Mgr. Petra Vitoušová - prezidentka Bílého kruhu bezpečí
2. duben 2012
Tandem
Prezidentka Bílého kruhu bezpečí Mgr. Petra Vitoušová dorazila do studia Tandemu. S Janem Rosákem například probrali, jaké služby nabízí Bílý kruh bezpečí a jak se k této prác dostala.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, zdraví vás Jan Rosák. Jsem rád, že i dnes jste si naladili váš Tandem. Možná to víte. A jestli ne, tak vám sdělím pravděpodobně málo radostnou novinu totiž, že ročně se zhruba jedna čtvrtina občanů Evropské unie stává obětí trestného činu. Občany České republiky samozřejmě nevyjímaje. S určitým zjednodušením můžeme říct, že každý zločin rozdělí život oběti na dvě fáze - před tím a potom. Není to zase až tak dávno, kdy na oběti trestných činů nikdo ani nepomyslel. Naštěstí dneska už je všechno jinak. Následky samotného trestného činu lze korigovat včasnou pomocí a podporou oběti a nejvíc o tom ví určitě náš dnešní host, prezidentka Bílého kruhu bezpečí, magistra Petra Vitoušová. Dobrý den, vítám vás.
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Dobrý den. Děkuji za pozvání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Než se ovšem začneme věnovat vaší práci, tak nabídnu písničku a po ní se vydáme po všech vašich životních cestách, které vás dovedly až k myšlence založení Bílého kruhu bezpečí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prezidentka Bílého kruhu bezpečí, magistra Petra Vitoušová je hostem dnešního Tandemu. Odkud pocházíte? Kde jste se narodila, paní magistro?
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Já jsem křtěná Vltavou. Narodila jsem se v Praze, v Dejvicích, takže celý můj život je de facto spojen s hlavním městem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A v Dejvicích jste také vyrůstala?
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
S Dejvicemi je spojeno moje dětství, až potom konec devítiletky už jsem absolvovala na sídlišti Petřiny a de facto tam jsem byla až vlastně do svého sňatku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A kde v těch Dejvicích jenom, protože jsem taky Dejvičák v podstatě původem.
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Jste Dejvičák? Takže, ta ulice, kde já jsem bydlela, se jmenovala Sadová, pak ji přejmenovali na Thákurovu. A velice si pamatuji, že tehdy byly obrovské diskuse. Ona se původně měla jmenovat ulice Rabindranáta Thákura. A tam vedle v sousedství byl dům pro přestárlé učitelky a ty tehdy napsaly, a to si vezměte, že to jsou 50.léta, někde velkou petici, kde zdůvodňovaly výslovnost té ulice a i to, že se to nevejde na obálku ten nadpis, ulice Rabindranáta Thákura. Takže, z toho dětství si velmi pamatuji takovouhle občanskou vlastně aktivitu, kdy jsme probojovali společně těch pár občanů, co tam bylo, že se to bude jmenovat Thákurova.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přesně vím, kde to je, protože jsem se na tu ulici díval tři roky ze své lavice, neboť jsem chodil na Střední všeobecně vzdělávací školu hned naproti.
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Tam jsem chodila do třetí třídy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vidíte to, kruh se uzavírá. No a čím jste jaksi se posléze, po střední škole stala? Vy jste vystudovala žurnalistiku, jestli se nepletu, viďte.
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
No, přesně tak. Já jsem na střední školu chodila na Parléřovku a měli jsme úžasnou třídu a měli jsme úžasnou češtinářku. Třeba moje tříleté studium bylo obohaceno o to, že se mnou do třídy chodil Honza Burian, písničkář, taky teď budeme slavit podobné jubileum. A třeba takový Honza, ten předměty, určitě by mi to neměl za zlé, když to tady zmíním, předměty jako fyzika, chemie, to pro něj bylo velké neznámo, ale během toho napsal sbírku básní. A ta ušlechtilá češtinářka, paní Krečmerová, ta jednak se zasloužila o to, že Honza odmaturoval stejně jako my i v těch předmětech, které jaksi mu zůstaly trošku utajeny, ale stejně tak ona s náma prostě velmi cvičila schopnost psaní, schopnost vyjadřovat, uchopit problém, trošičku do něj proniknout. No a zřejmě ty práce některé v ní vzbudily naději, že bych snad byla schopná jaksi lépe formulovat než možná takový průměr populace, a tak ta měla velký vliv na to, že mi doporučila, abych se v tomhle tom směru trošku rozvíjela, tu fakultu žurnalistiky mi doporučila. Takže, byla jsem přijatá, absolvovala jsem, takže jsem profesí, dá se říct, skoro kolegyně, protože vy s tou novinařinou máte hodně společného taky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já přímo sice novinář nejsem, ale taky samozřejmě musím publikovat, ať už mluvené slovo nebo psané. Ale vy jste potom působila v médiích nějakou dobu. Ve kterých novinách?
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
No, tak svojí kariéru jsem končila v České televizi, to byly pořady právě věnované kriminalitě a poté jsem ještě působila v týdeníku vlády pro státní samosprávu, vlastně dneska se to jmenuje veřejná správa, což byla velmi zajímavá práce, neboť člověk od té nejmenší vesničky v republice, čítající několik stovek obyvatel, vlastně viděl řízení toho státu až po parlament a Svaz měst a obcí se tehdy zakládal a de facto přípravu zákonů od věcného záměru. Takže, si myslím, že to je i dobrý základ pro tu práci v neziskovém sektoru.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To určitě. A já si myslím, že tam je celkem snadné vysledovat ten začátek, tu myšlenku vaši, že když jste potom v pozdější době, v jednadevadesátém, jestli se nepletu, spoluzaložila občanské sdružení na pomoc obětem trestných činů v České republice Bílý kruh bezpečí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V roce 1991 spoluzaložila magistra Petra Vitoušová občanské sdružení pro pomoc obětem trestných činů Bílý kruh bezpečí. O něm, já si myslím, že většina našich posluchačů něco určitě slyšela. Ale třeba jenom tak jaksi, jak se říká, z jedoucího vlaku. Čili, paní magistro, myslím, že bude docela přínosné, když nám trošičku ten Bílý kruh bezpečí přiblížíte. Vy to určitě neděláte poprvé a myslím si, že máte určitě jaksi o tom ten nejlepší přehled jako prezidentka.
