Na Koblihu do kutnohorské galerie

Umělecká osobnost Františka Koblihy je trvale spjata především s druhou generací symbolistů v českém výtvarném umění. Doménou výtvarníkovy tvorby byly zejména dřevoryty, lepty a litografie, které vznikaly jako doprovod literárních děl autorů z okruhu Moderní revue vydávané Arnoštem Procházkou. Kobliha byl nejen výtvarník, ale i básník. Do časopisu Moderní revue přispíval po roce 1910 i vlastními esejemi, referáty a kritikami. Kobliha studoval nejprve na Umělecko-průmyslové škole v Praze, později absolvoval pražskou akademii umění u profesora Františka Ženíška. Přestože byl v grafice samoukem, stal se brzy uznávaným a zavedeným knižním grafikem. Byl členem skupiny Sursum, jež sdružovala mladší symbolistickou generaci, k níž patřili Josef Váchal, Jan Konůpek, Jan Zrzavý, Rudolf Adámek nebo Emil Pacovský. Právě v této době, v letech 1909 až 1911 vznikly Koblihovy nejpodstatnější grafické cykly dřevorytů Pozdě k ránu, Tristan, Mstivá kantiléna, Máj a Žena. Kvůli názorovým neshodám s mladšími členy ale nakonec ze skupiny vystoupil.

Ke Koblihovým významným cyklům patří také soubor 12 dřevorytů Praha z roku 1913. O tři roky později vytvořil soubory Pohádky a legendy a Balady. Nostalgické krajiny s postavami dívek vystřídaly pohádkové bytosti a svět nadpřirozena bližší světu dětské fantazie. Kolem roku 1919 se vyhranila druhá linie Koblihovy tvorby, v níž stále častěji hledal inspiraci ve volné přírodě. Ve 40. letech se Kobliha snažil vydat tiskem také své uhlové kresby. Z té doby pocházejí velké litografické cykly Fantazie měsíční noci a Půlnoční vize. O deset let později ale jeho tvůrčí nasazení ochablo. V závěru života pracoval jen pro několik nejvěrnějších přátel a pro sběratele.