kromě toho, té muziky s kapelou jsem i musel hrát sám i jako pianista například na mších, protože tam byla ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na mších na té lodi?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Tam byla každou neděli mše, tak jsem hrál písničky, který jsem samozřejmě neznal, tak jsem se musel trošku chytat podle sluchu, ale protože tam na to noty nejsou, když začnou zpívat, tak je musíte začít doprovázet. Takže je to, tahle škola byla taky výborná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo takové náboženské písně, které jsou při mších.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
No, no, samozřejmě no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste musel chytat takhle jo?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Přesně tak, přesně no, protože zkrátka na to noty nejsou, že jo. Všichni, všichni si myslejí, že to všichni znají, ale když přijde někdo z Evropy, tak samozřejmě tu oblast těchhle těch amerických kostelů nebo těch písní, co se, nebo /nesrozumitelné/ a podobně nezná, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak říkám, škola jako hrom a myslím si, že se vám to hodí tahleta všestrannost právě třeba při Smetanovi, kdy děláte nejrůznější žánry a možná i přitom Voskovci a Werichovi.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Určitě, určitě. Byla to nejenom, nejenom samozřejmě ten vliv toho jazzu nebo ten gastro music, ale v celý tý oblasti jsme se potkávali i s místní muzikou, to znamená s reggae, calypso. Víte, já jsem poprvé viděl, jak se hraje na steel drums. Steel drums jsou uříznutý barely, černoši na to hrajou virtuózně všecky možný styly, takže jsme hráli i v tomhletom stylu, takže ten vlivu Karibu na mě byl obrovský.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říká můj dnešní host, muzikant Jiří Janouch. Moc vám děkuju, přeju samozřejmě, ať se vydaří Voskovec a Werich revue stejně jako se třeba vydařil Bedřich Smetana: The Greatest Hits a samozřejmě divákům přeju, aby si užili, až se půjdou na to do Městských divadel pražských podívat. Díky, mějte se moc hezky a ať se daří.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Děkuju.
Spustit audio
--------------------
Pozdrav všem, kdo si naladili Tandem, posílá Jan Rosák. Dnes jsem si pozval k rozhovoru muzikanta Jiřího Janoucha. Dobrý den, vítám vás.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli se nepletu, když jsem si vás googloval na internetu, tak jsem zjistil, že těžiště vaší muzikantské práce je v divadle. Je to tak, viďte?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Momentálně je to tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Výborně, tak tam hned po úvodní písni zavítáme. Všem přeju hezkou chvilku u rádia.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak sice jsem říkal, že se podíváme hned po písničce do divadla, ale to není tak docela pravda, protože bychom neradi, tedy já bych nerad vynechal vaše dětství. Jestlipak v tom dětství už ta muzika jaksi byla tak fatální, že vám byla souzená?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
No pravděpodobně ano, protože jako spousty dětí jsem začínal v lidové škole umění a to v jednom městě poblíž Máchova jezera, to znamená v Doksech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přímo v Doksech?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
V Doksech, no. A byla ta malá škola a co si vzpomínám, tak jsme přišli jako prvňáčci nebo druháci do tý třídy. Bylo nás tam snad 30. Úplně úžasný, já jsem se ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takovej zájem?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
No, jenže potom po 14 dnech jsem říkal, to jsou snad všichni nemocní, nebo co se děje, bylo nás tam 15 a po půl roce, když jsem tam chodil, tak najednou jsme tam zbyli dva, jako co se děje? No, všichni přestali, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A proč přestali? Jaksi lekli se toho nebo přestalo je to bavit?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Asi jo, já si to nedokážu, asi, asi vím přesně, co se stalo, protože my jsme začali hudební naukou, takže pro prvňáčky místo, abysme se bavili, aby nás učili, jak se hraje Kočka leze dírou, tak nás půl roku učili nota půla, půlová nota celá a zkrátka většina lidí to, nebo většina těch dětí to nevydýchala no, takže jsme tam zbyli já a můj kamarád Honza. A ten byl, zase tak strašně chtěl hrát na kytaru, aby u toho táboráků si mohl dát to C dur, G dur, tak tam vydržel a oni mu potom řekli - máš malý ruce, budeš hrát na housle. 2 roky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bylo zklamání.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
No, protože ty 2 rokya si pro toho malýho kluka jsou úplně nepřekonatelnej časová doba, a po dvou letech, on to zkrátka vydržel ještě až překvapivě a po těch dvou letech mu řekli, tak tady máš kytaru, on šťastnej, že jo, že bude hrát na kytaru, ale tak žádný C dur, žádný G dur, teď budeš hrát stupnice. A to ho teda už definitivně položilo ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To ho vyřídilo.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
... takže jsem v tý hudebce tam zbyl sám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně z těch 30 dětí úplně sám?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Hmm, hmm.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, a to vy jste tak jaksi hezky překlenul i ty /souzvuk hlasů/ stupnice a podobně?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
No asi, no bylo to tak, že asi jsem se na to nemusel připravovat tolik, že mně to šlo samo většinou, protože většinou ty děti musejí nějak cvičit, to se jim nechtělo, a já jsem zkrátka měl asi určitě ten, ty dispozice nebo dejme tomu toho kus talentu tenkrát už ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byly dispozice taky rodinný nějaký?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Asi jo. Jako já přesně nevím úplně, ne že by byl otec nebo prarodiče nějaký koncertní mistři, to ne, ale všichni hráli, protože rodiče jsou učitelé, takže to měli povinně, museli hrát a i housle, klavír a podobně, takže i prarodiče vím, že hráli a že bylo tady taková to zázemí, to genetický zázemí tady bylo no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a když Honza teda jaksi toužil po tý kytaře, tak po čem jste toužil vy?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
No, já jsem do těch, já nevím, 14 letech určitě po muzice netoužil. Zkrátka jsem tam chodil, bylo to trošku něco jako má povinnost a hrál jsem ty, ty Beethoveny nebo zkrátka ty Mozarty, ale ty dětský skladbičky. Potom to byl hlavně ten Černý a podobně. Ale potom asi v tý sedmý nebo osmý třídě nastal určitej zlom, protože se objevil, tam přišla nová učitelka a říkala mi, proč nehraješ písničky? Tak ukázala mi akord a tu melodii a já jsem najednou zjistil, že to jde, jo, protože doposavad mi to nikdo vlastně neukázal a bylo to škoda, že jo. Ty děti se zkrátka tímhle způsobem odrazují, jo. Já si doufám, že dnešní hudební školy už jsou na tom daleko líp, že, ale tenkrát to bylo fakt tímhletím způsobem, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak vidíte to, kdyby tam bývala tahleta paní učitelka přišla už na začátku, tak vás mohlo zbýt mnohem víc než jeden z těch 30.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu je dnes hostem muzikant Jiří Janouch. Jak jsem říkal, těžiště jeho muzikantské práce je opravdu v divadle, a to konkrétně v Městských divadlech pražských, konkrétně tedy v Divadle ABC, abychom byli úplně přesní.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
ABC i Rokoko.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I Rokoko, ano. Ale já se teď chci zastavit nejprve u toho projektu, který už běží 2 roky, jestli se nepletu, a který možná některé nezasvěcené posluchače, diváky třeba jaksi přivádí do rozpaků, protože už v názvu je jméno našeho klasika a zároveň jaksi přídomek nebo respektive další fráze, která je spíš jaksi obvyklá u dejme tomu u populární muziky, u rockových kapel a tak, zkrátka a dobře Smetana - The Greatest Hits. To je opravdu docela krkolomné, ale vy nám teď, předpokládám, pane Janouchu, trošičku vysvětlíte, co se pod tím skrývá.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
No je to úžasná, je to v podstatě moje srdeční záležitost. Já už jsem s tím setkal na Kladně, protože tahleta hra se začala před asi 8 lety nebo přibližně před 8 lety hrát na Kladně a v trošku jiným pojetí, s jinou muzikou, ale teď před 2,5 roky se to začalo zkoušet, nebo začalo hrát, premiéra, tuším, byla 2012 v březnu, a asi je to v úplně v novém hávu, noví herci a v novém divadle, to znamená v Divadle ABC.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli se nepletu, já si tady zrovna poznamenávám, abych na to nezapomněl, tak se hned zeptám, že ta hra vznikla vlastně tak trošku z nouze.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Režisér a dramaturg Petr Svojtka a Jiří Janků. Vím, že už o tom uvažovali, já nevím, před 10, 20 lety, ale teprve teď se to dostalo před těmi 2,5 roky do tý nebo na takovou úroveň nebo zkrátka to dotáhli do tý finální fáze a je to fakt zajímavá hra. A jmenuje se to, já nevím, abych poopravil Bedřich Smetana: The Greatest Hits. A je to, jestli můžu trošku o tý hře ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No určitě samozřejmě.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Je to hra o divadelním souboru nejmenovaném, který má finanční potíže a aby ustál ty finanční potíže, tak zažádá o grant, o grant, dostane ho z Japonska, ale dostane ho jen pod tou podmínkou, že nazkouší všecky Smetanovy opery a dá je do jedný, do jedný divadelní hry. Problém je to, že jsou to činoherci, že nikdo v podstatě neumí zpívat, nikdo neumí hrát, takže to je jako zděšení, a teď se první část toho představení se řeší vůbec, jestli to má smysl, jestli to má, jestli to budou schopni nacvičit a tak dále. Takže se pozve kapela, v tý kapele jsem i členem teda já, já tam hraju na klávesy, a od druhé půlky nebo od druhé třetiny se rozjíždí ten pokus o to spojení těch 8, 8 oper nebo 8,5, protože ta viola byla, to se tam taky uvádí, byla v podstatě nedokončená, že jo, ale těch hlavních 8 oper tam zazní nebo se o nich mluví. Takže tam v té hře, která je částečně hra, částečně prošpikovaná těmi písničkami, se tam objevuje Branibor, Dalibor, je tam Čertova stěna a tak dále, Libuše a všecko, že jo, a je to, dejme tomu, kompilát různých těch oper a ty písničky, jednotlivé písničky jsou spojujícím elementem, aby ten děj měl nějaký smysl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jestli tomu dobře rozumím, tak vždycky se té árie nebo té písničky zmocní některý z těch herců a ten ji po svém a v různém hávu jaksi muzikantském předvede.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
No to byla hlavně moje práce v tom případě u Smetany zaranžovat ty jednotlivé árie do pro kapelu, pro čtyřčlennou kapelu a herce, který tomu buď to zpívají nebo i doplňují některými nástroji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Chci se vás zeptat, pane Janouchu, neměl jste pocit trošičku takový svatokrádeže, když jste dával Smetanu do rockový podoby?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Samozřejmě. No to je samozřejmě pravda, že musí se na to tak, aby se ten Smetana, aby, aby se mu to líbilo, to je zásadní, protože ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A myslíte, že by se mu to líbilo?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Já nevím. To asi těžko říct, protože je to úplně jiná doba, ale hlavně že se to líbí divákům.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, to je nejdůležitější.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
To je úplně ... a ty písničky, tam už byl od tvůrců, od toho Petra Svojtky a Jiřího Janků bylo nějaký zadání, že tuhletu písničku chtějí mít třeba v rockovým hávu, například Znám jednu dívku, některý budou jako balada a tak dále, takže tam je, tam se ozve asi 17 nebo 18 částí árií, buďto celý včetně samozřejmě těch nejznámějších jako je Roztomilé zvířátko, nebo případně Proč bychom se netěšili a tak dále. I samozřejmě některé málo známé, které jsem samozřejmě ani já neznal, to například Jsme svoji nebo Z tvých sladkých úst z opery Tajemství, kterou si myslím, že málokdo zná. Ale samozřejmě většina, většina povědomí je zde o Prodané, Prodané nevěstě, případně Libuši a Daliborovi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já si myslím, že si můžete teď dát takovou ochutnávku. Tak se, vážení a milí, usaďte, představte si, že zhasíná sál divadla a na scénu vstupují herci a dávají vám Smetanu v takové podobě, ve ketré byste to nečekali.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hanuš Bor a Zbigniew Kalina zazpívali rockového Smetanu. To je teda, jak se říká velice hezky mezi rockovými muzikanty nářez. Já si myslím, že z toho ze začátku asi divák je trošičku na větvi, ale pak, když se vžije, tak se mu to musí hrozně líbit.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Určitě. Spousty lidí vlastně neví, na co jdou. Jsou překvapeni a potom říkají 3 hodiny jsem se nezastavili smíchem a úplně úžasný. Pokaždý je vyprodáno a je to perfektní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nádhera. No samozřejmě tohleto představení určitě dělá radost i pokladně divadla, co si budeme povídat, ale vy nejste jaksi účasten jenom v tomhletom jednom projektu. Tak co ještě je za vámi a co zrovna teď děláte jaksi v Městských?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Teď projekt Smetana, zkráceně Smetana tomu samozřejmě říkáme, se už teda 2,5 roku hraje a určitě bude mít ještě před sebou nejmíň několik let budoucnost a teď se připravuje, momentálně se zkouší nová hra nebo konkrétně revue, jmenuje se to V+W revue, to znamená Voskovec a Werich, a je to u 110. výročí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak o tom si popovídáme za chviličku. A já bych teď ještě další projekty, abychom taky nepominuli samozřejmě. Co, co třeba, dejme tomu, ještě, co už jste udělal jaksi v divadle?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Konkrétně jsme měli spolupráci s Veronikou Gajerovou u jejích narozenin, u příležitosti jejích kulatých narozenin jsem pro ní napsal asi 4 nebo 3 písně, který jsme už asi na třech hrách spolu zpívali a i s kapelou a bylo to, nebylo to v Divadle ABC, ale bylo to v Rokoku. A Veronika Gajerová, která je nejenom výborná herečka, tak se ukázalo, že je i výborná zpěvačka a konkrétně ji sedí šanzónový styl, protože to je samozřejmě herectví určitým způsobem projev tý písničky jí fantasticky sedí, takže Veronika je skvělá v tom.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak vidíte, tak protože jste natočili ten koncert, tak si můžeme jednu z těch písniček v podání Veroniky Gajerové, kterou připravil můj dnešní host Jiří Janouch, poslechnout.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jiří Janouch se zmínil o projektu V+W revue, který se teď zrovna chystá k provedení, zkoušíte viďte.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Zkoušíme no, už se začalo zkoušet.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Divadle ABC?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Divadlo ABC ano, na velký scéně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, tak to, že Voskovec a Werich byli veliký fenomén a že už byli několikrát třeba, dejme tomu, i zpracováni po svém jinými interprety, autory, tak to známé, ale jak jste k tomu přistoupili vy?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
No je to samozřejmě trošku analogie s Bedřichem Smetanou, protože i soubory částečně obdobný, ne úplně všechny a není tam samozřejmě dějová linka, je to revue, jsou tam skeče, jsou tam scénky a podobně, ale ty písničky jsou také zaranžované do jediného hávu než samozřejmě do retro stylu, který původní Ježkův orchestr nabízel v tomto divadle. Aby to bylo zajímavější, tak každá písnička, objeví se tam 14 písniček, z čehož 13 je od Jaroslava Ježka, jedna je /nesrozumitelné/, která nebyla Ježkova, ale všichni ty známé písničky, včetně Svítá a Klobouk ve křoví, Život je náhoda a tak dále, budou nebo jsou zaranžovány trochu jinak. Samozřejmě je potřeba, abysme zase tomu Ježkovi nebo případně Smetanovi neuškodili, aby to bylo snesitelný pro moderní ucho moderního diváka, takže tady u toho aranžování je trošku problém, že někdy aranžér chce to vylepšit. Tyto písničky se vylepšit nedají, v podstatě je to dokonalý. Ta muzika jak klasická Smetanova je dokonalá a Ježkovi, Ježkovi harmonický postup, i to je fakt na takový úrovni, že se to vylepšit nedá. Tady se to dá jenom pozměnit, aby současný divák to v této hře možná líp snášel nebo líp vnímal. Takže písničky například Svírá, jedna myslím, že z těch nejzajímavějších jsou podány jenom jako vícehlas, pětihlas bez kapely, takže se tam objeví trošku možná jako Bobby McFerrin nebo 4TET, takže náznaky vokálních souborů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To musela být dost jaksi důkladná práce, protože herci, herci nejsou jaksi tak školeni jako zpěváci a i když mají třeba, dejme tomu, určité předpoklady, tak přece jenom ta práce musela být důkladnější.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Byla určitě náročná, ale samozřejmě se vybírali herci, který jsou toho schopni, jako jedna z prací aranžéra je taky, aby připravil tu písničku a nejenom pro kapelu, ale i pro herce, aby to bylo hratelný a zpívatelný, protože když by to nezazpívali, tak to nemá cenu dělat, že jo. Nebo kdyby to zazpívali tak, aby se to nedalo poslouchat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Heleďte se, já samozřejmě nechci, abyste někoho vynášel a někoho třeba méně, ale přece jenom, kdo vás jako opravdu hodně překvapil, že třeba výborně zpívá?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Jako mě spíš nepřekvapil, protože vím, ty lidi znám, že jo. Je tam z těch zpěváků výbornech je tam ten Roman Říčař, kterej je asi nejznámější, protože účinkoval i ve více muzikálech, ale i jak jsme mluvili Zbigniew Kalina zpívá výborně, Hanuš Bor a tak dále, Veronika Gajerová znova a tak dále. Takže jsou tam všichni vybraní zpěváci nebo herci, který dokážou zpívat a dokonce i někteří, který, kteří si k tomu dokáží ještě zahrát na nějaké hudební nástroje. Například Lucie Pernetová hraje na klarinet, Roman právě i s Hanušem i s Lucií budou dokonce doplňovat jednu, jednu scénu jako pianisti a bude to skladba Bugatti step až překvapivě, takže tam bude kombinace profesionálního pianisty a k nim budou sekundovat nebo ho doplňovat nějakým způsobem zaranžovaným, aby oni to zahráli. Právě to byla určitá ta, ten typ aranžérský práce, aby oni byli schopný zahrát a zazpívat konkrétně v tom Bugatti stepu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak to si můžeme jenom představovat zatím, jak to asi tak dopadne, ale můžeme si teď dát, aby si samozřejmě jste si přál tuhletu písničku jako písničku na přání, což je taková pravidelná rubrika v našem Tandemu, tak to bude v podání originálu, to znamená opravdu pánů Voskovce a Wericha tak, jak to zpívali oni. Tak jenom teď si můžete jenom představovat, co z toho asi tak udělají muzikanti, herci a potažmo zpěváci v Divadle ABC.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jak jsem říkal, takhle zpíval Voskovec a Werich. Herci toho předvedou potom tak trošičku jinak. Bude to zase tak jako třeba v případě Smetany jaksi v různých, dejme tomu, žánrech hudebních pojato?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
To zadání nebylo úplně, že by to muselo být v žánrech. Jako Smetana měl třeba právě, jedna písnička byla reggae, potom byl ten rockový, balada. Tady režisér přišel a říkal - potřebujeme, aby to bylo hravé. Což je teda ještě těžší, protože když si představíte, že tu písničku dáte do swingu, protože dneska, dneska většina těch Ježkových písniček je zažitých v tom swingovém stylu, protože Werich to potom s orchestrem Karla Vlacha nazpíval většinou ve swingovém pojetí, což v tom Ježkovým orchestru nebylo, protože Ježek jako vlastně hrál foxtrotově. Já jsem dokonce nedávno slyšel rozhovor nebo povídání Jaroslava Ježka o jazzu, to mě překvapilo, protože on v těch, 20, 30. letech tady už, už byl nějaký vliv toho jazzu vlastně americkýho a on říká, že jazz je rozdělen na dvě části, na blues pomalý na rychlý na foxtrot. Ale o swingu tenkrát vůbec se nemluvilo u nás. Až teprve později vlastně ty všecky písničky byly víceméně zaswingovaný do toho tečkovanýho rytmu předvedení, takže když se dneska zpívá Život je náhoda a podobně, tak se to zpívá v těch aranžích swingovejch a když si to pustíte někde na internetu v tom originále ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak je to foxtrot.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
... tak je to úplně jiný, ale to frázování je naprosto jiný, a že tyhlety písničky zkrátka měly bejt v tom Voskovci a Werichovi. Teď na tom novým, novém revue dělané jako hravé, takže o to to bylo těžší, vymyslet nějaký nápad. Takže například další písnička, která je hodně známá, je Tmavomodrý svět a ten jsem vytvořil jakoby naopak. To znamená, že sólo místo zpěvu bude hrát saxofon a tu harmonii, to znamená netoliko a tak dále, ty slova se zpívají jako akordy, to znamená jenom rovně akordy a to doprovází herci ve čtyřhlasu to sólo toho muzikanta. Takže takovýhle způsobem se k tomu přistupuje, aby se zkrátka neublížilo, aby se nedělalo z Jaroslava Ježka něco, co ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S velkou pietou, ale ...
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
... přesně, ale hravě, aby to bylo hravý, aby to zkrátka neublížilo písničce a Jaroslavu Ježkovi, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste říkal, že diváci, kteří už to viděli, myslím teď Smetanu, se 3 hodiny v podstatě smějí. Budou se smát i tady na Voskovci a Werichovi?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Určitě. Je to, samozřejmě nebude to až taková komedie, protože tam jsou naznačeny i ty, takový ty těžší chvilky. Já jsem teda, scénář mám před sebou nebo měl jsem před sebou, ještě jsem ho nedočetl, protože se starám opravdu o tu muziku a na zkouškách už jsem byl, samozřejmě některý části už jsem viděl, ale to vytížení s těma, nebo s tou muzikou nebo s těma skladbama bylo natolik velký, že jsem neměl vlastně ještě v podstatě čas to vidět vcelku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jakej je příběh třeba jenom v kostce?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Ne, příběh tam není.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam není příběh?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Tam není úplně dějová linka, tam je, tam je to posledních 10 let divadla, Osvobozeného divadla než Voskovec a Werich vlastně s Ježkem odcestují do Ameriky před válkou. Mělo by to končit tím rokem 39, když je vlastně ta těžká chvíle pro stát a pro divadlo, když vlastně musí končit, takže to taková legrace někdy není. A to v té hře musí bejt svým způsobem znázorněno také.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když se člověk pohybuje v divadle, tak pochopí, že je to taková křehká záležitost, která jednak závisí na spolupráci všech možných složek a jednak taky, když se někde něco pokazí, tak se to může pokazit celé. Teď mám na mysli, někdo prošvihne představení a protože jsou na tom závislí kolegové, tak, tak se třeba nehraje. Ne, že by se tohleto mělo stát i mému dnešnímu hostovi, muzikantovi Jiřímu Janouchovi, ale stejně určitě i vám se problémy nevyhýbají.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
No byl problém samozřejmě ve spojitosti s muzikou jsem měl jeden a to byl vlastně zánět šlach, což je, se stane spousty muzikantů, slyšel jsem o tom od houslistů a tak dále, že se to stává. Mně se to stalo bohužel taky a díky tomu jsem to piano a klasiku a nějaký rychlý energický hraní na klavír musel vlastně opustit, takže se tím pádem se věnuji víc tomu aranžování a skládání. A stalo se to tak, že ve 20 letech nebo možná vlastně později, o něco později jsem hrál v triu, měli jsme malé pódium, jazzové trio, piano, basy, bicí, malé pódium a z jedný straně máte basovou bednu, z druhý strany máte činel a teď povědomě se snažíte na to piano je vlastně přetlačit a když se špatně slyšíte, tak je to fakt po těch 3 hodinách hraní a druhej den znova a tak dále, tak jsem říkal, co se děje, jo, najednou mi to ty prsty už nešly zdaleka tolik, co šly. A najednou jsem zjistil, že to bolí, druhej den jsem neudržel sklenici v ruce, protože nebo hrníček, protože ty šlachy zkrátka mají, jsou zanícený a nedá se už s nima kor na piáno vůbe hrát, takže ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to je nevratný tohleto?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
To je nevratný. Aspoň u mě to bylo nevratný nebo aspoň částečně nevratný. Já jsem měl ještě tu smůlu samozřejmě, jsem se snažil to nějak řešit, takže doktoři, teď jeden doktor, druhej doktor, co se s tím má dělat, jeden říkal to se musí hned procvičovat, to bylo samozřejmě špatně, takže ten další doktor to se musí dát do sádry, tak jsem to měl v sádře asi dvakrát, třikrát, jenže ten pocit nebo ten pud furt hrát, to nutkání furt hrát muziku jsem asi v sobě měl furt a když jsem sundal sádru, tak jsem zase začal hrát a ono se to vrátilo. A vrátilo se tím způsobem, že se to vlastně úplně někdy nedoléčilo, takže ty, to hraní na to piáno musím hrát trošku jako obezřetně a míň.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hrajete, hrajete zkrátka pomalejší kusy teď.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
No přesně tak, přesně tak. Já jsem se snažil hrát potom Beethoveny a Chopinovy etudy, to bylo moje oblíbený jako klasiku. Moje oblíbená skladba byla třeba Valdštejnská sonáta Beethovena. To byla nádherná věc. A nebo i z latinskoamerických rytmů ty salsy, socy a podobně, to je, a všecko to je energetický a pohybově na ty, pohybově na ty prsty hodně náročný. Já si myslím, že to je v podstatě, v podstatě analogie i se sportem, protože tam se sportovcům, který jsou nebo stoupají na vrchol a potom dosáhnou nebo se snažej teď to bude to ono a najednou se stane nějakej úraz a konec. Je to určitě analogie.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jiří Janouch se zmínil o tom, že takové ty rychlé skladby poté, co ho postihl zánět šlach v rukou, už si nemohl dovolit, což teda byla asi škoda, protože vy jste svého času dokonce v té oblasti tam přímo latinskoamerické jste podobné věci hrával v Karibiku. Jak jste se tam vlastně dostal?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
No, náhoda přeje připraveným samozřejmě. Po škole po technice jsem začal chodit tenkrát na lidovou konzervatoř, dřív se to jmenovalo dokonce Hudební škola specializované účelové studium pro pracující, až takový ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Až takhle jo?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
... takovýhle, to se potom přeorientovalo nebo přeformovalo na Ježkovu, Konzervatoř Jaroslava Ježka, když jsem, nejdřív jsem dělal piáno a potom druhou část už v Konzervatoři Jaroslava Ježka jsem dokončil skladbu a aranžování. A tyhlety školy jsou úžasný na to, že potkáváte lidi, potkáváte muzikanty, kamarády, který mají podobné zájmy a potkáte někoho a když ví o vás, že trošku hrajete nebo se zabýváte, tak vám řekne jo, pojďte si zahrát. A takhle přišel jeden kolega a říkal hele, já jedu na loď na rok a půl a já na to nemám čas, nechceš jet? Tak jsem říkal tak proč ne. A najednou jsem byl v kapele a odjeli jsme na rok a půl do Karibu na loď.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je neuvěřitelný. Tam jste hráli, předpokládám, každý večer pro, pro pasažéry?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Tam jsme hráli každý večer, dokonce jeden den jsme měli jako volno, ale spousty lidí si myslelo, že si hrajeme jako tady třeba od 8 do 3 do rána, to ne, tam jsme hráli 2 hodiny, v průměru 2 hodiny denně a bylo to ještě navíc hodně, hodně univerzální, aby se ta kapela byla, na jedný straně jsme hráli trošku jako disko muziku, na druhý jsme, na druhý straně jsme hráli klasický věci jazzový třeba pro pasažéry, který se připravovali na, na třeba v jídelně, aby se takový ten café music, že jo, takže jsme hráli ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha, muzikanti tomu někdy říkají gastro jazz.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Tak, tak, no samozřejmě. Nesměl to bejt moc velkej jazz, protože jinak by se vzbouřili, aby tam spíš písničky, a samozřejmě v karibské oblasti to byly i latino-americké konkrétně ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to je dobrá škola ne?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Byla to výborná škola, protože já kromě toho, té muziky s kapelou jsem i musel hrát sám i jako pianista například na mších, protože tam byla ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na mších na té lodi?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Tam byla každou neděli mše, tak jsem hrál písničky, který jsem samozřejmě neznal, tak jsem se musel trošku chytat podle sluchu, ale protože tam na to noty nejsou, když začnou zpívat, tak je musíte začít doprovázet. Takže je to, tahle škola byla taky výborná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo takové náboženské písně, které jsou při mších.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
No, no, samozřejmě no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste musel chytat takhle jo?
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Přesně tak, přesně no, protože zkrátka na to noty nejsou, že jo. Všichni, všichni si myslejí, že to všichni znají, ale když přijde někdo z Evropy, tak samozřejmě tu oblast těchhle těch amerických kostelů nebo těch písní, co se, nebo /nesrozumitelné/ a podobně nezná, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak říkám, škola jako hrom a myslím si, že se vám to hodí tahleta všestrannost právě třeba při Smetanovi, kdy děláte nejrůznější žánry a možná i přitom Voskovci a Werichovi.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Určitě, určitě. Byla to nejenom, nejenom samozřejmě ten vliv toho jazzu nebo ten gastro music, ale v celý tý oblasti jsme se potkávali i s místní muzikou, to znamená s reggae, calypso. Víte, já jsem poprvé viděl, jak se hraje na steel drums. Steel drums jsou uříznutý barely, černoši na to hrajou virtuózně všecky možný styly, takže jsme hráli i v tomhletom stylu, takže ten vlivu Karibu na mě byl obrovský.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říká můj dnešní host, muzikant Jiří Janouch. Moc vám děkuju, přeju samozřejmě, ať se vydaří Voskovec a Werich revue stejně jako se třeba vydařil Bedřich Smetana: The Greatest Hits a samozřejmě divákům přeju, aby si užili, až se půjdou na to do Městských divadel pražských podívat. Díky, mějte se moc hezky a ať se daří.
Jiří JANOUCH, muzikant
--------------------
Děkuju.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