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Já si myslím, že pro občany, pokud hledají pomoc v situaci, kdy se stali obětí trestného činu, je strašně důležité, že my jsme občanské sdružení, to znamená, jsme nestátní organizace, která vznikla o dobré vůli. Je tady silná motivace lidí pomáhat. Zároveň klademe důraz na to, aby ti, kteří pomáhají, byli odborníci. A navíc tedy nejenže ta služba je bezplatná, ale ti odborníci, právníci, psychologové, lékaři pro nás pracují zdarma. Takže, to je unikum. V republice pro nás pracuje tři sta dvacet šest odborníků. A co je ještě pro lidi velmi důležité, my jsme nestranní, my nemáme problém tomu člověku poradit i, pokud je zapotřebí, jak postupovat proti orgánům činným v trestním řízení, jak podat trestní oznámení, jak se ohradit, jak si stěžovat, jak si prostě uchránit i v těch velmi procesních a formalizovaných záležitostech tu lidskou důstojnost. Na druhou stranu nemáme nástroje, abychom trestný čin mohli vyšetřit, dopadnout pachatele, usvědčit ho a potrestat. To vůbec není naše parketa. Lidé někdy mají takovou představu a zakázku, že vlastně odkryjeme střechu jejich domu, uděláme tam pořádek a zase odejdeme a oni budou pokračovat v životě sami, už bez nás. To znamená, nejsou sami mocni něco vyřešit. Takže, u nás najdou radu, podporu, přitom radu odbornou, aby ještě nenadělali více chyb než užitku. Hlavně dozví se, jaká mají práva, dozví se, jak na ta práva mohou dosáhnout a vždy přihlédneme ke schopnost toho člověka si věci zařídit, k jeho momentální životní situaci a také k okolnostem toho případu. Takže, stručně řečeno, podtrženo a ukončeno, důvěra za důvěru. K nám přicházejí lidé i ve chvíli, kdy trestný čin neoznámili třeba policii a nejsou rozhodnuti, zda tak učiní, my věříme tomu, co nám sdělují, také jim říkáme tak, jak nás daleko do svého problému pustíte, tam budeme připraveni pomoci. Naslouchají jeho vyprávění vždy právník, specialista na trestní právo a psycholog. A potom společně jaksi dospějeme k tomu, co tomu člověku poradit, jak ho podržet, jak mu pomoci. S někým jsme jednou a s někým jsme i sedm let.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hm. Říkáte, že někdy jaksi neoznamují lidé ten trestný čin na nich spáchaný. Máte nepochybně podchyceno i proč tak činí.
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Zcela určitě. Ti lidé, kteří neoznamují trestný čin, ta za prvé velice často měli už dříve špatnou zkušenost s jakoukoliv institucí. Pokud je to špatná zkušenost s policií, tak je to veliká bariéra znovu se vrátit a vyprávět buď obdobný anebo možná ještě křehčí případ, než byl ten první a oni nepochodili. Za druhé je to oprávněná obava ze vstupu do soukromí, protože přece jenom každý z nás máme takové ty stránky soukromého života, o kterých nechceme, aby byla někde pořízena dokumentace. Ta představa, že při trestném činu znásilnění, byť cizí osobou, jsou rozkrývány vaše záležitosti, týkající se prvního pohlavního styku a vašeho apetitu, promiňte, že až tak otevřeně to říkám, ale někdy soudní znalecká zkoumání a podání výpovědi u soudu jsou bohužel někdy vedena až dokonce tímto směrem, lidé to vědí. Takže, nemají snahu jaksi chodit se svým problémem na veřejnost. Přesto traumatizace trestným činem je tak obrovská, že nedokáží spát, nemohou se koncentrovat na práci, bojí se jít do metra už jenom proto, že je tam tlačenice a zase někdo protrhne ten jejich obal bezpečí. Tak v takových situacích přesto hledají pomoc, podporu, terapii.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Bílý kruh bezpečí je občanské sdružení, které bylo ustanoveno pro pomoc obětem trestných činů u nás v České republice. Existuje něco obdobného v zahraničí? Předpokládám, že ano.
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
No, my jsme dokonce v nadnárodní organizaci se sídlem v Evropě. Ta organizace se jmenuje Victim Support Europe a je v ní dvaadvacet organizací ze států Evrospké unie.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste členkou Výkonného výboru Evropského fóra.
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Jsme tam zastoupeni a to je shoda jmen. V té organizaci tak, jak dostudovala, pracuje i moje dcera a dcera je jazykově vybavena tak dokonale a už v té problematice působí poměrně dlouho a byla zvolena teď na dva roky do toho evropského výboru.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jsme u toho zahraničí, tak vy jste nepochybně jaksi, jak se tak hezky česky říká, sbírala rozumí v zahraničí, viďte. Absolvovala jste pár zahraničních pobytů, stáží.
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Tak já jsem měla obrovské štěstí, že vlastně když jsme založili Bílý kruh bezpečí, tak já jsem první roky pracovala jako běžný člověk a vlastně ten Bílý kruh bezpečí to byla moje záliba, ale nebyla to moje obživa. A první kontakt ze zahraničí byl ten, že do České republiky přijela nadnárodní organizace z New Jersey se sídlem tedy v USA, která hledá inovátory a podnikatele v sociální oblasti a já mám tu čest být tedy od roku 1996 prvním českým inovátorem, stipendistou Ashoky Fellow, která působí po celém světě. A ti tehdy rozhodli o tom, že mi řekli, že tři roky jsou připraveni kompenzovat vlastně můj příjem, abych se mohla cele věnovat rozvoji Bílého kruhu bezpečí v České republice. Taková ta podpora a první pochvala zpravidla bohužel nepřichází z domova, tam, kde působíte, ale přijde zvenčí. No a potom už přicházely samozřejmě kontakty s lidmi ve světě. Byla jsem také v roce 2001 jmenována Schwabovou nadací, pan profesor Klaus Schwab, který organizuje už téměř čtyřicet let v Davosu setkání Světového ekonomického fóra, tak také založil svoji nadaci. Takže, opět nevím, čím jsem si to zasloužila. Byla jsem vlastně první z České republiky a vlastně mezi prvními třemi z Evropy, kteří byli vyhodnoceni světovým podnikatelem roku. To ohodnocení jsem dostala dokonce v New Yorku po bombovém útoku na Dvojčata, kdy jednou jedinkrát se davoské setkání nekonalo v Davosu, ale na podporu New Yorku se konalo tedy v tomto městě. No a potom mohu poděkovat tedy také za všechny příležitosti, že jsem takřka ve všech zemích Evropy se mohla seznámit s tím systémem pomoci obětem, to znamená navštívit ty poradny, hovořit s těmi lidmi, vidět, jak spolupracují s policií, jakou mají podporu státu, to znamená, jak ty systémy jsou rozdílné, a přesto dobře fungují.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kde, ve které zemi je to asi nejvíc pokročilé, tenhle ten systém prostě pomoci?
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Pro mě jednoznačným vzorem, pominu-li tedy třeba Dánsko, které je, myslím si, takovou výkladní skříní ve všech oblasti, v oblasti i prevence kriminality, ekologie a podobně, tak z hlediska pomoci obětem pomoci trestných činů je to jednoznačně Skotsko. Skotsko nemá absolutně žádné bariéry a problém, aby tam stát spolupracoval se státními organizacemi, aby tam byly upraveny všechny procedury pro oběti počínaje policií a konče soudem tak, aby ti lidé mohli na konci říci, že celým tím procesem prošli důstojně, že je všichni respektovali jako člověka, který se stal obětí a trestný čin nezavinil. Také ve Skotsku opakovaně viktimologické výzkumy potvrzují, že tam na rozdíl od Evropy lidé nemají problém trestné činy oznamovat. Ta důvěra ve stát a v instituce je tam maximální.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I když si dneska povídáme s magistrou Petrou Vitoušovou, prezidentkou Bílého kruhu bezpečí, o samých vážných věcech, tak ani dneska pochopitelně nepřijde zkrátka klasika českého humoru. Čili vy, kteří se těšíte na tuhle tu naši rubriku, tak si ji teď užijete samozřejmě díky mému hostovi, magistře Vitoušové. Koho si vyberete?
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
No, samozřejmě ta řada by byla asi dlouhá, ale pro dnešek takovým favoritem je pro mě pan Jiří Sovák.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobře, tak dáme Jiřího Sováka. Že tady toho máme opravdu od něj habaděj, tak na to můžete vzít jed. Jiří Sovák dnes na Tandemu.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prezidentka Bílého kruhu bezpečí, magistra Petra Vitoušová je dnes hostem Tandemu a já si teď chci s vámi popovídat o jedné akci, která byla jednorázová, ale je velice zásadní, důležitá a to, že jste v roce 2002 založila Alianci proti domácímu násilí. Domácí násilí je běžně jaksi součástí vaší činnosti Bílého kruhu bezpečí, anebo to je mimořádné?
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Bohužel od samého začátku a dokonce a vlastně asi to tak vždycky bude, protože domácí násilí je vůbec nejrozšířenější formou násilí na světě, přitom je nejvíce skryté. A jediná možnost, jak ho trošičku omezit, je zvýšit kontrolu. A to přináší poměrně velké problémy, protože se děje za zavřenými dveřmi, v privátu. Ne ve všech zemích je jaksi intervence v privátu možná a v České republice jsme poměrně dlouho respektovali soukromí do té míry, že to domácí násilí z toho privátu vytékalo až ve formě příjezdu záchranky, kdy už docházelo k trestným činům s velmi vážnými trvalými následky i s následky tedy smrti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste mluvila o tom před chvilkou, sice v jiné souvislosti, o tom, že některé oběti neoznamují trestný čin. Tak já si myslím, že tady je to zcela aktuální, viďte, u domácího násilí.
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
To zcela určitě. A vlastně na to i zákonodárce pamatuje v trestním zákoníku, protože za těmi zavřenými dveřmi může dojít k obrovskému množství trestných činů, je jich více než čtyřicet, mezi blízkými osobami a u většiny z nich ta oběť, tedy podle trestního řádu poškozený, disponuje vlastně právem rozhodovat o tom, jestli ten blízký člověk, ta blízká osoba, ať už je to syn, který ubližuje matce nebo manžel, který ubližuje své ženě, tak disponuje tím právem rozhodovat, jestli bude ten člověk trestně stíhán, nebo ne, což je takový docela výrazný a razantní alibismus státu a v České republice je to dispoziční právo jedno z nejvyšších. Všude už ho omezili. Takže, si představte, že třeba takové ublížení na zdraví v odstavci jedna, což může být otřes mozku, zlomená ruka nebo si představte znásilnění mezi manželi, omezování osobní svobody a mohu jmenovat dále, kde ta trestní sazba je nižší, tak se policie povinně, ač ví, že byl spáchán trestný čin, opakovaně ptá té oběti, zda souhlasí s trestním stíháním té blízké osoby. Samozřejmě s přihlédnutím k hrozícímu trestu tam není vůbec možnost dát návrh na uvalení vazby, ten člověk je stíhán na svobodě, no a samozřejmě dále bydlí s tou osobou. Takže, na ni může naléhat a najde už způsob, jak jí vysvětlit, aby pochopila, že je dobré jít na tu policii a vzít případně udělený souhlas zpět. Takže, to byl v České republice poměrně veliký problém. Ale my jsme ani nechtěli čekat na to, až bude docházet k trestným činům, my jsme chtěli stopnout to násilí dřív, než právě dojde k těm závažným následkům. No a v tom směru jsme v roce 2002 dali dohromady alianci, velice křehké takové těleso. Tam bylo sedm politiků, zákonodárců. Já jsem měla tu čest se tam zúčastnit a také zástupce donátora z privátní sféry, z byznysu. My jsme oslovili například ministra vnitra tehdy, místopředsedkyni Poslanecké sněmovny, paní Němcovou, dodnes mám nejlepší vzpomínky na spolupráci s ní. Tehdy i hejtmana Moravskoslezského kraje pana Tošenovského, dneska europoslance, protože v jeho kraji jsme pilotně zkoušeli některé projekty s policií. A ještě jsme měli tu drzost, že jsme všem řekli, že se budeme pravidelně scházet, tlačit vlastně situaci v republice, analyzovat ji do té míry, abychom navrhli nový zákon, ale že si přejeme, aby na tu alianci docházeli osobně, nikoliv prostřednictvím nějakých svých sekretářů, poradců a podobně, protože to pak je formální práce k ničemu. K mému údivu všichni oslovení řekli ano, a dokonce respektovali ta pravidla. Takže, jsme skutečně měli jednadvacetibodový program vyvěšený na internetu, veřejně kontrolovatelný, no a výsledkem bylo, že jsme v roce 2004 přinesli do parlamentu návrh zákona v paragrafovém znění s důvodovou zprávou. Jak tehdy řekl pan Jan Kasal, místopředseda Poslanecké sněmovny, že to nemá obdobu v celé Evropě, aby nestátní organizace s experty, nikoliv tedy s těmi ministry a hejtmanem, ale na to jsme ustavili expertní skupinu, přinesla zákon v takové podobě, že legislativní odbor parlamentu nemohl vytknout nic. A pětapadesát poslanců se podepsalo napříč stranami pod tento podnět k legislativní iniciativě, no a pak to šlo opačně, když to jde od poslanců. Pak se na to musela podívat vláda, resorty a podobně. V roce 2006 byl zákon přijat, podepsán prezidentem. My jsme dokonce poprosili o legisvaganční lhůtu, to znamená odročení účinnosti, aby se mohla praxe připravit na ten zákon. No a od 1.ledna roku 2007 tady máme institut vykázání, který obohatil ten katalog opatření v oblasti domácího násilí. Výsledek je ten, že dnes v průměru denně k dvaceti případům se znaky domácího násilí vyjíždí policie a ve čtyřech z nich denně v České republice rozhodne o vykázání.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu jste si zvykli, milí posluchači, slýchat příhody našich hostů, kterým říkáme krušné chvilky, krušné životní momenty. Ale myslím si, že celá činnost Bílého kruhu bezpečí, jehož prezidentka, paní magistra Petra Vitoušová je dnes hostem Tandemu, je právě o těch krušných chvílích, tak aby se jim předcházelo, aby jich bylo co nejmíň. Takže, si možná teď místo těch krušných chvilek můžeme popovídat spíš o těch veselejších. Už jste tady naznačila jednu, úspěšný zásah do legislativy, kdy se vám povedlo v rámci Aliance proti domácímu násilí prosadit ten zákon. Tak řekněte spíš ty pozitivnější věci, které vám jaksi jako prezidentce Bílého kruhu bezpečí dělají radost.
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Tak máte pravdu, že mi dělají radost maličkosti. Ta práce ve srovnání i s tou novinařinou je natolik smysluplná, že vlastně vy vidíte během chvilky proměnu člověka, který ve dveřích přijde, není schopen vám ani pořádně podat ruku, vyhýbá se očnímu kontaktu, celý se třese a vlastně po hodinové konzultaci odchází někdo, kdo už vám opravdu umí podat ruku, podívat se do očí, trošičku má představu o tom, že ten svět má strukturu, že má naději, že se dá lidem věřit, že v tom není sám, že existuje nějaké východisko. No, upřímně řečeno, vyjma lékařů a nevím ještě koho, kdo hned vidí výsledek své práce, je málo činností, kde byste opravdu i při setkání se strašnými příběhy poté šel trochu lehčím krokem, protože si říkáte, vaše práce, vaše existence má obrovský smysl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když k vám přijde někdo takhle do ordinace nebo spíš kancelář, viďte.
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Poradenská místnost, poradna.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prostě, když tam někdo takhle přijde se svým problémem, tak vy mu jste schopni okamžitě dát nějakou jaksi naději nebo okamžitě nastínit řešení?
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Zcela určitě. My nejsme organizací, která by o někoho dlouhodobě pečovala, protože to, co se s člověkem stane po trestném činu, je naštěstí krátkodobou záležitostí ve většině případů. Krátkodobou počítáme na měsíce, ale není to jaksi trvalé poškození zdraví. I když třicet procent těch případů samozřejmě rozvrátí a vykoření ten život zcela. Takže, u většiny těch klientů je možnost okamžitě začít pracovat, okamžitě pojmenovat priority, udělat strukturu toho problému, protože tam se někdy skutečně prolíná mnoho problematik, ať už jsou to problémy majetkoprávní, trestněprávní, vztahové záležitosti. Naprosto rádi pracujeme ve chvíli, kdy ta situace je takzvaně predeliktní, to znamená, přijde člověk, začne to jenom přehozeným hadrem přes plot od souseda a za chvíli ti lidé si vyhrožují zabitím a skutečně na sebe vytahují pomalu zbraně. Takže dříve, než se to stane, je dobré hledat pomoc a poradit, co dělat, aby se trestný čin nestal.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je nepochybné, že člověk, který se stane obětí trestného činu, je tak frustrovaný, tak zkrušený, že se třeba bojí ten trestný čin třeba oznámit, o tom jsme si tady povídali. A v takových chvílích, chci se zeptat svého hosta, prezidentky Bílého kruhu bezpečí, magistry Vitoušové, jestlipak náhodou neobrátíte ty posty, to znamená, nečekáte, až takový člověk jaksi přijde a nejdete třeba mu vstříc, to znamená, ho sami oslovíte. Stává se to takhle?
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
V tomhle směru jsme byli iniciativní, protože pomáháme obětem dvacet let a permanentně sledujeme trendy. Samozřejmě ta kriminalita se mění, společnost se mění. Ale to, na co se ptáte, my jsme samozřejmě po patnácti letech jednoznačně označili skupinu, která po trestném činu potřebuje rychle, okamžitě pomoc a nemá energii, schopnost a možnosti si o tu pomoc vůbec požádat. Z hlediska následků jsou to oběti s těžkou újmou na zdraví, jsou to pozůstalí po obětech a pak ještě byl vytipován jeden trestný čin, u kterého jsme měli zájem, aby byl více oznamován, a to je znásilnění. Zašli jsme za tehdejším policejním prezidentem, panem doktorem Martinů, ten mimo jiné zastupuje teď celou Evropu v Haagu jako viceprezident Interpolu, a řekli jsme mu, že v tomhle tom směru ten, kdo je první na místě, je policie zpravidla. Budeme mluvit o těch oznámených znásilněních. A jsme připraveni, protože máme nonstop linku a máme už síť celorepublikovou poraden, jsme připraveni v tu chvíli, pokud by policie ústy svých psychologů, krizových interventů i vyšetřovatelů nabídla zprostředkování okamžité pomoci z naší strany a ti lidé by s tím souhlasili, tak my v tu chvíli budeme aktivní, aktivní bude policie, stát, aktivní budeme my. Ten systém nebo ta dohoda o spolupráci byla podepsána v roce 2010, systém se rozeběhl na kraji roku 2011, protože byli vyškoleni ti policejní psychologové. No a já jsem dneska hovořila s obětí číslo sto čtyřicet sedm. Říkám, jedná se jenom o vraždy a těžkou újmu na zdraví. Takže, dnes bylo zrovna zprostředkování případu z druhého konce republiky, já nebudu konkrétní, ale jednalo se o paní, kterou na ulici těžce zranil, přišla o slezinu, ledvinu, naprosto neznámý, cizí člověk, který byl ambulantně léčen, přestal brát léky, vyšel na ulici s nožem a rozhodl se, že někomu ublíží. Ta paní byla právě v tu chvíli na tom nesprávném místě a potkala. Takže, tam je poskytována v tu chvíli okamžitá pomoc. Dala souhlas policii, já už jsem s ní dneska mluvila a v nejbližších dnech k ní bude výjezd dokonce našeho odborníka do bytu, protože po té hospitalizaci není schopná se přiblížit ona k nám, veškeré druhy služeb jí budou k dispozici, psychoterapie, peněžitá pomoc, všechno, co umíme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to byl na závěr návštěvy prezidentky Bílého kruhu bezpečí, magistry Petry Vitoušové dokonce jeden konkrétnější příklad činnosti Bílého kruhu bezpečí. Mimochodem ta bílá barva v tom názvu má být jaksi barvou naděje?
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Asi ano, ale původně ji vymysleli v Německu. Říkali si, když je Červený kříž celosvětová značka, tak hledali bílý kruh, že by mohla být taky značka, která by se rozšířila.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobře. Tak ať je ta bílá barva opravdu barvou naděje pro ty, kteří vaši činnost budou potřebovat a potřebují. Moc vám děkuji za vaši návštěvu a ať se daří.
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Já děkuji za pozvání. Na shledanou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, zdraví vás Jan Rosák. Jsem rád, že i dnes jste si naladili váš Tandem. Možná to víte. A jestli ne, tak vám sdělím pravděpodobně málo radostnou novinu totiž, že ročně se zhruba jedna čtvrtina občanů Evropské unie stává obětí trestného činu. Občany České republiky samozřejmě nevyjímaje. S určitým zjednodušením můžeme říct, že každý zločin rozdělí život oběti na dvě fáze - před tím a potom. Není to zase až tak dávno, kdy na oběti trestných činů nikdo ani nepomyslel. Naštěstí dneska už je všechno jinak. Následky samotného trestného činu lze korigovat včasnou pomocí a podporou oběti a nejvíc o tom ví určitě náš dnešní host, prezidentka Bílého kruhu bezpečí, magistra Petra Vitoušová. Dobrý den, vítám vás.
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Dobrý den. Děkuji za pozvání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Než se ovšem začneme věnovat vaší práci, tak nabídnu písničku a po ní se vydáme po všech vašich životních cestách, které vás dovedly až k myšlence založení Bílého kruhu bezpečí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prezidentka Bílého kruhu bezpečí, magistra Petra Vitoušová je hostem dnešního Tandemu. Odkud pocházíte? Kde jste se narodila, paní magistro?
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Já jsem křtěná Vltavou. Narodila jsem se v Praze, v Dejvicích, takže celý můj život je de facto spojen s hlavním městem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A v Dejvicích jste také vyrůstala?
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
S Dejvicemi je spojeno moje dětství, až potom konec devítiletky už jsem absolvovala na sídlišti Petřiny a de facto tam jsem byla až vlastně do svého sňatku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A kde v těch Dejvicích jenom, protože jsem taky Dejvičák v podstatě původem.
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Jste Dejvičák? Takže, ta ulice, kde já jsem bydlela, se jmenovala Sadová, pak ji přejmenovali na Thákurovu. A velice si pamatuji, že tehdy byly obrovské diskuse. Ona se původně měla jmenovat ulice Rabindranáta Thákura. A tam vedle v sousedství byl dům pro přestárlé učitelky a ty tehdy napsaly, a to si vezměte, že to jsou 50.léta, někde velkou petici, kde zdůvodňovaly výslovnost té ulice a i to, že se to nevejde na obálku ten nadpis, ulice Rabindranáta Thákura. Takže, z toho dětství si velmi pamatuji takovouhle občanskou vlastně aktivitu, kdy jsme probojovali společně těch pár občanů, co tam bylo, že se to bude jmenovat Thákurova.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přesně vím, kde to je, protože jsem se na tu ulici díval tři roky ze své lavice, neboť jsem chodil na Střední všeobecně vzdělávací školu hned naproti.
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Tam jsem chodila do třetí třídy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vidíte to, kruh se uzavírá. No a čím jste jaksi se posléze, po střední škole stala? Vy jste vystudovala žurnalistiku, jestli se nepletu, viďte.
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
No, přesně tak. Já jsem na střední školu chodila na Parléřovku a měli jsme úžasnou třídu a měli jsme úžasnou češtinářku. Třeba moje tříleté studium bylo obohaceno o to, že se mnou do třídy chodil Honza Burian, písničkář, taky teď budeme slavit podobné jubileum. A třeba takový Honza, ten předměty, určitě by mi to neměl za zlé, když to tady zmíním, předměty jako fyzika, chemie, to pro něj bylo velké neznámo, ale během toho napsal sbírku básní. A ta ušlechtilá češtinářka, paní Krečmerová, ta jednak se zasloužila o to, že Honza odmaturoval stejně jako my i v těch předmětech, které jaksi mu zůstaly trošku utajeny, ale stejně tak ona s náma prostě velmi cvičila schopnost psaní, schopnost vyjadřovat, uchopit problém, trošičku do něj proniknout. No a zřejmě ty práce některé v ní vzbudily naději, že bych snad byla schopná jaksi lépe formulovat než možná takový průměr populace, a tak ta měla velký vliv na to, že mi doporučila, abych se v tomhle tom směru trošku rozvíjela, tu fakultu žurnalistiky mi doporučila. Takže, byla jsem přijatá, absolvovala jsem, takže jsem profesí, dá se říct, skoro kolegyně, protože vy s tou novinařinou máte hodně společného taky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já přímo sice novinář nejsem, ale taky samozřejmě musím publikovat, ať už mluvené slovo nebo psané. Ale vy jste potom působila v médiích nějakou dobu. Ve kterých novinách?
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
No, tak svojí kariéru jsem končila v České televizi, to byly pořady právě věnované kriminalitě a poté jsem ještě působila v týdeníku vlády pro státní samosprávu, vlastně dneska se to jmenuje veřejná správa, což byla velmi zajímavá práce, neboť člověk od té nejmenší vesničky v republice, čítající několik stovek obyvatel, vlastně viděl řízení toho státu až po parlament a Svaz měst a obcí se tehdy zakládal a de facto přípravu zákonů od věcného záměru. Takže, si myslím, že to je i dobrý základ pro tu práci v neziskovém sektoru.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To určitě. A já si myslím, že tam je celkem snadné vysledovat ten začátek, tu myšlenku vaši, že když jste potom v pozdější době, v jednadevadesátém, jestli se nepletu, spoluzaložila občanské sdružení na pomoc obětem trestných činů v České republice Bílý kruh bezpečí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V roce 1991 spoluzaložila magistra Petra Vitoušová občanské sdružení pro pomoc obětem trestných činů Bílý kruh bezpečí. O něm, já si myslím, že většina našich posluchačů něco určitě slyšela. Ale třeba jenom tak jaksi, jak se říká, z jedoucího vlaku. Čili, paní magistro, myslím, že bude docela přínosné, když nám trošičku ten Bílý kruh bezpečí přiblížíte. Vy to určitě neděláte poprvé a myslím si, že máte určitě jaksi o tom ten nejlepší přehled jako prezidentka.
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Já si myslím, že pro občany, pokud hledají pomoc v situaci, kdy se stali obětí trestného činu, je strašně důležité, že my jsme občanské sdružení, to znamená, jsme nestátní organizace, která vznikla o dobré vůli. Je tady silná motivace lidí pomáhat. Zároveň klademe důraz na to, aby ti, kteří pomáhají, byli odborníci. A navíc tedy nejenže ta služba je bezplatná, ale ti odborníci, právníci, psychologové, lékaři pro nás pracují zdarma. Takže, to je unikum. V republice pro nás pracuje tři sta dvacet šest odborníků. A co je ještě pro lidi velmi důležité, my jsme nestranní, my nemáme problém tomu člověku poradit i, pokud je zapotřebí, jak postupovat proti orgánům činným v trestním řízení, jak podat trestní oznámení, jak se ohradit, jak si stěžovat, jak si prostě uchránit i v těch velmi procesních a formalizovaných záležitostech tu lidskou důstojnost. Na druhou stranu nemáme nástroje, abychom trestný čin mohli vyšetřit, dopadnout pachatele, usvědčit ho a potrestat. To vůbec není naše parketa. Lidé někdy mají takovou představu a zakázku, že vlastně odkryjeme střechu jejich domu, uděláme tam pořádek a zase odejdeme a oni budou pokračovat v životě sami, už bez nás. To znamená, nejsou sami mocni něco vyřešit. Takže, u nás najdou radu, podporu, přitom radu odbornou, aby ještě nenadělali více chyb než užitku. Hlavně dozví se, jaká mají práva, dozví se, jak na ta práva mohou dosáhnout a vždy přihlédneme ke schopnost toho člověka si věci zařídit, k jeho momentální životní situaci a také k okolnostem toho případu. Takže, stručně řečeno, podtrženo a ukončeno, důvěra za důvěru. K nám přicházejí lidé i ve chvíli, kdy trestný čin neoznámili třeba policii a nejsou rozhodnuti, zda tak učiní, my věříme tomu, co nám sdělují, také jim říkáme tak, jak nás daleko do svého problému pustíte, tam budeme připraveni pomoci. Naslouchají jeho vyprávění vždy právník, specialista na trestní právo a psycholog. A potom společně jaksi dospějeme k tomu, co tomu člověku poradit, jak ho podržet, jak mu pomoci. S někým jsme jednou a s někým jsme i sedm let.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hm. Říkáte, že někdy jaksi neoznamují lidé ten trestný čin na nich spáchaný. Máte nepochybně podchyceno i proč tak činí.
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Zcela určitě. Ti lidé, kteří neoznamují trestný čin, ta za prvé velice často měli už dříve špatnou zkušenost s jakoukoliv institucí. Pokud je to špatná zkušenost s policií, tak je to veliká bariéra znovu se vrátit a vyprávět buď obdobný anebo možná ještě křehčí případ, než byl ten první a oni nepochodili. Za druhé je to oprávněná obava ze vstupu do soukromí, protože přece jenom každý z nás máme takové ty stránky soukromého života, o kterých nechceme, aby byla někde pořízena dokumentace. Ta představa, že při trestném činu znásilnění, byť cizí osobou, jsou rozkrývány vaše záležitosti, týkající se prvního pohlavního styku a vašeho apetitu, promiňte, že až tak otevřeně to říkám, ale někdy soudní znalecká zkoumání a podání výpovědi u soudu jsou bohužel někdy vedena až dokonce tímto směrem, lidé to vědí. Takže, nemají snahu jaksi chodit se svým problémem na veřejnost. Přesto traumatizace trestným činem je tak obrovská, že nedokáží spát, nemohou se koncentrovat na práci, bojí se jít do metra už jenom proto, že je tam tlačenice a zase někdo protrhne ten jejich obal bezpečí. Tak v takových situacích přesto hledají pomoc, podporu, terapii.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Bílý kruh bezpečí je občanské sdružení, které bylo ustanoveno pro pomoc obětem trestných činů u nás v České republice. Existuje něco obdobného v zahraničí? Předpokládám, že ano.
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
No, my jsme dokonce v nadnárodní organizaci se sídlem v Evropě. Ta organizace se jmenuje Victim Support Europe a je v ní dvaadvacet organizací ze států Evrospké unie.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste členkou Výkonného výboru Evropského fóra.
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Jsme tam zastoupeni a to je shoda jmen. V té organizaci tak, jak dostudovala, pracuje i moje dcera a dcera je jazykově vybavena tak dokonale a už v té problematice působí poměrně dlouho a byla zvolena teď na dva roky do toho evropského výboru.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jsme u toho zahraničí, tak vy jste nepochybně jaksi, jak se tak hezky česky říká, sbírala rozumí v zahraničí, viďte. Absolvovala jste pár zahraničních pobytů, stáží.
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Tak já jsem měla obrovské štěstí, že vlastně když jsme založili Bílý kruh bezpečí, tak já jsem první roky pracovala jako běžný člověk a vlastně ten Bílý kruh bezpečí to byla moje záliba, ale nebyla to moje obživa. A první kontakt ze zahraničí byl ten, že do České republiky přijela nadnárodní organizace z New Jersey se sídlem tedy v USA, která hledá inovátory a podnikatele v sociální oblasti a já mám tu čest být tedy od roku 1996 prvním českým inovátorem, stipendistou Ashoky Fellow, která působí po celém světě. A ti tehdy rozhodli o tom, že mi řekli, že tři roky jsou připraveni kompenzovat vlastně můj příjem, abych se mohla cele věnovat rozvoji Bílého kruhu bezpečí v České republice. Taková ta podpora a první pochvala zpravidla bohužel nepřichází z domova, tam, kde působíte, ale přijde zvenčí. No a potom už přicházely samozřejmě kontakty s lidmi ve světě. Byla jsem také v roce 2001 jmenována Schwabovou nadací, pan profesor Klaus Schwab, který organizuje už téměř čtyřicet let v Davosu setkání Světového ekonomického fóra, tak také založil svoji nadaci. Takže, opět nevím, čím jsem si to zasloužila. Byla jsem vlastně první z České republiky a vlastně mezi prvními třemi z Evropy, kteří byli vyhodnoceni světovým podnikatelem roku. To ohodnocení jsem dostala dokonce v New Yorku po bombovém útoku na Dvojčata, kdy jednou jedinkrát se davoské setkání nekonalo v Davosu, ale na podporu New Yorku se konalo tedy v tomto městě. No a potom mohu poděkovat tedy také za všechny příležitosti, že jsem takřka ve všech zemích Evropy se mohla seznámit s tím systémem pomoci obětem, to znamená navštívit ty poradny, hovořit s těmi lidmi, vidět, jak spolupracují s policií, jakou mají podporu státu, to znamená, jak ty systémy jsou rozdílné, a přesto dobře fungují.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kde, ve které zemi je to asi nejvíc pokročilé, tenhle ten systém prostě pomoci?
