Josef Dvořák: Od Svatopluka Kuřátka jsem se vařit nenaučil, zato katastrof v kuchyni bylo dost

28. prosinec 2021

Rodiče mu říkali Pepíčku, sestra Pepajs. „Měl jsem strašně hezký dětství, rodiče měli radost, že mě mají, já je nikdy neslyšel mluvit sprostý slovo. Moc mě teda nechválili, třeba za školu to nešlo.“

I když kvůli rodičům šel nejprve na gymnázium, přešel na automechanika. Přemluvil rodiče vysvětlením, že řemeslo má přece zlaté dno. Auta ho baví dodnes. O tom, že se dá studovat herectví, neměl ani tušení. Cesta k němu vedla přes zpěv a hereckou školu života.

Zpěvem si dokonce přivydělával už v 15 letech, vystupoval v barech a musel mít speciální povolení, že tam může, protože ještě nebyl plnoletý. „Tatínek mi pořídil kytaru a na píseň Diana jsem lákal holky. Ty jsem neulovil, ale slyšel mě díky tomu jeden divadelní režisér, pozval mě, a dostal jsem se tak do amatérskýho divadla.“

Prošel několika divadly, mimo jiné i Semaforem, od roku 1990 je ředitelem a protagonistou Divadelní společnosti Josefa Dvořáka. Je vnímaný spíše jako představitel komických rolí a podle něj k hereckému kumštu patří skromnost. „To umožní, že je člověk pořád pravdivej a lidi mu naslouchají. Ty namyšlený a všechnovědoucí bývají nesympatický. A já neznám nesympatickýho komika. Neřeknu si: ‚Ten je tak hnusnej, ale je s ním taková sranda‘.“

Svatopluk Kuřátko z něj kuchaře neudělal

Ze seriálové tvorby ho hodně oslovil Cirkus Humberto, kde se objevil v roli Vosátka. „To byla krásná postava, já světský a cirkus miluju.“

Vyzdvihl i hlavní roli v seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka. Scénář jen prolítl, když viděl, že ho napsal Jaroslav Dietl a režírovat bude František Filip, byla to pro něj dostatečná záruka kvality. Až pak zjistil, že bude pořád vařit. „Chtě nechtě jsem u kuchařů stoupnul v ceně, ač já vařit neumím. A katastrof v kuchyni bylo spoustu!“

A přidává historku, když se nastěhoval do prvního bytu 1+1, kde byl i sporák. „Poradil jsem se s Uršulou Klukovou, co bych si tak mohl uvařit. Řekla, že sekanou. Tak jsem nastartoval sporák, vložil sekanou, vonělo to, po chvíli to začalo smrdět a valil se dým. Já to vložil do kastrolu s umělými uchy a ty se tam začaly pálit,“ vypráví o svém kulinářském umění.

Josef Dvořák

Moderování byl zážitek

Josef Dvořák měl možnost si vyzkoušet i moderování velkého revuálního soutěžního pořadu Československé televize Dva z jednoho města. „Vůbec nevím, jak na mě přišli. Já z toho byl vyděšenej, byl to přímej přenos, já to nechtěl. Tenkrát nebyly čtecí zařízení, lejstro v ruce mi nedovolili a měl jsem okno hned po úvodu. Ale nakonec jsem si vzpomněl, ta hlava sepnula.“

Přenosy byly ze stadionů a původně měl být jen jeden pořad z Plzně. Nakonec se vysílalo 13 dílů z různých měst po celé republice. „Taky se mi stalo, že jsem ohlásil Karla Gotta a on nikde. Zdrželi ho diváci, co chtěli podpis,“ vzpomíná s úsměvem.

Jaké má životní motto a jak zní Pepův zákon divadla? V rozhovoru prozradil, s čím nadšeně doma pomáhá a jak bojoval s krtkem. Poslechněte si ve speciálním Silvestrovském týdnu s Humoriádou.

autoři: Patrik Rozehnal , djo | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová