Moja má narozeniny a knížku

Když jsme v úterý natáčeli aktuální magazín Odhalení (v němž také připomínáme Mojino výročí), došlo k události, která mě mimoděk donutila ke krátkému zamyšlení nad tím, jak Moja během hlavně těch dvou let, co projekt Odhalení funguje, vyrostla a jak se změnila. Do návštěvnického prostoru přišlo asi dvacet dětí z mateřské školky se svými dvěma učitelkami. Děti prý dostaly výlet autobusem do zoo k Mikuláši. Krátce poté, co se lidská mláďata "vyštosovala" do tří řad před sklo, přišla gorilí skupina do své denní místnosti a začalo divadlo! Že se Moje děti velice líbí a občas s nimi ráda komunikuje, všichni víme, ale já osobně jsem nikdy nezažil akci, která by trvala snad 20 minut jako tentokrát. Gorilka běhala před řadou dětí za sklem. Řada výskala, pištěla a vyskakovala radostí a nadšením vždy v místě, kde se zrovna Moja nacházela. Vlastně tak vznikala taková dětská mexická vlna, kterou známe ze sportovních utkání. A hravou Moju to začalo fakt bavit! Zablýsklo se jí v očích, vzala řadu zase z druhé strany a cestou ještě několikrát praštila do skla, takže děti ječely o to víc, protože se navíc pěkně lekaly. Bylo jasné, že v tuto chvíli vzniknul nový kamarádský vztah mezi dvacítkou lidských prcků a jedním lidoopátkem. Paní učitelky se samozřejmě snažily své svěřence utišit, ale v momentu, kdy se jim to jenom třeba na minutku podařilo, hra ustala. Jakmile totiž děti nevřeštěly, přestaly tím - alespoň pro Moju - komunikovat. Ovšem po chvíli to samozřejmě nevydržely, a tak se celá hra ještě mnohokrát opakovala k velké radosti nejen zvířecích a lidských mláďat, ale také mojí. Mám pocit, že se u toho bavil celý náš štáb.

Moja je tedy i ve svých trochu klackovitých letech stále dětsky hravá, a to je moc dobře, protože už to nebude dlouho trvat a její brácha Tatu doroste tak, že jejich společné hry začnou být zajímavé pro oba sourozence. Pak se myslím můžeme těšit na pořádné gorilí rodeo.