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Pro mě jednoznačným vzorem, pominu-li tedy třeba Dánsko, které je, myslím si, takovou výkladní skříní ve všech oblasti, v oblasti i prevence kriminality, ekologie a podobně, tak z hlediska pomoci obětem pomoci trestných činů je to jednoznačně Skotsko. Skotsko nemá absolutně žádné bariéry a problém, aby tam stát spolupracoval se státními organizacemi, aby tam byly upraveny všechny procedury pro oběti počínaje policií a konče soudem tak, aby ti lidé mohli na konci říci, že celým tím procesem prošli důstojně, že je všichni respektovali jako člověka, který se stal obětí a trestný čin nezavinil. Také ve Skotsku opakovaně viktimologické výzkumy potvrzují, že tam na rozdíl od Evropy lidé nemají problém trestné činy oznamovat. Ta důvěra ve stát a v instituce je tam maximální.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I když si dneska povídáme s magistrou Petrou Vitoušovou, prezidentkou Bílého kruhu bezpečí, o samých vážných věcech, tak ani dneska pochopitelně nepřijde zkrátka klasika českého humoru. Čili vy, kteří se těšíte na tuhle tu naši rubriku, tak si ji teď užijete samozřejmě díky mému hostovi, magistře Vitoušové. Koho si vyberete?
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
No, samozřejmě ta řada by byla asi dlouhá, ale pro dnešek takovým favoritem je pro mě pan Jiří Sovák.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobře, tak dáme Jiřího Sováka. Že tady toho máme opravdu od něj habaděj, tak na to můžete vzít jed. Jiří Sovák dnes na Tandemu.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prezidentka Bílého kruhu bezpečí, magistra Petra Vitoušová je dnes hostem Tandemu a já si teď chci s vámi popovídat o jedné akci, která byla jednorázová, ale je velice zásadní, důležitá a to, že jste v roce 2002 založila Alianci proti domácímu násilí. Domácí násilí je běžně jaksi součástí vaší činnosti Bílého kruhu bezpečí, anebo to je mimořádné?
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Bohužel od samého začátku a dokonce a vlastně asi to tak vždycky bude, protože domácí násilí je vůbec nejrozšířenější formou násilí na světě, přitom je nejvíce skryté. A jediná možnost, jak ho trošičku omezit, je zvýšit kontrolu. A to přináší poměrně velké problémy, protože se děje za zavřenými dveřmi, v privátu. Ne ve všech zemích je jaksi intervence v privátu možná a v České republice jsme poměrně dlouho respektovali soukromí do té míry, že to domácí násilí z toho privátu vytékalo až ve formě příjezdu záchranky, kdy už docházelo k trestným činům s velmi vážnými trvalými následky i s následky tedy smrti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste mluvila o tom před chvilkou, sice v jiné souvislosti, o tom, že některé oběti neoznamují trestný čin. Tak já si myslím, že tady je to zcela aktuální, viďte, u domácího násilí.
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
To zcela určitě. A vlastně na to i zákonodárce pamatuje v trestním zákoníku, protože za těmi zavřenými dveřmi může dojít k obrovskému množství trestných činů, je jich více než čtyřicet, mezi blízkými osobami a u většiny z nich ta oběť, tedy podle trestního řádu poškozený, disponuje vlastně právem rozhodovat o tom, jestli ten blízký člověk, ta blízká osoba, ať už je to syn, který ubližuje matce nebo manžel, který ubližuje své ženě, tak disponuje tím právem rozhodovat, jestli bude ten člověk trestně stíhán, nebo ne, což je takový docela výrazný a razantní alibismus státu a v České republice je to dispoziční právo jedno z nejvyšších. Všude už ho omezili. Takže, si představte, že třeba takové ublížení na zdraví v odstavci jedna, což může být otřes mozku, zlomená ruka nebo si představte znásilnění mezi manželi, omezování osobní svobody a mohu jmenovat dále, kde ta trestní sazba je nižší, tak se policie povinně, ač ví, že byl spáchán trestný čin, opakovaně ptá té oběti, zda souhlasí s trestním stíháním té blízké osoby. Samozřejmě s přihlédnutím k hrozícímu trestu tam není vůbec možnost dát návrh na uvalení vazby, ten člověk je stíhán na svobodě, no a samozřejmě dále bydlí s tou osobou. Takže, na ni může naléhat a najde už způsob, jak jí vysvětlit, aby pochopila, že je dobré jít na tu policii a vzít případně udělený souhlas zpět. Takže, to byl v České republice poměrně veliký problém. Ale my jsme ani nechtěli čekat na to, až bude docházet k trestným činům, my jsme chtěli stopnout to násilí dřív, než právě dojde k těm závažným následkům. No a v tom směru jsme v roce 2002 dali dohromady alianci, velice křehké takové těleso. Tam bylo sedm politiků, zákonodárců. Já jsem měla tu čest se tam zúčastnit a také zástupce donátora z privátní sféry, z byznysu. My jsme oslovili například ministra vnitra tehdy, místopředsedkyni Poslanecké sněmovny, paní Němcovou, dodnes mám nejlepší vzpomínky na spolupráci s ní. Tehdy i hejtmana Moravskoslezského kraje pana Tošenovského, dneska europoslance, protože v jeho kraji jsme pilotně zkoušeli některé projekty s policií. A ještě jsme měli tu drzost, že jsme všem řekli, že se budeme pravidelně scházet, tlačit vlastně situaci v republice, analyzovat ji do té míry, abychom navrhli nový zákon, ale že si přejeme, aby na tu alianci docházeli osobně, nikoliv prostřednictvím nějakých svých sekretářů, poradců a podobně, protože to pak je formální práce k ničemu. K mému údivu všichni oslovení řekli ano, a dokonce respektovali ta pravidla. Takže, jsme skutečně měli jednadvacetibodový program vyvěšený na internetu, veřejně kontrolovatelný, no a výsledkem bylo, že jsme v roce 2004 přinesli do parlamentu návrh zákona v paragrafovém znění s důvodovou zprávou. Jak tehdy řekl pan Jan Kasal, místopředseda Poslanecké sněmovny, že to nemá obdobu v celé Evropě, aby nestátní organizace s experty, nikoliv tedy s těmi ministry a hejtmanem, ale na to jsme ustavili expertní skupinu, přinesla zákon v takové podobě, že legislativní odbor parlamentu nemohl vytknout nic. A pětapadesát poslanců se podepsalo napříč stranami pod tento podnět k legislativní iniciativě, no a pak to šlo opačně, když to jde od poslanců. Pak se na to musela podívat vláda, resorty a podobně. V roce 2006 byl zákon přijat, podepsán prezidentem. My jsme dokonce poprosili o legisvaganční lhůtu, to znamená odročení účinnosti, aby se mohla praxe připravit na ten zákon. No a od 1.ledna roku 2007 tady máme institut vykázání, který obohatil ten katalog opatření v oblasti domácího násilí. Výsledek je ten, že dnes v průměru denně k dvaceti případům se znaky domácího násilí vyjíždí policie a ve čtyřech z nich denně v České republice rozhodne o vykázání.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu jste si zvykli, milí posluchači, slýchat příhody našich hostů, kterým říkáme krušné chvilky, krušné životní momenty. Ale myslím si, že celá činnost Bílého kruhu bezpečí, jehož prezidentka, paní magistra Petra Vitoušová je dnes hostem Tandemu, je právě o těch krušných chvílích, tak aby se jim předcházelo, aby jich bylo co nejmíň. Takže, si možná teď místo těch krušných chvilek můžeme popovídat spíš o těch veselejších. Už jste tady naznačila jednu, úspěšný zásah do legislativy, kdy se vám povedlo v rámci Aliance proti domácímu násilí prosadit ten zákon. Tak řekněte spíš ty pozitivnější věci, které vám jaksi jako prezidentce Bílého kruhu bezpečí dělají radost.
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Tak máte pravdu, že mi dělají radost maličkosti. Ta práce ve srovnání i s tou novinařinou je natolik smysluplná, že vlastně vy vidíte během chvilky proměnu člověka, který ve dveřích přijde, není schopen vám ani pořádně podat ruku, vyhýbá se očnímu kontaktu, celý se třese a vlastně po hodinové konzultaci odchází někdo, kdo už vám opravdu umí podat ruku, podívat se do očí, trošičku má představu o tom, že ten svět má strukturu, že má naději, že se dá lidem věřit, že v tom není sám, že existuje nějaké východisko. No, upřímně řečeno, vyjma lékařů a nevím ještě koho, kdo hned vidí výsledek své práce, je málo činností, kde byste opravdu i při setkání se strašnými příběhy poté šel trochu lehčím krokem, protože si říkáte, vaše práce, vaše existence má obrovský smysl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když k vám přijde někdo takhle do ordinace nebo spíš kancelář, viďte.
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Poradenská místnost, poradna.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prostě, když tam někdo takhle přijde se svým problémem, tak vy mu jste schopni okamžitě dát nějakou jaksi naději nebo okamžitě nastínit řešení?
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Zcela určitě. My nejsme organizací, která by o někoho dlouhodobě pečovala, protože to, co se s člověkem stane po trestném činu, je naštěstí krátkodobou záležitostí ve většině případů. Krátkodobou počítáme na měsíce, ale není to jaksi trvalé poškození zdraví. I když třicet procent těch případů samozřejmě rozvrátí a vykoření ten život zcela. Takže, u většiny těch klientů je možnost okamžitě začít pracovat, okamžitě pojmenovat priority, udělat strukturu toho problému, protože tam se někdy skutečně prolíná mnoho problematik, ať už jsou to problémy majetkoprávní, trestněprávní, vztahové záležitosti. Naprosto rádi pracujeme ve chvíli, kdy ta situace je takzvaně predeliktní, to znamená, přijde člověk, začne to jenom přehozeným hadrem přes plot od souseda a za chvíli ti lidé si vyhrožují zabitím a skutečně na sebe vytahují pomalu zbraně. Takže dříve, než se to stane, je dobré hledat pomoc a poradit, co dělat, aby se trestný čin nestal.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je nepochybné, že člověk, který se stane obětí trestného činu, je tak frustrovaný, tak zkrušený, že se třeba bojí ten trestný čin třeba oznámit, o tom jsme si tady povídali. A v takových chvílích, chci se zeptat svého hosta, prezidentky Bílého kruhu bezpečí, magistry Vitoušové, jestlipak náhodou neobrátíte ty posty, to znamená, nečekáte, až takový člověk jaksi přijde a nejdete třeba mu vstříc, to znamená, ho sami oslovíte. Stává se to takhle?
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
V tomhle směru jsme byli iniciativní, protože pomáháme obětem dvacet let a permanentně sledujeme trendy. Samozřejmě ta kriminalita se mění, společnost se mění. Ale to, na co se ptáte, my jsme samozřejmě po patnácti letech jednoznačně označili skupinu, která po trestném činu potřebuje rychle, okamžitě pomoc a nemá energii, schopnost a možnosti si o tu pomoc vůbec požádat. Z hlediska následků jsou to oběti s těžkou újmou na zdraví, jsou to pozůstalí po obětech a pak ještě byl vytipován jeden trestný čin, u kterého jsme měli zájem, aby byl více oznamován, a to je znásilnění. Zašli jsme za tehdejším policejním prezidentem, panem doktorem Martinů, ten mimo jiné zastupuje teď celou Evropu v Haagu jako viceprezident Interpolu, a řekli jsme mu, že v tomhle tom směru ten, kdo je první na místě, je policie zpravidla. Budeme mluvit o těch oznámených znásilněních. A jsme připraveni, protože máme nonstop linku a máme už síť celorepublikovou poraden, jsme připraveni v tu chvíli, pokud by policie ústy svých psychologů, krizových interventů i vyšetřovatelů nabídla zprostředkování okamžité pomoci z naší strany a ti lidé by s tím souhlasili, tak my v tu chvíli budeme aktivní, aktivní bude policie, stát, aktivní budeme my. Ten systém nebo ta dohoda o spolupráci byla podepsána v roce 2010, systém se rozeběhl na kraji roku 2011, protože byli vyškoleni ti policejní psychologové. No a já jsem dneska hovořila s obětí číslo sto čtyřicet sedm. Říkám, jedná se jenom o vraždy a těžkou újmu na zdraví. Takže, dnes bylo zrovna zprostředkování případu z druhého konce republiky, já nebudu konkrétní, ale jednalo se o paní, kterou na ulici těžce zranil, přišla o slezinu, ledvinu, naprosto neznámý, cizí člověk, který byl ambulantně léčen, přestal brát léky, vyšel na ulici s nožem a rozhodl se, že někomu ublíží. Ta paní byla právě v tu chvíli na tom nesprávném místě a potkala. Takže, tam je poskytována v tu chvíli okamžitá pomoc. Dala souhlas policii, já už jsem s ní dneska mluvila a v nejbližších dnech k ní bude výjezd dokonce našeho odborníka do bytu, protože po té hospitalizaci není schopná se přiblížit ona k nám, veškeré druhy služeb jí budou k dispozici, psychoterapie, peněžitá pomoc, všechno, co umíme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to byl na závěr návštěvy prezidentky Bílého kruhu bezpečí, magistry Petry Vitoušové dokonce jeden konkrétnější příklad činnosti Bílého kruhu bezpečí. Mimochodem ta bílá barva v tom názvu má být jaksi barvou naděje?
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Asi ano, ale původně ji vymysleli v Německu. Říkali si, když je Červený kříž celosvětová značka, tak hledali bílý kruh, že by mohla být taky značka, která by se rozšířila.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobře. Tak ať je ta bílá barva opravdu barvou naděje pro ty, kteří vaši činnost budou potřebovat a potřebují. Moc vám děkuji za vaši návštěvu a ať se daří.
Mgr. Petra VITOUŠOVÁ, prezidentka Bílého kruhu bezpečí
--------------------
Já děkuji za pozvání. Na shledanou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 5. září 2012.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
