Ležet v trávě, číst a meditovat. Václav Wiesner zve do Japonské zahrady v Březové-Olešku

„Já jsem se tu v podstatě narodil. Letos jsem tady 70 let. Mám tu zapuštěné kořeny. Když jsem byl malý, tak jsem se pořád „hrabal“ v zahradě. S manželkou jsem letos 48 let. Ale jak jsem dospěl k japonské zahradě, to nevím,“ shrnul svůj životopis Václav Wiesner.

Václav Wiesner je přitom původní profesí automechanik, provozoval i hotel a v Čechách organizoval první výstavy bonsají. „Všechno souvisí se vším. Když člověk chce něco dělat, musí být zručný a musí být trochu manažer. Musíte to umět uspořádat, sehnat lidi, kteří vám s tím pomůžou,“ dodává.

Šachovnice - zenové kostky a výhled do spodní části zahrady|foto: Archiv Japonské zahrady Oleško

Dnes může přijít do jeho zahrady i veřejnost. „Návštěvník se tu hlavně odreaguje od světa, který je všude kolem nás. Může tu načerpat energii, lehnout si do trávy, meditovat, číst knížky,“ popisuje den v zahradě.

S návštěvníky má Václav Wiesner dobré zkušenosti. „Sem chodí lidi, kteří se zajímají o přírodu, něco o tom vědí. Chovají se tu jinak než v jiném světě,“ pochvaluje si.

O celou velkou zahradu se stará jen on sám s manželkou. „To mi nechce nikdo věřit a to musím říct, že manželka zvládne tak 80 procent práce. A mně pak nadává, že jsem línej … Já jsem spíš takový meditační typ, že o tom přemýšlím a manželka to dílo vykoná. Ta zahrada nás udržuje při životě,“ dodává Václav Wiesner s úsměvem.