Na sekyru, třeba válečnou

22. duben 2005

Včera jsem tu mimo jiné laicky spekuloval na téma vzniku slov švihák, šmrnc a seknout ve významu slušet. Dnes budu v povídání o jazykovém zákulisí slova seknout pokračovat a vrátím se také ještě k sekyře, především k té, co na ni někdy pijeme a také k té válečné, co se zakopává, eventuálně vykopává.

Nejdřív ale seknout. Tohle sloveso má i významy, o nichž jsem tu zatím nemluvil. Můžeme seknout s prací, tedy vlastně rychle a náhle, jako když sekneme sekerou nebo kosou, ji buď doslova, nebo obrazně položit, skončit. Na otázku můžeme něco odseknout, tedy rychle, prudce a stručně něco říct. Zase: jako bychom máchli nějakým nástrojem určeným k sekání. Stejnou motivaci určitě má slovní spojení vyseknout někomu poklonu nebo kompliment - opět jde činnost vykonanou rychle, rázně, bez dlouhých okolků. Když sebou sekneme na zem třeba při náledí, také to uděláme rychle a prudce. A když někomu něco sekneme, tedy ukradneme? Znovu jde o totéž, o rychlost, ta je při krádeži obvykle nutná. Tento význam slovesa seknout k nám, jak píše Václav Machek ve svém slovníku, přišel z němčiny. V německém argotu, jazyku zločinců, hauen, tedy seknout, znamenalo ukrást a naši předkové si to přeložili a převzali to češtiny.

Michal Novotný

S válečnou sekyrou je to prosté. Vykopání nebo zakopání válečné sekyry je starý indiánský rituál používaný při zahájení nebo ukončení války. O něco složitější je to se sekyrou ze slovních spojení pít na sekyru, dávat něco na sekyru, zatnout sekyru, udělat pořádnou sekyru a na sekyru nedáváme. Sekyra zde všude vystupuje jako synonymum dluhu. Což vzniklo nejspíš z toho, že dluhy se kdysi v českých hospodách zaznamenávaly pomocí sekyry, zásekem neboli vrubem do něčeho dřevěného; do trámu či do klády. Odtud jsou i slovní spojení mít u někoho vroubek či udělat to na něčí vrub, jak jsem o tom už kdysi mluvil. V letos vydané publikaci Verba et historia jsem se ale ve stati slovenské lingvistky Jany Skladané dočetl, že tu mohlo jít i o to, že se sekyra, jako velmi cenný a drahý výrobní nástroj a současně i běžná zbraň, dávala jako zástava na dluh.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz

autor: Michal Novotný
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?