Kšandy a šle po druhé

Původem německé slovo kšanda patrně vzniklo z výrazu Geschirr, což je pojmenování koňského postroje a také ručního nářadí a nádobí. Z něj v češtině vznikl výraz kšíry, který se používá nejen v souvislosti s chovem koní, ale také v souvislosti s malými dětmi; kšíry říkáme popruhům, kterými malé děti přivazujeme do kočárku. Také psi mívají kšíry, jak dokazuje slovní spojení smrdět jako psí kšíry. Jiří Rejzek ve svém etymologickém slovníku soudí, že nejprve bylo v češtině slovo kšíry a z něj snad expresívní příponou -anda podle vzoru sranda či panímanda vznikla kšanda. Pánové Holub a Lyer to ve svém starším slovníku vidí jinak. Slovo kšanda prý vzniklo z německého Schande, popruh, k němuž bylo pod vlivem výrazu kšíry dopředu připojeno kš-.

Michal Novotný

Se šlemi je to jednoznačnější, tady se slovníky shodují. Toto všeslovanské slovo, které původně také znamenalo koňský postroj, patrně pochází, cituji Jiřího Rejzka, "z nějakého tvaru blízkého středohornoněmeckému silo, řemen v postroji, německy Siele". Dále etymolog podotýká, že německé slovo má indoevropský kořen sei-, vázat a také řemen, a že z tohoto indoevropského základu jsou i naše slova síť a osidlo, která jsou tedy příbuzná se slovem šle. Zítra se budu věnovat úslovím, v nichž se objevuje výraz kšandy. Dnes už jen povím, že ve slovenštině mají pro naše z němčiny pocházející kšandy a šle pravděpodobně domácí výraz tráky, který je příbuzný se slovesem třít a snad také s pojmenováním trakař; ten, kdo tlačil trakař, míval ho připnutý na traku, tedy na popruhu.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz