Marek Petráš: Doba jedová kvůli očkování? Odhalili jsme tajemství očkovacích látek

Povídali jsme si o tom, proč se do očkovacích vakcín přidávají hlinité soli. Probrali jsme, jestli to může ohrožovat zdraví člověka.

Nudná realita o hliníku ve vakcínách

V posledních několika letech se téma hlinitých solí a hliníku ve vakcínách dostalo také k nám do Česka. Na internetu i v klasických médiích se objevují tzv. nové objevy nebo zjištění související s bezpečností očkování.

Cílem těchto sdělení má být informovanost zacílená především na rodiče. Přesto každý zdravě uvažující rodič nad těmito informacemi zpozorní a položí si jednoduchou otázku: „Jak je tedy možné, že my sami očkování jsme přežili bez následků? A je tedy očkování prospěšné nebo škodlivé?“

Proč se do vakcín přidávají hlinité soli?

Je tomu už skoro 100 let, co se ukázalo, že vakcíny s přídavkem hlinitých solí zvyšují imunitní odpověď po očkování. Díky nim se počet potřebných dávek příslušné vakcíny sníží, tzn. kvalitní očkování pak vyžaduje menší počet podaných dávek. Přestože dodnes schází jednoznačné vysvětlení, jak tyto soli fungují, je mnoho důkazů pro následující tvrzení nebo předpoklady.

Injekční stříkačky (ilustrační foto)|foto: Free Digital Photos

Používané minerální soli dokáží vakcinační složku (bílkoviny, cukry apod.) na sebe navázat, stabilizovat a následně dobře prezentovat imunitnímu systému. Ten pak důležité látky přijme a cíleně si vůči nim vytvoří nejen protilátky, ale také naučí své buňky rozpoznávat odpovídající infekce, aby byly na ně připravené.

Hlinité soli se stávají vůči imunitnímu systému netečné, tzn. imunitní systém si vůči nim žádné protilátky nevytváří. A tak je to správně, protože v opačném případě by došlo ke zhroucení imunitního systému a smrti člověka.

Je množství ve vakcínách bezpečné?

Zdánlivě to vypadá, že hlinitých solí je ve vakcínách vysoké množství, tj. asi 0,5 až 1,0 mg v dávce. Zde je třeba připomenout, že až do konce 80. let minulého století se s těmito solemi ve vakcínách moc nešetřilo a používalo se jich téměř dvojnásobné množství.

Očkování (ilustrační foto)|foto: Free Digital Photos

Protože se ve vakcínách používají výhradně jen soli ve vodě nerozpustné, které se v tekutinách svalů rozpouštějí jen velmi omezeně, rozhodujícím zůstává množství, které prostoupí do krve a krevního oběhu. To by totiž mohlo teoreticky ovlivnit správnou funkci orgánů.

Vědecky bylo potvrzeno, že maximální množství, které se do krve dostane z 1 mg vakcinačních hlinitých iontů je 0,07 % (neboli 0,000 7 mg „momentálního hliníku“). Vezmeme-li v úvahu skutečnost, že minimální množství potřebného hliníku v 1 litru krvi je 0,005 mg, pak se díky očkování toto momentální množství zvýší maximálně o 14 %.

Všechny dosavadní poznatky naznačují, že bezpečné množství hliníku v 1 litru krvi je v rozmezí od 0,005 do 0,010 mg, je zřejmé, že očkováním se jeho množství nezvýší nad nebezpečnou úroveň. To ostatně vysvětluje, proč za 80 let stávajícího očkování nejsou generace očkováním postiženy.

Mohou hlinité soli ovlivnit nervový systém?

Vědecké poznatky ukázaly, že existuje určitá prostupnost „hliníku“ do nervové tkáně mozku. Její míra však nedosahuje ani 0,003 % vakcinační dávky. Tomu vlastně odpovídají i závěry prací, které bývají mylně (nebo snad záměrně) přiřazovány důkazu o tom, že právě hliník je původcem nějakých abnormalit nervového systému.

Pandemrix - očkování proti pandemické chřipce|foto: ČTK,ČTK

Je hliník jedovatý?

Odpověď je jednoznačná, ano je. Stává se příčinou řady závažných “civilizačních” chorob. Přesto, ať chceme nebo nechceme, je rovněž součástí těla a zajišťuje správnou funkci řadu procesů. Stejně jako jiné stopové prvky v těle musí být přijímán jen v takovém množství, které tělu neškodí.

Tento předpoklad očkování naplňuje a není třeba se obávat, že by právě očkování bylo příčinou civilizačních chorob. „Dnešní doba je poznamenaná stigmatem doby jedové. Je to ale jen doba jedová? Nejsou to právě baby jedové, které nám ji otravují?“ uzavírá Marek Petráš.