Na procházku chodí Přerované do lužního lesa Žebračka. Je plný vzácných živočichů a rostlin

„Je to ukázka původního lužního lesa, ve kterém v důsledku regulace Bečvy už bohužel nedochází k pravidelným záplavám. Stále je tu ale zachovaná vegetace, která je pro něj typická,“ vysvětluje Josef Chytil z nedaleké ornitologické stanice. Žebračkou protéká umělý vodní tok Strhanec, ve kterém žije velevrub nadmutý. „Díky tomuto potoku jsou okolní tůně při vysoké vodě dostatečně nasyceny a všichni bezobratlí se tak mohou vyvíjet,“ vysvětluje přerovský ekolog a ornitolog.

8 fotografií

Beskydský les v rovině Hané

Tak nazval Žebračku zakladatel přerovského Ornisu František Ginter. Roste v ní totiž několik druhů rostlin, které sem byly postupně splavovány z moravských hor. Například kyčelnice žláznatá nebo hvězdnatec zubatý.

V rezervaci narazíme nejčastěji na duby, lípy, javory a především jasany, které ale postupně odumírají, protože jim houby napadají kořeny a pomoc se zatím nenašla. I proto se po loňských silných větrech muselo okolo cest vykácet mnoho stromů, které hrozily pádem. „Pokud ta houba bude ty stromy napadat dál, tak se obávám, že se les promění na háj,“ konstatuje Josef Chytil.

Přerovský ornitolog a ekolog Josef Chytil|foto:Dita Vojnarová, Český rozhlas

„Bydlíme nedaleko v paneláku a chodíme sem každý den. Díváme se, jak se mění příroda. Ale hlavně se hýbeme,“ říká jedna z návštěvnic Žebračky s tím, že se cesty pravidelně upravují a zpevňují. Souhlasí s ní starší muž, který do Žebračky pravidelně vyráží na 5 až 7 kilometrů dlouhou vycházku.

V rezervaci žije mnoho druhů bezobratlých i obratlovců. Zahlédnout můžete žábronožku sněžní, listonoha jarního, ještěrku, káně lesní, žlunu šedou, čápa černého, strakapouda velkého nebo ledňáčka říčního.